Milan Cabrnoch: Regulace tabáku není práce pro EU

„Myslím si, že by směrnice měla být zamítnuta, protože neexistuje zásadní důvod, aby byla tato oblast regulována z Bruselu, jakkoliv je celá řada důvodů, aby obecně regulována byla,“ říká k tématu tabákové regulace europoslanec ODS Milan Cabrnoch, který v Evropském parlamentu mimo jiné zasedá ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Právě tento výbor za projednávání nové tabákové směrnice odpovídá a ve středu (10. července) bude schvalovat svou zprávu.
Milan Cabrnoch
zdroj: www.cabrnoch.cz
  • Pokud jde o regulaci výroby a prodeje tabákových výrobků, již dříve jste EurActivu řekl, že podle Vašeho názoru by měla být ponechána na jednotlivých členských státech a neměla by přicházet z evropské úrovně (EurActiv 26.2.2013). Je to podle Vás skutečně ten nejúčinnější způsob, jak výrobu a prodej těchto výrobků regulovat?

Zaprvé bych rád řekl, že tabákové výrobky by rozhodně být regulovány měly. Zvláště pokud jde o jejich vliv na děti a pokud jde o zákaz kouření ve veřejných prostorách, jako jsou nemocnice, veřejné úřady, školy a podobně, kde kouření nekuřáky obtěžuje. Myslím si ale také, že by měla být regulována i výroba a prodej cigaret a dalších produktů. A to především tak, aby zákazníci, kteří ty výrobky kupují, dostali jasnou a srozumitelnou informaci o tom, co si kupují a že je to škodlivé.

Zároveň je ale třeba říci, že v rámci Evropské unie se ze společné úrovně regulují pouze ty oblasti, které národní státy samy regulovat nemohou, nebo je z unijní úrovně zaručen větší úspěch regulace. Což v případě tabákových výrobků neplatí. Státy mohou dosáhnout mnohem lepších výsledků prostřednictvím samostatného postupu. Rozdílná regulace v jednotlivých státech přináší také různá řešení, kterými se mohou země vzájemně inspirovat.

  • Na druhé straně pak Evropská komise a zastánci návrhu směrnice argumentují tím, že stejná pravidla ve všech členských státech EU zlepší fungování vnitřního trhu. Je to ostatně jeden z deklarovaných cílů směrnice.

Myslím si, že to není pravda. Zaprvé neexistuje žádný jednotný trh s cigaretami. V každé zemi funguje jiný systém zdanění, cigarety jsou kolkovány, krabičky na sobě musí nést informace v konkrétním národním jazyce a tak dále. Není to tak, že by se stejné cigarety prodávaly na různých trzích. Cigarety jsou vyráběny pro každý trh odděleně. Zadruhé je třeba poznamenat, že přeci chceme obchodování s cigaretami bránit, a ne ho usnadňovat.

  • Kdybychom se tedy podívali na jednotlivé členské státy – jak je na tom Česká republika? Je v boji proti kouření úspěšná? Nebo by se tu regulace mohla zpřísnit? Jak si stojíme ve srovnání s jinými evropskými zeměmi?

Nemám k dispozici žádná hlubší srovnání, pouze běžně dostupné statistiky. Domnívám se ale, že situace by mohla být mnohem lepší. Osobně jsem hodně nespokojený s tím, jak chabým způsobem je stávající regulace v České republice vymáhána. Každé ráno například vidím v blízkosti každé základní nebo střední školy běžně kouřit děti, kterým je od pohledu rozhodně méně než 18 let. Obávám se, že prodejci prodávají nezletilým cigarety, stejně jako jim bohužel prodávají alkohol. Tady vidím velký prostor pro zlepšení. Měli bychom výrazně přitvrdit ve vymáhání platných pravidel, abychom chránili děti a mladistvé před účinky kouření a alkoholu i dalších drog.

  • Takže jde podle Vás spíše o důsledné dodržování platných regulací než o zavádění nových…

Nevím, jestli „spíše“, ale „rozhodně také“. Kdybychom důsledně vymáhali dodržování platných regulací, situace by jistě byla lepší.

  • A kde je podle Vás v České republice prostor pro zavádění nějakých nových opatření? V poslední době se hodně diskutovalo o zákazu kouření v restauracích. Dalo by se ale uvažovat také o podobných krocích, které obsahuje návrh směrnice – jako je například zvětšení zdravotních varování nebo zákaz cigaret s příchutí?

Naprosto souhlasím se zákazem kouření v okolí škol a na veřejných místech, jako jsou například nemocnice. Jak jsem již zmiňoval, tady bychom měli být přísnější. Na druhé straně pokud se týká restaurací, mám odlišný názor. Jestliže platí, že restaurace, ve které se nekouří, má více spokojených zákazníků a zvýší se její obrat, kladu si otázku, proč už majitel nezavedl takové opaření dávno a sám. Majitelé to přitom v mnoha případech udělali a je to dobře. Na druhou stranu si nemyslím, že je nezbytné, abychom v případě soukromého podnikání stanovovali jednotná pravidla úplně pro všechny. Jestliže někdo provozuje hospodu, kam lidé chodí na pivo a kouří, a on dojde k závěru, že právě proto tam ti lidé přichází, tak si nemyslím, že bychom mu měli tento typ podnikání zakázat. Je to něco jiného než škola, divadlo nebo městský úřad, kam lidé přichází za jiným účelem a nemohou se návštěvě toho místa vyhnout.

  • Zmiňoval jste, že v případě některých členských zemí může přinášet samostatný přístup k regulaci větší efekt než regulace z unijní úrovně. Na druhé straně jsou pak jistě státy, které jsou na tom s regulací hůř. A v případě České republiky se lze setkat s tvrzeními, že na rozhodování v těchto věcech tu má velký vliv tabáková lobby. Návrh regulace z unijní úrovně by si tedy někdo mohl vykládat i tak, že jde o jakési „pošťouchnutí“ právě pro ty státy, kde se třeba boji s kouřením tolik nedaří…

Evropská unie ale není od toho, aby členské státy „pošťuchovala“ k něčemu, co nechtějí. EU je organizace států, které se spojily, aby společně podnikaly kroky, které jsou pro ně prospěšné. Jsem přesvědčen, že politici na národní úrovni nejsou méně schopní, méně zodpovědní nebo méně odolní vůči lobby než jejich kolegové v Bruselu. Každá země a každá vláda si musí udělat na tuto věc nějaký názor a musí proběhnout veřejná diskuze. Nakonec v České republice ta veřejná diskuze právě probíhá a ministr Heger je dobrým příkladem toho, že čeští politici umí být nezlobovatelní a vystupovat tak, že se to tabákovému průmyslu nemusí líbit.

  • To platí v případě návrhu odcházejícího ministra Leoše Hegera na zákaz kouření v restauracích. Tabákovou směrnici má ale v České republice v gesci ministerstvo zemědělství, pro které třeba nemusí platit totéž, co jste říkal o ministrovi zdravotnictví. Tak nebo tak, ministerstvo zemědělství návrh směrnice kritizuje, což je postoj, který ve vládě převládl, ale ministr Heger s řadou bodů vládní pozice nesouhlasil (viz EurActiv 20.6.2013).

Není příliš podstatné, které ministerstvo má problematiku v gesci. V Radě vystupuje česká vláda s jednotným stanoviskem a je jedno, názor kterého ministra zrovna převážil. Jde o názor celé vlády.

  • Ta patří mezi členskými státy k nejvýraznějším odpůrcům návrhu Komise. České republice se podařilo vytvořit koalici se zeměmi Visegrádské čtyřky i dalšími státy střední Evropy, které mají na regulaci podobný názor. Lze takovou spolupráci v nějaké formě sledovat třeba i v Evropském parlamentu?

Visegrádskou spolupráci při práci v Parlamentu nevnímám. Pracujeme především na úrovni frakcí a výborů. Máme samozřejmě určité informace o tom, jak se vyvíjí situace v Radě, ale příliš nás to neovlivňuje. Pro mě jako pro českého europoslance je vždy důležité stanovisko české vlády. V tomto případě stanovisko v řadě bodů respektuji a jako europoslanci ODS se ho budeme pravděpodobně do značné míry držet i při hlasování. Už jsme dostali vládní doporučení k tomu, jak bychom měli hlasovat a pečlivě to zvažujeme.

  • Budete vládní pozici plně respektovat, nebo lze podle Vás najít nějaký prostor pro kompromis, kde byste byli ochotni ustoupit?

Budeme projednávat naše stanovisko s naším zpravodajem, což je předseda britských konzervativců Martin Callanan. Budeme se snažit, abychom jako poslanci ECR (Evropská konzervativní a reformní skupina) hlasovali v souladu s většinovým názorem v naší frakci. Že bychom jednoznačně přijali názor nějaké vlády z těch osmi nebo devíti zemí, které jsou v ECR zastoupeny, to určitě ne. Vytváříme si vlastní názor a je to na delší diskuzi.

  • A co ty případné kompromisy? Dalo by se o něm uvažovat například v případě zdravotních varování? Komise navrhuje, aby na krabičkách zabíraly 75 % plochy. Existuje například vůle pro to, aby se plocha zdravotních varování o něco zvětšila, ale zároveň aby to nebylo tolik, kolik navrhuje Komise?

Za prvé si nemyslím, že je podstatné, zda budou zdravotní varování na 75 nebo třeba 60 % plochy krabičky. Já osobně budu prosazovat, aby se varování nezvětšovala, protože nevidím stávající velikost jako nedostatečnou. Neznám výsledek žádného šetření nebo studie, která by dokazovala, že když se varování zvětší o 20 %, lidé díky tomu začnou méně kouřit. K tomuto regulačnímu opatření tedy nevidím žádný důvod. Pokud vím, je nás v Evropském parlamentu s podobným názorem hodně. Teprve tento týden se ukáže, jestli je nás většina ve výboru pro veřejné zdraví. Hlasování na plénu pak zase může dopadnout trochu jinak. Podle mě nemají technické jednotlivosti velký odpad na praxi a nepřispějí zásadním způsobem k tomu, že lidé omezí kouření. Podle mého názoru je třeba se mnohem více věnovat výchově dětí a informování lidí a pomáhat těm, kteří chtějí přestat. Je to podle mého názoru lepší, než ztrácet hodiny a týdny diskuzí, jak velká má být samolepka na krabičce.

  • Pokud například zmiňujete pomoc s odvykáním kouření, za jednu z největších odbornic je u nás v této problematice považována Eva Králíková. Ta jmenuje vedle účinné léčby jako jeden z hlavních faktorů boje proti kouření i zavádění jednotných balení, což je v podstatě důraz na zesílení účinku zdravotních varování. Co když je to tedy jeden z dalších kroků, jak proti kouření bojovat úspěšněji?

Já se s docentkou Králíkovou v názorech významně neliším. Ona bojuje proti kouření, bere to jako své životní poslání a chce udělat vše pro to, aby lidé nekouřili. Já s tím souhlasím. Jestliže dojdeme na národní úrovni k tomu, že zvětšíme nebo zmenšíme zdravotní varování, já proti tomu určitě nebudu, pokud se ukáže, že to bude mít pozitivní dopady.  Nemyslím si ale, že taková jednotná regulace má přijít z Bruselu pro celou EU.

  • Zmiňovali jsme také otázku výchovy a výuky. Odborníci na odvykání kouření někdy upozorňují na to, že třeba výukové protikuřácké programy na školách často nebývají příliš efektivní, zvláště pokud jde o programy financované tabákovými společnostmi. Jde prý často také o drahou záležitost. Na druhé straně zákaz kouření v restauracích nebo zvětšení zdravotních varování s sebou podle nich nenese příliš vysoké náklady a efektivita prý může být poměrně vysoká.

Selským rozumem říkám, že pokud dnes ten nápis na krabičce je, tak si ho všimne každý, kdo si tu krabičku bere do ruky. Ale jak jsem již říkal, je jedno, jestli bude varování velké tak nebo tak. To je zástupné téma. Mnohem více je podle mě potřeba zaměřit se právě na výchovu v rodině i ve škole. Samozřejmě, drahé kampaně pořádané agenturami jsou podle mého názoru špatná cesta. Protože dávat dětem informace o tom, že drogy jsou škodlivé, to je tak základní dovednost učitele, jako učit, kde leží jaké pohoří. Nemyslím si, že by situaci dokázalo vyřešit, pokud jednou za rok přijde do třídy na dvě hodiny nějaký dobře placený odborník, který řekne dětem, že kouření je špatné. To musí být přeci každodenní náplň práce každého učitele, každého, kdo s dětmi pracuje. A na prvním místě samozřejmě úkolem rodiny. Že informační kampaně jsou někdy placené tabákovými firmami a nejsou příliš účinné, to je dost dobře možné. Jak jsem říkal, není to cesta, kterou bychom se měli vydat. To je, jako kdybychom dělali kampaň k tomu, že se Vltava vlévá do Labe. To je přece předmětem běžné výchovy, kterou musí zajistit každý učitel.

  • Na druhé straně, i mezi učiteli jsou kuřáci. A pak může být trochu obtížné, když takový člověk dětem vysvětluje, že kouřit se nemá…

Tak to ale prostě je. Někteří lidé kouří, někteří ne, někteří jsou levičáci, pravičáci, někteří milují sport, jiní jsou lenoši. S tím vším se má dítě ve škole setkat. A je na jeho rodině a učitelích, aby ho získali pro tu správnou věc.

  • Už jsme několikrát hovořili o zdravotních varováních. V návrhu Komise se nejedná pouze o zvětšení jejich plochy, ale také o zavedení odpudivých obrázků. Právě ty přitom mohou podle zastánců regulace děti a mladé lidi od kouření odrazovat. Jak jsem již naznačila, podle některých názorů se jednotlivá opatření v boji proti kouření mohou vzájemně doplňovat. A tak je prý potřeba dávat důraz na správnou výchovu, ale také s podobnými regulačními kroky. Ačkoliv se mohou zdát některá opatření sama o sobě méně účinná, vzájemně se tak mohou doplňovat. Jak se díváte na takové názory? 

Určitě máte pravdu. Já si myslím, že každý krok k tomu, abychom chránili děti před škodlivými věcmi, je správný. Jenom se chci znova vrátit k tomu, že nediskutujeme nad otázkou, jestli je kouření škodlivé nebo ne a jestli od něj mají být lidé od něj odrazováni nebo ne a jak. Diskutujeme o tom, jestli má takovou směrnici přijímat EU nebo jednotlivé členské země. Je to do jisté míry precedens, kterým se evropské instituce vlamují do nezávislosti jednotlivých zemí. Právě z tohoto důvodu nebudu hlasovat pro přijetí směrnice. Protože když tuto směrnici odhlasujeme, mohli bychom příště hlasovat o dalších věcech, které by měly rozhodovat státy samy o sobě. Napadá mě třeba jednotné zdravotní pojištění nebo jednotné vzdělání lékařů, pokud jde o zdravotní témata.

  • Kdybychom se dostali k aktuální situaci v Evropském parlamentu, respektive ve výboru pro veřejné zdraví – bude mít podle Vás na pozici zpravodajky Lindy McAvanové (S&D) a na hlasování v ENVI vliv stanovisko ostatních výborů, které již o svém postoji ke směrnici hlasovaly? Jak se ukázalo, tyto výbory jsou proti zákazu mentolových cigaret i slimek a také zdravotní varování si představují menší, než navrhuje Komise…

Jedna otázka je, jestli bude mít tento vývoj vliv na paní zpravodajku. Domnívám se, že ne. Pravděpodobně se bude snažit ve své zprávě prosadit co nejvíce navržených bodů, a tedy přísnou regulaci (europoslankyně McAvanová usiluje například o zavedení jednotného balení cigaret na úrovni celé EU – pozn. red.). I když z toho mám pocit, že hraniční řešení prosazuje hlavně proto, aby vytvořila prostor pro vyjednávání kompromisu s Radou. Co se týče hlasování celého výboru, vnímáme, že názor v rámci Parlamentu není zdaleka jednotný a že některé věci v jiných výborech, které měly dodat svá stanoviska, nemají podporu. Ve zdravotním výboru na druhou stranu obvykle vítězí ten více regulační přístup. A o zdravotních aspektech se zkrátka mluví více než o tom, jestli má být tabák regulován z Bruselu nebo ne.

  • V této fázi vyjednávání o směrnici se zdá, že už půjde hlavně o politickou hru – zjednodušeně „kdo si dokáže co prosadit“. A vypadá to také, že původní návrh Komise vyjde z tohoto vyjednávání v pozměněné podobě. Je možné, že Komise už předem s takovým výsledkem počítá, pokud navrhuje nějakou zásadní regulaci v oblasti, která navíc může být kontroverzní? A tak přichází na začátku s dost silným návrhem, aby s něj bylo možné v průběhu jednání alespoň něco získat?

Myslím, že máte do jisté míry pravdu, otázka je, co z toho může Komise získat. Podle mě nejde o to, jestli lidé budou více kouřit nebo ne. Podle mě je to určitým způsobem prozkoumávání terénu, kam až může Komise v současném uspořádání EU zajít. Komise podle mého názoru dobře ví, že se pouští na pole, kde nemá kompetence. Předkládá návrh směrnice, který se údajně týká podpory vnitřního trhu. Ale předkládá ho generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele, projednává ho výbor pro veřejné zdraví a všechny argumenty se týkají citlivé oblasti zdraví. Ta je velmi důležitá, ale Komise dobře ví, že je to oblast, kde nemá kompetenci. Rozhodujeme tedy o tom, co bude svěřeno do pravomoci Komise. Podle mě by měl být tento návrh směrnice zamítnut. Komise nemá regulovat zdravotní otázky ve členských státech. Má spoustu práce na dokončení vnitřního trhu takového, jaký si ho přejeme. To znamená, aby se zboží a služby mohly volně pohybovat a aby hospodářství zemí EU rostlo, aby se zvyšovaly platy a vytvářela se pracovní místa.

  • Takže abych to shrnula, podle Vašeho názoru nemá cenu vyhledávat nějaké kompromisy přijatelné jak pro zastánce, tak odpůrce tvrdší regulace. Odmítáte návrh směrnice jako takový.

Přesně tak, myslím si, že by směrnice měla být zamítnuta, protože v této oblasti není zásadní důvod, aby byla regulována z Bruselu, jakkoliv je celá řada důvodů, aby regulována byla. Rád bych také podotknul, že bychom měli k této regulaci přistupovat opatrně kvůli možným negativním dopadům. Je tady například nebezpečí nárůstu černého trhu. Jestliže navrženými opatřeními zkomplikujeme legální výrobu a prodej cigaret v EU, hrozí, že na trhu budou tyto výrobky vytlačovány cigaretami nelegálně dováženými nebo nelegálně vyráběnými. Nejsem v této oblasti odborník, ale někteří kritici tvrdí, že pokud výrobcům znemožníme dostatečně chránit své výrobky, zvětšujeme tím prostor pro padělatele a pašeráky. Jestliže ten prostor má jen v České republice rozměr několika miliard korun, je to obrovský prostor. Proto bychom měli všechna ta opatření bedlivě vážit, abychom nezaváděli něco, čeho později budeme litovat.

REKLAMA
REKLAMA