Maltská diplomatka: Pokud nepomůžeme Africe, migrační vlny budou mnohem větší

Při zvládání migrační krize bude naprosto stěžejní pomáhat v rozvoji africkým zemím a budovat s nimi lepší vztahy. V opačném případě Evropu čekají mnohem větší migrační vlny, a to z důvodu demografického boomu, který Afrika v příštích letech očekává, říká maltská velvyslankyně ve Varšavě.
malta embassy
Natasha Meli Daudeyová © Embassy of Malta in Poland

Příštích šest měsíců bude Radě Evropské unie předsedat ostrovní stát Malta. Kolegové z polského EurActivu v této souvislosti vyzpovídali maltskou velvyslankyni ve Varšavě Natashu Meli Daudeyovou. Jaké jsou priority maltské vlády? Na co se v rámci EU zaměří a čemu se naopak spíše vyhne?

Obecně se věří, že maltské předsednictví se zaměří především na jižní sousedství Evropské unie. Co můžeme od Malty v tomto ohledu v příštích měsících očekávat?
Naše předsednictví se uskuteční ve velmi zajímavých, nicméně také složitých časech. Přebíráme jej v situaci, kterou ještě před rokem nikdo neočekával. Priority našeho předsednictví musí z této situace vycházet a musí na nové výzvy odpovědět.

Malta si proto vytyčila celkem tři hlavní oblasti, kterým se bude během předsednictví věnovat prioritně. Jedná se o migraci, oblast Středomoří a otázky týkající se pobřeží a námořnictví. Středomořský prostor a jižní sousedství tedy skutečně je jednou z našich priorit. Nicméně zapomínat bychom neměli ani na východní sousedy.

Důraz na středomořský prostor však bude v následujících měsících větší. Důvodem samozřejmě je, že se nacházíme v jeho jádru. A je to také velice důležitá oblast pro celou Unii. Například pokud se v blízké době podaří stabilizovat situaci v Libyi, bude z toho zcela jistě profitovat celá EU. A nejen ta.

Libye je velmi blízko k tomu stát se zhrouceným státem. Pokud se tak stane, můžeme očekávat dominový efekt, který zapříčiní, že podobný scénář nastane i v sousedních zemích. Důležité ale je nedívat se na Libyi jen z politického hlediska. Jsou zde bezpečnostní otázky, migrace, ekonomické hledisko. To vše má dopad na celý region. A to je také hlavním cílem našeho předsednictví – dívat se na věci v souvislostech.

Máte ohledně řešení situace v Libyi nějaké konkrétní plány?
Sami nemůžeme v Libyi nic provést, nemůžeme zavádět žádná opatření. Je nastartován mírový proces vedený OSN. Nicméně snažíme se pomoci, co to jde. S Libyí jsme vždy měli dobré vztahy.

Když jsme se v roce 1964 stali nezávislou zemí, náš ministerský předseda před Valným shromážděním OSN prohlásil, že budeme plnit funkci mostu. A doposud jsme se tak také chovali. Vždy jsme byli mostem mezi jihem a severem, mezi Evropou a jižním Středomořím. Jsme Evropané, ale stejně tak jsme středomořským národem, mluvíme jazykem, který je směsicí semitských jazyků, angličtiny a italštiny. Jsme katolíci, Boha však nazýváme „Alla“. Jsme proto ve velmi dobré pozici, abychom pochopili a našli řešení pro každého.

Jak jsem však již řekla, sami v Libyi nic nezmůžeme. Řešení musí přijít ze země samotné. Můžeme tento postup ulehčit, můžeme se pokusit nalézt společné řešení.

Přijde Malta během svého předsednictví s nějakými konkrétními politickými nástroji, které by mohla Unie Libyi a dalším africkým zemím nabídnout? Mám na mysli něco ve smyslu Východního partnerství, se kterým přišlo Polsko a Švédsko a jehož cílem je pomoci s politickým přechodem v zemích postsovětského prostoru.
V tomto ohledu bychom měli být spíše opatrní. Těmto státům bychom neměli nic ukládat, doporučovat jim, jakou cestou se mají vydat. V této oblasti musíme vyčkávat, až tyto státy přijdou za námi a budou nás o něco žádat. V takovém případě bychom jim měli nabídnout pomocnou ruku. Malta je například součástí Dialogu 5+5, což je formát, který v tomto regionu funguje asi nejlépe. Existuje také Unie pro Středomoří, nicméně ta je pro tyto účely příliš velká a stejně tak i další snahy o regionální spolupráci příliš nefungují.

