Estonský velvyslanec: Za obranu se musí platit a kyberbezpečnost je jako hygiena

„Donald Trump má pravdu, když říká, že Evropané musí platit za svou vlastní obranu,“ upozorňuje v rozhovoru pro polský EurActiv estonský velvyslanec ve Varšavě Harri Tiido. Jaké jsou estonské priority pro předsednictví v Radě EU? Často se mluví především o digitalizaci, což je oblast, ve které jsou evropskými lídry. Elektronizace státní správy či kyberbezpečnost však nejsou jedinými oblastmi, na které se Estonsko ve druhé polovině tohoto roku zaměří.
estonia
Harri Tiido

Estonsko se ujalo předsednictví Rady EU. Jaký je váš pohled na současnou situaci v Unii? Jsme stále v krizi?
EU v současné době není ve špatné kondici. Mluvíme sice o různých krizích, ale ekonomika ve skutečnosti roste a poslední volby ve Francii a v Nizozemsku ukázaly, že to není tak špatné. To všechno jsou pozitivní zprávy a my je musíme využít.

Neměli bychom se bát říkat, že my jsme Evropská unie. Není to žádná hanba. Možná bychom měli všichni více zdůrazňovat, jaké následky by mělo, kdybychom v Unii nebyli. Jakýkoli členský stát by na tom byl mimo EU hůře, což bychom měli mít všichni neustále na paměti.

Jak pohlížíte na právě skončené maltské předsednictví? Malta má na svém účtu v uplynulých šesti měsících mnoho úspěchů.
Ano, Malta si vedla opravdu dobře. Jejich kroky jsme sledovali velmi pozorně. Věděli jsme totiž, že jakýkoli nedořešený problém následně skončí na našem stole. Ale souhlasím s tím, že smyslem předsednictví není úspěšně vyřešit předem daný počet problémů, ale spíše snažit se jejich řešení posouvat vpřed. Nezáleží na tom, komu se nakonec přiřkne konečný úspěch, jelikož je to věc celé EU. Všichni z takových úspěchů těžíme.

Jednou z priorit estonského předsednictví je digitální Evropa a volný pohyb dat. Estonsko samotné je v oblasti digitalizace prakticky tahounem celé Evropy. Většina veřejných služeb je dostupná elektronicky, stejně tak využíváte elektronické volby, a to jak na místní, tak na národní úrovni. Můžeme v tomto ohledu očekávat zlepšení i v ostatních zemích EU? Je vůbec reálné předpokládat, že evropské volby v roce 2019 budou probíhat i elektronicky?
Nemyslím si, že to bude možné. Důvodem je zejména to, že je zde dost zemí, které jsou proti elektronickým volbám. V rámci elektronického hlasování však často dochází k dezinterpretacím. Když lidé vidí anglický název e-voting, evokuje to v nich, že jdou za plentu a tam zmáčknou nějaký knoflík. Tak to ale není, jedná se o elektronické hlasování na internetu.

E-voting tak dává našim občanům možnost hlasovat v estonských volbách kdekoli ve světě. Samozřejmostí je ale i dvouúrovňová ochrana identifikačních údajů.

Kyberbezpečnost je jako hygiena – myjete se každé ráno. Nepřemýšlíte nad tím. Je to prostě zvyk.

Aby bylo vůbec možné realizovat elektronické hlasování i v dalších zemích, je nejdříve potřeba, aby tyto země využívaly víceúrovňovou ochranu osobních dat. Nemyslím si však, že se to stane tak rychle. Někdy v budoucnu tomu tak snad bude, nicméně hackeři také nezůstávají pozadu.

Estonsko je ale dobrým příkladem takového systému ochrany. Každý se k nám může přijít podívat a uvidí, jak to funguje. Mohou se sami přesvědčit, zda jsou naše systémy ochrany bezpečné, či nikoli.

Volný pohyb dat jako pátá svoboda

A pokud jde o větší důraz na digitalizaci obecně? I o tom estonská vláda v rámci svého předsednictví hovoří.
Máme naplánováno celkem 45 mezinárodních setkání, na kterých se bude otázka digitalizace řešit. Na konci září v Estonsku proběhne i digitální summit. Nebude se jednat o formální setkání Rady, nicméně doposud nám všechny členské státy kromě jednoho oznámily, že na tomto summitu budou zastoupeny na nejvyšší úrovni. Zájem o tuto oblast je tedy značný.

Předsednictví v Radě ale ve skutečnosti není o prosazování národních zájmů. Spíše jde o hledání kompromisů. Předsednická země by se neměla zaměřovat jen na své vlastní zájmy. Měla by se na současné problémy dívat s nadhledem a snažit se nacházet schůdná řešení.

Procházíme novou průmyslovou revolucí, kde data jsou novou mědí a železem.

