Ondřej Houska: Česko by se v EU mělo chovat jinak. Třeba jako Dánsko

„Kdybych mohl vyslovit osobní přání, chtěl bych, aby jednou Česko bylo v rámci EU takovou zemí, jako je Dánsko,“ říká novinář Ondřej Houska, který donedávna působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu. Proč zrovna Dánsko? A co by potřebovala česká debata o EU?
Ondřej Houska
© Ondřej Houska

Ondřej Houska byl v letech 2008–2009 a 2012–2016 zpravodajem Českého rozhlasu v Bruselu. Od podzimu letošního roku pracuje v Hospodářských novinách.

Donedávna jsi pracoval jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu. Co jsi od této pozice očekával, když jsi do hlavního města EU odcházel?
Odcházel jsem do Bruselu v unikátní době, kdy Česko začalo předsedat Evropské unii. Bylo to ještě v době před Lisabonskou smlouvou, kdy mělo předsednictví větší význam, než jaký má dnes. Český premiér šéfoval Evropské radě, a byli jsme tak v Unii mnohem víc vidět. Očekával jsem, že jednak detailně poznám, jak funguje EU zevnitř, a jednak budu moci pozorovat, zda Češi předsednictví zvládají, nebo ne.

České předsednictví ale nebylo úplně nejšťastnější vzhledem k tomu, že v jeho průběhu padla vláda.
Je pravda, že se tak znehodnotila práce stovek lidí, kteří se předsednictví věnovali. To je vlastně jedna z výhod pobytu v Bruselu – člověk tam odchází s předsudky, že v Česku nefunguje státní správa, ale během předsednictví má možnost se s desítkami úředníků seznámit a vidí jejich práci. Česko disponuje kvalitními lidmi ve státní správě, kteří byli schopní odvést mimořádně dobrou práci. Jejich výkon byl pak ale dehonestován právě pádem vlády. Celkově si však myslím, že Češi spíše příjemně překvapili. První tři měsíce předsednictví, předtím než padla vláda, se všichni v Bruselu s nadsázkou řečeno divili, že nežijeme v jeskyni, ale že jsme docela normální země.

Některé země si ČR zapamatovaly jako někoho, kdo umí říkat jenom „ne“. Takhle se ale v Evropě nikdo daleko nedostane.

Znamená to, že očekávání byla zpočátku spíše malá a Česko bylo vnímáno s nedůvěrou?
Každý menší stát, který přebírá předsednické křeslo, je vnímán dvěma možnými způsoby. Buď se očekává, že země předsednictví zvládne na byrokratické úrovni, ale nebude mít ambici ani schopnosti přicházet s vlastními dalekosáhlými vizemi. Typickým příkladem byli Slovinci, kteří předsedali rok před námi. U Čechů ale panoval částečný předsudek o kverulantech, kteří nebudou schopni Unii náležitě předsedat. Svědčila o tom i česká kampaň před předsednictvím, tedy kostka cukru a slogan „Evropě to osladíme“. Někomu se mohla zdát vtipná, ale více lidem připadala dětinská nebo pubertální. Nesmíme ale zapomenout na dobrý výkon úředníků, o kterém jsem mluvil, a také některých politiků. Češi například zvládli plynovou krizi mezi Ruskem a Ukrajinou na začátku roku 2009. Udělali přesně to, co se od nich očekávalo, a snažili se o zprostředkování kompromisu.

Nálepky kverulantů jsme se nezbavili

Co si podle Tebe evropští diplomaté vybaví ve spojitosti s Českou republikou?
V souvislosti s předsednictvím dodnes každému naskočí Entropa Davida Černého, která byla vystavena v budově Rady. Pokud jde o obecné vnímání, myslím si, že velké porozumění pro střední a východní Evropu má německá kancléřka Merkelová, a to platí i pro Česko. Francie, Itálie a další jižní země si v souvislosti s ČR vybaví spíše někoho, kdo umí říkat jenom „ne“. Takhle se ale v Evropě žádná země daleko nedostane. Konstruktivnější státy nepřicházejí s prostým „ne“, říkají „ano, ale…“. To Česko zatím bohužel neumí. Proto máme v očích některých evropských politiků stále nálepku kverulantů, i když se situace v posledních letech lepší.

Jak by se tedy podle Tebe měla Česká republika v EU chovat?
Kdybych mohl vyslovit osobní přání, chtěl bych, aby jednou Česko bylo v rámci EU takovou zemí, jako je Dánsko. Tedy normální země, která sice možná nezavedla euro a vyjednala si další výjimky, ale ostatní státy vědí, co od ní mohou čekat. Dánsko je předvídatelná země, která zaujímá postoje na základě vnitřní logiky. České postoje k důležitým otázkám se mi stále zdají být spíše nahodilé. Když Evropská komise předkládá určitý návrh, někdy nelze předem odhadnout, jestli ho Česká republika podpoří, nebo odmítne. To po dvanácti letech členství v EU není úplně dobré.

Jedním z hlavních témat současné Evropy je migrační krize, ve které hraje střední Evropa specifickou úlohu. Zdá se ale, že ze zemí Visegrádské čtyřky má Česko nejotevřenější postoj k požadavkům západních členských zemí. Je to tak v Bruselu vnímáno?
Bruselští diplomaté si jsou naší otevřenosti vědomi a vnímají odlišnosti, které panují mezi naší pozicí a postojem zbytku V4.  Pro evropská média to ale neplatí. Když otevřete německé, francouzské nebo italské noviny, země Visegrádu jsou v nich obecně považovány za xenofobní.

