Martin Bunček: Máme nejvíce výzkumníků v historii, ale potřebujeme ambicióznější podnikatele

V oblasti výzkumu a inovací na tom Česká republika není vůbec špatně. V některých případech disponujeme dokonce lepším vybavením než v Německu či v USA. Přesto je stále co zlepšovat. Inspirovat bychom se mohli mimo jiné švédským „ministerstvem budoucnosti“. Jednou z cest je i podpora malých a středních podniků. V Česku je však nezvykle velká koncentrace nadnárodních firem, uvádí v rozhovoru pro EurActiv místopředseda Technologické agentury ČR Martin Bunček.
Bunček
© EurActiv.cz

Martin Bunček je místopředsedou Technologické agentury České republiky (TAČR). V minulosti přednášel mimo jiné molekulární biologii a genetiku na Univerzitě Karlově či na Univerzitě Parbubice. V současnosti se aktivně věnuje politice výzkumu, vývoje a inovací. Profesně se zaměřuje také na uplatňování výsledků výzkumu a inovací v praxi.

Podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka můžeme po roce 2020 očekávat prudký pokles financí z evropských fondů určených na výzkum a inovace. Jakým způsobem by se měl stát snažit povzbudit nárůst soukromých výdajů do této oblasti?
Nerad bych zlehčoval potenciální závažnost dopadu snížení financování VaVaI (výzkumu, vývoje a inovací – pozn. red.) z evropských strukturálních a investičních fondů po roce 2020, ale na základě dat a informací je třeba si uvědomit několik faktů.

Za prvé, velká část prostředků z těchto fondů byla a stále je využívána pro budování či rekonstrukce infrastruktur. Tyto investice Českou republiku za posledních několik málo let přenesly přes pomyslnou propast zaostalosti vytvořenou před 90. lety minulého století.

Za druhé, za posledních více než 8 let se významně zvyšují podnikové výdaje na výzkum a vývoj. Průměrný meziroční nárůst výdajů v letech 2011 až 2015 je 11,3 %. Pokud jde o veřejné výdaje v této oblasti, jejich průměrný meziroční nárůst v tomto období je 10,9 %. Tento nárůst je ovšem od roku 2011 významně ovlivněn právě veřejnými výdaji ze zahraničí, tedy většinou ze strukturálních a investičních fondů.

A v neposlední řadě se v posledních letech daří veřejnými prostředky vázat soukromé výdaje – jedná se zejména o programy aplikovaného výzkumu, ve kterých jsou veřejné výdaje doprovázeny výdaji ze soukromých zdrojů.

Ačkoliv se hospodářství obecně daří a zažíváme růst, tempo investic do výzkumu v podnikatelském sektoru poměrně výrazně zpomalilo.

A v tom vidíte cestu ke zvyšování soukromých výdajů v této oblasti?
Ano. Právě tyto „vázané“ soukromé výdaje na výzkum a vývoj mohou mít i další efekty, včetně podnícení dalších soukromých výdajů, které s veřejnými výdaji už nesouvisí. Příkladem může být další podnikový výzkum či návazná spolupráce v rámci smluvního výzkumu. Myslím, že toto je přinejmenším jedna z cest, jak povzbudit další nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj v České republice.

Současně je však třeba uvést další fakt. I přes každoroční nárůst výdajů na výzkum a vývoj v absolutním množství, podíl těchto výdajů v podnikatelském sektoru na HDP v roce 2015 poprvé za posledních více než 8 let klesl.

Čím je to ovlivněno?
Zdrojem tohoto poklesu je samozřejmě více faktorů, ale jedním z nich je rozhodně fakt, že ačkoliv se hospodářství obecně daří a zažíváme růst, tak se tempo investic do výzkumu v podnikatelském sektoru poměrně výrazně zpomalilo. Je tedy třeba rovněž hledat příčiny tohoto významného poklesu, které s ohledem na statistické zpoždění leží v letech 2013 až 2015.

