Polský analytik: Střední Evropa všechno vsadila na unijní trh, musí hledět dál

„Střední Evropa není zdroj unijních problémů, často je spíše součástí řešení. V ekonomické rovině sice máme co dohánět, ale alespoň postupně se přibližujeme Západu,“ hodnotí 10 let v EU ředitel polského think tanku demosEUROPA Paweł Świeboda. Jaké kroky podle něj musí středoevropské ekonomiky podniknout? A co pro střed Evropy znamená krize na Ukrajině?
Świeboda
zdroj: Aspen Institute Prague; autor: Filip Singer

Je pořád namístě rozlišovat mezi „starými“ a „novými“ členskými zeměmi EU deset let po velkém východním rozšíření Unie?
Je to už deset let od chvíle, kdy jsme do EU vstoupili a od té doby se událo mnoho věcí. Dnes jsme v jiné situaci, než jaká panovala v roce 2004, když se dojednávala Smlouva o Ústavě pro Evropu. Tehdy existovalo jen velmi málo známek blížící se krize. V dnešní době není střední Evropa zdrojem unijních problémů, ale často je spíše součástí řešení. V ekonomické rovině sice ještě máme co dohánět, ale alespoň postupně se přibližujeme západní Evropě. Potřebujeme samozřejmě nové zdroje růstu, abychom ten proces mohli uskutečnit. Ale uvědomujeme si to. To vše v podstatě znamená, že ve většině oblastí už rozdíly zmizely.

„Vsadili jsme všechno na evropský trh. Objevování příležitostí v EU se nám daří, ale jen malé procento našich firem exportuje někam dál.“

A jsou některé oblasti, kde rozdíly ještě přetrvávají?
Rozdíly ožívají především, když přijde na otázku tzv. sociální turistiky. V zemích jako Dánsko, Británie nebo Německo jde o citlivé téma a střední Evropa to často podceňuje. Západní země by rády přenastavily pravidla hry. My se na druhé straně snažíme chránit dosavadní předpisy. Je to ale myslím jediný případ, ve kterém rozdíly stále přetrvávají.

Říkal jste, že střední Evropa se dokáže podílet na řešení současných evropských problémů. Bylo pro středoevropské země naopak výhodné být v průběhu krize součástí EU, nebo to pro ně byla spíš zátěž?
Členství v EU byla v případě krize přidaná hodnota. Hodně se debatovalo o tom, jestli by pro nás bylo zátěží členství v eurozóně. Ale pokud jde o samotné členství v Unii, je to obrovská příležitost nehledě na tlaky, které přicházejí v době krize. Zmínil bych například důležitý vliv přesouvání výroby ze starších členských zemí do těch novějších. Ten probíhal díky tomu, že podniky se v době krize snažily šetřit. Dalo by se tak dokonce říct, že jsme z dopadů krize určitým způsobem těžili.

V obecné rovině samozřejmě krize byla a je velkou výzvou i pro nás, protože vyschly zdroje poptávky ze západní Evropy. A my jsme nebyli příliš úspěšní v hledání nových. Vsadili jsme všechno na evropský trh. Objevování příležitostí v EU se nám daří, ale jen malé procento našich firem exportuje někam dál. To je také poučení. Měli bychom se pohnout i mimo Evropu a zaměřit se na mezinárodní prostředí. Jak například ukázala řada studií, vetší přítomnost na mezinárodním trhu znamená také více inovací.

Cena práce není vše    

Je střední Evropa oblast, kam chtějí zahraniční firmy investovat své peníze? Když se podíváte na Visegrádskou čtyřku – je schopná konkurovat například Bulharsku a Rumunsku, které mají třeba výrazně nižší mzdy?
Země V4 jsou určitě přitažlivější, pokud jde o stabilitu, dodržování pravidel hry nebo vyspělost institucí. V těchto kategoriích jistě mohou například Bulharsko nebo Rumunsko „porazit“. Pokud jde o cenu práce, v Bulharsku je oproti Polsku poloviční. Na druhé straně si ale vezměte Švédsko, které má mzdy čtyřikrát větší než Polsko a je to velmi konkurenceschopná země. Existuje několik faktorů, které určují konkurenceschopnost a které je třeba brát v úvahu. Cena práce je pouze jedním z nich. Další se různí od kvality vzdělávání až po vyspělost byznysových modelů.

Naše ekonomiky musí vystoupat výš v hodnotových řetězcích, což také znamená, že budou muset zvýšit mzdy a zároveň si zachovat konkurenceschopnost v jiných oblastech. To je velmi složitý proces, který vyžaduje koordinovaný postup napříč širokou škálou subjektů. Světové ekonomické fórum hovoří o 14 faktorech konkurenceschopnosti. Postupovat vzhůru přitom musíte ve všech. Pokud mají vzrůstat mzdy, je také nutné zajistit, že budou růst i další ukazatele konkurenceschopnosti.

