Miroslav Poche: Sobotka dával vizi Česka v EU, vláda závislá na komunistech a Okamurovi k lepší náladě nepřispěje

„Je paradoxní, že právě lidé ze sociálně slabších vrstev obecně podporují vystoupení z EU, a přitom právě jich by se odchod dotkl nejvíce,“ říká europoslanec ČSSD Miroslav Poche. Podpořil by zákon o obecném referendu? A jak se dívá na posilování evropské obrany nebo přijetí eura?
Miroslav Poche
© archiv MP

Začněme novinkou. Stal jste se zpravodajem Evropského parlamentu pro finální fázi vyjednávání nad směrnicí o energetické účinnosti. Dosud tento návrh provázel Parlamentem Váš polský kolega Adam Gierek. Ten ovšem z důvodu svých neshod se sociálnědemokratickou frakcí nakonec hlasoval proti zprávě, kterou výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) schvaloval na konci listopadu. To není příliš šťastné, měnit před jednáním se členskými zeměmi vedoucího europoslance.

Je potřeba říct, že to bylo těžké rozhodnutí. Právě z důvodu, který zmiňujete. Není ideální měnit zpravodaje měsíc před hlasováním na plénu. Na druhou stranu naše frakce potřebuje mít jistotu, že její člověk jasně a kontinuálně prosazuje její záměry a cíle, na kterých se všichni její zástupci dohodli. A to nejen před lednovým projednáváním na plénu, ale také v následných vyjednáváních s Radou, která budou vzhledem k poměrně odlišným pozicím obou institucí velmi náročná. I proto poslední kroky kolegy nebyly vnímány ve frakci kladně. Přesto Adam Gierek odvedl ohromný kus práce, za který mu patří velký dík.

ITRE podpořil cíl pro energetickou účinnost ve výši 40 % do roku 2030. Zpráva ale prošla těsnou většinou. Nebojíte se, že s jejím prosazením na plénu budete mít problémy?

Nebude to lehké. Nicméně Evropský parlament již ve čtyřech předchozích rezolucích odsouhlasil, že požaduje 40% cíl pro energetickou účinnost. I proto si myslím, že plénum by mohlo opětovně podpořit návrh odsouhlasený ITRE. V tuto chvíli ale jednáme s ostatními frakcemi, nakolik jsou skutečně ochotny závazek v této výši podpořit i na plénu. Mojí prioritou je, aby zpráva byla schválena velkou většinou, nikoliv o pár hlasů, a měl jsem tak silný mandát pro jednání s Radou. I proto jsem připraven hledat kompromisy, pokud to bude skutečně nezbytné.

Kritici 40% cíle – jako například poslanci Evropské lidové strany – tvrdí, že tento závazek je nerealistický a že se jedná o „populismus“. Kde berete jistotu, že EU bude moci 40% cíl splnit? 

Myslím si, že tento závazek lze splnit a že není nerealistický. Velký prostor pro úspory je zejména v budovách, které tvoří podstatnou část evropské spotřeby energie. Podobně tomu je v dopravě. Názor, že se jedná o realistický cíl, podporuje řada nezávislých odborných studií. Proto rozhodně nesouhlasím s tvrzením, že se jedná o populismus. Naopak, je to zodpovědná politika, protože EU by měla dostát svým závazkům z Paříže. Ze snížení spotřeby budou dlouhodobě profitovat evropské domácnosti a evropský průmysl, což je podle mého názoru správně.

Investice do energetických úspor nejsou utopené náklady. Podpoří hospodářský růst a rozvoj nových ekonomických sektorů. Domácnosti ušetří za elektřinu a plyn.

Jak se budete při zpravodajování směrnice vypořádávat s tím, že české ministerstvo průmyslu (vedené donedávna ministrem za ČSSD) podporuje jen nezávazný cíl ve výši 30 % a poukazuje na to, že ambicióznější závazek by byl pro ČR příliš drahý?

Věřím v rozumnou diskusi a relevantní argumenty. O výši cíle pro energetickou účinnost se dlouho vedly velmi živé diskuse, v Evropském parlamentu i jinde. Právě otázka nákladnosti dosažení takto výrazného zvýšení energetické účinnosti byl jeden z hlavních argumentů oponentů. Na druhou stranu bychom měli vnímat skutečnost, že investice, které budou potřeba k jeho dosažení, přispějí k rozvoji naší ekonomiky: v této oblasti vzniknou nové firmy, nová pracovní místa, investice také podpoří inovace. Netvrdím, že to bude lehké, ale ve výsledku to bude mít na naše hospodářství pozitivní dopad. Navíc je tu stále obrovský prostor pro zlepšení například ve snižování spotřeby budov. Už se sice hodně udělalo např. v programu Zelená úsporám. Nicméně prostor pro další úspory zde stále je. Vyšší cíl také přispěje k většímu uplatnění chytrých řešení, o kterých se i u nás hodně hovoří, ale zatím jsme v této oblasti ještě stále na začátku.