Vznik ministerstva budoucnosti

Souhlasil byste se zřízením ministerstva pro výzkum a inovace?
Osobně si myslím, že je potřeba si spíše pokládat otázky, zda jsou vynakládané veřejné prostředky efektivní a účelné, zda se daří podporovat uplatnění výsledků výzkumu v praxi, zda výzkum a jeho výsledky mají viditelné přínosy pro společnost či zda existuje dostatek nástrojů podpory, např. kombinace dotací s finančními nástroji, určitá forma návratných investic do výzkumu a vývoje atd.

Podle mého názoru není třeba zasahovat do kompetencí stávajících orgánů státní správy. Jako příklad bych uvedl zřízení tzv. „ministerstva budoucnosti“ (Minister for Strategic Development and Nordic Cooperation – pozn. red.) ve Švédsku.

Toto „ministerstvo“ bylo zřízeno v roce 2014 s určitým cílem, kterým bylo připravit analytické podklady a návrhy na změny státních politik s ohledem na dlouhodobé výzvy, kterým bude Švédsko čelit anebo jim již čelí. O podobném ministerstvu budoucnosti se nedávno rovněž zmínil pan vicepremiér Bělobrádek, což vidím jako pozitivní signál.

V každém případě je zřejmé, že nejen v České republice je potřeba aktivity koordinovat. Aby například pod dojmem aktuální naléhavosti typu autonomní mobility či obecně tzv. Průmyslu 4.0 nevznikalo paralelně několik různých aktivit včetně případně duplicitních podpor.

Bylo by skvělé, kdyby přibylo  podnikatelů s většími ambicemi růstu a vstupu na globální trhy.

Zmínil jste uplatňování výzkumu v praxi. To je něco, za co Českou republiku Evropská komise v současné době kritizuje. Dá se tedy říci, že s touto kritikou souhlasíte?
V obecné rovině je možné říci, že výsledky výzkumu jsou nedostatečně aplikované v praxi. Toto je ovšem problém na celé evropské úrovni. Například při nedávném setkání evropských inovačních agentur s komisařem Carlosem Moedasem jsme diskutovali problematiku tzv. „mission driven innovations“, a to v souvislosti s podporovaným výzkumem v rámcových programech EU. Jedná se o identifikaci zcela konkrétních přínosů včetně těch potenciálních již od nejranějších fází, tedy například již ve fázi samotného výzkumného projektu. Aniž bych tím chtěl říci, že je to dostatečné, tak myslím, že v tomto ohledu Česká republika příliš nezaostává za většinou evropských zemí ani za samotnou Evropskou komisí.

Co je podle Vás třeba pro lepší aplikovatelnost výsledků výzkumu do praxe dělat?
Rozhodně podpora spolupráce na všech úrovních, sdílení dobrých a špatných příkladů a existence nástrojů podpory, nejen finančních, která by byla přehledná pro celý výzkumně-inovační ekosystém.

Podporou spolupráce přitom myslím nejenom spolupráci mezi akademickým a soukromým sektorem, ale i spolupráci mezi firmami, spolupráci mezi agenturami anebo spolupráci národní s regionální úrovní. Samozřejmě velmi důležitým faktorem je hodnocení výzkumných organizací s jasným důrazem právě na uplatnění výsledků výzkumu v praxi – v oblasti aplikovaného výzkumu zejména zakládání spin-off firem anebo příjmy z licencí.

Velké množství nadnárodních podniků v ČR

Ve veřejném prostoru se docela často mluví právě o nedostatečné spolupráci mezi soukromým sektorem a vědeckými pracovišti či univerzitami. Je to podle Vás systémový problém? Či jen nedostatečná iniciativa ze strany podniků a škol?
Je naivní představa, že budou tyto dva světy s naprosto odlišnými cíli a záměry, které jsou v mnoha ohledech i protichůdné, spolupracovat v nějakém velkém rozsahu. Nemá smysl nutit vědce, který je světovou špičkou svého oboru, ale tržní či obchodní myšlení je mu naprosto vzdálené, do spolupráce s firmou.

