Tomáš Zdechovský: Pokud bude Turecko vydírat EU, přesuneme finanční pomoc do jiných zemí

Turecko musí dokázat, že je pro EU v řešení migrační krize partnerem. Pokud se to nepovede, nemůže počítat s finanční pomocí od EU či s tím, že evropská osmadvacítka kývne na jeho požadavky v čele s vízovou liberalizací či oživením přístupových jednáních. V rozhovoru pro EurActiv to krátce před zahájením klíčového summitu EU v Bruselu, na který přijede i turecký premiér Erdogan, řekl český europoslanec Tomáš Zdechovský (EPP).

Tomáš Zdechovský
Tomáš Zdechovský; zdroj: Evropský parlament.

Turecko evropské lídry na nedávném summitu překvapilo a přišlo s návrhem řešení migrační krize, podle kterého by za každého migranta vráceného z Řecka do Turecka země EU přijaly jednoho syrského uprchlíka z tureckého území. Země chce výměnou za pomoc při řešení migrační krize zvýšit finanční pomoc o další tři miliardy eur, urychlit uvolňování vízového režimu a otevřít nové kapitoly členství v EU. Je návrh Turecka něco, co by EU měla akceptovat?
Určitě ne. Zatím je to návrh, o kterém dva partneři diskutují, a myslím, že je absolutně vyloučené, abychom na něj jednoduše kývli. Turecko nemůže dostat bianco šek na tři miliardy eur, se kterým si bude dělat, co chce. Peníze musejí být určeny na konkrétní pomoc při zvládání migrační krize. Navíc Evropská unie nebude poskytovat peníze tak, že je někomu převede, ale pošle je na konkrétní projekty a také neziskovým organizací, které působí v uprchlických táborech v oblasti.

Navíc prostředky zřejmě nebudou pocházet pouze z evropského rozpočtu, podílet se mají i členské státy. Německo spočítalo, že vydané peníze na pomoc Turecku jsou desetina současných výdajů na zvládnutí migrační krize. Myslím, že ty 3 miliardy v několika letech nejsou zas tak veliké peníze, jak se v České republice tvrdí.

Myslíte, že tato dohoda přispěje ke skutečnému řešení migrační krize?
Z minulosti víme, že něco podobného už zafungovalo a migrační tlak na Evropu se skutečně snížil. Příkladem je smlouva mezi Španělskem a Marokem, v níž se státy domluvily na omezení migrace ze subsaharské Afriky. Tato dohoda přináší své ovoce a díky ní se podařilo omezit obchodování s lidmi, což je mimochodem také hlavní cíl dohody s Tureckem.

Ale není to jen o Turecku. Musíme se například bavit o tom, jak udržet Tunisko, které je dnes poměrně tvrdě atakováno Islámským státem. Je třeba posílit stabilitu Maroka a řešit situaci v Alžírsku, kde zemřel prezident. Nesmíme zapomenout ani na Egypt, jehož některé části jsou velmi nestabilní, a vážně se zabývat situací v Sýrii a Iráku.

Lídři se na summitu předběžně dohodli, že by zjednodušení vízových procedur pro turecké občany mělo proběhnout už do června tohoto roku. Tři a půl měsíce je ale velmi krátká doba na to, aby se na tom všechny státy EU shodly. Myslíte, že má tento návrh Turecka šanci na úspěch?
To není jen o shodě mezi členskými státy, ale také o tom, zda jsme schopni to vůbec zrealizovat. V první řadě bude třeba posílit kapacity informačního systému. Uvědomme si, že systém bude muset nárazově reagovat na obrovský nápor Turků, kteří by se chtěli do Evropy dostat bez víza. To souvisí s navýšením registračních a přepravních kapacit, které jsou schopny zvládnout pozvolný nárůst, ale náhlé zatížení už nikoliv. Nemyslím si proto, že bychom byli schopni Turkům do června vyhovět. Navíc by také museli Turci změnit vlastní vízovou politiku.

Co se týče shody mezi členskými státy, problém může nastat při hledání většiny, která by přijala toto zásadní rozhodnutí. Uvolňování vízového režimu po nás totiž chtějí i další země, jako je Kosovo, Gruzie a Ukrajina. U Gruzie k tomu nejspíše dojde v brzké době, ale u dalších států je nutné o tom vést diskusi.

