Lubor Lacina: EU by měla dávat víc peněz na společný výzkum a obranu. Důležitější než papírování by měly být výsledky

Při realizaci projektů se dnes v EU klade důraz na kontrolu formálních záležitostí. Například v USA se ale soustředí hlavně na výsledky. Pokud jsem slíbil postavit novou výrobní halu, nezáleží na tom, jak jsem ji postavil, ale zda skutečně začne vyrábět a zaměstnávat lidi, říká v rozhovoru Lubor Lacina z Mendelovy univerzity.
rozpočet EU
© Archiv Lubora Laciny

Evropská komise na konci června představila diskuzní dokument o budoucnosti financí EU. Uzavřela tím sérii textů, které navázaly na Bílou knihu o budoucnosti Evropy. Dokument nabízí představu o scénářích, podle kterých by se mohlo odvíjet nastavení evropského rozpočtu v souvislosti s budoucí podobou evropské integrace. EurActiv se v rozhovoru s Luborem Lacinou dotkl některých otázek, které se v současné debatě objevují.

Profesor Lubor Lacina působí na Mendelově univerzitě v Brně a zabývá se problematikou měnové integrace, rozpočtu Evropské unie a členství České republiky v EU. V roce 2009 získal titul Jean Monnet Chair in European Economic Studies a od roku 2012 je ředitelem centra Jean Monnet Ecxellence a předsedou think tanku Mendelova evropského centra.

V České republice je rozpočet EU vnímán hlavně v souvislosti kohezní politikou. Je politika soudržnosti skutečně hlavní prioritou evropského rozpočtu?
Historicky ano, společně se zemědělskou politikou. Politika soudržnosti se vyvinula historicky, s tím jak přistupovaly méně ekonomicky vyspělé země a jejich regiony jako Irsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, ale také jih Itálie nebo Wales a Skotsko. Později to pak byly takzvané „nové“ členské země střední a východní Evropy, mezi nimi i Česká republika. Politika soudržnosti ovšem zatím nepřináší významné výsledky v procesu ekonomické konvergence členských zemí a jejich regionů. V rámci nové finanční perspektivy po roce 2020 bude financována více formou garantovaných úvěrů a půjček než stávající formou dotací. Novými prioritami se stane ochrana vnějších hranic, řešení migrační krize a společná obrana včetně armádních výdajů.

Je Česká republika připravena na nástup trendu, který zmiňujete – tedy využívání finančních nástrojů namísto dotací?
ČR připravena není, ale přesto by měla tento trend podporovat. To, v čem EU primárně zaostává za USA, je finanční podpora nových podnikatelských nápadů a inovací. Pro banky je z principu a s ohledem na řízení rizika téměř nemožné financovat nově vznikající podniky bez předchozí historie.

Pokud se podaří obnovit ekonomický růst v EU, nebude výpadek britského příspěvku problém.

Mám ale obavu, aby většina prostředků typu záruk na půjčky nebo kapitálové podpory nebyla čerpána podniky, které je ve skutečnosti nepotřebují. Proto bych se raději přimlouval za dokončení projektu takzvané kapitálové unie a vytvoření velkého a likvidního evropského kapitálového trhu, který by dokázal sám vytvořit dostatečné fondy rizikového kapitálu, určeného k financování nových myšlenek a inovací. Pak by žádná forma veřejné podpory nebyla potřeba a nemohla by být zneužívána.

Existuje již v současné době představa, jak výrazně v příštím rozpočtovém období (po roce 2020) poklesne částka, se kterou bude moci ČR v rámci kohezní politiky počítat? Jaké faktory na to budou mít vliv?
Zatím žádná studie neexistuje. To bude možné, až budou stanovena pravidla, která určí, jaký typ zemí a regionů bude mít nárok na prostředky z rozpočtu EU po roce 2020. Nejvýznamnějším faktorem byla doposud ekonomická výkonnost země a regionu. Země a regiony s HDP na obyvatele s nižší ekonomickou úrovní než byl průměr EU, měly nárok čerpat prostředky z rozpočtu EU na svůj rozvoj a podporu procesu ekonomické konvergence alespoň k průměru EU. Bude tedy záležet, jak na tom ekonomicky bude ČR jako celek a jak na tom budou regiony označované jako NUTS2 po roce 2020. V minulosti také hrálo roli, zda země a region byly zařazeny do schématu takzvané přechodné podpory. Měly pak nárok v následující finanční perspektivě čerpat prostředky, i když jejich ekonomická výkonnost přesáhla stanovenou hranici minima.