Jsou ovšem i tací, kteří takové myšlení mají anebo ho získali zkušeností. Fungující spolupráce totiž vždy vychází z osobních kontaktů, zkušeností a setkání podobných tužeb, cílů a snů. Často však chybí motivace pro výzkumníky, a to z veřejné i soukromé sféry. Výzkum je totiž dnes, až na výjimky, týmovou záležitostí a složení týmu včetně existence dalších podpůrných vlivů, např. nastavení pravidel na výzkumné instituci, je v tomto ohledu naprosto zásadní.

Ačkoliv se situace za posledních několik let zlepšuje, stále ještě je mnoho, zejména mladých výzkumníků ve veřejném i soukromém sektoru s potenciálem pro spolupráci, který není využitý. Podle mne se tedy jedná o systémový problém.

Máme historicky nejvyšší počet výzkumných pracovníků a to i přes obecný nedostatek kvalifikované pracovní síly

Věnujme se chvíli malým a středním podnikům. Podle vládního Dokumentu 2030 jsou totiž v rámci výzkumu a technologií poměrně nerozvinuté. Je tomu opravdu tak?
Z určitého úhlu pohledu ano. Nicméně například v programech TAČR se účastní projektů malé a střední podniky zhruba dvakrát častěji než velké podniky včetně odpovídajícího poměru financí. Současně české malé a střední podniky vycházejí ve statistikách týkajících se inovací a technologií velmi dobře nejen v evropském srovnání.

V České republice však existuje specifická situace vyplývající z přítomnosti poměrně velkého množství nadnárodních společností a stávajícího zapojení českých malých a středních podniků do dodavatelsko-odběratelských řetězců.

Malým a středním podnikům (MSP) se v této oblasti s velkými společnostmi asi velmi těžko „bojuje“. Jak by je mohl stát v tomto ohledu podpořit?
Já bych to nenazýval „bojem“. Pozice MSP v hodnotovém řetězci, potažmo v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, je v česku poměrně specifická. Myslím, že je potřeba jednak pomoci MSP se „posouvat“ do vyšších pater hodnotových řetězců a pak vytvářet podmínky pro zakládání a rozvoj firem založených na výsledcích výzkumu, resp. průlomových inovacích. Mezi tyto firmy patří například tzv. „unicorns“, tedy firmy, jejichž hodnota dosahuje miliardových hodnot do několika málo let od založení. Jednou z možných forem podpory je například specifická podpora spolupráce MSP s velkými – většinou nadnárodními – společnostmi a to zejména v oblastech komplexních a interdisciplinárních technologií, typicky jaderná energetika včetně fúzních reaktorů, vývoj v letecké dopravě či tzv. kosmických technologií anebo zdravotnických technologií včetně nových léčiv a diagnostik.

Co byste v tomto ohledu doporučil přímo malým a středním podnikům?
V rámci ověřovací fáze navržené metodiky pravidelného hodnocení inovační kapacity česka INKA byly provedeny řízené rozhovory s více než 450 inovativními společnostmi z nichž velká část byla malých a středních podniků. Z tohoto šetření a dalších kontaktů máme příklady podniků, u kterých se inovací a vlastním vývojem nejen významně posílila a zlepšila jejich pozice v dodavatelsko-odběratelském řetězci, ale získaly další odběratele a zásadně došlo k rozšíření jejich pozice na trhu včetně trhů zcela nových.

Bylo by tedy skvělé, kdyby přibylo podniků, resp. podnikatelů, s většími ambicemi růstu, vstupu na globální trhy a plány v delším časovém horizontu než jen na další fiskální období. Samozřejmě k tomu příliš nepřispívá relativně velká administrativní zátěž a velmi komplexní právní prostředí, což dopadá zejména na ty nejmenší podniky a začínající podnikatele.

