Analytik Kaczyński: Mluvit o fašismu v Polsku je omyl

„Ke krokům polské vlády lze přistupovat kriticky. Ale je něco úplně jiného, když je nazýváme nedemokratickými,“ říká polský analytik Piotr M. Kazcyński, který působí ve výzkumném centru European Institute of Public Administration v Maastrichtu a jako poradce polské delegace v europarlamentní frakci Evropské lidové strany.

Piotr Maciej Kaczyński
Piotr Maciej Kaczyński; zdroj: EurActiv.com; autor: Georgi Gotev

Jak hodnotíte krok Evropské komise, která chce prostřednictvím formálního mechanismu pro ochranu právního státu posoudit nedávné změny v polském ústavním soudnictví?
Zdá se, že došlo k velkému nedorozumění. V současném světě by mohla Komise řešit celou řadu skutečných problémů. V tuto chvíli však nemá příliš velký důvod zkoumat, jestli Polsku dochází k porušování zásad právního státu nebo principů demokracie. Jedná se zkrátka o demokratický proces, který začal v říjnu minulého roku. Nová vláda se chopila moci a mění uspořádání země ke svému obrazu. Neprovádí žádný státní převrat, jak to pojmenovali někteří komentátoři. Nedělá nic protiprávního.

„Tohle není orbánizace nebo putinizace.“

Ano, ke krokům nové vlády lze přistupovat kriticky, a s řadou z nich lze nesouhlasit. Ale je něco úplně jiného, když je nazýváme nedemokratickými. Tohle není orbánizace. To není putinizace. V Polsku jsou svobodná média, existuje tam centristická opozice, která poukazuje na vládní chyby. A průzkumy veřejného mínění ukazují, že kdyby se volby konaly dnes, strana Právo a spravedlnost by už nezvítězila. Občanská společnost v zemi také funguje, konají se protesty proti vládě. A vše se děje v rámci demokratického procesu. Protestující nikdo nepronásleduje nebo je nechce zavřít, jako by se to stalo například v Rusku.

Hovořil jsem nedávno s americkým odborníkem na bezpečnost Georgem Friedmanem, který k tomuto tématu řekl: „Copak nemá paní Merkelová důležitější starosti než jít po Polsku nebo Maďarsku?“ Jak víte, pochází z maďarské židovské rodiny, která unikla holocaustu. Řekl mi: „Viděl jsem fašismus a tohle není fašismus.“ Má Friedman pravdu?
Má pravdu. V Polsku rozhodně nepanuje fašismus. V Parlamentu sedí malá skupina – není to Právo a spravedlnost – blízká neofašistům. To je samo o sobě opovrženíhodné, ale tato skupina je daleko menší než v Řecku nebo Maďarsku. A je nevýznamná. Nezískává na popularitě, nenastoluje agendu a není hnací silou současného dění. Hrozba fašismu v Polsku přítomná není. Kdokoliv o ní mluví, se zcela mýlí.

Dějí se věci, proti kterým je možno vystupovat a se kterými je možné nesouhlasit – jako například způsob, jakým nová vláda a Parlament přijímají rozhodnutí. Během 24 hodin je představen návrh zákona, který je rovnou schválen. Ve srovnání s evropským legislativním procesem, u kterého trvá postup třeba 12 měsíců, je to rychlé tempo. Není dost času na debatu, expertní posouzení, konzultace, a za to by měli být noví vládci kritizování. Ale neznamená to, že porušují základní pravidla liberální demokracie.

Studená sprcha z Ameriky

O Polsku je známo, že ve své energetice do značné míry spoléhá na uhlí a staví se nepřátelsky ke klimatické politice. Nemůže se situace s novou vládou a zhoršujícími se vztahy mezi Varšavou a Bruselem vymknout z ruky?
Jen málo lidí si povšimlo konstruktivního jednání nové polské vlády během mezinárodní klimatické konference v Paříži. Před pařížským summitem se objevilo několik kritických článků, podle kterých bylo jednání nové polské vlády nepředvídatelné. Ve skutečnosti to bylo naopak. Polská vláda plně následovala pozici ostatních unijních zemí, a za to jí náleží pochvala. Že je potřeba respektovat i nepříjemná pravidla, pokud už byla stanovena, tím se nová vláda řídí i v případě migrační krize. Začíná se konečně srovnávat s rozhodnutími, která přijala předchozí vláda, a to je pozitivní.

Klimatická politika byla pro Polsko vždycky velký problém, a to se nezmění ani v příštích letech. Jak se vláda premiérky Szydłové vyrovná s unijní politikou v této oblasti a jak zareaguje na klimaticko-energetické cíle pro rok 2030, to je zatím otevřená otázka. Ukáže se na ní, jak konstruktivní umí nová vláda být. To, co jsme zatím viděli v prosinci, bylo ale překvapivě konstruktivní.

