Kristýna Zelienková: ANO opomíjí naši provázanost s Evropou

Hnutí ANO, které je členem vládní koalice, se příliš soustředí na domácí politiku, kterou vnímá bez patřičných souvislostí a propojenosti České republiky s Evropou a EU. Takový přístup může být podle poslankyně Kristýny Zelienkové (ANO) nebezpečný. Doba si žádá strategické uvažování a aktivní účast. „Oslabená EU rovná se oslabená Česká republika, a to v každodenním životě všech lidí,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv.

Kristýna Zelienková
Kristýna Zelienková; zdroj: www.anobudelip.cz

Zasedáte v poslaneckém výboru pro evropské záležitosti, a evropskou politikou se proto zabýváte i ve svém profesním životě. Jste také členkou hnutí ANO, o jejímž předsedovi Babišovi je známo, že ho evropská témata příliš nezajímají. Uvědomuje si ANO důležitost doby?
Nejsem si tím moc jistá. Spíše mám pocit, že se soustředíme jen na domácí politiku, kterou ale vnímáme izolovaně a opomíjíme aspekt zahraniční politiky a naší provázanosti s Evropou. Takový přístup může být nebezpečný, protože dění kolem nás je turbulentní a všichni na to musíme rychle, chytře, pružně a strategicky reagovat.

„Jediné, o co mi jde, je, aby se Česká republika neuzavírala před Evropou.“

A když říkám strategicky, tak nemyslím pouze, abychom měli na paměti budoucnost České republiky, ale chápali, že naší budoucností je také EU. A nemluvím jen o hodnotách, ale o našich ekonomických a politických vazbách. Oslabená EU rovná se oslabená ČR, a to v každodenním životě všech lidí.

Říkáte to také svým kolegům v hnutí?
Říkám to, jak umím. Nechci nikoho kritizovat, protože každý má svou agendu a své zájmy. Ale vidím uzavření do české diskuse a nezájem o informace, které západní země považují za relevantní.

Co by se mělo změnit?
Například by pomohlo, kdyby pan Telička (europoslanec zvolený za hnutí ANO; pozn. red.) s poslanci na klubu více pracoval a hovořil. Bohužel mezi ně nechodí. Musel by se také změnit přístup předsedy Babiše a kolegové by měli být ochotnější vnímat veškeré souvislosti. Tohle ale záleží na každém jednotlivci.

Pomoct s uprchlíky můžeme jednou potřebovat i my

EU nyní hýbe téma migrace, která přesahuje do spousty dalších rovin. Jak bychom měli v řešení postupovat?
Všem dnešním krizím dokážeme čelit pouze jednotou. Každý má právo na vlastní postoj a jednání o možnostech řešení vůbec není jednoduché, ale naším cílem by měl být konsensus. Pokud se ho nedaří nalézt, tak tu prostě musí být autorita, která řekne, že to uděláme tak a tak, a pokud to nebude fungovat, uděláme to jinak. Takovou autoritou je Evropská komise, kterou můžeme za její rozhodnutí kritizovat, ale umožňuje nám posunovat se dopředu.

Budu se opakovat, ale Česká republika musí vést v patrnosti, že je součástí celku. Pokud nám jde o jednotu a solidaritu s ostatními státy EU, tak tím přispíváme k řešení. Pokud jsme neustále nespokojení a destruktivní, stáváme se slabým článkem. Mám obavy, že EU nás přesně takto vnímá. Ostatně jsme to viděli u komisařky Mogheriniové, která minulý týden na poslední chvíli odvolala dlouho plánovanou návštěvu. Výlevy prezidenta Zemana pro ni byly poslední kapkou (oficiálně uváděným důvodem, proč vysoká představitelka a místopředsedkyně Komise nepřijela do Prahy, byla podle českého ministerstva zahraničí poraněná noha ministra Zaorálka. Mogheriniová se ke zrušené návštěvě nevyjádřila; pozn. red.). A pokud s námi odmítají jednat naši spojenci, je v Česku prostě něco hodně špatně.