V některých případech jsou české instituce dokonce lépe vybavené než špičkové instituce v Německu, Velké Británii či Spojených státech.

V ČR je historicky nejvíce výzkumníků

Co říkáte na vytvoření Národního inovačního fondu ze strany vlády?
Jakékoliv zlepšení přístupu českých podnikatelů k finančnímu kapitálu je dobré. Zejména k venture kapitálovým fondům, ale také k počátečním fázím ve formě financování skutečných „proof-of-concept“ projektů a k tzv. „seed“ kapitálu. Zde vidím velkou příležitost v návaznosti na program GAMA spravovaný TAČR. Ačkoliv tedy nejsem expertem v oblasti kapitálových fondů, tak si myslím, že vhodně nastavený národní inovační fond může zvláště v raných fázích velmi pomoci. Ostatně existují příklady dobré praxe ze zemí, jako je např. Finsko, Nizozemí či Francie.

Zmínil jste program GAMA. Jak malým a středním podnikům v této oblasti pomáhá Technologická agentura?
Veškeré programy a činnosti TAČR od počátku obsahovaly něco nového a v mnoha přístupech byla a stále je Technologická agentura průkopníkem, a to nejen v česku. Kromě již zmíněného pravidelného mapování inovačního potenciálu INKA a podpory výzkumných projektů v programech je agentura velmi aktivní i v další nepřímé podpoře. Jedná se například o iniciaci podpory tzv. exportu výsledků výzkumu kdy TAČR spolupracuje s dalšími vládními institucemi, např. CzechInvest, CzechTrade, ČMZRB, EGAP a další, a pomáhá tak inovativním podnikům získat komplexní podporu.

Dále pravidelně komunikujeme s partnery, jako například Svazem průmyslu a dopravy ČR, Asociací malých a středních podniků anebo inovačními centry, a organizujeme různé workshopy, semináře a školení. Na základě dat a informací rovněž v TAČR nastavujeme nové programy a výzvy a také provádíme hodnocení programů.

Co pozitivního se v oblasti výzkumu a inovací v poslední době povedlo? V čem vidíte největší přínos
Myslím, že v Česku právě zažíváme téměř ideální kombinaci několika velmi pozitivních faktorů. Jednak se nám podařilo za posledních několik let v podstatě téměř ve všech vědních oborech dohnat zaostalost výzkumné infrastruktury a vybavení. Sám ve svém oboru vidím, že v některých případech jsou české instituce dokonce lépe vybavené než špičkové instituce v Německu, Velké Británii či Spojených státech.

Máme historicky nejvyšší počet výzkumných pracovníků, a to i přes obecný nedostatek kvalifikované pracovní síly. Soukromé výdaje na výzkum a vývoj každoročně rostou a v roce 2015 činily přes 45 mld. Kč, což bylo 1,06 % HDP. Česko je jednou z mála zemí, kde jsou umožněny daňové odpočty nejen na výzkum prováděný ve firmách, ale rovněž odpočet nákladů na smluvní výzkum. Mnoho nadnárodních společností působících v České republice od 90. let minulého století rozšiřuje své aktivity z původně výhradně výrobních na vývojové a dokonce výzkumné. Mezi roky 2010 a 2015 vzrostly soukromé výdaje na výzkum a vývoj ze zahraničních zdrojů téměř třikrát.

Je pochopitelné, že samostatně tyto faktory působí negativně a v mnohých vyvolávají obavy (např. o udržitelnost vybudovaných infrastruktur, o únik „českého“ know-how do zahraničí tzv. „pod cenou“ anebo o reálnost výdajů zahraničních společností do výzkumu v ČR). Je však na nás, zda se nám podaří komplexu těchto faktorů využít ve prospěch české společnosti. Tento stav totiž nebude trvat příliš dlouho.

REKLAMA
REKLAMA