Svaz průmyslu a dopravy ČR si nechal nedávno zpracovat studii, podle které bude 40% cíl vyžadovat od České republiky úspory ve výši 192 PJ a investiční výdaje nejméně 2450 mld. Kč. Budete jako zpravodaj k těmto argumentům průmyslu přihlížet? 

Se studií zpracovanou společností Enviros jsem se seznámil. A myslím, že tato čísla je potřeba brát v potaz. Opět ale musím zopakovat, že investice do energetických úspor nejsou utopené náklady. Naopak podpoří hospodářský růst a rozvoj nových ekonomických sektorů. Domácnosti ušetří za elektřinu a plyn. Z tohoto pohledu si nemyslím, že ambicióznější cíl znamená ekonomickou pohromu. Zároveň ale máme k dispozici také studie a stanoviska, které naopak ukazují, že závěry studie Svazu průmyslu a dopravy nelze zcela aplikovat právě na zmíněný sektor budov.

Obranný fond nesmí sloužit několika velkým firmám 

Máte být také parlamentním zpravodajem ke spuštění Evropského obranného fondu. Co přesně se v této fázi přípravy fondu bude řešit?

Záměrem obranného fondu je podpořit investice do výzkumu obranných technologií a pomoci členským státům se společným vývojem obranných technologií (např. společný rozvoj nových bezpilotních letadel či bezpečnostního software) a s nákupem vojenského vybavení. Společný přístup zároveň znamená efektivněji vynaložené peníze. Konečným cílem programu je samozřejmě zvýšení bezpečnosti občanů EU, ale i podpora evropského průmyslu. Zažíváme v tomto ohledu v podstatě přelomové období, neboť vůbec poprvé se tvoří podmínky pro skutečně efektivní spolupráci členských států v otázkách obrany. Můžeme konečně mluvit o skutečné evropské obraně.

Zatím bude obranný fond financován z existujících programů, které pomalu čerpají, nebo ze stávajících rezerv.

Program v aktuální podobně pracuje s rozpočtem 500 milionů eur pro roky 2019 a 2020. Tyto peníze ovšem budou alokovány z již existujících zdrojů. To znamená, že rozpočet EU se o ně nebude navyšovat. Diskutuje se nyní, zdali mají být tyto finanční prostředky alokovány z existujících programů, které špatně nebo pomalu čerpají, nebo jestli se má jednat o peníze ze stávajících rezerv. Jsem přesvědčen, že nejvýhodnější bude kombinace obou těchto zdrojů, a právě tímto směrem se ubírám ve své práci na této zprávě. Po roce 2020 už musí být program financován napřímo. Výši jeho financování jistě určí i to, jak bude realizován v letech 2019 a 2020.

Na jaké priority by se měl podle Vás fond zaměřit?

Jedna z priorit, kterou zastávám, a zdá se, že se mi podaří získat většinovou podporu, je větší zapojení malých a středních podniků. To by bylo zajímavé mimo jiné i pro řadu českých firem. Program rozhodně nesmí být ušit na míru zájmům dvou, tří velkých evropských zbrojařských firem. Vyšší zapojení menších firem může výrazným způsobem zvýšit přidanou hodnotu výstupům, například v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Podle některých názorů je zbytečné vytvářet obranný fond EU ve chvíli, kdy řada unijních zemí neplní v rámci NATO závazek vynakládat na obranu 2 % HDP. Co si o tom myslíte Vy? 

Jak už jsem zmínil, program tak, jak je koncipovaný pro roky 2019 až 2020, neznamená žádné další výdaje, ale naopak zefektivnění výdajů stávajících. Z mého pohledu je jeho hlavním smyslem ukázat, zdali spolupráce na celoevropské úrovni bude fungovat a přinášet očekávanou přidanou hodnotu. Pokud to tak bude, máme důvod s programem pokračovat. Když to zjednoduším, lepší investovat na celoevropské úrovni 1,5 % efektivně, než 2 % na duplicitní, či dokonce multiplicitní vývoj a nákup technologií. To ovšem, prosím, vnímejte jako obecný přístup, aniž bych chtěl jakkoliv popírat 2% závazek.