Nedávno jste na zasedání poslaneckého výboru pro evropské záležitosti, který se zabýval migrační krizí, vystoupila s tím, že by Česká republika měla podpořit trvalý mechanismus na přerozdělení uprchlíků mezi členské státy, o kterém se hovoří. Takový názor je v českém prostředí naprosto ojedinělý a nepodporuje ho ani vláda, jejímž členem je hnutí ANO. Proč si myslíte, že by ČR měla kvóty podpořit?
Pomoct s uprchlíky můžeme také jednou potřebovat my. Geograficky se nacházíme uprostřed Evropy, a pokud se vyhrotí situace na Ukrajině, tak můžeme být v mžiku oka zavaleni milionem Ukrajinců. V takové situaci budeme rádi, pokud nás v tom ostatní státy nenechají, i když se dnes někteří ministři kasají, že to hravě zvládnou.

Relokační mechanismus navíc nepřišel zčista jasna, naopak, je zmiňován v dokumentech Evropské komise už delší dobu. Byl to jeden z návrhů řešení. Pokud se nám nelíbil, měli jsme lépe a úspěšněji vyjednávat. Místo toho pořád jen kritizujeme a změny, které EU samozřejmě dlouhodobě chápe jako nezbytné, českým občanům prezentujeme jako naše unikátní know-how, které hloupý Západ odmítá.  Komplexní řešení přitom už dávno leží na stole a zahrnuje obranu schengenské hranice, zřízení registračních center hotspotů, návratovou politiku, kvóty atd. Celé je to ucelený systém, který může fungovat, nejtěžší ale bude rozběhnout všechny jeho části.

Nesmíme pořád opakovat, že hru hrát nechceme

Myslíte, že česká vláda dělá pro řešení migrační krize v EU dostatek? V minulosti jsme nabídli finanční pomoc, odborníky, technické vybavení…
Česká republika sice nabídla odborníky, ale Itálie je odmítla. Od italských poslanců z Rady Evropy vím, že důvodem byl způsob, jakým je v České republice praktikována azylová politika. Nepotřebují radit v tom, jak zavírat lidi do detencí. V Itálii funguje registrace uprchlíků relativně dobře, Italie a Řecko jsou však pod velkým náporem, který už jednoduše nezvládají. Řecku jsme podle mých informací pomoc nenabídli vůbec. Dodnes, přestože jsme se zavázali k tomu, že uprchlíky do konce roku přijmeme, jsme nevzali z těchto zemí nikoho. Takže my sice říkáme, že chceme věc řešit komplexně, ale v současné době právě tomu komplexnímu řešení příliš nepomáháme.

Co bychom tedy měli udělat?
Musíme si vytvořit platformu pro jednání a neopakovat pořád dokola, že tuhle hru hrát nebudeme. Ve Výboru pro evropské záležitosti jsem navrhla, abychom řekli, že bereme na vědomí, s čím přichází Evropa, že akceptujeme kvóty a že se o tom chceme dále bavit. A od kolegů ve výboru jsem čekala diskusi, na jejímž konci by byla klidně jiná zpráva, která by ale v nějaké míře byla konstruktivní vůči ostatním zemím. Výsledkem ale bylo usnesení výboru, že schvaluje zprávu pana Černocha z Úsvitu, která ve všem říkala „ne“. Absolutně jsem pak nepochopila ani hysterickou reakci na mé názory od kolegů v klubu ANO. Jediné, o co mi jde, je, aby se Česká republika neuzavírala před Evropou.

„Nechápu, proč si naši politici ze západních zemí berou pouze negativní příklady, a migraci prezentují jako strašlivou hrozbu.“

S tím souvisí i pomocná ruka Německu, které nápor uprchlíků fyzicky nezvládá. Je škoda, že to neděláme. Měli bychom jít a říct, jste náš soused, politický a ekonomický partner, my vám pomůžeme. Máme tolik a tolik volných pracovních pozic, vezmeme si od vás tolik a tolik lidí.