Najít shodu mezi tolika aktéry je však mnohdy skoro nemožné. Uděláme, co bude v našich silách, ale zaručit nemůžeme nic.

Pokud jde o volný pohyb dat, ten vnímáme jako pátou svobodu. V současné době se hovoří o čtyřech základních svobodách, kterými jsou volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb dat se však týká všech těchto svobod a zároveň výrazně šetří peníze. Rychlejší šíření dat vždy znamená více peněž do ekonomiky.

Jedním z cílů našeho předsednictví jsou i služby pro občany. Cokoli uděláme – ať už jde o oblast digitalizace či něco jiného – musí sloužit občanům, až poté firmám a až poté vládám. Naše statistiky ukázaly, že elektronizace veřejných služeb ušetří průměrnému Estonci až pět dní v roce, které by jinak strávil papírováním či stáním ve frontách na úřadech. Pět dní v roce možná nevypadá jako závratně vysoké číslo, ale když to vynásobíte počtem obyvatel, je to opravdu velký přínos.

Procházíme novou průmyslovou revolucí, kde data jsou novou mědí a železem. Nevynalezli jsme elektronické služby. Jen jsme je využili. Doufáme však, že z toho může těžit celá EU. I když nemůžeme očekávat příliš rychlý pokrok. Snažíme se ale ostatním ukázat, jak co funguje a posunout tuto oblast kupředu.

O digitalizaci a elektronických službách však nemůžeme hovořit bez toho, aniž bychom zmínili bezpečnost. V posledních měsících proběhlo napříč Unií několik kybernetických útoků. Má Estonsko plán, jak zvýšit úroveň kyberbezpečnosti v EU?
Bezpečnost je pro nás jednou z priorit, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. Ty úrovně však nemůžeme oddělit, jelikož jedna sféra ovlivňuje druhou.

Můžeme to vidět na příkladu migrace a terorismu. Máme zde osoby, které páchají teroristické činy v jednom státě, lapeni jsou však o týden později na druhém konci EU. Proto potřebujeme spolehlivou a rychlou výměnu dat. Nebo systém, který využíváme v Estonsku, tedy živé propojení databází, ve kterých může jakýkoli policista nalézt potřebnou informaci přímo ze svého auta.

Stále je to velmi těžký úkol. Sám jsem býval stálým zástupcem při NATO a vím, jaké problémy obklopují například sdílení dat zpravodajských služeb. Tato data nejsou sdílena, jsou jen vyměňována. To samé bohužel platí i u dat, která se týkají boje proti terorismu. Zpravodajské služby si až příliš často nechávají důležité informace pro sebe.

Potřebujeme spolehlivou a rychlou výměnu dat.

Na jednu stranu tomu rozumím, automatické sdílení dat nám neumožňuje kontrolovat, kdo přesně se k takovým informacím dostane, což je vždy nebezpečné. I proto je velice důležité, aby takové sdílení a společné shromažďování dat nebylo jen rychlé, ale zároveň bezpečné. A přístup k nim by měli mít jen ti, kteří k tomu mají oprávněný důvod.

Kyberbezpečnost je jako hygiena

Má v této oblasti Estonsko nějaké zkušenosti, které by mohly být přínosné pro ostatní členské státy?
Během posledních dvou velkých kybernetických útoků pomocí virů WannaCry a Petya zůstalo Estonsko relativně nedotčené. Pokud jde o první vir, tím byly zčásti napadeny tři společnosti. V případě viru Petya byla napadena jedna zahraniční firma a jeden obchodní řetězec, který musel být na jeden den zavřen. Tyto velmi malé následky jsou výsledkem dobré ochrany. Kyberbezpečnost je jako hygiena – myjete se každé ráno. Nepřemýšlíte nad tím. Je to prostě zvyk. To stejné platí pro váš počítač, pro vaše databáze. Měli byste se pravidelně starat o jejich každodenní zdraví.

V případě estonských veřejných služeb by měl být každý připojený počítač pravidelně kontrolován a upgradován. To stejné by se mělo dít i v soukromém sektoru, ve kterém se společnosti někdy snaží ušetřit peníze tím, že své systémy neaktualizují. V případě viru WannaCry byl systém schopný se mu bránit dostupný již pár měsíců před samotným útokem. Takže ti, kteří své systému upgradovali, se nemuseli ničeho bát.

Zpravodajské služby si až příliš často nechávají důležité informace pro sebe.

Je velice složité státům v tomto ohledu cokoli nařizovat. I proto jdeme spíše cestou osvěty, snažíme se lidem vysvětlovat, že tento druh ochrany potřebují, že by se o své počítače měli starat.