Budoucnost rozpočtu

Jaký vliv bude mít na evropský rozpočet odchod Spojeného království z EU?
Spojené království bylo čistým přispěvatelem do rozpočtu EU. Přispívalo přibližně o 10 miliard eur ročně více, než vyčerpalo. Tyto prostředky mohou být v budoucím rozpočtu nahrazeny buď příspěvky bohatších členských zemí, nebo může být rozpočet EU o tuto částku snížen. Velkou roli bude hrát také ekonomický růst EU. Rozpočet je vybírán především na základě výše HDP. Růst HDP tedy při daném stropu rozpočtu EU (například 1% HDP všech států EU) automaticky zvyšuje výši vybrané částky. Pokud se podaří obnovit ekonomický růst v EU, nebude výpadek britského příspěvku problém. Určitě by ale měl být odstraněn systém korekčních mechanismů a slev vytvořených v důsledku požadavků Spojeného království. Rozpočet EU se tak stane mnohem přehlednější.

Ačkoliv jsou Němci ochotni posílat část daní vybraných ze západních spolkových zemí do těch východních, jsou již mnohem méně ochotní přesouvat své daně například na jih Itálie.

Důležité téma v debatě o budoucnosti rozpočtu je vznik nových vlastních zdrojů. Je z pohledu ČR vhodné, aby takové nové zdroje vznikaly? A jaké by to podle Vás mohly být?
Ano, reforma vlastních zdrojů je potřebná. Rozpočet EU je dnes z 90 % závislý na ochotě členských zemí zasílat pravidelné měsíční příspěvky. Pokud ČR počítá s členstvím v EU, měla by mít zájem na vzniku rozpočtu přibližujícího se svými příjmy federálním rozpočtům. Z tohoto pohledu se jako zajímavé jeví sdílení části daně z příjmů právnických osob nebo příspěvku do společného fondu nezaměstnanosti. Diskutovanými kandidáty je také daň z finančních transakcí nebo různé formy environmentálních daní s vazbou na závazky EU v oblasti boje proti klimatickým změnám, především pak oteplování planety.

Problémem je ale u většiny navrhovaných zdrojů politická neprůchodnost na národní úrovni. Národní politici se nechtějí s EU dělit o výnosy daní vybíraných na národní úrovni. Citlivým tématem je také výše přerozdělování. Ačkoliv jsou Němci ochotni posílat část daní vybraných ze západních spolkových zemí do těch východních, jsou již mnohem méně ochotní přesouvat své daně například na jih Itálie nebo do nových členských zemí.

evropský rozpočet ČR

Jedním ze scénářů vývoje EU je také vznik vícerychlostní Evropy, v níž by některé členské státy postupovaly rychleji v oblastech, o které projeví zájem. Jak by se na základě takového vývoje změnilo fungování evropského rozpočtu? Musely by pro financování těchto individuálně posílených politik například vznikat zvláštní fondy, nebo by bylo možné je financovat ze společných peněz?
Vícerychlostní Evropa není nová situace. Vždy existovala celá řada výjimek a situací, kdy členské země, které se byly schopny dohodnout, postupovaly rychleji než zbytek EU. Příkladem může být schengenský prostor nebo eurozóna. Nemyslím si, že cesta vzniku samostatných fondů pro posílené politiky dává smysl. Jedná se o nesystémové řešení. Na druhou stranu především v době krizí není čas na hledání kompromisu mezi všemi členskými zeměmi. Záchranné fondy vzniklé během krize eurozóny byly dohodnuty mimo smluvní rámec EU, tedy ve formě multilaterálních dohod. Případné další krize budou bez existence dostatečně robustního rozpočtu EU (alespoň 2 % HND EU, lépe však 5 % HND EU oproti stávajícímu 1 % HND EU) vyžadovat nesystémová opatření šitá horkou jehlou.

Riziko, že vznik rozpočtu eurozóny ovlivní rozpočet EU, je malé.

