Pavel Telička: Češi nejsou euroskeptici, jen podlehli jazyku politiků

Místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička ukončil spolupráci s hnutím ANO Andreje Babiše. Obává se, že parlamentní volby odsunou Českou republiku na periferii Evropské unie.
Pavel Telička odchod z ANO
© European Union, 2017

Pavel Telička zastával v letech 1998-2002 funkci tajemníka ministra zahraničí České republiky. Vedl český vyjednávací tým při přístupových jednáních s Evropskou unií. Od roku 2003 působil jako velvyslanec ČR a vedoucí stálé mise ČR při EU. V roce 2004 krátce zastával post českého eurokomisaře. Poté v Bruselu působil jako lobbista. V květnu roku 2014 byl za hnutí ANO zvolen do Evropského parlamentu (EP) a stal se místopředsedou frakce ALDE. V EP je členem výboru pro dopravu a cestovní ruch. V roce 2017 byl zvolen místopředsedou Evropského parlamentu.

V průběhu minulého týdne došlo k ukončení Vaší spolupráce s hnutím ANO Andreje Babiše. Můžete uvést hlavní důvodu vašeho rozhodnutí?

Jen upřesním, že to nebylo minulý týden. Se svým záměrem jsem pana Babiše seznámil již před třemi týdny. Domluvili jsme se, že se setkáme po volbách a ještě to probereme. On to však v průběhu týdne zveřejnil v jednom deníku. Není to nic, co by se objevilo ze dne na den. Měli jsme rozdílné názory na některé věci programového rázu, budoucího směřování ANO, formy předvolební kampaně, zahraničních věcí a Evropské unie. Posléze jsme se začali názorově rozcházet i při jednotlivých kauzách či pseudokauzách. Ty důvody jsou tedy komplexnější.

Můžete být trochu konkrétnější?

Je to otázka vnější a vnitřní bezpečnosti, vnitřního trhu, migrační politiky – i když tam je naše shoda poměrně výrazná – či otázka oběhového hospodářství. Já jsem na rozdíl od pana Babiše přesvědčený, že v mnoha oblastech to bez silnější evropské spolupráce není možné. Jeho názor je, že další integrace nám váže ruce a že si se vším nejlépe poradíme sami.

Jestli ANO odmítá jakoukoliv další evropskou integraci, přičemž před třemi lety jsme v programu tvrdili něco jiného, tak to je podle mě velmi silné tvrzení. V takovém názorovém rozkolu nevidím prostor pro další spolupráci.

Zmínil jste rozchod v názorech ohledně evropské politiky hnutí. Vy jste s hnutím ANO spolupracoval od jeho vzniku, podílel jste se na zahraničněpolitickém programu strany, spoluvytvářel jste program pro volby do Evropského parlamentu. Kdy přesně jste začal cítit, že se s Andrejem Babišem názorově rozcházíte?

Na některé věci jsme měli rozdílné názory již delší dobu. To je ale úplně normální a názorová rozmanitost není sama o sobě špatná. Určitě to však nebylo v takové míře, jak o tom psala média, například v otázce eura. Kdyby šlo jen o euro, tak by k rozchodu nedošlo. Primárně šlo o daleko důležitější otázky: názory na evropskou integraci, jakou máme hrát roli v EU atd. Zjednoduším to: jestli ANO odmítá jakoukoliv další evropskou integraci, přičemž před třemi lety jsme v programu tvrdili něco jiného, tak to je podle mě velmi silné tvrzení. V takovém názorovém rozkolu nevidím prostor pro další spolupráci.

Co si politické strany myslí o aktuálních problémech EU? Speciál >>>>

Slovensko pochopilo Unii líp

Jak hodnotíte všeobecnou úroveň předvolební debaty v evropských otázkách?

Nemohu jinak než kriticky. Absolutní většina politických stran a kandidátů sklouzává k povrchnosti, silnému populismu a přehnanému navážení se do Unie. Tím si kopeme hlubokou díru, ze které se budeme těžko dostávat ven. Unie se vykresluje v barvách, které neodpovídají realitě. To má přirozený dopad i na veřejné mínění.