Nemůže být vláda nakonec v pokušení uspořádat ke klimatickým otázkám referendum? Jaké by to mohlo mít následky?
To by záviselo na okolnostech. Odhadoval bych, že pokud by vláda nyní, v lednu 2016, předložila k referendu jakoukoliv otázku, riskovala by porážku, protože její lídři začínají být velice rychle velmi nepopulární. Právo a spravedlnost si svým jednáním popularitu nezískává. Populárnější není ani premiérka Szydłová se svou vládou, ani prezident Duda. Proto by se mohlo stát, že i kdyby v nějaké oblasti očekávali jasné vítězství, mohlo by to být problematické.  Takové jasné vítězství by se dalo očekávat třeba v otázce snížení věku odchodu do důchodu. Ale i toto téma by dnes pro vládu znamenalo zkoušku.  

Jak je to se vztahy Polska a USA? Varšava bude letos v červenci hostit summit NATO. Proslýchá se, že to ale možná ještě není finálně rozhodnuto…  
Doufejme, že už to finálně rozhodnuto je. Skutečně se objevily zvěsti o tom, že Američané přemýšlejí, zda se má summit skutečně konat ve Varšavě, nebo ne – což by mohla být pro polské politiky studená sprcha. Tyto zvěsti lze interpretovat jako určitý vzkaz Washingtonu, že očekávání Varšavy nemají být přehnaná.

Varšava usiluje o trvalé umístění sil NATO ve střední Evropě. Německo si to nepřeje. Dá se to tak zjednodušeně shrnout?
Nevím, kdo co a kdy přesně chce. Součástí této rovnice je ruská agrese na Ukrajině. Hlasy ze západní Evropy, které jsou proti trvalému umístění sil NATO v bývalých sovětských satelitech, je možné interpretovat jako snahu o projev dobré vůle Evropy vůči Moskvě. Druhá otázka však zní, proč by měla Evropa dávat vůči Moskvě najevo dobrou vůli, když Rusko nic takového absolutně nedělá.

Hlavní bezpečnostní dilema v této chvíli spočívá v tom, jak zajistit skutečnou bezpečnost Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Maďarsku – tedy zemím na východní hranici EU.

Tusk jako dilema

V EU se debatuje o reformě, která by posílila integraci eurozóny. Její země by měly vlastní společný rozpočet a parlament. Polsko není součástí eurozóny a nechystá se do ní vstoupit. Co se k tomu dá říct?
Polsko je mimo eurozónu a na rozdíl od předchozí vlády postrádá ta současná schopnost postihnout jemné nuance a vyvažovat mezi pozicí Spojeného království a postojem zemí eurozóny. Donald Tusk se v minulosti, když byl premiérem, snažil ujistit, že eurozóna nebude příliš centralizovaná. Současná vláda ztrácí v západní Evropě slovo a nebude mít mnoho argumentů, které by rezonovaly.

Když hovoříme o Donaldu Tuskovi… strana Občanská platforma, kterou vedl, je nyní v průzkumech popularity třetí. Není dokonce ani na druhém místě, aby mohla být vůdčí silou opozice. Neměl raději Tusk zůstat v Polsku a neodcházet do Bruselu?
To je dobrá otázka. Občanské platformě skutečně schází lídr. Bývalá premiérka Ewa Kopaczová se vedení vzdala a novým lídrem by se měl podle všeho stát bývalý ministr zahraničí Gregorz Schetyna. Pokud jde o Donalda Tuska, těžko říct, jestli měl raději zůstat v Polsku. Veřejnost už byla vládou Občanské platformy po dvou volebních obdobích unavena. Není vyloučeno, že dokonce i s Tuskem by strana ve volbách prohrála.

Mohou existovat nějaké plány, co s Donaldem Tuskem, až skončí ve své funkci v Bruselu.  Nezapomínejte, že byl zvolen jen na dva a půl roku a ve Varšavě teď nesedí vláda, která by mu byla nutně příliš nakloněna. Takže se může stát, že jeho znovuzvolení za rok a půl zablokuje.

„V otázce Tuska může Právo a spravedlnost v podstatě jen tratit.“

Nevíme, co se stane, ale Právo a spravedlnost může v podstatě pouze ztratit. Pokud znovuzvolení Tuska zablokují, může mu to dodat auru oběti. Pak se vrátí do Polska a může třeba kandidovat na prezidenta v roce 2020.  Když ho jako Poláka podrží, Tusk bude v Bruselu dalšího dva a půl roku, bude si užívat podpory Beaty Szydłové i Jarosława Kazcyńského jako „Prezident Evropy“ – jak ho portrétují polská média. A pak, až se vrátí, může stejně kandidovat v roce 2020 na prezidenta.

Pokud vím, předseda strany Právo a spravedlnost Jarosław Kazcyński není Váš příbuzný. Máte prý ale společného předka z doby před více než sto lety.

Ano, z osmnáctého století. Nejsem příbuzný Jarosława Kaczyńského, ale máme stejné příjmení, jako přibližně dalších 10 tisíc lidí v naší zemi.

Georgi Gotev, EurActiv.com

REKLAMA
REKLAMA