Rychlá výměna dat mezi členskými státy by však oblasti kyberbezpečnosti měla taktéž pomoci. Je ale důležité, aby spolupráce a koordinace mezi organizacemi, které se zaměřují na kyberbezpečnost, probíhala v reálném čase. V opačném případě je vždy pozdě. Hackeři se naneštěstí neřídí žádnými regulacemi. My však ano a stojí to vždy nějaký čas. I v tomto ohledu musíme učinit vše, aby byl tento čas co nejkratší.

Řešení těchto problémů chceme podporovat. A to jak během předsednictví, tak i mimo něj. O tomto tématu mluvíme již několik let. A ještě několik dalších o něm mluvit budeme.

Stručně jste zmínil migraci. Maltské předsednictví nedokázalo najít společné řešení reformy Společného evropského azylového systému, které by bylo po chuti všem členským zemím. Nyní je tak na Estonsku, aby tuto klíčovou politiku posunulo vpřed. Co můžeme v tomto ohledu od vašeho předsednictví očekávat? Mezi členskými zeměmi existují velmi odlišné názory …
Reforma azylové politiky je nutností. Členské státy musí jednat, musíme rovněž rozlišovat mezi žadateli o azyl a ekonomickými migranty. Problémem ale je, jak odlišovat jedny a druhé. Všechny členské státy se s tímto problémem potýkají.

Vím, že třeba polská pozice je taková, že migrace a uprchlíci nejsou problémem unijních institucí, nýbrž problémem národních vlád a národních institucí. My však věříme, že problematika uprchlictví by měla být řešena na unijní úrovni, zatímco ekonomická migrace je poněkud širší problém. Avšak žaloby členských států problém migrace a uprchlictví nevyřeší.

Naše bezpečnost nestojí pouze na amerických letadlech a amerických daňových poplatnících.

Řešení tohoto problému neznám. Malta se usilovně snažila nějaké najít. Stejně tak se budeme snažit i my. Nalezení řešení tohoto problému je v zájmu každé členské země.

V současné době je v tomto ohledu mezi zeměmi mnoho rozdílů. Estonsko například přislíbilo přijmout 500 uprchlíků. Zatím k nám dorazilo 165, většinou z Řecka. Itálie však našim úředníkům nepovoluje, aby jednotlivé uprchlíky vyzpovídali. Náš zákon však takové rozhovory mezi státními úředníky a uprchlíky vyžaduje.

V této oblasti čelíme nesčetnému množství právních problémů. Řídíme se celou řadou zákonů a nařízení, zatímco jiní uprchlíky stále nelegálně převážejí do Evropy. Migranti zároveň využívají jakoukoli právní mezeru, která se objeví. Musíme být velmi opatrní, aby žádný další návrh řešení migrační krize jen nevytvořil další mezeru, kterou migranti využijí.

Estonsko se bude snažit zmírnit problém migrace a uprchlictví již v zemích jejich původu. To je rozhodně také jeden z hlavních úkolů pro EU. Společná zahraniční a bezpečnostní politika však není oblastí, kterou může předsednictví ovlivnit.

Řešení Krymu v nedohlednu

Ale ne všechna zahraničně-politická témata jsou mimo rámec předsednictví. Estonsko mezi své priority zařadilo i Východní partnerství. Co od vás můžeme tedy očekávat, pokud jde o těchto šest zemí a Rusko, jelikož o Východním partnerství nelze bez zmínky o Rusku dost dobře hovořit.
Východní partnerství je zcela jistě jednou z našich priorit. Budeme pořádat i summit, který bude na Východní partnerství zaměřen. Bude se konat v Bruselu, jelikož chceme ukázat, že Východní partnerství je celoevropskou záležitostí, která se týká všech členských zemí.

Všem nám je jasné, že tyto země se v blízké budoucnosti nestanou členy EU. Měly by však mít nějakou perspektivu. Když nemáte žádnou budoucí perspektivu, je velice těžké nalézt motivaci pro jakékoli kroky.

Estonsko přislíbilo přijmout 500 uprchlíků. Zatím k nám dorazilo 165.

Toto téma by mělo zůstat na stole i na evropské úrovni. Zároveň se však snažíme těmto státům pomáhat bilaterálně.

Nabízíme jim mimo jiné odborné rady v oblasti e-governmentu nebo v oblasti protikorupčních opatření. Téměř všechny státy Východního partnerství totiž mají poměrně velké problémy s korupcí. Snažíme se jim ukázat, že je možné zbavit se korupce i pomocí digitálních řešení, které přinášejí větší transparentnost. Tak například můj příjem je veřejně známý, jelikož jsem státní úředník. Stejně by to mělo fungovat i v těchto zemích. Teprve poté se můžeme zbavit těchto problémů s oligarchy, kdo komu platí apod.

