Ve jménu globálních energetických trendů

Jaderná energetika, vývoj evropského trhu s elektřinou a vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem. Právě na tato témata se zaměřila letošní škola energetické bezpečnosti, která se uskutečnila na přelomu července a srpna v Telči.
energetická bezpečnost
@ Jiří Sedláček

Již pošesté se v univerzitním centru Masarykovy univerzity (MU) v Telči konala letní škola energetické bezpečnosti, kterou ve dnech 29.7. – 5.8. opět pořádala Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU. Tento rok byla tématem energetická infrastruktura a související politiky. Týdenní intenzivní kurz přilákal studenty a zkušené odborníky  nejen z Evropské unie, ale také z dalších zemí, které hrají v energetice na globální úrovni klíčovou roli – Velké Británie, USA, Ruska a Íránu.

První dny letní školy byly věnovány problematice energetické tranzice a vývoji evropského trhu s elektřinou. Přednášející vesměs jednotně argumentovali ve prospěch pozitivních dopadů tranzice a efektu technologického vývoje, jehož efekty by mohly být pozitivnější, než se obecně čeká. Přednášející svá tvrzení podpořili následujícími argumenty: povědomí o dopadech lidské činnosti na životní prostředí je již obecně rozšířené a například spolu se rostoucími závazky automobilového průmyslu k většímu důrazu na elektromobilitu přináší naději, že dopravní sektor projde v dohledné budoucnosti významnou proměnou. Ve prospěch této domněnky promlouvá především klesající cena baterií a zvyšující se podíl obnovitelných zdrojů, které jsou ve stále větším množství zapojovány do energetické sítě. Navíc se také zdá, že jeden z palčivých problémů, které byly ve střední Evropě dávány za vinu obnovitelným zdrojům, přetoky elektrické energie, byly konečně vyřešeny vybudováním hustější přenosové sítě v Německu a tzv. phase-shifterů na hranicích s ČR a Polskem.

Následující dny letní školy byly věnovány jaderné energetice. Ačkoli v regionu střední Evropy se často mluví o potenciální politické hrozbě ze strany ruských státních společností operujících v daném sektoru, ukazuje se, že důvodem ke starostem je obecně spíše budoucnost jaderného sektoru jako takového. Obavy plynou zejména z problematické ekonomiky výstavby jaderných zdrojů a problémů, kterým čelí někteří velcí světoví hráči. Například francouzská EDF pravděpodobně zachrání společnost Areva od bankrotu jen s vládní pomocí, přičemž ale bude muset i tak dále řešit palčivý problém projektu elektrárny Olkiluoto, kterou Areva staví ve Finsku a která se potýká s několikaletým zpožděním a již výrazně překročila původní rozpočet. Problémy se nevyhýbají ani americké společnosti Westinghouse, která je dle japonské společnosti Toshiba, svého majoritního vlastníka, rovněž v těžkých finančních problémech. V kontrastu se zmíněnými problémy, poskytla exkurze do provozu jaderné elektrárny Dukovany o něco optimističtější pohled na věc. Zdá se, že ve střední a východní Evropě je budoucnost jaderné energetiky přece jen poněkud jasnější.

Celkem pochopitelně se diskuse v rámci letní školy nemohla vyhnout problematice vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií. Výsledek této diskuse byl nicméně poněkud odlišný od toho, co je možné se běžně dočíst ve sdělovacích prostředcích. Zejména v sektoru zemního plynu je EU díky liberalizaci a stále flexibilnější infrastruktuře (např. reverzní tok plynu a nově budované interkonektory) v relativně výhodnější pozici. Rusko, je sice stále významný dodavatel, ztrácí však schopnost ovlivňovat podobu trhu a navíc si nemůže dovolit přicházet o evropské odběratele, které pro něj představují významný zdroj příjmu. Ve výsledku je to tedy Gazprom, který se nové realitě musí přizpůsobovat. V poslední době navíc ruská společnost snížila ceny dodávané komodity v důsledku rostoucí konkurence na poli dodávek LNG. Změna nastala též ve vztazích Ruska a Ukrajiny, která se zbavila závislosti na ruských dodávkách plynu díky schopnosti odebírat plyn ze západu skrze reverzní tok plynu.

Celkově se dá letošní ročník letní školy opět označit za úspěšný. Organizátorům se podařilo pokrýt významné otázky, kterým energetický sektor čelí, přičemž se opět potvrdilo, že energetická témata, navzdory své zdánlivě technicistní povaze, vyžadují interdisciplinární přístup. To potvrdily i diskuse, které studenti vedli s lektory, jakými byli například velvyslanec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, ředitel sekce pro plynový sektor v Oxford Institue for Energy Studies James Henderson, či vedoucí podobně zaměřené sekce v Energy Community Predrag Grujičič.

  • Jan M.

    Ono ani v případě jaderné elektrárny podle projektu od Rosatomu bychom na Rusku nemuseli být
    závislý, nebot si elektrárnu téměř celou dokážeme postavit sami a s jejím
    udržováním žádnou zahraniční asistenci nepotřebujeme už vůbec. Rusko je v současné
    době jediným klasickým jaderným dodavatelem, který nemá ve světě problémy a tak
    by sázka na něj nemusela být vůbec špatnou volbou. Zásadní je ale samozřejmě
    zapojení českého průmyslu. Z čím větší části si nové bloky postavíme sami, tím
    lépe.

  • Kristýna Zaklová

    Jaderný průmysl není místo pro politiku. Rosatom má bohaté zkušenosti, zabývá se různými oblastmi, kde se jaderné energie využívá (komerční reaktory, výzkumné reaktory, jaderné ledoborce). Navíc realizuje své zakázky včas a v rámci rozpočtu. Vzhledem k tomu, že česko-ruská spolupráce má svoji tradici, bych se nebála ji prohloubit a pracovat na tom, aby pokračovala. Jeho nabídka – jakožto potenciálního dodavatele – je pro nás výhodná, české firmy by měly dostat příležitost ukázat, že jsou schopné se podílet na výstavbě nových bloků.

REKLAMA
REKLAMA