Merkelová nezatáhla za ruční brzdu včas

Dohoda s Tureckem je kritizovaná, a to i v Evropském parlamentu. Podle šéfa evropských lidovců v Evropském parlamentu Manfreda Webera by ve vztahu s Ankarou v první řadě mělo jít o partnerství a nikoliv o závislost. Jak to vnímáte?
Vzhledem k tomu, že Turecko přestalo kontrolovat víza občanům z různých států, pouštělo je dál do Evropy a ještě na tom vydělávalo, tak se nechovalo jako stabilní partner. Například Maroko nic takového nedělá a naopak se snaží lidi, kteří přicházejí na jeho území, kontrolovat a bránit jim ve vstupu do Evropy. To je přesně to, co musíme chtít po Turecku. Nesmí to být o tom, že Turecko uspořádá před objektivy kamer policejní akci, při které zadrží 40 osob. My po Turecku chceme, aby takové kroky dělalo soustavně.

Je to také důvod, proč voláme po zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže – musíme být schopni před Tureckem argumentovat, že někdo dohody skutečně dodržuje. Turecko to v tuto chvíli nedělá a dostatečně nebojuje proti pašeráctví lidí. Je potřeba mu to opakovat do té doby, než zadržených a odsouzených za pašeráctví bude více než pouhé desítky.

Považujete tedy dohodu za vydírání ze strany Turecka?
Turecko musí nejdříve předvést, že je partnerem, a pak se můžeme bavit, co bude dál. Pokud se situace nezmění, budu první, kdo bude volat po zastavení veškeré humanitární pomoci a volného obchodu s touto zemí. Turecko se v tom najednou octne samo a uvidíme, jak to bude zvládat. EU každý rok posílá obrovské sumy peněz na pomoc v konkrétních uprchlických táborech, a pokud nás Turecko začne vydírat, můžeme přemýšlet, zda tyto prostředky raději nenasměrujeme do Jordánska, Libanonu či dalších zemí, které by je potřebovaly.

Německá kancléřka Angela Merkelová ale naopak razí názor, že EU Turecko k řešení migrace potřebuje.
Kancléřka Merkelová prosazuje některé názory, které nejsou obecně přijatelné. Turecko potřebujeme, ale musí to být na bázi partnerství, ne na bázi bianco šeku.

Turci musí v každém případě držet slovo. Není to o tom, že Angela Merkelová přijde a řekne celé Evropě, co má dělat. Musíme o tomto problému vést diskuse, protože to, čemu dnes v Evropě čelíme, je vedlejším následkem faktu, že Angela Merkelová nedokázala včas zatáhnout za záchrannou brzdu a zastavit proud migrace.

Jak měla německá kancléřka proud migrace zastavit? Neleží zodpovědnost na celé Evropě? Vždyť i jiné státy byly v minulosti vůči příchodu migrantů nakloněny.
Ano, ale legálnímu příchodu migrantů, kteří byli registrovaní. Problém je dnes v tom, že sem proudí tisíce lidí bez jakýchkoliv dokladů a registrace. Tito lidé se často stávají obětí trestných činů. A tomu je potřeba zabránit jasnou deklarací, že všichni musí projít registrací a že část lidí prostě bude odmítnuta. To dlouho Německo odmítalo prohlásit.

Turecko se dlouhodobě uchází o členství v EU. Měla by EU kvůli dohodě urychlit přístupová jednání se zemí, která se podle řady odborníků blíží autoritativnímu režimu? Nejedná se o ztrátu v poslední době často skloňovaných evropských hodnot a zásad?
V první řadě je třeba Turkům trpělivě vysvětlovat, že jakékoliv porušování svobody slova, práva na vlastní názor, svobody shromažďování či jakékoliv omezování demokracie je v Evropě absolutně nepřípustné. To je jako by Španělé začali tvrdě potírat Basky nebo další separatisty na východě země.

Turci musí pochopit, že žádná přístupová kapitola nebude uzavřena, dokud nebude ukončeno jednání v kapitole věnující se lidským právům. Jednání o hospodářských záležitostech tedy v žádném případě nesmí předběhnout lidskoprávní tematiku.

Dokážete si představit, že by Turecko v budoucnosti vstoupilo do EU?
Ne, nedokážu. Turecko by mělo mít s Evropskou unií strategické partnerství.

