Irah Kučerová: Poznamenala nás železná opona, i proto nevěříme Bruselu

Od vstupu do Evropské unie si země střední a východní Evropy slibovaly mnoho, třeba že brzy doženou životní úroveň panující na západě. Rozdíly mezi východem a západem však nadále přetrvávají. Proč? A jak se s tím vyrovnat?
východ západ EU
@ Archiv Irah Kučerové

Irah Kučerová je odbornicí na mezinárodní ekonomické vztahy a evropskou integraci. Již dvacet let působí na Univerzitě Karlově a od roku 2002 přednáší také na Metropolitní univerzitě v Praze.

V Evropě rezonuje diskuse o rozdílech mezi západní a východní Evropou. Slyšíme ji v souvislosti se mzdami a pracovní migrací směrem na západ. Dále řešíme dvojí kvalitu potravin. A v neposlední řadě je nutno dodat, že vrcholní politici západních zemí jsou více proevropští. Čím to je?

Rozdíl mezi západní a východní Evropou je historicky daný. Má rovinu politickou, ekonomickou a jsou tu i určité rozdíly v mentalitě a přístupu k integračnímu procesu v Evropě, který dnes reprezentuje Evropská unie. Z politického hlediska stále nemůžeme zapomenout na více než 40 let železné opony. Zatímco západ se vyvíjel v demokratickém duchu, my za železnou oponou máme jen negativní zkušenost s totalitou. Naprostá většina našich občanů si režimem prošla na vlastní kůži a je jím poznamenaná. To platí i pro nastupující generaci, která je ovlivněná rodiči a prarodiči.

Jak moc se tedy odlišujeme od zemí, které se po druhé světové válce vyvíjely demokratickým způsobem?

Z naší historické zkušenosti vyplývá obrovská nedůvěra k jakýmkoli institucím, včetně Evropské unie. Nemáme zkušenosti s budováním demokratických institucí, a tak se u nás říká, že „Brusel si zase něco vymyslel.“ Čech, Polák a Maďar je zkrátka přesvědčen, že v Bruselu vládne jakási elita, která nemá s jeho zemí nic společného. Na západě ale vědí, že případné rozhodnutí, jež je v neprospěch národních zájmů dané země, mohli špatně vyjednat jejich politici, které si sami zvolili, aby je v onom Bruselu zastupovali.

Je podle Vás možné tuto nedůvěru překonat?

Češi jsou sice národem skeptiků, ale druhá věc je naše neblahá historie. Bude tedy nějakou dobu trvat, než se na většinu vedoucích míst ve společnosti dostanou lidé, kteří nejsou negativně ovlivnění naší historií. Musí tedy dojít ke generační obměně politiků, úředníků, ale třeba i novinářů a výzkumníků.

EU je u nás velmi často démonizována. Novináři, politici i odborníci malují čerta na zeď.

Může tedy za všechno naše historie, nebo jsou tam i další faktory, které přispívají k euroskeptické náladě v zemi?

Bohužel se u nás stává, že EU je velmi často démonizována. Více čtené jsou totiž články, které alarmují a malují čerta na zeď. Tohoto alarmismu se dopouštějí nejen novináři, ale také výzkumníci a politici, kteří se tak mohou lépe prosadit. Laik, který EU nerozumí, si pak někoho takového vyslechne a myslí si, že je to pravda, protože ten politik či odborník tomu přeci musí rozumět.

Záporné propagandě občas propadají i západoevropští občané, ale rozdíl je ten, že mají zodpovědnější politické elity. Populismus u nich sice sílí už od 90. let, ale zatím to strany s demokratickými programy zvládají. Důkazem jsou letošní volby ve Francii, Nizozemsku, případně v Rakousku či Finsku.

A co ekonomické rozdíly, které přetrvávají mezi východem a západem EU? Dalo se očekávat, že východ bude západ dohánět tak pomalým tempem?

Musíme si uvědomit, že i v ekonomické linii rozdílu mezi východem a západem hrají svou roli historické aspekty. V meziválečném období byl ve střední a východní Evropě vyspělé v podstatě pouze Československo a za ním dlouho nikdo. I Rakousko bylo v té době ekonomicky slabší, teprve procházelo industrializací. Demokratický vývoj po roce 1945 a urputná snaha dohnat Německo a Švýcarsko však vedla k tomu, že Rakousko se ekonomicky začalo vyvíjet správným směrem. Ačkoli tedy bylo v meziválečném období méně vyspělé, nyní k němu vzhlížíme.

K rozdílu mezi platy u nás a v Německu jsme si přispěli sami.

K Rakousku a Německu sice ekonomicky vzhlížíme, jak ale západní země pohlížejí na nás? Poslední dobou se zdá, že se západní země uchylují k protekcionistickým opatřením, jako je například zavádění minimální mzdy pro pracovníky ze zahraničí. 

Rozpor mezi západem a východem souvisí s nekalou soutěží, která probíhá mezi západními a východními firmami. Naše strategie je už od 90. let založena na nízkých nákladech, protože tehdy jsme nebyli kvalitativně konkurenceschopní a jen pár našich výrobků mělo šanci uspět na mezinárodním trhu. Svou konkurenceschopnost jsme proto zvýšili přijetím takzvaného měnového transformačního polštáře řízeným podhodnocením koruny. S nižšími cenami a nižšími mzdami jsme se stali konkurenceschopnější a vydrželo nám to poměrně dlouho. Pak přišla intervence České národní banky v roce 2013, což nebylo nic jiného, než jen další podpora exportu na základě nižší hodnoty koruny. Vytvořením umělého měnového polštáře ČNB ulehčila exportérům práci, a firmy tak neměly silnou potřebu investovat do inovací a celkové modernizace. Tím jsme si sami přispěli k rozdílu mezi našimi platy a německými platy, ale samozřejmě jde jen o část tohoto problému.

Mzdy jsou oblíbeným tématem politiků. Myslíte si, že česká vláda či Evropská unie může nějak přispět k tomu, aby výše našich platů dosáhla na německou úroveň?

Žijeme v tržním hospodářství a harmonizace mezd může přijít jedině s ekonomickým vývojem, nikoli na základě politického rozhodnutí.

REKLAMA
REKLAMA