Do toho se nám objevila extrémistická a programově impotentní strana Svoboda a přímá demokracie pana Okamury. Ostatní politici chtějí získat jeho voliče na svojí stranu, a tak se uchylují k podobné rétorice. Musíme si však přiznat, že my sami jsme Okamurovi pomohli tím, jak jsme uchopili téma migrace. Pokud bychom toto téma řešili rozumněji, tak nevytvoříme prostor pro vyprofilování jeho strany.

My sami jsme Okamurovi pomohli tím, jak jsme uchopili téma migrace. Pokud bychom toto téma řešili rozumněji, tak nevytvoříme prostor pro vyprofilování jeho strany.

A nemůže to být naopak? Nereagují politici na poptávku ze strany české společnosti? Češi se často považují za nejeuroskeptičetější národ v EU.

Ale kdo tu poptávku vytváří? Absolvoval jsem mnoho debat v českých krajích a moje zkušenost je úplně jiná. Z toho, co jsem zažil, vím, že když s lidmi diskutujete a věci jim trpělivě vysvětlujete, tak si dají říct. Samozřejmě vždy je tu nějaké procento lidí, kteří názor nezmění, v té první skupině jich je ale absolutní většina.

ČR nemá proevropské populisty. Diskuzi o EU řídí Zeman, Babiš a Klaus >>>>

Podle výzkumu Eurobarometru však pouze 33% Čechů vnímá Evropskou unii pozitivně. To je nejméně ze všech členských států.

Tím, že přikládáme velký význam nějakému průzkumu, prohlubujeme tu skepsi ještě víc. Negativní obraz o Unii předkreslili političtí lídři. Většina našich obyvatel zkrátka nerozumí EU. Takhle komplexní mechanismus dokáže pochopit jen někdo s určitou mírou znalostí a zkušeností.

Češi se tedy o Evropskou Unii prostě nezajímají?

To je dlouhodobý problém, který má kořeny někdy v období okolo roku 2000. Tehdy politické elity v čele s Václavem Klausem začaly vykládat o evropském socialismu a diktátu. Tvrdili, že jsme příliš malý národ na to, abychom v Unii něco dokázali. Když jsou lidí nepřetržitě vystaveni takovému jazyku, tak mu nakonec podlehnou.

Před dvěma a půl lety byl Smer zralý na vyloučení z frakce evropských socialistů. Dnes se Fico dokáže s  Junckerem dohodnout a některé věci i přímo ovlivnit.

Podívejte se na Slovensko. Z toho, co vím o premiéru Ficovi, tak to není žádný zanícený Evropan. Před dvěma a půl lety byl Směr zralý na vyloučení z frakce evropských socialistů. Dnes se Fico dokáže s Jeanem-Claudem Junckerem dohodnout a některé věci i přímo ovlivnit. Vidíte to i na tématu migrace. O kolik migrantů přijalo Slovensko více než Česko? Pět? Deset? Česko ale čelí infingementu (řízení kvůli porušení povinností – pozn. red.), Slovensko ne. Je to o schopnosti domluvit se. Slovenská politická reprezentace se na rozdíl od té české poučila. K tomu všemu si porovnejte slovenského prezidenta s naším Milošem Zemanem. Vaše pozice v EU je tedy o mnoho lepší.

Jaký je vliv českých médií na způsob, jakým se u vás hovoří o Evropské unii?

Média jsou jen zrcadlem stavu, ve kterém se nachází společnost. Český novinář není o nic lepší ani horší než český politik nebo podnikatel. Pokud by úroveň veřejné debaty vyzrála jinak, projevilo by se to i na informovanosti médií. Není to tak, že by si média něco vycucala z prstu a určily by tím hlavní směr veřejné diskuze.

Nechtěl bych si nalhávat, že v ANO ještě něco ovlivňuji

Předvolební průzkumy předpovídají výhru hnutí ANO v parlamentních volbách. Rýsuje se též úspěch dalších euroskeptických stran. Děje se to na pozadí diskuze o vícerychlostní Evropské unii, o které hovoří například francouzský prezident Emmanuel Macron. Jak tohle vnímáte?

Je to velká hrozba. To je právě ten důvod proč sem řekl, že u toho nechci být. Reálně hrozí, že se Česko dobrovolně zařadí do jiného rychlostního stupně jako země, které budou mít největší vliv na budoucí podobu Unie. V tom, co já nazývám strategický zájem, si my sami prokazujeme medvědí službu.

