Jana Klampflová: Návrat do práce po porodu je pro ženy obtížný

„Velká část žen nenachází v mateřství plnou realizaci, a nemějme jim to za zlé, protože práce patří k základním potřebám člověka. Celý produktivní život slyšíme jak je důležité uplatnění na trhu práce, a víme to i z ekonomického hlediska,“ říká genderová expertka Jana Klampflová. Dodává ale, že návrat do pracovního procesu při současné péči o dítě, je pro ženu velmi obtížný.
Jana Klampflová
Jana Klampflová, genderová expertka

Jana Klampflová je genderová expertka, lektorka a jednatelka GENDER Consulting s.r.o. Rozhovor vznikl u příležitosti debaty „Matky vraťte se! Ekonomika Vás potřebuje“, kterou pořádala Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE).

Pokud se podíváme na zapojení žen do pracovního procesu při současné péči o dítě, nachází se ČR v rámci evropské osmadvacítky hluboko pod průměrem. Jaké jsou podle Vás hlavní důvody?
Důvodů je celá řada. Jedná se zejména o očekávání společnosti a preferovanou podobu péče o dítě, která je obecně nejčastěji definovaná ideálem plné tříleté intenzivní mateřské péče. Intenzita se přitom počítá přes počet strávených hodin nikoliv kvalitu stráveného času.  Na tento aspekt navazuje fakticky neexitující síť zařízení poskytující péči nebo v jiném pojetí vzdělání pro děti mladší tří let, stejně tak nedostačují kapacity pro děti starší tří let.

Stejně tak se trh práce staví k ženám matkám malých dětí často problematicky a s nedůvěrou v jejich schopnosti. Ženy tak často nenachází uplatnění nebo nemohou nalézt flexibilní formu práce, kdy mohou pružně reagovat na potřeby, které při slaďování práce a péče o dítě nastanou.

Ženy tak nemají podmínky pro návrat do práce. Na straně jedné řeší otázku, kdo se postará o jejich děti. Na straně druhé nemají podporu, že pracovní angažovanost, byť částečná je v pořádku, naopak se často setkávají se společenským odsouzením „krkavčí matky“. Toto jsou dva hlavní aspekty, které tvoří velkou bariéru, proti které ženy nemusí mít energii či finanční a jiné možnosti bojovat.

Udržení kontaktů

Je diskuze v Česku vyvážená? Debata by se neměla odvíjet jen o vtahování žen na trh práce, ale o vytváření možností pro práci a péči, svobodnou volbu i o ocenění mateřské role jako práce a společenské hodnoty.

Práce během mateřství v ČR není běžná. Je o ní vůbec mezi ženami zájem?
V ČR jsou ženy trvale utvrzovány v tom, že dítě potřebuje matku zejména do tří let věku intenzivně u sebe, že to je pravé poslání ženy, apod. Často je vnitřním dilematem žen, že by rády pracovaly byť dva dny v týdnu, ale okolnosti to neumožní. Často také prožívají pocity vnitřní viny a obav, že tak ubližují svému dítěti.

„Trh práce se k ženám matkám malých dětí často staví problematicky a s nedůvěrou v jejich schopnosti.“ 

Proč je pro ženu dobré jít pracovat co nejdříve po mateřství?
Pozitivum pro návrat do práce, byť částečný, je samozřejmě udržení kontaktu s profesí, sociálních kontaktů, finanční nezávislost. V řadě případů pak i finanční nutnost, v pozitivním slova smyslu únik od náročné péče o dítě. Nic ovšem není černobílé a mělo by být podřízeno individuální volbě, preferenci a možnostem. Bohužel toto je velmi ovlivněno stereotypem, o kterém už jsem mluvila.

Jak by měl tedy návrat po porodu vypadat?
Jistě se nedá mluvit o ideální formě návratu po porodu. Osobně jsem zastánkyní toho, že i mateřská péče je nesmírně důležitá a náročná. Mateřská dovolená je terminus, který nevyjadřuje realitu, kterou ženy zažívají. Často je motivem k práci právě pocit nedocenění, podcenění mateřské role a neustále upozorňování nato, že matka za každých okolností ztrácí pracovní i osobní kompetence, krní, apod. Na mateřství by se mělo nahlížet i jako na úžasný zdroj možné inspirace, osobní rozvoj, nastavení priorit. Ukazuje se, že matky mají například lepší time management nebo orientaci na výsledek.