Místo toho otevíráme prostor extremistickým názorům a strany, které chtějí posílit vliv, se na této populistické vlně vezou. Jenomže to je nebezpečné pro naši demokracii, která je velmi mladá. Byla jsem nedávno jako pozorovatel komunálních voleb v  Oděse. Doporučila bych všem, aby se jeli na Ukrajinu podívat a mluvili s obyčejnými lidmi. Zjistili by, jak strašně je pro Ukrajince důležité, aby mohli žit ve funkčním státě. A vědí přitom, že to jejich zemi bude trvat 20-30 let, než se vzpamatuje. Ale stejně o to stojí. Takže bychom neměli riskovat naše více méně funkční instituce i politický systém, protože obnova státu je strašlivě dlouhá.

Média a politici lidi straší

Z nedávného průzkumu Eurostatu vyšlo, že Češi patří v Evropě k nejméně tolerantním národům. Co je podle Vás příčinou?
Byla jsem nedávno na konferenci o migraci, kde jeden sociologický průzkum ukazoval, jak se v Česku měnila nálada v souvislosti s uprchlíky. A nespokojenost s migranty začala růst přesně na jaře letošního roku. Většina přednášejících se domnívala, že za tím stojí média a politici, kteří lidi straší. Já s tím souhlasím. Navíc jsme byli uzavřenou zemí, obehnanou drátem a nemáme s cizinci na našem území zkušenosti. Takže obavy lidí chápu, nechápu ale, proč si naši politici neustále ze západních zemí berou pouze negativní příklady, a migraci pak prezentují jako strašlivou hrozbu.

Jak se s tím dá bojovat?
Je potřeba najet na pozitivnější notu. Potřebovali bychom státníka na úrovni slovenského prezidenta Kisky, který veřejně vystoupí a otevřeně řekne, máme problém, který musíme řešit. Vláda se musí k problému postavit čelem a přijít s konkrétním pragmatickým řešením. Bude to ale už obtížné, byl to, myslím, Karel Schwarzenberg, který ve Sněmovně nedávno řekl, že se s nynější náladou strašně těžko bojuje. Řeknete nějaký ostřejší výrok a extremisté na to okamžitě zareagují s ještě větší razancí.  Takhle to jde pořád dokola. Ocenila jsem, když vláda vloni představila koncepci pro evropskou politiku, ve které prohlásila, že chce být proevropská a pro partnery čitelná. Zdá se mi ale, že se od toho odchýlila. Dnes se zdá, že premiér Sobotka pochopil, jak je situace vážná a bude se chovat víc státnicky.

Minulý týden se Paříž stala terčem teroristických útoků, pří kterých zemřelo téměř 130 lidí a další byli zraněni. Je to podle Vás důsledek nezvládnutí migrační krize? Jak by se EU a členské státy měly nyní zachovat?
S migrační krizí to podle mě nesouvisí. V milionu uprchlíků tvoří teroristé desetiny procenta a navíc pro ně není problém koupit si letenku a přijet legálně. Je to spíše důsledek minulých desetiletí, chyb v integrační politice a evropskému přístupu vůči třetím zemím.

„Potřebujeme státníka na úrovni slovenského prezidenta Kisky, který veřejně vystoupí a otevřeně řekne, že máme problém.“

Co máme nyní dělat je všem jasné. Jak jsem říkala, balík aktuálních kroků EU je na stole a musíme ho jen uvést do života. Musíme velkoryse pomáhat uprchlíkům na Blízkém východě, což neznamená jen zavést elektřinu, ale postavit školy, nemocnice, zřídit pracovní místa, jinak tam prostě nezůstanou a půjdou dál. Musíme sjednotit evropskou azylovou a bezpečnostní politiku.

A nejdůležitější je, aby se tohle všechno opravdu stalo. A k tomu musí evropské země přestat fungovat v rámci svých výlučně národních zájmů, přestat poukazovat na neschopnost ostatních a začít široce spolupracovat. Je to největší výzva moderní EU.

 

REKLAMA
REKLAMA