V našem programu i z toho důvodu není nic konkrétního, co bychom pro tyto země plánovali. Základem je diskuze. Před dvěma týdny se například konala vládní schůze mezi námi a Libyjci. Jsme zde, abychom jim naslouchali a byli připraveni pomoci podobně, jako to děláme třeba s výcvikem tamní pobřežní a pohraniční stráže. Myslím, že to je cesta, kterou ocení celá Unie. A nejde jen o pomoc při řešení migrační krize, jde i o to posílit tamní ekonomický rozvoj a bezpečnost.

A pokud jde řešení migrační krize uvnitř EU? Společná azylová politika potřebuje reformu, ale národní zájmy se značně liší. Věříte, že Malta bude v tomto ohledu schopna přijít s konkrétními návrhy?
Věříme v to. V průběhu let jsme přijali mnoho ilegálních migrantů. Pokud nyní přijímáme méně, je to především díky operaci Sofie. Ale stále přijímáme mnoho žadatelů o azyl, kterých bylo jen letos 500. Je to proporčně stejně, jako kdyby například Polsko přijalo 170 tisíc žadatelů.

Počty to jsou tedy velké. Jsme tzv. v první linii, proto cítíme zodpovědnost nalézt řešení. Cítíme ale, že je to i v zájmu evropských občanů, a to hlavně těch, kteří byli migrační vlnou zasaženi nejvíc. Musíme něco dělat.

Je pravdou, že v rámci Unie jsou v tomto ohledu velké rozdíly. Největší výzvou našeho předsednictví tak bude nalézt nějaké řešení, se kterým by souhlasily všechny státy. Náš premiér již absolvoval první návštěvy hlavních měst. Diskutoval o různých možnostech, o zapojení všech zemí. Nicméně bude třeba mnoho tvořivosti. Jak řekl Einstein, nejde dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.

A budete schopni nalézt takové řešení, které bude přijatelné pro všechny státy? Doposud se to nikomu nepodařilo.
Naší největší výzvou bude respektovat připomínky a postoje jednotlivých zemí. Nemůžu vám říct, jaký bude výsledek jednání. Výsledky ale potřebujeme, potřebujeme se dostat ze současné slepé uličky. Vím o tom, že naši lídři již nyní diskutují o možnostech, o kterých se doposud nejednalo.

Co si myslíte o návrzích na řešení migrační krize, která by měla být alternativou k přerozdělování migrantů? Byla by Malta pro, aby některé země projevovaly solidaritu spíše penězi a jinými zdroji namísto přijímání žadatelů o azyl?
Přerozdělování migrantů by bylo ideálním řešením. Nicméně s touto možností jsme narazili a za poslední dva roky jsme se v této otázce nikam nepohnuli. Cílem je, aby již schválených 160 tisíc lidí bylo přerozděleno spravedlivěji, aby všichni nesli svůj díl zodpovědnosti. Takže relokace jsou stále na místě. Nicméně je zde možnost, aby se některé země na tomto systému podílely i jiným způsobem.

A to je ostatně i výraz pro onu „efektivní solidaritu“, což je myšlenka, kterou vyzdvihli Slováci. Jednání s nimi bylo důležitým krokem vpřed. Před námi je ale stále ještě mnoho práce. Nevím, jaké bude konečné řešení migrační krize. Nejdůležitější nyní je dostat všechny k jednomu stolu a nabídnout nová řešení. Avšak státy musí ukázat jistou formu flexibility, pokud jde o jejich postoje a ochotu pomáhat.

Pojďme se podívat na sever. Migrace byla jedním z důležitých bodů kampaně příznivců brexitu. A Malta bude Radě EU předsedat v době, kdy by Británie měla spustit článek 50, a zahájit tak rozhovory o svém vystoupení z Unie. Jaký z toho máte pocit? Očekáváte hladký britský odchod?
To je velkou otázkou. Myslím si, že když se tento článek společně s dvouletou lhůtou pro vedení rozhovorů o odchodu vytvářel, nikdo v té chvíli nepočítal s tím, že jej skutečně někdy někdo spustí.