Mluví se také o vzniku samostatného rozpočtu pro eurozónu. Je pravděpodobné, že něco takového  vznikne? Jaký vliv by to mělo na rozpočet EU jako celku?
Ano, je to velmi pravděpodobné. Riziko, že vznik rozpočtu eurozóny ovlivní rozpočet EU, je však malé. Eurozóna nemá vlastní mechanismus vyrovnání asymetrických šoků a pro své dlouhodobě fungování potřebuje rozpočet poskytující stabilizační funkci. Mohlo by jít například o vytvoření společného fondu nezaměstnanosti nebo převedení stávajícího Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) do podoby rozpočtu eurozóny. Otázkou pak zůstává dobrovolnost účasti na tomto rozpočtu pro nečlenské země eurozóny, jako je tomu například u pravidel a fondů takzvané bankovní unie. Diskutuje se také o vzniku instituce podobné Mezinárodnímu měnovému fondu (Evropský měnový fond).

Výsledky místo papírování

Často se hovoří o tom, že evropský rozpočet by měl být flexibilnější, aby mohl reagovat na neočekávané výzvy. Lze uvést příklady, jak by se tato flexibilita mohla posílit?
Finanční perspektiva v délce sedmi let z definice neumožňuje flexibilitu. Rozpočet EU je limitován stropem vyjednaným mezi členskými zeměmi na začátku sedmiletého období, a nemůže být deficitní. Řešením tak dále zůstanou jen přesuny mezi položkami (rozpočtovými kapitolami), vytváření ad hoc fondů vně rozpočtu EU (jako je ESM) nebo do budoucna navýšení stropu rozpočtu a jeho přiblížení se podobě a velikosti federálních rozpočtů typu USA nebo Německa.

To by ovšem vyžadovalo posun EU směrem k politické unii s jednou vládou a ministrem financí. Následně by to umožnilo například vydávání společných dluhopisů na financování neočekávaných výdajů. Toho se ale s velkou pravděpodobností v následující finanční perspektivě nedočkáme. Flexibilita tak bude dále významně omezena a náklady krizí budou řešeny z národních rozpočtů nebo formou mezinárodních půjček a finanční pomoci.

Projekty spravované přímo Evropskou komisí mají mnohem jednodušší administrativu. I ta však podle mých zkušeností s časem spíše narůstá.

Mluví se také o zjednodušení administrativy a byrokracie, která je s rozpočtem spojena, aby se ulehčil život těm, kdo z rozpočtu EU čerpají. Jak by to šlo provést?
Mám obavu, že se o zjednodušení opravdu pouze mluví. Nebylo by však dobré svalovat vinu na EU. Většina byrokracie spojené s čerpání prostředků z rozpočtu EU je realizována na národní úrovni. Projekty spravované přímo Evropskou komisí mají mnohem jednodušší administrativu. I ta však podle mých zkušeností s časem spíše narůstá.

Návrh na změnu je ovšem poměrně jednoduchý a například v USA dlouhodobě vyzkoušený. Při realizaci projektů je dnes v EU důraz kladen především na kontrolu formálních záležitostí (prezenční listiny, výběrová řízení, vedení účetnictví). V USA se soustředí především na výsledky. To znamená, že pokud jsem slíbil postavit novou výrobní halu, nezáleží na tom, jak jsem ji postavil, ale zda skutečně začne vyrábět a zaměstnávat lidi. Pokud nenaplním slibovaný cíl, nemám v dalších letech šanci o prostředky žádat. To by měla být cesta pro zjednodušení nejen v EU, ale i v ČR. Tedy menší důraz na formality a větší na to, zda projekt naplnil své cíle.

Měli bychom přidělovat méně peněz zemědělcům a regionům a více peněz na společný evropský výzkum a financování společné obrany a ochrany vnějších hranic.

Kromě kritického pohledu na byrokracii existuje také představa, že se v evropském rozpočtu prostředky plýtvá. Existují nějaké oblasti, kde k plýtvání skutečně dochází?
Nemyslím si, že by prostředky z rozpočtu EU byly plýtvány více, než je tomu u rozpočtů národních. Svým rozsahem tvoří rozpočet EU jen asi 2 % veškerých veřejných výdajů. Jde spíše o módní záležitost poukazovat na projekty typu financování golfových hřišť nebo wellness hotelů. K podobným excesům dochází v případě národních veřejných výdajů. Srovnejte si například cenu kilometru dálnice financovaného z rozpočtu ČR a německého rozpočtu.

Spíše bych se přimlouval za změnu finančních priorit. Tedy přidělovat méně peněz zemědělcům a regionům a více peněz na společný evropský výzkum a financování společné obrany a ochrany vnějších hranic. Tam lze dosáhnout velkých úspor z rozsahu.

REKLAMA
REKLAMA