ČR v EU

© Shutterstock / Juraj Kovac

Zpravodajství o EU je v Česku tragické

Mohou být vůbec menší a novější členské země EU vnímány jako samostatné jednotky, nebo jsou brány spíše jako součást určitého regionu?
Myslím, že jsou vnímány spíše v rámci regionu. V Česku také nedokážeme rozlišit jemné odlišnosti v postojích Litvy a Lotyšska nebo Estonska a vnímáme je zkrátka jako Pobaltí. V poslední době se navíc Visegrád z vnějšího pohledu hodně stmelil, ačkoli se Češi a Slováci od postojů Polska a Maďarska relativně často distancují.

Měl jsi jako bruselský zpravodaj zkušenost s tím, že by existovaly významné rozdíly v tom, jak evropské záležitosti pokrývají média z jiných členských států? Po čem byla poptávka z Česka?
Poptávka z Česka je zaměřena velmi „čechocentricky“. Kdykoliv jsme z Bruselu něco vysílali, muselo se jednat o zprávu týkající se dopadů dané problematiky na Českou republiku. To je přirozeně pochopitelné, ale na druhé straně tak může český divák získat dojem, že v Bruselu se nic jiného neřeší.

K roli českých médií stojí dále za to uvést, že jako zpravodaj jsem přišel do Bruselu na konci roku 2008, když mi bylo 27 let. Tohle angažmá by přitom mělo být novinářským vrcholem, a ne pracovní pozicí, na kterou pošlete ani ne třicetiletého člověka. Kvalita ve srovnání se seniorními redaktory a komentátory ze západních médií tomu pak samozřejmě odpovídá.

Dříve jsem se smál, když si někteří čeští europoslanci stěžovali, že právě práce médií je jedním z důvodů, proč se Češi nezajímají o Evropskou unii a Evropský parlament ani neznají. Považoval jsem to spíše za výmluvu. Musím však uznat, že významnou roli v tom média hrají. Úroveň zpravodajství českých médií o Evropě je tragická. Podle toho pak vypadá i veřejná debata.

EU je složitá. A co není?

Co by tedy potřebovala česká debata o EU?
Domnívám se, že povědomí Čechů o Evropské unii souvisí s úrovní veřejné debaty o čemkoliv. Tomáš Garrigue Masaryk po roce 1918 říkal, že mladá republika potřebuje padesát let klidného vývoje, a obávám se, že i česká společnost by potřebovala padesát let života v demokracii, aby si vypěstovala kvalitní politickou kulturu. Ovšem při pohledu na to, co se v současném světě děje, si nejsem úplně jistý, že padesát let nerušeného vývoje dostaneme.

Už jsi říkal, že média mají svůj podíl na tom, že EU má v Česku poměrně špatný obrázek. Nemůžou za to tak trochu také polici, ať už čeští nebo evropští? Často zaznívá kritika, že neumí lidem srozumitelně předat evropské myšlenky.
Vždycky mě popudí, když někdo tvrdí, že EU je příliš složitá na to, aby bylo možné o ní srozumitelně komunikovat s veřejností. Co ale není složité? Ať už se někdo věnuje Blízkému východu, Afghánistánu, poměrech v české vládě nebo komunální politice ve Vyškově – pokud chce skutečně problematice porozumět do hloubky, musí se vypořádat se složitostmi. Pokud někdo odbude EU s tím, že je příliš složitá, skrývá tím jen svou neschopnost nebo neochotu proniknout do tématu. Na druhé straně je ale pravda, že ještě nikdo nevynalezl ideální způsob, jak předávat pozitivní zprávy o EU, aniž by to zavánělo propagandou.

Vždycky mě popudí, když někdo tvrdí, že EU je příliš složitá na to, aby bylo možné o ní srozumitelně komunikovat s veřejností.

Často se také tvrdí, že by Evropská komise měla přibrzdit s množstvím regulací, které z Bruselu přicházejí. Junckerův tým se snaží množství nových návrhů omezovat a legislativu zkvalitňovat. Vnímáš to jako pozitivní vývoj?
Určitě je pozitivní, že Komise přichází s výrazně menším množstvím legislativních nápadů. Na druhé straně si myslím, že se stále nedaří najít rovnováhu mezi tím, co je potřeba, a tím, co je politicky průchodné. Samozřejmě by bylo fajn, kdybychom měli ekologické toustovače a rychlovarné konvice a spotřebovávali jsme co nejméně energie. Pod to se podepíše každý. Problém nastává ve chvíli, kdy s něčím takovým přijde Brusel. Jak se říká – cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Je tedy potřeba zvažovat, co lidi popudí, a za co se naproti tomu vyplatí bojovat.

Pokud bych měl ale o současné Evropské komisi mluvit obecně, domnívám se, že je horší než minulá Komise José Manuela Barrosa. Snaží se totiž vystupovat jako politický hráč a často nerespektuje postoje členských zemí, především těch malých a středních. Proti členským státům se navíc spolčuje s Evropským parlamentem, který přitom podle mého názoru nedokázal navázat vztah mezi voliči a jejich volenými zástupci. Není svým voličům zodpovědný. Proto si na rozdíl od některých názorů nemyslím, že by měla jeho role v evropském rozhodovacím procesu růst.

  • Felician Octavius

    No já bych se přikláněl hlavně k tomu, aby všechny instituce měly weby ve všech jazycích používaných v EU. Třeba když navštívíte eurostat, hodně zajímavý web, je jen v angličtině, němčině a francouzštině… Méně vzdělaní lidé tak mají horší přístup k informacím o EU a mohou si i myslet, že v EU o všem rozhodují jen němci a francouzi… To by se mohlo změnit…

REKLAMA
REKLAMA