Záležet bude hlavně na tom, s čím přijdou Britové, o co budou žádat. Malta v tomto ohledu mluvila jasně – rozhodnutí Britů opustit osmadvacítku ji mrzí. Británii by měla být nabídnuta spravedlivá dohoda. Ve srovnání se členy Unie by však Británie měla následně mít méně zodpovědnosti, ale i méně výhod. Finální dohoda musí vyslat jasný negativní signál. Věřím, že na tomto se sedmadvacítka shodne.

Největší problém nastane, pokud Británie bude vznášet požadavky v oblasti čtyř základních svobod. V tomto ohledu je náš postoj jasný – buď všechno, nebo nic. Nemůžete získat přístup na jednotný trh a přitom nerespektovat volný pohyb našich občanů. Politicky by toto mohl být největší problém, který bude provázet celý proces.

Pokud jde o technickou stránku věci, délka vyjednávání bude záviset na všech dohodách, o kterých se bude jednat. Je možné, že dva roky nebudou stačit, ale kdo ví? Jde o to, o co budou Britové žádat, o jaký typ vyjednávání půjde.

Pokud jde o základní svobody, poslední roky ukázaly rostoucí důležitost dat, a to jak z pohledu soukromého, tak tržního prostředí. Mluví se dokonce o tom, že volný pohyb dat by měl být onou pátou základní svobodou. Co můžeme od Malty očekávat v této oblasti? Budete usilovat o sjednocení digitálního trhu?
Jsme odhodlaní, že ano. Ale jistě víte, že je rozdíl mezi odhodláním a dosáhnutím cíle. Evropané se však stále více domnívají, že jim evropský projekt nic nepřináší. A digitální problematika je oblastí, která se unijních občanů dotýká přímo.

Úspěšné prosazování jednotného digitálního trhu tak ve svém výsledku může přispět k oslabení euroskepticismu. Lidé si díky tomu budou moci říct, že je zde opět něco, pro co stojí za to Unii mít. Proto je naše odhodlání v tomto ohledu tak velké.

Mnoho našich občanů již zapomnělo, jak to bylo před zavedením schengenského prostoru. Pokud chceme, můžeme vidět výhody eurozóny či programu Erasmus. Nicméně lidé postupně na tyto výhody zapomínají. Proto je třeba jim připomenout, v čem je EU prospěšná a co jim může přinést.

Proto doufám, že budeme v nejbližší době schopni přijmout nová pravidla pro geoblocking, roaming, energetický balíček a pro další oblasti, které se přímo dotýkají našich občanů. Nyní je na to ten správný čas.

Všichni máme své národní zájmy, ale máme i zodpovědnost. Pokud občanům nenabídneme další výhody nyní, ztratíme jejich zájem o celý unijní projekt. A v následujícím roce nás čeká mnoho voleb, nejen v Nizozemí, Francii či v Německu. V předvolebních kampaních se objevují hlavně národní zájmy. A je to přirozené. Ale nesmíme zapomenout, že zde existuje i evropský rozměr. Některé strany využívají protievropskou propagandu a snaží se díky ní volby vyhrát.

I proto jsme odhodláni v rozvoji jednotného digitálního trhu uspět. Současně s tímto budeme ostatní země upozorňovat na to, v jak kritickém budě se Unie v současnosti nachází.

Vraťme se zpět ke Středomoří. Kyperský prezident Nikos Anastasiades je uprostřed rozhovorů, které mají za cíl znovusjednocení ostrova. Je pravděpodobné, že se to během vašeho předsednictví podaří?
Doufáme v to. Byli bychom velmi rádi, kdyby se to povedlo, také jsme to zahrnuli do našeho předsednického programu. Kypřanům velmi dobře rozumíme, máme s nimi blízký vztah. Jsme ostrovní státy, jsme si blízko i geograficky, jsme součástí britského Commonwealthu, jsme podobně velcí a máme společné zájmy.

Kypr byl tím, že ztratil část svého území, velmi oslaben. Byli bychom velice rádi, kdyby se znovu sjednotil.

