Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí. Kudy ven ze zákrut spirály spotřeby

Mobilní telefony, notebooky, tablety, domácí spotřebiče… Jak často je v dnešní době měníme? Pokud se dříve něco porouchalo, jednoduše se to opravilo. Lidé o své věci víc dbali a pořízení nových odkládali, jak jen to šlo. Jaké má takový model výhody, o tom píší Viktoria Pokorná a Klára Sutlovičová.
antimon ve výrobcích
© Shutterstock / EKKAPHAN CHIMPALEE

Dnes, když se něco rozbije, raději to vyhodíme. Nemáme chuť se zbytečně rozčilovat kvůli zdlouhavé reklamaci nebo drahému servisu. Raději si koupíme nový a modernější výrobek. Rostoucí spirála našeho konzumu má ovšem mnoho odpudivých zákrut, včetně devastace životního prostředí, podpory ozbrojených skupin či nelidských pracovních podmínek.

Cesta ven z této výrobní mašinérie, schovaná za nepříliš přitažlivým názvem „balíček opatření o oběhovém hospodářství“, slibuje obrovský potenciál pro inovace a posílení konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje. Balíček má pokrýt celý cyklus: od výroby a spotřeby až po odpadové hospodářství a trh se sekundárními surovinami. Jeho projednávání v evropských institucích momentálně vázne hlavně kvůli rozdílným představám členských států ohledně limitů pro skládkování a spalování odpadů.

Jepičí život za cenu ohromné spotřeby surovin

Životnost věcí, které používáme, se neustále zkracuje. V roce 2013 vydržely ledničky, televizory nebo pračky v německých domácnostech průměrně 150 měsíců. Před deseti lety to bylo ale o jeden celý rok déle. Moderní ekonomika se bez ustání snaží uspokojit zákazníky, hladové po stále nových, modernějších a lepších produktech. Denně se proto zpracuje přes 200 milionů tun rozličných surovin.

V roce 2013 vydržely ledničky, televizory nebo pračky v německých domácnostech průměrně 150 měsíců. Před deseti lety to bylo o jeden celý rok déle.

Čtěte také: Opravitelnost zboží je pro Česko i EU hospodářská výzva >>>>

V roce 1964 jsme vyráběli dvacetkrát míň plastů než v roce 2014. Dnes také spotřebujeme dvanáctkrát více umělých hnojiv, devětkrát více ropy, čtyřikrát více uhlí a osmapůlkrát více oceli. Podle Jana Kovandy a Tomáše Háka z Univerzity Karlovy je spotřeba jenom České republiky šestinásobně vyšší dnes než byla v roce 1855. A konzumní způsob života vyžaduje hlavně obrovské množství nejrůznějších surovin.

Odkud jsou?

Cín, tantal, wolfram, zlato, antimon,… Elektronika, kterou běžně používáme a bez níž si už mnozí z nás neumějí svůj život představit, potřebuje ke svému fungování širokou škálu různých vzácných surovin. Odkud jsou? Evropa z velké části své vlastní nerostné zdroje vydobyla už ve středověku.

Přibližně polovinu veškerých surovin tvoří import. Peníze tečou do zahraničí, nezřídka do různých nadnárodních společností. Spolu s tím však nepřímo financujeme i ozbrojené skupiny v rozvojových zemích.

Česko dnes ještě disponuje zbytky uranu či zlata. Přibližně polovinu veškerých surovin ale tvoří import. Peníze tedy tečou do zahraničí, nezřídka do různých nadnárodních společností. Spolu s tím však nepřímo financujeme i ozbrojené skupiny v rozvojových zemích. A ani o tom nevíme.

Krvavý původ vzácných surovin

Nezbytně a ve stále větším množství potřebujeme nejrůznější nerostné zdroje k udržení jistého životního standardu. Jejich původ je však někdy doslova krvavý. Těží se v dolech v Africe nebo v Asii, kde lidé, včetně malých dětí, pracují za nelidských podmínek. Peníze za suroviny pak putují do kapes různých ozbrojených skupin, které území bohaté na nerosty ovládají. I proto jsou cín, wolfram či antimon označovány jako konfliktní suroviny.

