Jiří Rusnok: Zásadní změny eurozóny neočekávejme. Členské země se na nich neshodnou

Ačkoliv jsou v EU plány na prohloubení Hospodářské a měnové unie (HMU) hlavním tématem posledních měsíců, mezi členskými státy nepanuje shoda na nové podobě eurozóny. A co na to Česká republika? Je země připravená zapojit se do HMU naplno a přijmout euro? Anebo jsou obavy z dvourychlostní Evropy zbytečné a Česko může setrvat mimo eurozónu i nadále? Odpovídá guvernér České národní banky Jiří Rusnok.
přijetí eura
© ČNB

Jiří Rusnok byl od června 2013 do ledna 2014 předsedou tzv. úřednické vlády ČR. Poté se stal členem bankovní rady České národní banky a od 1. července 2016 je jejím guvernérem. 

Můžeme podle Vás očekávat hlubší reformu hospodářské a měnové unie, která by přispěla ke stabilitě ekonomického celku a obraně proti případné další finanční krizi?

Bezesporu souhlasím s tím, že eurozóna potřebuje další reformy, zejména v oblasti většího přibližování národních fiskálních a hospodářských politik. To je podmínkou jejího efektivního fungování.

Otázkou je, jakou cestu zvolit. Pokud by státy jednaly disciplinovaně a dodržovaly platná pravidla, jako je posílený Pakt stability a růstu, stačily by dobré koordinační mechanismy. Pokud tady naopak ochota není, těžko si lze představit, že jakákoli další centralizace sama o sobě něco zmůže.

Hlavním problémem dnešní doby je, že jednotlivé státy eurozóny mají diametrálně odlišné pohledy na to, jak by se eurozóna měla reformovat. V tomto se jejich postoje za poslední léta vůbec neposunuly.

V souvislosti s dluhovou krizí však byla přijata některá stabilizační opatření, na kterých se většina států dohodla.

Konkrétního pokroku bylo dosaženo pouze v budování bankovní unie, v jejímž rámci Evropská centrální banka od roku 2014 vykonává dohled nad bankovním sektorem eurozóny.

Další debata o dokončení HMU se nijak neposouvá. Shoda není dokonce ani na Evropském systému pojištění vkladů, který měl původně dokončit bankovní unii.

Pokud to tedy shrneme – přesto, že by eurozóna reformy potřebovala, nemyslím si, že se momentálně dají očekávat nějaké opravdu zásadní změny.

Rusnok: Hlavním problémem je, že jednotlivé státy eurozóny mají diametrálně odlišné pohledy na reformu eurozóny.

Rozpočet eurozóny je neznámý

Jak reálný je podle Vás návrh na vytvoření rozpočtu eurozóny?

I na debatě o tzv. rozpočtu eurozóny je vidět rozdílnost jednotlivých pohledů. Každý si pod takovým „rozpočtem“ představuje něco úplně jiného. Například o jeho správném názvu se vedou stále debaty.

Někteří si ho představují jako „velký“ rozpočet financující i sociální výdaje, jiní jako nástroj na vyrovnávání asymetrických šoků způsobených jednotnou měnovou politikou, další jako nový typ kohezní politiky a další, kterých není málo, jej nechtějí vůbec.

Různorodost prezentovaných návrhů, o kterých se diskutuje také na oficiálních unijních fórech, naznačuje, že mezi členskými zeměmi eurozóny nepanuje shoda na výzvách, kterým eurozóna čelí. Státy se neshodnou ani na potřebných opatřeních k řešení problémů HMU.

Jedna věc jsou návrhy Komise, mimochodem velmi obecné a vágní, jiná věc jsou představy jednotlivých zemí eurozóny, zvláště klíčových hráčů.

Jaké dopady by vytvoření autonomního rozpočtu eurozóny mělo na rozpočet EU jako celek?

Je opravdu předčasné v tuto chvíli hovořit o nějakých konkrétních dopadech, když není na stole konkrétní návrh. Mnohé dopady by byly navíc spíše nepřímé, například v podobě nižší ochoty bohatších zemí přispívat najednou do dvou rozpočtů.