„Mateřská dovolená je terminus, který nevyjadřuje realitu, kterou ženy zažívají.“

Slabinou ovšem je, že v případě, že žena nemá jak zajistit péči o dítě jinak než svou osobou, má značně omezenou možnost dalšího vzdělávání, navazování kontaktů a péči o sebe. Na zdravé sebevědomí i právo na osobní čas, eventuálně záliby se u žen, matek malých dětí často zapomíná.

Některé ženy při mateřské dovolené pracují – vyhledávají často neplacené práce například u různých neziskových organizací. Nejedná se ale o klasickou práci, protože je často vykonávaná mimo pracovní dobu z domova a bez kontaktu s lidmi?
Velká část žen nenachází v mateřství plnou realizaci, a nemějme jim to za zlé, protože práce patří k základním potřebám člověka. Celý produktivní život slyšíme jak je důležité uplatnění na trhu práce, a víme to i z ekonomického hlediska. Současně dává trh práce echo, že dlouhá pracovní pauza je problém, že vyšší věk pro budování kariéry je problém, což jsou také negativa, která by měla být řešena.

Práce pro neziskovou organizaci může být cesta, jak najít uplatnění a zažít pocit seberealizace i mimo rodinu. Práci z domova ženy volí právě proto, že šetří drahý čas na dopravu, některé to berou jako alternativu současné práce a péče o dítě, nicméně kdo zažil na vlastní kůži práci s malým dítětem doma, ví, jaký je to oříšek. Práce je pak často realizována spíše na úkor vlastního času a spánku ženy. Nicméně ženy ví, proč to dělají a dočasně to nemusí mít vliv na kvalitu takové práce. Prací z domova si ženy drží profesní kondici a současně i do svého CV mohou vykázat tuto aktivitu.


Flexibilní úvazky řešením?

Návrat po mateřství zpět do pracovního procesu bývá pro ženy složitý. Co by se mělo podle Vás změnit, aby to byl pro ženy snazší? Jaká legislativa by podle Vás měla být přijata?
Nejsem příznivkyní neustále nové legislativy. V praxi platí, že naše právní úprava v tomto ohledu není špatná. Problémem jsou spíše stereotypní očekávání a (ne)podmínky, o kterých už jsem hovořila. Zaměstnavatelé často považují ženy za rizikovou pracovní sílu, ženy matky o to více, že se obávají častých absencí, které při přeplněnosti mateřských škol a možných šíření infektů, nelze zcela popřít. Nicméně vždy je nutné posuzovat situaci individuálně, vnímat pracovní i osobní cyklus zaměstnance či zaměstnankyně, zefektivňovat pracovní procesy, umožňovat flexibilní formy práce, orientovat se na výkon nikoliv „odsezený čas“ apod.

„Zaměstnavatelé často považují ženy za rizikovou pracovní sílu.“

Stát by měl zásadně rozšířit možnosti a prostor pro aktivní slaďování práce a rodiny jak pro ženy, ale také pro muže, na které se v tomto často neprávem zapomíná. Funkci může mít i osvětovou, nicméně takovou, která bude koncepční a dělána s určitou vizí.

V tomto kontextu se také často mluví o flexibilních pracovních úvazcích. Proč jsou pro ženy důležité? Proč se jim zaměstnavatelé zatím vyhýbají?
Zaměstnavatelé zatím vnímají flexibilní úvazky spíše negativně, a to zejména z důvodů omezeného dozoru nad zaměstnancem nebo zaměstnankyní.

Často je to neznalost možností, neochota zaměstnavatelů měnit své pracovní postupy, nicméně na straně druhé musí být také poučen zaměstnanec nebo zaměstnankyně o výhodách a úskalích flexibilních forem práce, které mohou klást zvýšené nároky na sebekázeň, time management apod.

S Janou Klampflovou hovořila Anna Kuznická.

REKLAMA
REKLAMA