Odchod z EU by byla sebevražda

Posilování evropské obrany je jedna z oblastí, které se v současnosti hodně řeší v souvislosti s budoucností evropské integrace po brexitu. Který ze scénářů integrace, jež Evropská komise předložila ve své Bílé knize, by byl podle Vás nejlepší pro Českou republiku?

Předložené scénáře vnímám pouze jako určitý stimul pro diskuzi. Ani Evropská komise si nekladla za cíl, aby jakýkoliv z nich byl akceptován doslovně. Pro Českou republiku by byl podle mého soudu nepřijatelnější přístup soustředit se na vybrané oblasti a v nich integraci prohloubit. Právě společná obrana je dobrým příkladem toho, kde je prohloubení spolupráce na evropské úrovni velmi žádoucí.

Měla by Česká republika přijmout euro – a kdy? 

Česko by určitě euro přijmout mělo, pokud chce výhledově plnohodnotně ovlivňovat dění v EU. Netvrdím, že se tak má stát urychleně, ale jsem zastánce toho, aby se tak stalo v době konjunktury evropské ekonomiky. Ta nyní teprve začíná a snad ještě nějakou dobu potrvá.

Jak si vysvětlujete, že Češi patří mezi ty nejvíce euroskeptické národy v EU? Může za to i ČSSD, která v posledních letech odpovídala za českou evropskou politiku? 

Je to bohužel důsledek zneužívání témata EU v rámci vnitrostátního politického boje, a ačkoliv ČSSD nemůžeme považovat za hlavního viníka euroskeptických nálad, určitý politický podíl na současné situaci nese. Na druhou stranu byl premiér Sobotka jedním z politiků, kteří vždy jasně deklarovali svou vizi Česka jakožto pevné součásti EU, což možná naopak v současné náladě v ČR znamenalo ztrátu politických bodů. Obávám se, že nová vláda, pokud bude závislá na podpoře extremistů z KSČM a SPD, ke zlepšení nálad nepřispěje.

Podporuji posílení prvků přímé demokracie, ovšem za takových podmínek, kdy se na hlasování opravdu podílí většina obyvatel.

Jak by se dalo naladění české veřejnosti vůči EU zlepšit?

Zásadní roli v šíření správných a objektivních informací o EU hrají jak politici, tak média. Dokud bude EU nástrojem pro svalování chyb, učiněných na národní rozhodovací úrovni, stejně jako dokud budou média prezentovat EU prismatem zkreslených kauz, těžko se nálady v zemi zlepší. Je potřeba vzdělávat mladou generaci, ale vůbec všechny věkové kategorie, protože bez znalosti faktů se nejlépe podléhá fámám a zkresleným informacím. A k tomu jsou především potřeba média svobodná. Dalším faktorem je boj proti politické propagandě a cílené dezinformaci, zejména té, která přichází z Ruska a která dosud byla dosti podceňovaná. A to jak na úrovni ČR, tak na celoevropské úrovni. Jsem rád, že v tomto ohledu přislíbila EU nějaké kroky. My ale musíme udělat daleko více, a to i na národní úrovni. Posledním aspektem je i vlastní vývoj v EU. Pokud se nám nepodaří, aby byly naše pozice vyslyšeny – aktuálně se to týká například reformy azylové politiky –, budeme jen těžko přesvědčovat lidi, aby EU začali znovu fandit.

Myslíte si, že do budoucna hrozí odchod ČR z EU?

Ačkoliv Česko vévodí celoevropským příčkám, co se týká negativního postoje k EU, věřím, že pokud by se odchod z EU začal reálně diskutovat, většina lidí by vystoupení z EU nepodpořila. V případě ČR by vystoupení znamenalo ekonomickou, a tím i sociální sebevraždu. Je paradoxní, že právě lidé ze sociálně slabších vrstev obecně podporují vystoupení z EU, a přitom právě jich by se odchod dotkl nejvíce.

Hodně se o této možnosti debatuje v souvislosti se zákonem o obecném referendu. Měla by ČR takový zákon přijímat? 

Ústavní zákon o celostátním referendu byl jedním z prvních návrhů, které ČSSD předložila do Poslanecké sněmovny, a to již v minulém volebním období. Obecně podporuji posílení prvků přímé demokracie, ovšem za takových podmínek, kdy se na hlasování opravdu podílí většina obyvatel, a odráží tak skutečný názor populace. Souhlasil bych pouze s návrhem, který by obsahoval dostatečně vysoký práh pro účast, tedy konkrétně s účastní více než 50 % oprávněných voličů.

REKLAMA
REKLAMA