Ivan Pilný: Některé země EU patří v e-Governmentu ke světové špičce. ČR rozhodně ne

„Jeden fakt je, že jsme na dně Evropy, a druhý, že se v této oblasti nic zvláštního neděje. Popsala se spousta papírů, které plánují e-Government zlepšit, ve skutečnosti to ale nefunguje,“ říká v rozhovoru pro EurActiv předseda poslaneckého hospodářského výboru Ivan Pilný (ANO). Vláda si prý musí nejprve uvědomit, že je e-Government důležitý. Za nedostatečné elektronické služby veřejné správy podle něj může i zaostalá digitální infrastruktura.
Ivan Pilný
Zdroj: Ivan Pilný

Jedna z výtek Evropské komise, které jsou zahrnuty v letošních doporučeních vydaných v rámci takzvaného Evropské semestru, se věnuje nedostatečným službám e-Governmentu. Konkrétně se v dokumentu uvádí, že „služby elektronické veřejné správy nevyužívají plně technologických možností ke zlepšení uživatelských zkušeností a patří k nejméně sofistikovaným v EU.“ Souhlasíte s tvrzením Komise?
S tím prohlášením nejen souhlasím, ale myslím si, že je situace ve skutečnosti ještě horší. Jeden fakt je, že jsme na dně Evropy, a druhý, že se v této oblasti nic zvláštního neděje. Popsala se spousta papírů, které plánují e-Government zlepšit, ve skutečnosti to ale nefunguje. Znám to i z vlastní zkušenosti. Nedávno jsem se pokusil založit jiný účet, na který mi má stát posílat důchod, a snažil jsem se to veřejné správě nějakým způsobem sdělit. K tomuto účelu slouží formulář, který se mi ale nepodařilo stáhnout, přestože jsem většinu svého života strávil v oblasti informačních technologií. To je jen krátká ukázka elektronických služeb občanům v Česku.

„Až si poslanci a vláda důležitost digitální infrastruktury uvědomí, možná se konečně začne něco dít.“

Problém není jen e-Government, ale vše, co se týká české digitální ekonomiky, kde to vypadá velmi podobně. Nicméně v případě digitalizace veřejných služeb je situace mnohem horší. Ve výboru pro evropské záležitosti hodlám v nejbližší době prosadit usnesení volající po tom, aby s tím vláda už konečně něco udělala. S tím souvisí i nedostatečná digitální infrastruktura. Když jsem se o tomto problému bavil s lidmi z ministerstva průmyslu, dostal jsem kuriózní odpověď, že nějaké nové aplikace lidé ani nechtějí, že po nich není poptávka. Jak by mohla být, když nové aplikace není na čem provozovat?

Tam směřuje moje další otázka. Podle letošních výsledků Indexu DESI pouhých 12 % tuzemských uživatelů internetu zasílá formuláře veřejné správě online, horší už je jen Rumunsko, které bylo v tomto ohledu poslední i v loňském roce. O čem toto číslo vypovídá? Mohou za to nedostatečně kvalitní veřejné služby online, nebo o ně lidé v podstatě nemají zájem a raději vše zařídí osobně?
Těžko říct, jestli jsou nekvalitní. Ony totiž nejsou vůbec. Máme tu například datové schránky, které jsou ale využívány jen minimálně. V Česku podání dokumentů v rámci datové schránky stojí víc, než prostřednictvím pošty. Nyní navíc probíhá spor o to, co s datovými schránkami bude dál. Zda je bude vlastnit pošta, nebo stát.

V současné době je už ve třetím čtení v parlamentu poměrně zpackaný zákon o elektronické identitě. Jeho záměrem je zrovnoprávnit elektronické a písemné dokumenty, což je naprosto správně. Chce to po nás Evropská unie, ale i kdyby nechtěla, je to nutnost. Do nového zákonu jsou však zahrnuty i věci, které tam vůbec nepatří.

