Eva Šarapatková: ČR je pro zahraniční studenty atraktivní

„Ne všechny členské státy EU dosahují stejné atraktivity a potažmo pozitivní incomingové bilance jako Česká republika. Česko v současné době přijímá více zahraničních studentů, než kolik vysílá do zahraničí,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv Eva Šarapatková, vedoucí oddělení uznávání zahraničního vzdělávání na Univerzitě Karlově.
Eva Šarapatková
Eva Šarapatková.
  • Máte představu, kolik zahraničních studentů v současnosti studuje v České republice a konkrétně pak na Univerzitě Karlově? A z jakých zemí převážně pocházejí?  

V současné době studuje na Univerzitě Karlově 9.513 zahraničních studentů. Když pomineme 3.554 slovenských studentů, tvoří největší podíl studenti z Ruské federace (687), USA (436), Německa (423) a Velké Británie (383). Početné jsou rovněž skupiny studentů z Ukrajiny, Portugalska, Norska, Řecka, Francie, Malajsie, Španělska, Polska a Vietnamu.

  • O jaké obory mají největší zájem?

Dlouhodobě největšímu zájmu se těší oba lékařské obory – všeobecné lékařství a zubní lékařství. Větší část zahraničních studentů si přitom vybírá placené lékařské studijní programy v angličtině, menší skupina, tvořená především studenty přicházejícími ze zemí mluvících slovanskými jazyky, preferuje studium v českém jazyce, kterému zpravidla předchází roční intenzivní kurz češtiny. 

Vedle medicíny přitahují zahraniční studenty nejvíce studijní obory farmacie, ekonomika, fyzika, historie, psychologie a politologie nebo studia humanitní vzdělanosti.  

  • V poslední době dochází ke zřetelnému nárůstu počtu zahraničních studentů v České republice, co vidíte jako příčinu? 

Za hlavní příčinu nárůstu počtu zahraničních studentů na UK považujeme kromě podpory mobility ze strany EU i jednotlivých členských států především dlouholetou tradici a renomé univerzity ve výuce širokého spektra atraktivních oborů v cizích jazycích. Je možné, že ke zvýšení zájmu o studium v Česku přispívá částečně i zvyšování školného na některých zahraničních univerzitách.  

  • Platí tento trend pro celou EU? 

Ze statistických průzkumů prováděných v rámci implementace boloňského procesu vyplývá, že zdaleka ne všechny členské státy EU dosahují stejné atraktivity a potažmo pozitivní incomingové bilance jako Česká republika. Česko v současné době přijímá více zahraničních studentů, než kolik vysílá do zahraničí. V případě zemí jako je třeba Chorvatsko, Lotyško, Litva, Belgie, Slovensko či Polsko je tomu naopak. 

  • Myslíte si, že je vyřízení pobytu pro studenta ze země bývalého Sovětského svazu obtížnější, než například pro studenta z USA? 

Na Univerzitě Karlově se dlouhodobě snažíme přizpůsobit proces přijímacího řízení a zahájení studia zahraničních studentů jak aktuální legislativě, tak praxi orgánů podílejících se na rozhodování o vízech a pobytu studentů. Samozřejmě se čas od času objeví případ, kdy průtahy v řízení o povolení či prodloužení pobytu přijetí či průběh studia zahraničního studenta zkomplikují a donutí nás přistoupit k nestandardním řešením v podobě výjimek či jiných mimořádných opatření. Jsou však ojedinělé, vyskytují se v řádu jednotek. 

  • Na debatě, kterou nedávno pořádalo Multikulturní centrum Praha, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v ČR, a Sociologický ústav Akademie věd ČR jste hovořila o existenci překážek, které brání zahraničním studentům v integraci. O jaké překážky se jedná?

Nejde o překážky, které by zahraničním studentům bránily přímo v zahájení studia či v jeho pokračování, jde o okolnosti, které stěžují zahraničním studentům, kteří často nemluví česky, proniknutí do českého prostředí a vyřízení základních povinností. Jako příklady lze uvést například skutečnost, že sjednání schůzky na cizinecké policii trvá 14 dnů, a nelze se dovolat, zaměstnanci cizinecké policie nekomunikují v jiném jazyce než českém, nebo že vyřizování pobytu trvá i 10 měsíců, navzdory třicetidenní zákonné lhůtě (případně prodloužené maximálně však na 60 dnů). 

  • Pokud se budeme bavit o legislativě ošetřující pobyt zahraničních studentů v České republice, jakou roli tady hraje právo EU? 

Nejsem odborníkem na otázky vztahující se k povolování studijního pobytu. Pokud však jde o problematiku uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a navazujícího přijímání ke studiu v České republice, mohu na základě svých zkušeností říct, že evropská politika je v tomto směru  vstřícná a praxi komplikují spíše regulativy jednotlivých členských zemí. 