Zmíněné úvahy je zároveň nutné posuzovat v širším kontextu diskusí o možné úpravě společného rozpočtu EU, zejména pokud jde o jeho objem a strukturu příjmů a výdajů na politiky EU.

Výzvou pro budoucí víceletý finanční rámec po roce 2020 přitom bude také výpadek finančních prostředků Velké Británie, která po svém vystoupení z EU již nebude do společného rozpočtu přispívat.

Co je v této otázce prioritou Česka?

Z pohledu zájmů České republiky by mělo být zřejmě podstatné, aby prioritou zůstala hospodářská konvergence celé EU, a to s ohledem na základní cíl této konvergence, jímž je funkčnost vnitřního trhu EU.

Vyšší konvergence s eurozónou se vyplatí

Český premiér Bohuslav Sobotka trvá na tom, že je nejprve nutné zlepšit stav veřejných financí a zvýšit životní úroveň Čechů předtím, než přijmeme evropskou měnu. Je skutečně pro ČR nezbytné se nejprve vyrovnat západní Evropě a až poté vstoupit do užšího jádra Evropy, které eurozóna představuje?

Úplné dokončení konvergence ekonomické úrovně a cenové hladiny České republiky s eurozónou není nutnou podmínkou přijetí eura. Nicméně vyšší stupeň konvergence je výhodou, protože přispívá k tomu, že v české ekonomice budou probíhat podobné dlouhodobé procesy jako v jádru eurozóny, a společná měnová politika tak bude odpovídat potřebám české ekonomiky.

Vyšší konvergence cenové hladiny České republiky s eurozónou ještě před přijetím eura by zároveň přispěla k tomu, že po případném přijetí eura nedojde k nárůstu inflace.

Rusnok: Úplné dokončení konvergence ekonomické úrovně a cenové hladiny České republiky s eurozónou není nutnou podmínkou přijetí eura. Vyšší stupeň konvergence je ale výhodou.

U zemí, které již společnou měnu přijaly, bylo možné vzájemnou konvergenci pozorovat?

Členství v eurozóně bohužel mnoha vstupujícím zemím nepřineslo viditelné růstové a konvergenční efekty.

Společná měnová politika se nejeví pro všechny země jako optimální, neboť pro země s nižší konkurenceschopností bez možnosti oslabení kurzu může být příliš restriktivní, zatímco pro země s vysokou konkurenceschopností a rostoucími cenami aktiv může být naopak příliš uvolněná.

V eurozóně se pak tato neadekvátnost jednotné měnové politiky v kombinaci s dalšími efekty projevila v pokračující divergenci mezi zeměmi tzv. jižního křídla a jádrovými zeměmi eurozóny a v nárůstu nesladěnosti celé řady ukazatelů, jako jsou dlouhodobé úrokové sazby či nezaměstnanost.

O konkurenceschopnost nepřijdeme, o nezávislost ano

Je česká ekonomika na přijetí eura připravena?

Stav veřejných financí v České republice není zásadní překážkou přijetí eura. Hospodaření státu se v poslední době zlepšilo a v období let 2010 až 2015 došlo k výraznému snížení strukturálního deficitu vládního sektoru.

V posledních letech se daří plnit střednědobé rozpočtové cíle, a to dále zvyšuje schopnost fiskální politiky plnit svoji stabilizační roli.

Mohlo by podle Vás dlouhodobější setrvání mimo eurozónu způsobit případné oslabení hospodářského růstu v ČR a omezení konkurenceschopnosti českých firem na evropském trhu?

Z důvodů, které jsem již uvedl, vyplývá, že je zbytečné se obávat. Naše dlouhodobější setrvání mimo eurozónu by nemohlo vést k pomalejšímu růstu či ztrátě konkurenceschopnosti českých firem.

Přijetí eura by sice mělo vést k odstranění kurzového rizika ve vztahu k eurozóně a ke snížení nákladů zahraničního obchodu a investic, současně by však obnášelo náklady a rizika v podobě ztráty nezávislé měnové politiky a pružného měnového kurzu vůči hlavním obchodním partnerům.

Rozhovor vznikl jako součást článku o rizicích dvourychlostní integrace v rámci eurozóny.

REKLAMA
REKLAMA