Evropa nenechala Řecko ve štyku

Vraťme se ještě k výsledkům nedávného summitu. Lidskoprávní organizace v čele s Amnesty International nebo UNHCR návrh „jednoho za jednoho“ kritizují a tvrdí, že to je v rozporu s mezinárodním právem. Jako o morálním bankrotu o něm hovoří například Zelení v Evropském parlamentu, podle kterých dohoda porušuje Ženevskou úmluvu. Je tato kritika oprávněná?
Ženevská úmluva je porušována už dnes tím, že jsou tito lidé vpouštěni do Evropy. Oni sami by se na své cestě měli uchýlit do první bezpečné země a neprocházet dalšími šesti bezpečnými zeměmi a vybírat si, kde se usadí. Evropa musí vyslat jasný signál, že už přestává být takto otevřená a nebude podporovat zločinecký, organizovaný byznys převaděčů lidí. Byl jsem šokovaný, když jsem zjistil, že podle údajů Frontexu se v zemích balkánské trasy na příchodu migrantů živí 30 tisíc lidí. Jak už jsem říkal, teprve až se začne dařit toto číslo snižovat, jsme ochotní se bavit o legálních cestách, humanitární pomoci nebo vízech.

Pokud zůstaneme u té kritiky, Amnesty International také tvrdí, že Turecko nelze považovat za bezpečnou zemi a že se k uprchlíkům často nechová, jak by podle mezinárodního práva mělo. Můžeme tedy do takové země vůbec migranty vracet?

Turecko je bezpečná země. Lidskoprávní organizace sice upozorňují na případy týrání dětí a páchání násilí na ženách, k čemuž tam nepochybně dochází, ale i přesto je potřeba říct, že uprchlíci mohou vyznávat svou víru, mají zaměstnání a nejsou nijak utlačování. Kritika musí být vyvážená a měla by odrážet širší obraz o tom, jak to v té zemi skutečně funguje. Nelze poměřovat podmínky v uprchlických táborech v Německu a v Turecku.

Turecko je bezpečná země, stejně jako například Albánie, Kosovo, Bosna a Hercegovina nebo západ Ukrajiny, kde jsem všude byl. Musíme srovnávat srovnatelné a nepohlížet na to jen z jedoucího vlaku. Vezměte si třeba kritiku uprchlických táborů v České republice. Pokud osobně navštívíte taková zařízení v Itálii nebo Řecku, uvidíte, že jejich úroveň je o tři čtyři třídy horší než tady. Rozdíl je jen v tom, že tam to nikdo neřeší. Je proto potřeba ocenit vývoj, že v mnohých státech se zlepšuje situace uprchlíků po celé Evropě a věnuje se tomu více pozornosti. Všechno přeci nejde změnit na lusknutí prstů.

Na začátku minulého týdne se země EU také dohodly na uzavření balkánské trasy. Byl tím stvrzen vývoj posledních týdnů, kdy Rakousko společně se zeměmi Balkánu přes své hranice pouštěly jen velmi omezený počet uprchlíků a víc než dvě desítky lidí uvízly v Řecku. Považujete to za správné? Jak se s tím má země, která se nachází v ekonomické krizi, vyrovnat?
Je pravda, že se Řecko nachází v komplikované situaci, ale v žádném případě nelze říct, že by ho Evropa nechala ve štychu. Odchází tam obrovské množství finančních prostředků a pomáhají tam různé evropské agentury a organizace, které jsou financovány z evropských peněz. Tím, že se uzavřela balkánská stezka, tak jsme navíc schopni nově uvolněné kapacity, tj. finanční, materiální i personální pomoc, přesunout do Řecka.

Myslím, že to situaci jen prospěje, a to i třeba jako psychologický signál pro ekonomické migranty, kteří představují velký problém a kteří nevyužívají současných legálních cest. Může to pomoci těm, co už tu jsou, ale i lidem, kteří se na cestu do Evropy teprve chystají. Nedávno jsem v německém Kolíně nad Rýnem hovořil s migranty z Iráku, kteří přiznali, že sami uvažují o návratu, protože sem přišli ze srovnatelných životních podmínek.

Pokud to shrneme, EU zvolila nový model: uzavřít hranice, nelegální migranty vracet zpět a do EU brát jen syrské uprchlíky. Není to tak trochu utopie? Myslíte, že to bude fungovat? Už dnes vidíme, že se uprchlíci hromadí v Řecku a země to nezvládá, navíc je velmi pravděpodobné, že budou vznikat nové migrační trasy.
Kdybychom si dopředu o každém řešení mysleli, že nebude fungovat, tak bychom nemohli udělat vůbec nic. Na případu Itálie a Španělska, kde se migrace ze subsaharské Afriky podařila zastavit, vidíte, že určité kroky fungovat mohou. Je proto potřeba něco dělat a nesedět se založenýma rukama. Myslím, že nový model, který zmiňujete, je krok správným směrem. Nyní to ale opravdu velkou měrou záleží na tom, jestli se Turecko ukáže jako spolehlivý partner Evropské unie.

Eliška Kubátová/Lucie Bednárová

REKLAMA
REKLAMA