Jak čte Visegrád Junckerovu Bílou knihu

Bíla kniha k budoucnosti EU vypracovaná Jean-Claudem Junckerem a jeho týmem nabídla pět scénářů dalšího vývoje integračního projektu. Hned další den se setkali lídři Visegrádské skupiny a přednesli své požadavky k reformě EU. Ačkoli je Visegrád schopen napsat společný text, ze kterého jsou patrné zejména sdílené obavy, je důležité mít na paměti, že v rámci skupiny existují rozdílné pohledy na další vývoj EU.
V4 reforma EU
© Úřad vlády ČR

Junckerova Bílá kniha přichází v pravý čas. Evropa stojí na rozcestí a je důležité si uvědomit, že existuje více směrů, kterými se může vydat. Středeční text Komise nabízí pět scénářů: pokračujme jako doposud; soustřeďme se jen na jednotný trh; ať ti, kteří chtějí více, dělají více; dělejme méně, zato efektivněji a dělejme mnohem více a společně. Tyto alternativy jasně ukazují, že je na stole více variant než federalizace, nebo zánik EU, jak se mnohým v hysterii po britském referendu zdálo.

Visegrád přišel se svou odpovědí (spíše shodou okolností, než záměrně) hned druhý den. Ze společného prohlášení je patrné, že Polsko, Česko, Slovensko a Maďarsko si nepřejí ani federalizaci, ani návrat k pouhému jednotnému trhu, a zejména nežádoucí je pro ně vznik Evropy více rychlostí. Zde však visegrádský konsensus končí.

Česko a Slovensko proti Polsku a Maďarsku?

Pro Českou republiku a Slovensko je z komisního menu optimální první scénář, který Komise pracovně nazývá „Bratislava plus“. V duchu zářijové deklarace z Bratislavy by se EU soustředila na pokrok v určitých oblastech jako je azylová a migrační politika či digitální agenda, avšak nepouštěla by se do riskantnějších podniků jako například do zásadního přetvoření evropské rozpočtu.

Na stole je více variant než federalizace, nebo zánik EU, jak se mnohým v hysterii po britském referendu zdálo.

Na druhou stranu z vystupování polských a maďarských státníků lze vyčíst, že favorizují spíše variantu, ve které by se EU soustředila jen na některé oblasti, zato by pracovala mnohem efektivněji. Ani Viktor Orbán, ani Jarosław Kaczyński si nemyslí, že by EU měla příliš zasahovat do sociální politiky, podporují však evropskou souhru při ochraně hranic.

Otázka jak, nikoli co

Hlavním postřehem z varšavského setkání je ale fakt, že visegrádští lídři se zaměřili spíše na institucionální aspekty, než na témata, která by měla EU rozvíjet. Naopak v Junckerově textu slovo „instituce“ téměř nenajdete. U otázky, jak změn dosáhnout, Komise chytře operuje s termínem „rozhodování“. Ukazuje tak, že forma Unie se přizpůsobí vybrané funkci.

Visegrádská deklarace přes jasné přihlášení se k jednotě Unie spíše ukazuje na nedůvěru, rozdělenost a vlastní ukřivděnost.

Poselství Visegrádu je v tomto ohledu velmi defenzivní. Praha, Varšava, Budapešť a Bratislava vyjadřují své obavy z vytváření exkluzivních klubů, požadují rovnost členských států a chtějí do politického procesu více vtáhnout národní parlamenty, které by nadnárodní instituce brzdily v jejich rozletu. Visegrádská deklarace z Varšavy tak přes jasné přihlášení se k jednotě Unie spíše ukazuje na nedůvěru, rozdělenost a vlastní ukřivděnost.

Tato cesta vede do Říma

Text přijatý premiéry čtyř zemí je tedy společným jmenovatelem o velmi nízké hodnotě. I proto se může stát dobrým základem pro Římskou deklaraci k budoucnosti EU, která má být členskými státy přijata na konci měsíce a jejíž vytváření bude bezpochyby skutečným uměním kompromisu.

Určité hrany jsou v dokumentu již zabroušeny a nyní záleží na Německu, zda se přikloní k této cestě, nebo zda se rozhodne pro Evropu více rychlostí – tedy pro scénář, kterého se Visegrád skutečně obává a který by předznamenal jeho úpadek.

Autor je ředitelem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

REKLAMA
REKLAMA