  • Na Univerzitě Karlově pracujete jako vedoucí Oddělení uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Jak proces uznávání probíhá?

Uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání probíhá ve správním řízení, tedy v poměrně formalizovaném procesu. Přesto se snažíme žadatelům o vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání vyjít vstříc alespoň tím, že na webu univerzity zveřejňujeme jednoduchý návod pro podání žádosti včetně výčtu nezbytných příloh, v případě anglických originálů dokladů nevyžadujeme úřední překlady, umožňujeme podání žádosti přímo na fakultě, což představuje zkrácení délky řízení o více než týden atd. 

Otázku, zda je vzdělání získané v zahraničí rovnocenné vzdělání získanému na Univerzitě Karlově v Praze, potom posuzujeme na základě porovnání obsahu a rozsahu studijních programů (případně oborů), tj. zpravidla na základě porovnání dodatků k diplomům či obdobných dokladů obsahujících výčet absolvovaných předmětů včetně časové dotace nebo náročnosti vyjádřené v kreditech. Pokud zjistíme, že jsou porovnávané studijní programy v podstatných rysech odlišné, ukládá nám zákon o vysokých školách žádost zamítnout. V ostatních případech rovnocennost uznáme. 

Poněkud příznivější postavení mají v řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání  žadatelé ze zemí, které jsou signatáři Lisabonské úmluvy. Na základě jejího článku IV.1  mají přímo nárok na uznání kvalifikace, ledaže by byl prokázán podstatný rozdíl mezi všeobecnými požadavky pro přístup v zemi, v níž byla kvalifikace získána, a v zemi, kde je o uznání kvalifikace žádáno.  

  • Jak se tento rozdíl posuzuje? 

V návaznosti na tento smluvně zakotvený princip byla v rámci UK stanovena jasná a spolehlivá kriteria pro posuzování podstatného rozdílu, která vylučují možnost voluntarismu při posuzování otázky, co podstatným rozdílem je a co už nikoli. Přesto nebývá jednoduché balancovat mezi principem vzájemného uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání obecně deklarovaným Lisabonskou úmluvou na straně jedné a přirozeným zájmem univerzity, aby osvědčení, které je jakýmsi substitutem diplomu uděleného Univerzitou Karlovou, získali jen absolventi obdobně náročných studijních programů, jako nabízí naše univerzita.       

  • Jaká je tedy úspěšnost žadatelů? 

V letošním roce bylo do dnešního dne rozhodnuto o 862 žádostech, z nichž v 621 případech (72 %) bylo vyhověno. V tomto směru se praxe uznávání posunula ve prospěch žadatelů, neboť v loňském roce byl poměr vyhovění žádostem ku jejich zamítnutí téměř vyrovnaný.  

  • Jací studenti žádají o uznání?

O uznání žádají především absolventi vysokých škol v Ruské federaci a v zemích bývalého Sovětského svazu. Z hlediska oborového zaměření zaznamenáváme největší zájem o obory v oblasti lékařství, společenských věd a učitelství.

  • Jak velký problém představuje u žadatelů neznalost češtiny?

Ačkoli proces uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání je poměrně náročný na součinnost absolventa zahraniční vysoké školy s univerzitou, neznalost češtiny nezpůsobuje problémy. Na fakultách i na rektorátu UK mohou žadatelé komunikovat v angličtině, ruštině, němčině, případně v jiných jazycích. 

Zahraničním studentům, kteří nemluví česky, některé fakulty nabízejí možnost využít podpory tutorů z řad českých studentů. Úkolem těchto dobrovolníků je pomoci zahraničnímu studentovi se rychle zorientovat v novém prostředí, vyřídit nezbytné náležitosti související s jeho pobytem a  uvést jej do systému studia na dané fakultě.  

  • Máte zkušenosti s tím, jak zahraniční studenti celkově hodnotí své studium v České republice? 

Zahraniční studenti hodnotí své studium na Univerzitě Karlově v Praze zpravidla pozitivně, a to i přes skutečnost, že jej povětšinou shledávají jako náročné. 

Negativa se pak často váží na praktické zkušenosti cizinců při interakci s českou společností, která v řadě případech postrádá jakoukoliv jazykovou vybavenost a také snahu o vstřícný přístup. I běžné úkony jako například návštěva pošty, pojišťovny, telefonního operátora či vyřizování běžných záležitostí se zástupci českých úřadů se pak mohou ukázat jako problematické. Praha začíná mít v tomto ohledu již poměrně negativní pověst v zahraničí. Na druhou stranu bývají studenti Prahou a Českou republikou většinou příjemně okouzleni, a proto ji většinu potencionálních nesnází nakonec sami odpustí.

Rozhovor připravil Tomáš Černý.

REKLAMA
REKLAMA