A pokud jde o Rusko?
Rusko spadá pod Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Proto to není téma pro předsednickou zemi. Evropská unie jako celek je však vůči Rusku otevřená. Všechno tak závisí na Rusech, jak se zachovají, co se stane na východě Ukrajiny. V případě Krymu nejsem příliš optimistický, musíme ale o tomto tématu neustále mluvit.

Baltské země byly okupovány půl století, takže my dost dobře víme, že čekání je důležité. A jednoho dne se to vyřeší. Ale vše by se mělo vyřešit primárně na základě vůle a přání samotných Ukrajinců.

Když už mluvíme o vyjednávání – rozhovory o brexitu má na starosti primárně Komise, má v tomto ohledu nějaké plány i Estonsko?
Brexit není součástí našich priorit z jednoho prostého důvodu – je to něco, co se už stalo. Nejedná se o prioritu, jedná se o realitu. Je to něco, s čím se musíme vypořádat. Doufáme v úspěšné uzavření první části rozhovorů, i když si nejsme jistí, jak budou vlastně probíhat.

Naše principy jsou ale jasné. Na prvním místě jsou občané, peníze jsou až na místě druhém. Nejdříve musíme zajistit práva unijních občanů v Británii. Samozřejmě na základě reciprocity.

Estonsko se bude snažit zmírnit problém migrace a uprchlictví již v zemích jejich původu.

Nechceme s Británií bojovat. S Londýnem chceme mít i nadále dobré a produktivní vztahy. Neměli bychom Brity za cokoli trestat. Trestali bychom totiž miliony a miliony lidí, kteří s brexitem nesouhlasili. A stejně tak bychom trestali i sami sebe, protože naše vzájemné ekonomické i další vazby jsou hluboké. Zároveň nesmíme zapomínat ani na fakt, že jsme stále členy NATO, a budeme tedy i nadále sdílet bezpečnostní zájmy.

Trump má pravdu

Tyto bezpečnostní zájmy se však mohou lišit. Francie a Německo na jedné straně chtějí silnější evropskou spolupráci v oblasti obrany. Po německých federálních volbách, které se budou konat v září, můžeme očekávat nové návrhy v této oblasti. Jak Estonsko pohlíží na toto téma? Kde v rámci evropské debaty o obraně vlastně stojíte?
Po zářijových volbách v Německu bude mnoho věcí jasnějších, a to včetně brexitu. Volby budou mít dopad napříč celou Evropou. Ať se to lidem líbí, nebo ne, Německo je v Evropě velmi silným hráčem.

Pokud jde o obrannou politiku, společný obranný fond může být dobrým krokem. Ale jen v případě, že bude určen pro všechny a nebude sloužit pouze zájmům velkých zemí a společností. Bylo by velmi složité podporovat jakékoli návrhy, které by sloužily pouze určitému počtu zemí.

Stálá strukturovaná spolupráce v oblasti obrany … ta může fungovat tam, kde je geografická a zájmová blízkost. Třeba mezi severskými zeměmi, v rámci Beneluxu nebo mezi Francií a Německem.

V případě Krymu nejsem příliš optimistický.

Jednotky Battlegroups pak mohou být užitečné v případě, jestli bude mít Komise možnost jejich financování. Problémem společných jednotek Battlegroups podle mého názoru bylo to, že fungovaly pouze na papíře. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho z těchto jednotek nebylo vůbec schopno cokoli konat. Neměly zdroje na to, aby se účastnily misí. V Estonsku jsme vyčlenili zdroje na fungování Battlegroups, když jsme byli součástí severské skupiny těchto jednotek. Hádám ale, že jsme byli jednou z mála „hloupých“ zemí, které tak učinily a myslely si, že to bude užitečné.

Všechny tyto oblasti, o kterých teď mluvíme, by měly být úzce koordinovány v rámci NATO. Máme totiž jen jednu skupinu vojenských sil, které jsou určeny jak pro zajišťování potřeb EU, tak pro zajišťování potřeb Aliance či pro potřeby udržování míru ve světě. Nemůžeme mít různé jednotky pro evropskou obranu, můžeme ale mít evropský pilíř v rámci NATO, který by byl formulován v rámci EU. Takový pilíř by mohl být určen například pro soft operace ukazující naše společné cíle.

Pokud mluvíme o výdajích na obranu, v tomto ohledu jsme nad 2 % našeho HDP, podobně jako Polsko. Lidé i politici si musí být vědomi toho, že bezpečnost je úzce svázaná s výdaji na ni. Naše bezpečnost nestojí pouze na amerických letadlech a amerických daňových poplatnících.

Musíme si přiznat, že americký prezident Donald Trump má pravdu, když říká, že musíme platit za svou obranu. Bez ohledu na to, jakým způsobem to formuloval. Faktem však zůstává, že Evropa musí jednat společně.

Přeložil Lukáš Hendrych

REKLAMA
REKLAMA