Pavel Svoboda k brexitu: Britská vláda se výsledky referenda řídit nemusí

„Referendum má podle britského práva pouze poradní povahu, takže čistě teoreticky by se jím britská vláda nemusela řídit,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv český europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL), který v Evropském parlamentu vede výbor pro právní záležitosti JURI. V interview jsme hovořili o tom, co EU a Velkou Británii čeká v případě tzv. brexitu a také tehdy, pokud by Britové v dnešním hlasování členství země v EU podpořili.
Pavel Svoboda
Pavel Svoboda; zdroj: Evropský parlament.

Ve Velké Británii se dnes otevřou volební místnosti a občané budou rozhodovat v referendu o tom, zda jejich země zůstane i nadále členem EU, nebo z ní vystoupí. Představme si situaci, kdy Britové tzv. brexit skutečně podpoří. Co bude následovat bezprostředně po rozhodnutí? A jaký bude další postup institucí EU? Jak dlouho bude celý tento proces trvat?
Předesílám, že vystoupení Velké Británie z EU si nepřeji. Pokud by k tomu došlo, musela by především britská vláda přijmout rozhodnutí o vystoupení. Referendum má podle britského práva pouze poradní povahu, takže čistě teoreticky by se jím britská vláda nemusela řídit. Se vší pravděpodobností by ale britská vláda takové rozhodnutí přijala.

Poté je podle čl. 50 Smlouvy o EU vázána doručit ho Evropské radě. Od tohoto momentu pak běží dvouletá lhůta k dosažení dohody o budoucím vztahu vystupujícího státu a EU. Tato lhůta může být jednomyslným rozhodnutím Evropské rady i prodloužena. Teprve uzavřením dohody či marným uplynutím této lhůty právně k vystoupení dojde. Dohodu schvaluje Rada kvalifikovanou většinou a Evropský parlament k ní dává prostou většinou souhlas.

Vystoupení Velké Británie z EU budou projednávat unijní instituce. Bude se jejich jednání účastnit Velká Británie?
Čl. 50 Smlouvy o EU vylučuje zástupce vystupujícího státu z jednání na straně EU, pokud jde o Evropskou radu a Radu, ne však pokud jde o Evropský parlament.

Podle čeho se bude řídit nový vztah Velké Británie s EU? Podle stávajících modelů, jako je norský a švýcarský, nebo je pravděpodobné, že vznikne model nový? Jakou cestou se bude vývoj podle Vašeho názoru ubírat?
Pokud k vystoupení dojde, bude ten nový vztah záviset především na tom, zda dojde k uzavření zmíněné dohody. Bez ní by EU a vystupující stát měly vztah vyplývající z existujících jiných multilaterálních mezinárodních závazků, především z Dohody o Světové obchodní organizace.

Dojde-li k dohodě, její obsah je na straně EU limitován mandátem, který na počátku procesu udělí Evropská rada Komisi jakožto vyjednavači. Dohoda může buď napodobit již existující modely, anebo být novátorská. Nabízí se vzor vztahu se státy Evropského sdružené volného obchodu (EFTA) v rámci dohody o Evropském hospodářském prostoru, umožňující účast na vnitřním trhu, ale s povinností dodržovat unijní předpisy bez možnosti o nich spolurozhodovat. Nebo lze se stát členem celní unie EU jako Turecko, což je ale omezeno jen na obchod zbožím a součástí je vázanost celním tarifem EU.

Nabízí se též možnost dohody o volném obchodu, která by zahrnovala zboží i služby, ne nutně všechny, znamená to ovšem ztrátu neomezeného přístupu na vnitřní trh, veřejné zakázky apod.

Spatřujete v procesu vystoupení členského státu z právního hlediska nějaká rizika? Jaká?
Zatím nikdo nezkoušel z EU vystoupit a doufám, že tak to i zůstane. Nicméně čl. 50 Smlouvy o EU nikdo dosud nevyzkoušel. Rizika vidím především v tom, že mandát ke sjednání dohody či souhlas k prodloužení dvouleté lhůty je podmíněn souhlasem všech členských států, tedy právem veta pro každý jeden z nich. To vytváří prostor pro různé „šprajcy“.

Také ta dvouletá lhůta je šibeniční vzhledem k tomu, jak dlouho se takové dohody sjednávají. Např. CETA s Kanadou se sjednávala sedm let. A to ještě nespekulujeme na téma dost pravděpodobného rozpadu Spojeného království v důsledku vystoupení nejen Skotska, ale i třeba Severního Irska ze Spojeného království a přihláškou těchto zemí do EU.

Je teoreticky možné, aby EU novou dohodu nějak zablokovala?
Je především možné vůbec se nedohodnout nebo to nestihnout v dané lhůtě, což je ještě pravděpodobnější. Mimochodem, tu kvalifikovanou většinu je třeba dosáhnout v té přísnější podobě, kdy by muselo souhlasit 72 % členských států, tedy 20 z 27, zastupujících 65 % obyvatel EU, patrně bez Spojeného království. I když to ze čl. 50 Smlouvy o EU jasně neplyne, do těch 65 % se patrně Britové započítávat nebudou.

Co se stane s britskými zaměstnanci v unijních institucích? Do kdy je budou muset opustit? Má EU představu, jak bude tuto situaci řešit?
Briti by v případě brexitu museli z unijních institucí odejít, protože státní příslušnost některého členského státu je většinou podmínkou podle služebního řádu. Nevím, zda se na toto instituce již připravují.

Co bude případný brexit znamenat pro pokračování evropské integrace? Kam se bude ubírat?
To je otázka pro věštce. Je možné si představit zcela opačné alternativy. Brexit by mohl způsobit jak dominový efekt pozvolného rozpadu Unie nebo její části, stejně jako vytvoření politického prostoru pro užší integraci tím, že by odpadl největší euroskeptický stát.

Pokud by občané Velké Británie nakonec rozhodli, že členství země v EU bude i nadále pokračovat, jaké poučení by si z této situace měla vzít EU?
Pokud po mně chcete odpověď, že by se měla přibrzdit evropská integrace a nedráždit, tak toho se nedočkáte. Podívejte se na migrační krizi: unijní občané říkají, že Unie selhala při jejím řešení a nejsou s to pochopit, že členské státy Unii odpovídající pravomoci a prostředky k jejímu řešení vůbec nepředaly. Očekávají, že organizace kontinentálního rozměru, jako je EU, je schopna řešit kontinentální problémy. Je tedy třeba posílit unijní spolupráci novými pravomocemi tam, kde je to výhodné.

Celá EU by měla lépe prodávat svým občanům výsledky evropské spolupráce, mělo by skončit to, že domácí politici si přisvojují její úspěchy, ale házejí na ni svoje vlastní nezdary. Poučení pro politiky také zní, že je nebezpečné vypouštět džina z láhve, když nad ním poté nemám kontrolu. Smrt poslankyně Jo Coxové je ukázkou toho, jak to dopadá, když někdo rozehrává ty nejtemnější emoce a struny lidské povahy nebo to jako politik dovolí. Dráždit hada emocí bosou nohou nelze nikdy beztrestně.

Lucie Bednárová

REKLAMA
REKLAMA