A pokud jde o situaci v Řecku?  Malta je také členem eurozóny. Vidíte nějaké možnosti, jak Řekům pomoci se zvládnutím obrovského zadlužení?
To je velice těžká otázka. Řekům jsme pomohli, jsme součástí různých půjček. Je složité si představit, jak se z této situace dostat. Rozumíme řeckým občanům, kteří se domnívají, že EU řešení nehledá, a to nejen v rámci ekonomických otázek, ale také v otázkách migrace. Nedívala bych se na to čistě z ekonomické perspektivy, ale spíše z perspektivy politické. Musíme Řekům ukázat, že Evropská unie je zde stále pro ně, že je stále důležitá.

Bavme se chvíli o dohodě s Tureckem. Vydrží i v následujících šesti měsících?
Našim cílem je, aby dohoda fungovala i nadále. Je efektivní, zmírnila tlak na Řecko, jelikož rapidně snížila počty příchozích migrantů. Našim cílem proto bude vyjednat podobné dohody i s jinými partnery, abychom snížili počet běženců, kteří přicházejí přes Středozemní moře.

Situace je v případě migrantů přicházejících přes středomořskou trasu poněkud jiná. Z Turecka do Evropy míří povětšinou lidé, kteří v Evropě hledají azyl. Lidé přicházející přes Itálii jsou však spíše ekonomičtí migranti. Myslíte si, že je zde potřeba standardizované verze migrační dohody, kterou by byla EU ochotna nabídnout africkým zemím výměnou za rychlé zastavení migračních vln?
Ano, to si myslím. Taková praxe je potřeba. I na této trase, tedy napříč Středozemním mořem, se najdou lidé, kteří mají nárok na mezinárodní ochranu. Povětšinou přicházejí z Eritreje a ze Somálska. Nicméně je pravdou, že zde máme i mnoho ekonomických migrantů.

Problémem ale je, že navzdory faktu, že se mnohdy jedná o ekonomické migranty, nemůžeme je poslat zpět, aniž bychom navázali dobré a efektivní vztahy se zeměmi jejich původu. Z maltské zkušenosti můžu říct, že takových lidí je velká spousta. Obecně je ve spolupráci se zeměmi, ze kterých ekonomičtí migranti pocházejí, obrovský potenciál. V těchto státech je často větší stabilita a existují tam fungující vlády.

Tito lidé své země opouštějí, protože hledají lepší budoucnost. Někteří z nich nemají co ztratit. Proto je stěžejní pomoci zemím jejich původu v rozvoji, ve vytváření lepší budoucnosti pro jejich občany. I kdybychom měli uzavřené readmisní dohody, ale nijak těmto zemím nepomáhali, lidé se o cestu do Evropy pokusí znovu. Stejně tak nesmíme zapomenout, že v Africe v následujících letech pravděpodobně nastane obrovský demografický boom. Pokud nic neuděláme, migrační vlny budou mnohem větší.

Lepší vztahy jsme již začali budovat například s Nigérií nebo s Nigerem. To jsou kroky správným směrem.

V poslední době je čím dál palčivějším tématem obrana a bezpečnost EU. Jaké kroky můžeme od Malty během předsednictví očekávat v kontextu nových návrhů na bezpečnostní a vojenskou spolupráci, kterou prosazují zejména Francie a Německo?
Malta je v tomto ohledu v těžké pozici. Jsme neutrální zemí, neutralita je zakotvena v naší ústavě. A v Unii nejsme jediní. Rozumíme současné složité situaci. Nechceme být vyloučeni z jednání o těchto otázkách, nicméně žádáme, aby byla maltská neutralita respektována.

Diskuzím se tak nebráníme, naším cílem ale v tomto ohledu je nepodílet se na těchto nových programech. Ale víte, jak to většinou je. Na začátku je pracovní program, který se v průběhu předsednictví mění. Jeden nikdy neví, co se během následujících šesti měsíců stane, co bude novou prioritou. Podle našeho názoru je ale základním politickým nástrojem stále diplomacie.

Původní rozhovor přeložil Lukáš Hendrych.

  • Lajos99

    Tzn při počtu 1/2 milionu obyvatel země byl “akceptován azyl” v poměru přibližně 1000 domorodců : 1,0X imigrant. Jaké jsou konkrétní zkušenosti/problémy s integrací těchto osob ?

REKLAMA
REKLAMA