Před volbami se povídá o možné povolební spolupráci hnutí ANO se stranou Svoboda a přímá demokracie (SPD) nebo s Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM). Je to podle Vás reálné?

Vím, že se to povídá, ale já mám na to střízlivější pohled. Samozřejmě je třeba počkat na to, jak čeští voliči rozdají karty. Pokud po volbách většina stran řekne, že nepůjde do koalice s ANO, tak to bude těžké. Třeba jsem naivní, ale nedokážu si představit, že by hnutí ANO šlo do koalice s SPD, anebo tolerovalo jeho podporu. To samé si myslím o spolupráci s komunisty. Pro ANO by to prakticky znamenalo politickou sebevraždu. V takové situaci by byl odchod do opozice daleko lepším řešením. A pokud vím, tak Andrej Babiš na to má stejný názor, což mě těší.

Měli jsme s Babišem pravidelné schůzky a já jsem cítil, že mám na jeho názory vliv. V poslední době však z jeho úst zazněla také slova, která se nedají obhájit tím, že jde o předvolební kampaň.

Připouštíte, že se obáváte o osud země po volbách. Nebylo by z Vaší strany prospěšnější pokračovat ve spolupráci s pravděpodobnou budoucí vládní stranou v zájmu zachování proevropské orientace Česka? Na Slovensku se stejnou argumentací vznikala současná vláda.

Moje pozice v rámci hnutí ANO byla taková, že jsem byl nestraník, ale se specifickou pracovní vazbou na Andreje Babiše. Měli jsme pravidelné schůzky a já jsem cítil, že mám na jeho názory vliv. V poslední době však z jeho úst zazněla také slova, která se nedají obhájit tím, že jde o předvolební kampaň. Cítím, že na to už žádný vliv nemám. A pokud ho nemám před volbami, tak nemá smysl nalhávat si, že ho budu mít po volbách. Když bych měl pocit, že můžu dále ovlivňovat politiku hutí, tak bych ve spolupráci pokračoval bez ohledu na názor veřejnosti. Po několikaměsíční zralé úvaze jsem ale dospěl k závěru, že tuto možnost už nemám.

Česko je ve své pozici k euru nečitelné

Jedna z otázek, ve které jste se s Andrejem Babišem rozešli, je přijetí eura. Je podle Vás Česko připravené na vstup do eurozóny?

Dlouhou dobu jsem vnímal, že Česká republika nebyla připravená na přijetí eura udržitelným způsobem. Nebyl jsem přesvědčený o tom, zda se po přijetí eura něco nezmění, jako tomu bylo i v případě zemí jižního křídla EU. Měl jsem stejný názor jako pan Babiš na to, že eurozóna není řízená správně a nefunguje v ní dobře ani dodržování dohodnutých pravidel.

Mezitím se však zkonsolidovala ekonomická situace a zároveň se v EU začaly objevovat konkrétní návrhy na reformu Unie a eurozóny. V tomto momentě by Česká republika měla do tohoto procesu vstoupit a říci: jsem tu, mám zájem zavést eura a podílet se na diskusi o reformě eurozóny. V opačném případě hrozí, že naše představy nikdo nezohlední a nebudeme mít vliv ani na všeobecné směřování Unie. Andrej Babiš to dnes vidí jinak než já. Z hlediska konkurenceschopnosti je podle něj pozice mimo eurozónu pro Česko výhodná.

Česká pozice k euru? Na jednu stranu odmítáme pomoc, na druhou chceme pozorovatelský status. To nejde dohromady.

Jak z tohoto pohledu vnímáte snahu vlády Bohuslava Sobotky o vyjednání pozorovatelského statusu při jednání v rámci euroskupiny.

Doteď mi nikdo nevysvětlil, co tím měla česká vláda na mysli. Mám dojem, že ten návrh byl nejspíše určený domácí publikum. Proč by na to měla EU přistoupit, když ani neumíme říct, jestli chceme přijat společnou měnu? Když předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ve svém projevu o stavu EU navrhoval technickou a finanční pomoc pro země při vstupu do eurozóny, tak jsme to zkritizovali a řekli, že rozděluje Unii na první a druhou rychlost. Na jednu stranu odmítáme pomoc, na druhou chceme pozorovatelský status. To přeci nejde dohromady.

