Anders Fogh Rasmussen: Evropa má vojáky, bez Američanů se ale nikam nedostanou

Svět kolem nás se změnil. A na nové bezpečnostní hrozby je třeba reagovat. Stěžejní je, aby evropské státy na svou obranu začaly vynakládat více peněz. To je základ, bez kterého se nikam dál neposuneme, říká v rozhovoru pro EurActiv bývalý generální tajemník NATO a bývalý dánský premiér Anders Fogh Rasmussen.
rasmussen
Anders Fogh Rasmussen © Shutterstock / 360b

Anders Fogh Rasmussen stál od roku 2001 v čele dánské vlády. V roce 2009 na svůj post rezignoval, aby se mohl stát generálním sekretářem NATO, tedy nejvyšším civilním představitelem Aliance. V úřadě zůstal do roku 2014 a za jeho éry NATO mimo jiné intervenovalo v libyjské občanské válce. Nyní se věnuje poradenské činnosti a jeho služeb využívá například ukrajinský prezident Petro Porošenko. Redakci EurActiv.cz poskytl rozhovor při příležitosti 18. Výroční konference o zahraniční politice pořádané nadací Heinrich-Böll-Stiftung v Berlíně. 

Evropská unie zahájila debatu ohledně evropské bezpečnosti a obrany. Myslíte si, že se jedná o oblast, která má budoucnost?
Je třeba vzít osud do vlastních rukou. Evropané by měli být zodpovědnější, pokud jde o jejich bezpečnost. Třeba Evropský obranný fond je dobrým krokem, nicméně představa společné evropské obrany nebo armády je v blízké budoucnosti dost nereálná.

To je taky důvod, proč bychom se měli soustředit hlavně na spolupráci s NATO. Aliance je již existující a výborný nástroj, který je založen na demokratickém rozhodování a na sdílených hodnotách, které mají historické kořeny. Takový projekt si zaslouží, aby do něj státy více investovaly.

Rasmussen: V Evropě máme mnoho vojáků, nicméně problém nastává, když je chceme někam vyslat či přemístit.

Je k investicím do obrany a bezpečnosti v členských státech dostatečně silná politická vůle?
O tom nepochybuji. Když se zeptáte lidí, z čeho mají největší obavy, tak většina z nich odpoví, že se strachují o svou bezpečnost nebo se obávají migrační krize. Proto si myslím, že vlády evropských zemí by skutečně měly plnit své alianční závazky a na obranu vynakládat alespoň 2 % HDP.

Například taková Ukrajina do své bezpečnosti investuje 5 % HDP, protože tamní občané se o svou bezpečnost skutečně strachují. Tzv. soft power (schopnost ovlivňovat chování, nikoli však nátlakem – pozn. redakce) je sice v současné době taky důležitá, nesmíme však zapomenout na posilování oné hard power. Jedině tak můžeme vytvářet něco, co se dá nazvat smart power.

Na co by se měla Evropa v rámci posilování své bezpečnosti primárně zaměřit?
V první řadě se jedná o zmíněné zvýšení výdajů na obranu. Vím, že zvyšování veřejných výdajů není zrovna oblíbené téma, ale bezpečnostní situace kolem nás se změnila a my musíme investovat teď.

Rasmussen: Postrádáme vojenskou techniku, třeba armádní drony.

Za druhé je třeba, aby EU dělala více pro dosažení energetické bezpečnosti a zvýšení vlastních energetických zdrojů. Třetím důležitým krokem je posílit naši ekonomiku a provádět důležité reformy zvláště v oblasti pracovního trhu. Bezpečnost se totiž dá posilovat i skrze ekonomický růst.

Existují konkrétní oblasti, do kterých by měla Evropa investovat?
Více flexibility, abychom byli v případě ohrožení našich spojenců schopni okamžitě vyslat bojové jednotky. V Evropě máme mnoho vojáků, nicméně problém nastává, když je chceme někam vyslat či přemístit. V takovém případě musíme žádat o pomoc USA. Investovat proto musíme do přepravních kapacit.

Dále postrádáme vojenskou techniku, třeba armádní drony. Vidět jsme to mohli například během války v Libyi. Stejně tak bychom měli vybudovat vlastní protiteroristické jednotky, které by operovaly v zahraničí. Díky tomu bychom mohli v boji proti teroristům pomáhat třeba místním ozbrojeným složkám v Afghánistánu.

Jakým hlavním výzvám nyní Evropa podle vás čelí? Zmínil jste terorismus, jsou zde ještě nějaké další hrozby?
Jedná se o dlouhý seznam. Vedle boje proti terorismu musíme čelit výzvám, jejichž strůjcem je Ruská federace, zvláště pak na Ukrajině. Ukrajinci jsou denně zabíjeni proruskými separatisty na východě země. Ukrajina je také první na mušce, pokud jde o ruské snahy o destabilizaci západní demokracie. Na tuto hrozbu můžeme reagovat jedině transatlantickou jednotou, vytvářením tlaku na Rusko a podporou Ukrajiny – která zahrnuje i obranné systémy a zbraně – v boji za obranu její národní suverenity.

Rasmussen: Měli bychom vybudovat vlastní protiteroristické jednotky.

Zaměřit bychom se ale měli i na Balkán a další hrozby, jako je situace v Turecku, na Středním Východě nebo v Rusku. Tyto problémy od sebe nelze oddělit, často jsou totiž provázané. Situace na Balkáně je třeba silně spojena s ruským vlivem, což jsme mohli vidět například v Černé hoře, která se nedávno stala novým členským státem NATO.

Jak bychom k Rusku měli přistupovat?
Ještě před pár lety Vladimir Putin uvažoval o připojení k NATO. Poté ale obrátil a rozhodl se k Alianci zaujmout negativní postoj. Proto nyní potřebujeme silný a jednotný přístup, který bude korespondovat se silnou německou obrannou politikou. To je totiž jazyk, kterému Rusové rozumí.

REKLAMA
REKLAMA