Erozi půdy lze řešit rozumným hospodařením v krajině, nikoliv nesmyslnými restrikcemi

Zemědělci nejsou zodpovědní za erozi půdy. Problémy vycházejí z celé řady faktorů, mezi kterými je i betonování krajiny či změna klimatu.
eroze půdy
@ Wikimedia Commons / Jitka

Agrární komora České republiky odmítá plošné ataky zamířené na zemědělce, kteří jsou podle vyjádření politiků a často tak zvaných odborníků hlavními viníky eroze půdy a zapříčiňují i její nedostatečnou ochranu. Tyto informace se nyní opětovně objevily v souvislosti s návrhem protierozní vyhlášky, která pochází z dílny ministerstva životního prostředí a bohužel v tomto duchu se nesla i část vystoupení Mariana Jurečky, ministra zemědělství, v pořadu České televize Interview ČT 24 ze dne 10. července 2017.

Jak v tomto směru upozorňuje Zdeněk Jandejsek, prezident komory: „Agrární komora jednoznačně souhlasí s tím, že ochrana půdy je jednou ze současných priorit, a to v kontextu celého zemědělského hospodářství, péče o životní prostředí, ale i veškeré další činnosti člověka v krajině. Půda je zároveň od nepaměti základem zemědělských činností, a cílem každého řádného hospodáře tak bylo a je vlastnosti půdy zlepšovat, investovat do její úrodnosti a předávat ji následujícím generacím v dobrém stavu.“ A dodává: „Z tohoto úhlu pohledu naprosto souhlasíme s tím, aby ten, kdo o půdu nedbá a třeba i opakovaně působí škody tohoto rázu, nesl přímou zodpovědnost.“

Problémem je zabetonovaná krajina

Zároveň je potřeba věcně konstatovat, že v současnosti je krajina pod tlakem mnoha nezdravých faktorů. Jedním z těch zásadních je výrazná stavební aktivita naší společnosti, ať už výstavbou továrních a skladových hal, silničních a dálničních sítí, příměstských čtvrtí. Denně tak bez náhrady ztrácíme 12–15 hektarů často nejúrodnější půdy, a kupodivu se zde zemědělci ochrany nedovolají.

Neseme si historické dědictví spočívající v omezeném zadržování vody v krajině. Napřímili jsme a vybetonovali toky, zrušili mnoho malých a menších rybníků, vysušili mokřady.

Výsledkem je zabetonování krajiny, rychlý odtok vody, minimální vsak do podzemních vod i změny mikroklimatu. Ať chceme nebo nechceme, neseme si zároveň historické dědictví spočívající v omezeném zadržování vody v krajině, napřímili jsme a vybetonovali toky, zrušili mnoho malých a menších rybníků, vysušili mokřady. Pozemkové úpravy probíhají, ale jde o běh na velmi dlouhou trať.

Dále se, ať už jsou na to vědecké názory jakékoliv, dostáváme do určitého období změn klimatu. Nemění se sice objemy srážek, ale rapidně se mění jejich rozložení v roce a jejich povaha. Namísto potřebného déletrvajícího deště naráz spadnou desítky milimetrů vody, které půda, potoky a řeky, či lesy prostě nejsou schopny pojmout. Jak ukazují dlouhodobé zkušenosti, dokáže si zdravá krajina celkem poradit s výskytem 10 až 20letých událostí, ale přívalové deště či silné bouřkové vlny o desítkách milimetrů srážek na metr plochy během několika málo hodin jsou prostě abnormální, což potvrzuje dění v celé Evropě. Erozní události jsou mimo jiné důsledkem právě uvedených záležitostí a přesunout zde veškerou odpovědnost na zemědělce je naprosto zavádějící a zjednodušené.

Nová vyhláška staví zemědělce do nepříjemné pozice

Jak k tomu říká prezident Jandejsek: „Návrh protierozní vyhlášky zemědělce tak již předběžně a s výstrahou staví do role viníka, výpočtem od úřednického stolu omezuje bez náhrad jeho hospodaření, nebere v potaz realitu skutečnosti a konkrétního území, a to vše zastřešuje přísnými sankcemi. Harmonogram je předem nalinkovaný s tím, že se úředníci dopočetli, že v roce 2030 se pod protierozní ochranu dostane 60 % území. Zřejmě krajinu zatravníme a zalesníme a potraviny dovezeme. To je věc v Evropě naprosto unikátní, originální a bohužel smutná.

Negativně se vrací i výrazný pokles živočišné výroby, které do zdravé a vyvážené krajiny patří.

Dále upozorňuje, že: “Návrh vyhlášky také zcela přehlíží význam a nastavení stávajících přísných opatření, kterými jsou podmíněny výplaty podpor, které zemědělci ve vlastním zájmu v naprosté většině dodržují. I proto navrhujeme kompromisní řešení spočívající ve vymezení 25 % erozních ploch na období čtyř let s tím, že následně by došlo k vyhodnocení opatření a teprve na základě těchto dat by se rozhodlo co dál. V této souvislosti je nutné podotknout, že mimo jiné se nám zde negativně vrací i výrazný pokles živočišné výroby, která do zdravé a vyvážené krajiny prostě patří.“

Agrární komora České republiky je přesvědčena, že ochrana půdy musí být řešena průřezově, a nikoliv jen přes jednu podnikatelskou skupinu. Příčiny známe, účinné nástroje jsou k dispozici také a zodpovědnost nese celá naše společnost, bohužel jen ten čas nám ubývá.

Autorem článku je Agrární komora České republiky.

REKLAMA
REKLAMA