Martina Dlabajová: Nesmíme vinit Brusel z vlastních neúspěchů

Hnutí ANO se shoduje na tom, že Evropskou unii je potřeba reformovat. Měli bychom však přestat s jednoduchým obviňováním evropských institucí, říká europoslankyně Martina Dlabajová.
dlabajová
@ Archiv MD

Martina Dlabajová byla v roce 2014 zvolena jako nestraník za hnutí ANO do Evropského parlamentu. Její hlavní agendou je zaměstnanost a sociální věci, a také zastává post místopředsedkyně výboru pro rozpočtovou kontrolu. Dříve pracovala jako podnikatelka a zastupovala Zlínský kraj v Bruselu.

Lídr ANO Andrej Babiš je dominantní postavou celého hnutí a v poslední době nešetří kritikou vůči Bruselu. Panuje v hnutí ANO shoda na tom, jak by měl vypadat postoj Česka k EU?

Evropská politika hnutí ANO vychází z detailního programu, který se připravoval do posledních voleb Evropského parlamentu, a podle kterého pracujeme od začátku našeho mandátu v roce 2014. Přispívalo do něj více lidí včetně těch, kteří ANO zastupují v EU. Spektrum názorů v ANO na zahraniční politiku je širší, všichni ale máme společnou prioritu v podobě pevného ukotvení České republiky v Evropské unii. A to v takové EU, která je efektivní a akceschopná. Shodujeme se, že Unii je potřeba reformovat, aby v některých oblastech pracovala lépe. Jedná se zejména o ochranu vnějších hranic, bezpečnost či rozvoj vnitřního trhu.

Co konkrétně by mělo podle Vás Česko udělat pro to, aby byla EU efektivnější?

Ze všeho nejdříve si ČR musí definovat cíl a říct, jakou EU vlastně chceme a následně tyto stanovené cíle prosazovat. V současné době se nám nedaří prosazovat vše, co bychom chtěli, a často z našeho neúspěchu viníme Brusel. Občas k tomu takto přistupuje i Andrej Babiš, což je jedna ze záležitostí, ve kterých se neshodujeme.

Musíme jednat na všech úrovních, najít spojence a prosadit své zájmy.

Musíme si uvědomit, že Brusel nejsou „oni“, ale „my“ a přestat s jednoduchým obviňováním evropských institucí. Musíme jednat na všech úrovních, jak v Evropském parlamentu, tak i v Radě a Komisi, najít zde své spojence a prosadit své zájmy. Po třech letech práce v Evropském parlamentu mohu říci, že když víte, co chcete prosadit, tak to pak skutečně prosadit můžete.

Komunikace mezi zeměmi EU vázne. Řešení je na Donaldu Tuskovi. Více >>>>

Jak sama říkáte, Brusel je u nás často terčem nesmyslné kritiky. Jak podle Vás zlepšit informovanost o tom, co se v evropských institucích odehrává?  

Je to hlavně o spolupráci politiků a novinářů, právě ti nejvíce ovlivňují ponětí lidí o Evropské unii. Média například informují zejména o věcech, které se EU nepovedly, a nikoli o tom, v čem se jí daří. Navíc by měla více informovat o procesech uvnitř EU. Lidé si například pletou Evropský parlament s Radou či Komisí a neznají způsob, jakým se v EU rozhoduje.

Velkých chyb se ale dopouštějí také politici, a to nejen ti čeští. Zvedá mě ze židle, když se nějaký ministr vrátí z jednání a prohlásí, že Brusel něco rozhodl za něj. Tak to ale nefunguje, protože ten ministr měl možnost rozhodnutí ovlivnit. Politici i média by zkrátka měli říkat věci, jak jsou, a pokud jsme například v něčem přehlasování, tak uznat, že jsme třeba nedokázali pro svůj vlastní návrh najít podporu, nebo že jsme vůbec žádný návrh nepředložili. Příkladem je migrační krize.

Diskuse, která vznikla okolo migrační politiky, se týká zejména věcí, které nefungují.

Myslíte si, že migrační krize zůstává tématem předvolebních kampaní v oblasti zahraniční politiky? Pokud se vůbec nějaká debata o zahraniční politice ČR vede…

Evropská politika musí být, a pevně věřím, že je, součástí předvolební debaty. Konkrétně migrační politika však byla v mnoha případech volebními kampaněmi zneužita a diskuse, která okolo ní vznikla, se týká zejména věcí, které nefungují, čímž mám na mysli povinné kvóty. V současné době je tedy migrační krize skutečně hlavním tématem v oblasti zahraniční politiky.

Měla by podle Vás mít Česká republika větší volnost v oblasti migrační politiky?

Konkrétně v otázce přijímání uprchlíků by si měla Česká republika určitě rozhodovat sama. Zároveň ale řada otázek vyžaduje společné řešení na evropské úrovni. Může to být právě ochrana vnějších hranic, návratová politika nebo třeba pomoc v oblastech, ze kterých migranti proudí do Evropy. Vedle české a evropské úrovně je tu ale i úroveň globální, která je podle mého názoru velmi důležitá a opomíjená.

Nelegální migraci zastavit už v Africe. K Macronově nápadu má česká vláda blízko. Více >>>>

Migrační krize mohla poškodit to, jak otevřené západní státy jako Francie či Německo pohlíží na ČR. Navíc se zdá, že nejde jen o migraci, ale že mezi západní a východní Evropou jsou velké rozdíly, které s časem vyplývají na povrch. Co je podle Vás příčinou tohoto rozkolu?

Jsem přesvědčena, že to vzniklo špatnou komunikací od samého začátku. Zkrátka jsme si neuměli navzájem vysvětlit některé záležitosti. Je to ale i otázkou ideologie západní Evropy, ke které její státy dospěly po mnoha letech. My jsme se do evropské integrace zapojili později a stále pečujeme o hodnoty, kterých si už západ neváží. Jde třeba o vnitřní trh a volný pohyb osob a služeb.

Západní Evropa má pocit, že jí ta východní ekonomicky ubližuje.

Samozřejmě že největší rozdíl je ale v ekonomikách. Západní Evropa se přitom snaží ty rozdíly vyrovnat, protože má pocit, že jí ta východní ekonomicky ubližuje. Navrhuje proto princip stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě, aby se ochránila před konkurencí z východu.

Francie se brání vyslaným pracovníkům ze zahraničí. Více >>>>

Když vidíme tento rozkol mezi východní a západní Evropou, měla by se ČR ve své zahraniční politice více obracet směrem k Visegrádu a hledat svou pozici v EU společně s těmito zeměmi?

Visegrád není špatná platforma, protože máme podobnou minulost, zájmy a dokážeme si pomoci navzájem. Na druhou stranu se ale v mnoha věcech názorově rozdělujeme a nedokázali jsme si určit společné priority a společný postup při vyjednávání. Visegrád bych tedy nevylučovala, ale rozhodně to nemůže být jediný základ pro veškeré naše vyjednávání.

A jak hodnotíte Slovensko a jeho současnou pozici v EU? Přeci jen se poslední dobou vyznačuje spíše proevropsky a možná má teď lepší vyjednávací pozici v EU než Česko. 

Slovensko je nyní v EU skutečně vnímáno pozitivněji než Česko. Umělo si totiž definovat, čeho chce dosáhnout a nalezlo si pro to podporu. Zároveň udělalo i mnoho kompromisů. A o tom přeci politika je, je to umění kompromisu, abychom došli k výsledku, kterého chceme dosáhnout.

REKLAMA
REKLAMA