Naopak, myslím si, že je to kontraproduktivní, protože se tím sami stavíme do role outsidera. Ani pro Slovensko není jednoduché ovlivňovat rozhodnutí v eurozóně a to je jejím členem. Proč by tedy měl kohokoliv zajímat postoj nějakého pozorovatele.

Ministr zahraničí a volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek v aktuálním rozhovoru pro Financial Times odmítl návrh francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na hlubší evropskou integraci. Mimo jiné zopakoval postoj české vlády, podle které musí vstupu do eurozóny předcházet ekonomická konvergence uvnitř EU. Souhlasíte s tímto názorem?

Je těžké nesouhlasit s prázdnými slovy. Málokdy se český politik dostane na strany Financial Times. Podařilo se to, máme volební kampaň a pan Zaorálek je jedním z kandidátů na premiéra. Jak to ale ministr využil? Sdělil svoji představu reformy Evropské Unie? Řekl jen dvě slova: konvergence a koheze.

Kdybych byl já kandidátem na premiéra, tak už dávno předložím „české desatero Evropské unie“.

Macronův sorbonnský projev zúžil jen na „integraci“, což je podle Zaorálka sice pěkné, ale velmi obecné slovo. Evidentně nečetl projev, který má 30 stran a je v něm mnoho návrhů. Neříkám, že s nimi musí souhlasit. Měl by ale ke konkrétním návrhům zaujmout jasný postoj. Kdybych byl já kandidátem na premiéra, tak už dávno předložím „české desatero Evropské unie“.

Co si myslíte o Macronově návrhu vybudovat post ministra financí a rozpočet pro eurozónu?

Myslím si, že skutečná fiskální politika pro eurozónu má smysl. Absence fiskálního propojení je největším problémem eurozóny dokonce i podle těch, kteří eurozóně nefandí, jako například Václav Klaus. Nikdo však zatím nemluví, jak by to přesně mělo fungovat. Jaký bude mít ministr financí pro eurozónu kompetence? Bude ho respektovat ministr financí Francie? To jsou návrhy prozatím pořád v rovině sloganů a já se rád vyjadřuji k věcem, které jsou důkladně rozpracované.

Absence fiskálního propojení je největším problémem eurozóny dokonce i podle těch, kteří eurozóně nefandí.

Francouzský prezident v uvedeném projevu mimo jiné zmínil i to, že by měl být přístup k evropským kohezním a strukturálním fondům podmíněn daňovou harmonizací. Němci chtějí fondy zpřístupnit jen těm zemím, které dodržují pravidla právního státu. Nemůže tento přístup přispět ještě k výraznějšímu dělení v Evropské unii?

Samozřejmě, že může. Zatím jsou to podle mě jen návrhy, které mají druhou stranu přivést k rozumu. Jsou ale velmi nešťastné, neboť Unii štěpí. Dnes je důležité Unii sjednocovat a ne dělit. Juncker a Macron se poučili z minulých chyb a proto jejich projevy byly jako celek sjednocující. Navíc k tomu ani neexistuje právní základ, což znamená, že by se musel otevřít evropské smlouvy.

A není to legitimní námitka zemí, které jsou čistými přispěvovateli do rozpočtu EU, když tvrdí, že nechtějí, aby jejich peníze přímo podporovaly vlády, které představují demokratickou hrozbu pro jejich země?

Dobře, v tomto případě si řekněme, kde přesně omezíme ty výdaje? Škrtneme je v transevropských sítích? Omezíme příspěvky v CEF-u (Nástroj pro propojení Evropy- finanční mechanismus pro transevropské projekty v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikačních sítí pozn. red.)? To by mělo dopad na baltské země, Česko, Slovensko atd. Vždyť přeci z eurofondů netěží jenom jedna konkrétní země.

Nebo si tedy řekněme, že je kohezní politika v tuto chvíli špatně financovaná a že by možná bylo lepší víc CEF, víc principu „use it or lose it“ („využij peníze, nebo o ně přijdeš“ – pozn. red.), víc blendingu (kombinace dotací a půjček pozn. red.). Ať už bude řešení jakékoliv, nesmí být diskriminační a nesmí trestat občany členských států. V opačném případě to bude velmi nezodpovědné.

Rozhovor původně vyšel na stránkách EurActiv.sk. Ze slovenského originálu přeložil Matěj Voda.

REKLAMA
REKLAMA