Romano Prodi: Když mluvím s mladými o míru, dívají se na mě jako na dinosaura

„Mladí lidé dnes berou mír jako samozřejmost. I když jim říkáme, že od pádu římské říše ještě nikdy nežily tři generace jdoucí po sobě v míru,“ říká bývalý italský premiér a bývalý šéf Evropské komise Romano Prodi.
Romano Prodi
© European Union, 2013

Romano Prodi byl italským premiérem v letech 1996–1998 a 2006–2008. Mezi lety 1999–2004 byl předsedou Evropské komise. Rozhovor poskytl francouzskému serveru Ouest-France, který je partnerem EurActivu.

Když se řekne „evropská myšlenka“, jaká je Vaše první vzpomínka?
Když jsem byl dítě, učili nás hlavně o míru. Byl to duch doby. Když jsme těsně po válce měli psát o Evropě, psali jsme o tom, jak se mohou stát nepřátelé přáteli a jak můžeme společně lépe žít. Může to znít zjednodušeně, ale takhle to opravdu bylo.

Jaká byla první evropská země, kterou jste navštívil?
Narodil jsem se v oblasti Emilia-Romagna v severní Itálii. I cesta do Milána pro nás byla dlouhá. První moje opravdová cesta ale vedla do Německa, když mi bylo devatenáct let. Jel jsem tam s katolickou organizací a celé léto jsem pracoval na stavbě.

Jaké na tu dobu máte vzpomínky?
Pracovali jsme tam na rozšíření ústavu pro sirotky. Ocitl jsem se v úplně jiném světě. Už jsme na to zapomněli, ale následky války tenkrát ještě dlouho přetrvávaly. Byli tam mladí lidé z Polska. Naučil jsem se toho hodně. Tenkrát pro nás Evropa znamenala snaha o společnou obnovu toho, co bylo zničeno. My jsme tehdy obnovili malou část toho místa. Můj vztah k Evropě se přímo váže k této osobní zkušenosti. Tam to začalo.

V době renesance byla Itálie ve všem nejlepší: v technologiích, umění, financích, ve válečnictví. Pak přišla první globalizace.

A platí to v Evropě pořád?
Ne. A to je ten problém. Když mluvím o míru s mladými lidmi, dívají se na mě jako na nějakého dinosaura. Oni berou mír jako samozřejmost. I když jim říkáme, že od pádu římské říše ještě nikdy nežily tři generace jdoucí po sobě v míru.

Jak se to dá změnit?
Změní se to jedině tehdy, až mladí lidé znovu na svých ramenou pocítí tíhu dějin. Já jsem Ital. A říkám jim s úsměvem, že pokud nebudeme jednotní, budeme rozprášeni. V době renesance byla Itálie ve všem nejlepší: v technologiích, umění, financích, ve válečnictví. Pak přišla první globalizace, my jsme zůstali jako země nejednotní a Itálie zmizela z mapy na čtyři století.

A dnes?
Právě dnes jsme ve druhé fázi globalizace. Novými hranicemi jsou nástroje, které každý den používáme – Google, Apple, AliBaba, Amazon a tak dále. Všechno to jsou americké nebo čínské hračky.

Zkuste si na chvíli představit, že by se Polsko nepřipojilo k EU a dnes by se nacházelo ve stejné pozici jako Ukrajina.

Vy jste byl předsedou Evropské komise v době velkého východního rozšíření EU. Litujete v tomto ohledu něčeho?
Chování některých těchto zemí mě velmi zklamalo. Ale nelituji ničeho. Zkuste si na chvíli představit, že by se Polsko nepřipojilo k EU a dnes by se nacházelo ve stejné pozici jako Ukrajina. Všechny problémy, které v těch zemích jsou – všichni ti Orbánové a Kaczyńští – nejsou ve srovnání s Ukrajinou ničím. Spoustu věcí jsme v těchto zemích změnili k lepšímu.

Co se v Evropě stalo s veřejným míněním?
Způsob zvládání finanční krize v roce 2008 byl katastrofální a úplně nás to zaseklo. Krize tradičních politických stran má stejné kořeny. Problémy narostly proto, že jsme se nepostavily výzvám, které se na nás valily.

A co byste navrhoval?
Napnul bych veškeré úsilí k tomu, abych zabránil krizi Komise, což je organizace, která reprezentuje Evropu. Odtud se vzala ta myšlenka, že už nejsme skutečnou unií, ale skupinou národních států, které vládnou ti nejsilnější. Byli jsme svědky vzestupu Německa, Francie se stáhla a Velká Británie spáchala sebevraždu.

Byli jsme svědky vzestupu Německa, Francie se stáhla a Velká Británie spáchala sebevraždu.

Myslíte si, že je Německo příliš dominantní?
Ano, a už jsem to řekl několikrát. Řekl jsem, že přísná maastrichtská kritéria [omezení veřejných deficitů na 3 % HDP] jsou nesmysl. Ale vždycky jsem je respektoval. Jako hlava italské vlády jsem snížil národní dluh. To je v italských poměrech unikátní. Jestliže je Německo silné, je to proto, že je disciplinované. Nikdy jsem neřekl, že by mělo přijmout nedisciplinované chování jiných zemí, ale že by mělo přijmout takovou ekonomickou politiku, která jim pomůže, a vytvořit větší domácí poptávku – kterou Německo mimochodem potřebuje – aby snížilo přebytky obchodu. Evropské smlouvy nadměrné přebytky ostatně vylučují.

Ano, ale bez sankcí.
To je ten problém. Jedná se také o otázku, jak by se měla vedoucí země chovat. Věřím, že by měla jednat ve společném zájmu, hledat soulad v zájmech všech stran. Jinak to není skutečný lídr.

Jste zastáncem vícerychlostní Evropy?
Ano. Například pokud jde o obranu, mohla by to být příležitost pro Francii. Po referendu o evropské ústavě v roce 2005 jsme si všichni říkali, kam se Francie poděla. Teď je šance, aby znovu vystoupila. Má nejsilnější evropskou armádu, je členem Rady bezpečnosti OSN, má jaderné zbraně. Nemusí to nutně všechno formálně dávat do služeb EU. To by bylo velké politické gesto. Veto v OSN a významná vojenská síla ale může na mezinárodní scéně vyvažovat síly jen tehdy, když bude patrné, že za Francií stojí další země.

Jaká největší výzva stojí před Evropou ve chvíli, kdy slaví 60. výročí?
Riskujeme, že budeme odsunuti na okraj zájmu. Trump je toho velkým symbolem. Říká, že jsme nenapravitelně dekadentní, že je naše unie k ničemu, že nás Němci utlačují. Zpráva o rozdělení, která k nám přišla z USA, by nám měla připomenout, že více než kdy předtím musíme stát při sobě navzájem.

Anglickou verzi rozhovoru přeložila Adéla Denková.

REKLAMA
REKLAMA