Jaké například?
Například katalog otevřených dat. Stát disponuje obrovským množstvím údajů, které nejsou vůbec využívané, a je třeba s tím něco dělat, ale ne prostřednictvím tohoto zákona. Dále si jedna struktura ministerstva vnitra v rámci zákona zřizuje hospodářskou činnost v oblasti certifikací, což tam také nepatří.

„Když v zahraničí hovoříte o Czech POINTu, lidé nechápou, k čemu to je. Proč kvůli tomu máme stát frontu na postě, když se to dá dělat z domova?“

Tento zákon přímo novelizuje asi 30 dalších, a pokud projde, elektronická identita se bude prokazovat pokaždé jiným způsobem. Tento problém tu existuje už dnes. Příkladem je ministerstvo financí a daňová agenda. Pokud máte datovou schránku, musíte pod hrozbou penalizace podávat daňové přiznání do datové schránky. Elektronická evidence tržeb (EET) však přináší úplně jiný způsob a zcela odlišná identifikace platí u kontrolního hlášení a DPH. Takže existuje jedno ministerstvo, jedna agenda, ale tři různé identifikace. To, že je zákon o elektronické identifikaci krok správným směrem, je bez debaty, ale ten zákon je odfláknutý. Obávám se, že pokud zákon projde, uděláme z lidí testovací králíky – podle toho, jak bude zákon fungovat v praxi, ho budeme následně zase opravovat.

Jak by měl tedy vypadat?
Jak jsem říkal, měly z něj zmizet věci, které do něj nepatří. Zákon o elektronické identitě musí zajistit dvě věci – zjistit, kdo jste a jestli máte oprávnění dělat transakci. Takže tam nepatří žádná hospodářská činnost ani otevřená data. Zároveň by měl směřovat k jednotě, aby se lidé nemuseli prokazovat několika různými způsoby. Už dnes máme řadu pinů a různých identifikací. Chápu, že všechny úřady nebudou uplatňovat způsob identifikace úplně stejný, současná podoba zákona je však příliš složitá. Vyskytuje se v něm několik druhů podpisů, jako elektronický podpis, kvalifikovaný elektronický podpis nebo elektronická pečeť. Je samozřejmé, že jednotná elektronická identita, která funguje třeba v Estonsku, u nás není možná. Estonci ji totiž vybudovali na zelené louce, kdežto my zde máme elektronické bankovnictví a e-shopy. Sjednotit tu identitu proto v Česku nebude snadné a určitě se to nepodaří v jednom kroku. Měli bychom se o to ale pokusit alespoň ve vztahu k veřejné správě.

Jaké služby e-Governmentu má Česko prodávat?

Říkáte, že stav českého e-Governmentu je horší, než nám Komise vytýká. Prezident ICT Unie Zdeněk Zajíček i nový koordinátor digitální agendy Tomáš Prouza však vidí problém jinde. Jak uvedli v nedávných rozhovorech pro EurActiv, český e-Government je postavený dobře, kámen úrazu však spočívá v tom, že o aplikacích elektronických veřejných služeb, které v Česku existují, lidé často vůbec nevědí…
To pan Prouza říkat musí, protože je státní úředník. Já totiž přesně nevím, jaké služby e-Governmentu bychom měli prodávat. Že se můžeme jít podívat na poštu, kolik máme jako řidiči bodů, nebo získat výpis z rejstříku trestů? Proč si podobné informace nevyměňují úřady mezi sebou rovnou? Vím, že se do rejstříku trestů nemůže podívat každý. Pokud ale jeden úřad potřebuje od druhého můj výpis z rejstříku trestů, stačilo by přeci, abych k tomu dal pouze svolení. A nemusím kvůli tomu chodit na poštu. Když v zahraničí hovoříte o Czech POINTu, lidé nechápou, k čemu to je. Proč kvůli tomu máme stát frontu na postě, když se to dá dělat z domova?

Nechci ale těmto lidem křivdit. Problém totiž začíná tím, že parlament vydává, jak já říkám, legislativní špagety. To znamená, že v zákoně změníte jednu větu, tou však novelizuje 40 dalších zákonů, a to je hlavní příčina špatného stavu digitální agendy v Česku. Zákonů je mnoho, příliš často se novelizují, a jejich digitalizace je proto velmi složitá.