Pokud mluvíme o konkurenceschopnosti, středoevropské země si často stěžují, že jejich konkurenceschopnost poškozuje evropská klimaticko-energetická politika. Souhlasíte s tím?
Střední Evropa se podle mého názoru nevyhne tomu, že se bude muset vyrovnat s vyššími cenami energie. Ve většině středoevropských zemí je výrobní kapacita několik desetiletí stará, a pokud nebude zmodernizována, hrozí nám v budoucnu blackout. Budou potřeba investice, což také znamená vyšší ceny energie. Budeme se s tím muset vyrovnat. Znamená to, že střední Evropa by se měla více spoléhat na energeticky méně náročný průmysl než na ten vysoce náročný. To je základní volba. Pokud ji uděláme, musíme si být také jistí, že máme pro tuto změnu plán. Samotná reindustrializace totiž není řešením. Musíme se posunout k jinému modelu trhu, který potřebuje méně energie a stojí na energeticky méně náročném průmyslu. Ten je také často inovativnější a sofistikovanější.

Máte na mysli nějaký konkrétní směr, kterým by se střední Evropa měla vydat?
Měli bychom se postupně vydat směrem k vyváženějšímu energetickému mixu. Nemluvím o takovém přechodu na obnovitelné zdroje, jaký si vybralo Německo, protože vzhledem k současné ceně OZE bychom si to nemohli dovolit. Energetický mix, kterému dominují fosilní paliva, ovšem také není odpověď. Měli bychom naplánovat přechod k nízkouhlíkové ekonomice a přitom počítat s náklady, jaké to přinese. Ve světle současné krize na Ukrajině mohou mít středoevropské země nutkání vystupovat v EU s takovou pozicí, že kvůli neklidu na Východě by si měly uchovat svou závislost na uhlí. Ale nemůžeme se zaseknout v současném energetickém mixu. Celý vyspělý svět se totiž vydává směrem k nízkouhlíkové ekonomice. 

Východ: léta nestability

Když hovoříme o Ukrajině, domníváte se, že aktuální vývoj je důsledkem selhání evropské politiky sousedství a třeba i politiky visegrádských zemí, pro které je Východní partnerství jednou z priorit?
Je to především selhání systému vládnutí v zemích Východního partnerství. Ty obdržely tak velkorysou nabídku, jaké se v historii EU ještě nikomu nedostalo, ale nebyly schopny toho využít. Možná by bylo efektivnější, kdyby Evropa zvolila pozvolnější proces, který by nevyžadoval tak rychlé sblížení regulatorních režimů východních zemí s tím evropským.  

„Musíme se posunout k jinému modelu trhu, který potřebuje méně energie a stojí na energeticky méně náročném průmyslu.“

Co může východní Evropě nabídnout náš region, to jsou lekce o ekonomickém růstu vyvolaném přímými zahraničními investicemi (foreign direct investment, FDI). Všechny středoevropské země mají výrazný podíl exportu, který lze přičíst FDI a velká část naší ekonomické tranzice byla poháněna právě FDI. Abyste přilákala přímé zahraniční investice, musíte mít pevná pravidla hry a regulatorní rámec, kterému lidé důvěřují. Asociační dohody takový rámec nabízejí. Jak jsem říkal, možná měl být ten proces pozvolnější. Nedovedu si ale představit, že by EU zvolila nějakou třetí cestu a nabídla například Ukrajině finanční prostředky bez přísných pravidel, což by bylo proti všemu, na čem EU stojí.

Představuje aktuální vývoj na Ukrajině fyzické nebezpečí pro země střední Evropy?
Neřekl bych, že bychom čelili ohrožení naší bezprostřední bezpečnosti, ačkoliv si myslím, že příštích několik let budeme na Východě čelit nestabilitě. Ukrajina je velmi chudá země a bude trvat léta, než se postaví na vlastní nohy. Ve střední Evropě kvůli tomu můžeme čelit různým tlakům, včetně migračních. Měli bychom počítat s tím, že příští desetiletí bude ve východní Evropě z ekonomického hlediska turbulentní. Měli bychom také brát v úvahu ruský přístup. Nevíme, jaké plány má Rusko pro budoucnost regionu. Ale můžeme s jistotou říci, že budeme muset čelit větší nestabilitě.


Paweł Świeboda je ředitelem polské výzkumné organizace demosEUROPA – Centre for European Strategy, která se zabývá strategickými otázkami EU. V minulosti působil například jako poradce polského prezidenta pro evropské záležitosti. Podílel se také na vyjednávání vstupu Polska do EU.  

Rozhovor vznikl u příležitosti panelové diskuze nazvané „Central Europe: fit for the future?, kterou v dubnu pořádaly Aspen Institute Prague, Central European Policy Institute a demosEUROPA – Centre for European Strategy.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA