Komisařka Jourová k Dieselgate: Odškodnění by bylo pro VW likvidační, lepší by byl nefinanční bonus

„Nikdy jsem se netajila tím, že beru v úvahu, že Volkswagen zaměstnává 600 tisíc lidí a že je to nejvýznamnější automobilová firma v Evropě. Není to ale primární důvod, proč jsem po ní nechtěla peníze. Nechtěla jsem je, protože nemám kompetence k tomu, jak škodu vyčíslit,“ říká v rozhovoru pro EurActiv evropská komisařka pro ochranu spotřebitelů Věra Jourová. Jaký postup v aféře Dieselgate navrhuje?
Jourová Dieselgate
© European Union, 2017

Ve Spojených státech Volkswagen už loni v létě přistoupil na to, že za urovnání vládních a spotřebitelských žalob, které souvisejí se skandálem Dieselgate, zaplatí až 15,3 miliardy dolarů (více než 366 miliard korun). Jak je možné, že se spotřebitelé v USA domohli odškodného, zatímco v Evropě zatím nikoliv?
Je pravda, že v USA i Evropě se stalo totéž. Koncern VW podvedl zákazníky, protože jim prodal něco, co má vadu. Americký federální soud vyčíslil škodu na jednom autě na určitou částku a rozhodl, že to musí firma poškozenému zákazníkovi uhradit. Rozhodnutí je jedno a platí pro všechny, tedy zhruba pro půl milionu poškozených spotřebitelů. V Evropě se aféra týká 8,5 milionu spotřebitelů, ale není tu žádný federální soud a nefungují tu ani precedenty, kterými by soud rozhodl jednou a pro všechny. O škodě, která se stala konkrétnímu majiteli auta, rozhodují národní soudy, a spotřebitelé tu mají možnost se spojit a podat žalobu hromadně.

Co můžete dělat Vy jako komisařka pro ochranu spotřebitele?
Za Komisi můžu udělat pouze jedinou věc, a to že celou záležitost nechám právně posoudit. To se už stalo a dospěla jsem k závěru, že byla zcela porušena pravidla na ochranu spotřebitele. Spotřebitel byl vystaven neférové obchodní praktice a v mnoha případech, kde se v marketingových materiálech uvádělo, že se jedná o ekologicky se chovající auto, byl vystaven také zavádějící reklamě.

Co z toho pro VW vyplývá?
Firma musí uvést věci do náležitého stavu.

Co to znamená?
Znamená to, že musí informovat lidi a uvést jim auta do stavu, v jakém mají být.

Doporučovala jsem gentlemanské gesto, kterým by mohlo být opětovné natočení garanční lhůty, aby byl motor jako nový a spotřebitel se v rámci prodloužené garanční lhůty mohl případně lépe domoci nápravy.

Děje se to?
Až potud se to pod mým tlakem děje. VW skutečně informování lidí urychlil. Požadovala jsem po něm, aby to udělal ve všech státech stejně kvalitně a stihl to do konce loňského roku. Majitelům, kteří jsou vystaveni nepohodlí a nejistotě a kteří mohli být poškození, by měla firma něco nabídnout. Doporučovala jsem gentlemanské gesto, kterým by mohlo být opětovné natočení garanční lhůty, aby byl motor jako nový. Aby se v případě, že by opravený motor vykazoval nějaké negativní efekty na výkon a spotřebu, mohl spotřebitel v rámci prodloužené garanční lhůty lépe domoci nápravy.

Jak se k tomu VW staví?
Pořád čekám, až na tento můj požadavek jeho vedení přistoupí.

Což se zatím nestalo. Máte nějaké možnosti, jak je k tomu přimět?
Na začátku března jsem požádala všechny národní inspekce, např. Českou obchodní inspekci, aby se dohodly na společné akci. Měly by podle mého názoru požadovat to samé, co požaduji já. Ve srovnání se mnou ale mají mnohem větší možnosti to vymáhat.

Máte od nich už nějakou odpověď? Co od ní očekáváte?
Vím, že to zástupci inspekcí projednávali. Přála bych si, aby inspekce spojily své síly pod hlavičkou jedné z nich.

Dieselgate auta

© Unsplash / yns plt

Vždy jsem chtěla nefinanční vyrovnání 

Finanční odškodnění tedy po VW požadovat nebudete?
Vždy jsem chtěla nefinanční bonus. Nejsem soud, abych definovala, jak vysoká je výše škody. Uvědomme si, že jsme v jiném právním rámci než v USA. V Evropě se škoda definuje v rámci trojúhelníku – určuje se, kdo škodu svým konáním způsobil, objektivní existence škody a kauzální nexus mezi těmito dvěma. Myslím si, že vyčíslení škody se bude v případě, že se to dostane k soudu, stát od státu lišit, protože jsou na to různé výklady. Je tu například otázka, zda se dá vyčíslit nepohodlí nebo čas, který tomu spotřebitel věnoval. Důležitá je také jeho morální újma: pokud si koupím ekologicky se tvářící auto a pak zjistím, že jsem poškozoval životní prostředí.

Nedávno jste pro česká média uvedla, že odškodnění by pro VW nebylo dobré z toho důvodu, že by to společnost mohlo finančně zcela zlikvidovat.
Myslím, že jsem neřekla, že by to nebylo dobré, ale že by to tu firmu mohlo zlikvidovat, to ano. Nezapomeňte, že se v případě Evropy bavíme o 8,5 milionech aut, a pokud by škoda byla celoevropsky vyčíslena per auto na nějakou částku, kterou teď nechci odhadovat, tak by to určitě byla pro VW citelná rána. Nikdy jsem se netajila tím, že beru v úvahu, že VW zaměstnává 600 tisíc lidí a že je to nejvýznamnější automobilová firma v Evropě. Není to ale primární důvod, proč jsem po VW nechtěla peníze. Nechtěla jsem je, protože nemám kompetence k tomu, jak škodu vyčíslit. Nechci dělat gesta a škodu vyčíslovat a pak se blamovat. Tohle nechám na soudech.

Kdy vás čeká další jednání s VW?
Nyní uvažuji o dalších krocích, protože nechci polevit. Jednou z možností je, že se se zástupci VW potkáme. Mohlo by to být ještě před Velikonocemi. Ráda bych, aby to bylo co nejdřív.

Budu chtít vědět, jak VW informuje lidi, zda opravuje auta a zda budou do podzimu podle domluveného termínu opravena auta všech majitelů, kteří byli ochotni se přihlásit.

Co budete na dalším jednání s VW říkat?
Budu říkat pořád totéž. Budu chtít vědět, jak informují lidi, zda opravují auta a zda budou do podzimu podle domluveného termínu opravena auta všech majitelů, kteří byli ochotni se přihlásit. Evropská komise uvedla, že by bylo dobré, aby bylo opraveno 85 % automobilů, k čemuž by se VW měl zavázat. Samozřejmě si ale uvědomujeme, že nemůžeme zákazníky nutit, aby s autem přišli. Navíc na to nemáme ani žádnou páku.

Co dělat s majiteli, kterým bylo auto poškozeno, ale oni na opravu nechtějí?
Ano, takoví lidé také jsou. Jsou ale například země, jako je Německo, kde si zákazník nemůže dovolit nepřijít, protože nese zodpovědnost za to, že jezdí autem, které nesplňuje normu.

Co se stane, pokud se majitelé poškozených aut v ČR rozhodnou k opravě nejít, nebo si to rozmyslí později?
Nechají si to opravit později. Vyzývám ale lidi, ať to udělají, protože auta prokazatelně mají negativní vliv na životní prostředí. Záleží však na národní legislativě, do jaké míry volá majitele k zodpovědnosti.

Nebylo by lepší, aby VW na odškodnění přistoupil, než se nechal tahat po soudech?
To je otázka na VW. Sama za sebe mohu říct, že při každém jednání s VW jsem zdůrazňovala, že rychlost je to, co by měli brát vážně v úvahu. Kauzy se mohou nepříjemně táhnout, a navíc po nich zbude pachuť.

Volkswagen EU

© Unsplash / Raban Haaijk

Dieselgate mi paradoxně pomáhá

Už dříve jste uvedla, že budete usilovat o to, aby evropské právo umožňovalo spotřebitelům podávat hromadné žaloby. V jaké je to nyní fázi?
Ano, celá kauza, o které tu mluvíme, odhalila slabiny evropského a také národního právního systému. Podnítilo mě to k tomu, že budu navrhovat možnost kolektivní žaloby pro všechny státy EU. Komise už to doporučovala v roce 2014, ale zatím se to nepovedlo prosadit. Z Dieselgate nemám radost, ale paradoxně mi to pomáhá, abych mohla otázku kolektivní žaloby znovu otevřít. Dosud to bylo tabu a viděla jsem, že tahám za velmi krátký konec lana.

Říkáte, že je to pro Komisi impuls k pokusu zavést změny do ochrany spotřebitele. Čeho dalšího se to bude kromě zmiňovaných žalob týkat?
Určitě zpřísnění technických kontrol, což ale spadá do kompetence kolegyně komisařky Elžbiety Bieńkowské. Já jsem navrhla, aby se v rámci nařízení o ochraně spotřebitele měla Komise možnost spustit řízení, pokud vznikne škoda evropským spotřebitelům na třech čtvrtinách území EU. Národní inspekce by také měly mít možnost rozhodnout o kompenzacích.

Musíme spotřebitele vybavit nástroji pro obranu proti velkým hráčům, jako jsou například internetové platformy.

S jakou odezvou jste se setkala v dalších institucích EU?
V Evropském parlamentu se to potkalo s dobrou odezvou, ale u ministrů členských zemí jsem s tím narazila. Nic ale ještě není ztraceno, čeká nás trialog a já to budu tvrdě prosazovat.

Nemluvíme určitě pouze o automobilovém průmyslu…
Nikoliv. Mám na mysli hlavně internetové platformy. Dnes jsme v situaci, kdy na jeden klik můžete poškodit miliony lidí. A my nezmůžeme nic. Podívejte, jak nám trvá, než se sešikujeme proti VW. Na tyto situace se musíme lépe připravit. Nacházíme se v momentě, kdy velcí budou za chvíli ještě většími a malí menšími. My musíme tuhle skupinu vybavit možnostmi, aby se mohli bránit. Bude velký otazník nad tím, jestli kolektivní žalobu omezíme jen na spotřebitelské spory, nebo to umožníme i v dalších oblastech.

Co máte na mysli?
Velmi bych stála o to to prosadit i pro otázku ochrany osobních údajů. Nevidím možnost přijít se zázračnou legislativou, která by lidi ochránila. Nesmíme dělat Velkého bratra nad Velkým bratrem, ale musíme lidi vybavit možnostmi, jak se co nejlépe bránit.

Očekáváte nějaké komplikace?
Povede se o tom velká debata. Už dnes si všímám, že je poměrně velká ostražitost vůči tomu, kdybych kolektivní žaloby chtěla zavádět na jiné než spotřebitelské záležitosti, například v oblasti lidských práv nebo nerovného odměňování žen. Představte si, že se české důchodkyně spojí do kolektivní žaloby proti státu za nerovné penze. V Evropě je 40% schodek a ve stáří se můžete velmi lehce octnout pod hranicí chudoby. Lidé jsou v takovém případě úplně bezmocní. Moje mise je vybavit tyto bezbranné lidi lepšími možnostmi, jak se bránit.

REKLAMA
REKLAMA