Podle nového digitálního koordinátora je pro zvýšení úrovně e-Governmentu v Česku zapotřebí najít využití pro čipy v občanských průkazech, aby měli lidé důvod si čipové občanky pořídit, a poskytovat e-Governmentové služby také ve formě mobilních aplikací. Je to cesta, jak digitalizaci veřejných služeb v Česku zlepšit?
Určitě. Mobilní aplikace byly jedno z hlavních témat při diskusi se zástupci Googlu a Applu, se kterými jsem se setkal na nedávné cestě hospodářského výboru do Spojených států. Hovořili jsme o systémech Google a Apple Play, které se zaměřují na bezhotovostní platby. Česko je po Austrálii druhé na světě v penetraci bezdrátového placení, a to je naprosto fantastické. V e-Governmentu jsme mezi evropskými státy pozadu, napřed ale jsme v online prodeji na e-shopech. To by měl být důvod, abychom v Česku platili víc bezhotovostně. Na rozdíl od EET to je řešení příčiny, a ne následku. Jakmile se rozšíří bezhotovostní platby, problém šedé ekonomiky se razantně zmenší.

Takže důraz na mobilní aplikace i využití čipů v občankách je krok správným směrem, k tomu je však zapotřebí již zmíněná elektronická identita.

Hovořil jste o zlepšení e-Governmentu s panem Prouzou?
S panem Prouzou samozřejmě spolupracuji. Snažíme se například vytvořit obdobu britského digital board, kde by byli zastoupení lidé mimo politiku. Ti by digitální agendu obsahově posouvali kupředu a pak by o tom informovali politickou sféru, která by jejich návrhy schválila.

Bez infrastruktury nebude kvalitní e-Government

Pokud bychom to měli shrnout, co je tedy zapotřebí udělat jako první, aby se Česko posunulo v žebříčcích hodnotících e-Government výš?
Klíčové je zvýšit povědomí exekutivy o tom, že je to důležité. Do té doby s tím nikdo nic dělat nebude. Zadruhé je nutné budovat infrastrukturu, paralelně s tím se totiž vytvářejí aplikace, které mají sloužit lidem. Digitální infrastruktura je stejně důležitá, jako ta betonová nebo energetická. Doba, ve které žijeme, se bez digitální infrastruktury neobejde. V Česku je ale velmi zaostalá a nic se pro její budování nedělá. Až si poslanci a vláda tuto důležitost digitální infrastruktury uvědomí, možná se konečně začne něco dít.

Co je dál zapotřebí?
Je nutné stavět e-Government na principu „digital by default“, to znamená, že jakákoliv nová agenda musí být od počátku digitální. Dále je potřeba řídit se pravidlem jednou a dost. To znamená, že jakmile o sobě státu jednou předáte nějaká data, úřady by si je v případě potřeby měly mezi sebou předat, samozřejmě za podmínky ochrany osobních dat a Vašeho souhlasu. Potom nebude nutné, aby je člověk poskytoval státu znovu. A to neplatí jen pro veřejnou správu, ale také pro zdravotnictví. Kdyby se toto dodržovalo a bylo by vše z principu digitální a poskytováno občany jen jednou, e-Government začne fungovat.

Jaké státy by Česku mohly sloužit jako vzor pro budování kvalitního e-Governmentu?
Ideálně jsou na tom samozřejmě v Estonsku. Mají tam například jednu elektronickou identitu a testují také elektronické volby. Ale to je jiný případ, budovali to jednak na zelené louce a zadruhé to je malá země. Můžeme se ale inspirovat také ve Velké Británii, kde vytvořili již zmíněný digital board. Poměrně daleko jsou v tomto ohledu také v Dánsku. V Evropě tedy jsou země, které v oblasti e-Governmentu patří mezi světovou špičku, ale my to rozhodně nejsme.

REKLAMA
REKLAMA