O původu surovin nemají informace mnohokrát ani samotní výrobci.

Říkáte si, že s novodobými otrokáři by Evropská unie nebo USA nikdy neobchodovaly?  Evropští politici skutečně ve snaze bojovat s importem konfliktních surovin přijali nové nařízení. To se však vztahuje pouze na firmy, které suroviny importují v surové podobě, nikoli na ty, které dovážejí již hotové výrobky nebo různé komponenty, které je už obsahují. Zamyslete se. Kde byl vyroben váš telefon?

Odkud pochází antimon ve vašem set-top boxu?

O původu surovin nemají informace mnohokrát ani samotní výrobci. Případová studie Glopolisu, která se zaměřila na antimon v set-top boxech dostupných na českém trhu, odhalila, že ani evropští prodejci ani čínští výrobci set-top boxů nejsou schopni poskytnout informace o původu surovin ve svých výrobcích. Nemají o nich žádné záznamy. Většinu antimonu, až 85 %, dodává na světový trh Čína. Část čínského antimonu navíc pochází z nelegálních znečisťujících dolů v této zemi.

Zásoby antimonu se pomalu ztenčují i v Číně, ale náš svět je na něm stále závislý a alternativy k tomuto vzácnému kovu zatím neexistují. Odpovědí by však mohla být na první pohled prostá myšlenka o jiném typu ekonomiky.

Cirkulace – recyklace

Oběhové hospodářství neboli cirkulární ekonomika. Trochu zvláštní název skrývající jednoduchou úvahu o recyklaci surovin. Ty tedy neskončí na smetišti, ale vrátí se zpět do „oběhu“ jako součást nových výrobků. Už dnes například globální metalurgický průmysl recykluje asi 70 až 90 procent železa a oceli. Proč by to nemělo jít téměř se vším?

Mnohé firmy si již uvědomily, že je ekonomicky výhodnější získávat vzácné suroviny z odhozených produktů a znovu je použít v nových.

Recyklace je v dnešní době už běžným pojmem. Češi recyklují asi třetinu svého komunálního odpadu. Lze jít ještě dál, ale chce to samozřejmě množství vylepšení, například lepší služby nebo investice do firem, které by různé druhy odpadu zpracovávaly.

Francouzská recyklace aut

Mnohé firmy si již uvědomily, že je ekonomicky výhodnější získávat vzácné suroviny z odhozených produktů a znovu je použít v nových. Ve francouzském městě Choisy-le-Roi například existuje továrna, do které každoročně přivezou několik desítek tisíc aut. Společnost Renault, která továrnu vlastní, zde zaměstnává dělníky, kteří stará auta rozeberou a vytřídí součástky, které by se mohly ještě použít. Dokáží takto využít až 43 % z hmoty vraků aut, která se znovu použije, opraví, vyčistí a prodá. Zbytky aut putují do firemních sléváren k recyklaci.

Efektivnější boj proti konfliktním surovinám

Ekonomické výhody recyklace lákají i mnohé jiné firmy. Dodavatele kopírek Ricoh, pneumatikárnu Michelin či nábytkářský koncern IKEA. Umějí ušetřit obrovské množství surovin, které by bylo jinak nutné vytěžit a dopravit do Evropy.

Firmy začaly své zboží navrhovat tak, aby bylo snazší z něj později vzácné suroviny získat zpět.

Firmy začaly své zboží navrhovat tak, aby bylo snazší z něj později vzácné suroviny získat zpět. Úprava set-top boxů, mobilních telefonů či notebooků směrem k jednodušší rozebratelnosti a využití jejich součástí na nové výrobky, pomůžou srazit import konfliktních surovin.

Cirkulární ekonomika by tak mohla být efektivním způsobem boje nejen proti nadměrné spotřebě, ale také proti zkorumpovaným režimům, ilegálním špinavým dolům a hrozným pracovním podmínkám v rozvojových zemích.

Autorky působí v institutu Glopolis.

REKLAMA
REKLAMA