Parlament je základním kamenem pro aktivní politiku vlády v EU

Tvrzení, že se český parlament nevěnuje evropské agendě, je hodně zavádějící. Možná toto téma neplní první stránky novin, ale „odborníci“ by to snad vědět mohli, píše ve svém komentáři pro EurActiv státní tajemník pro evropské záležitosti.
Prouza nová
zdroj: Úřad vlády ČR

Nedávno tady na EurActivu vyšel článek Víta Dostála a Jakuba Eberleho z AMO o naší zahraniční a evropské politice. Jejich komentáře na téma řízení zahraniční politiky jsou jejich názory a mají na ně plné právo, překvapilo mě ale, jak nedostatečně znají fakta týkající se naší evropské politiky a jak nedostatečný mají přehled mimo jiné o aktivitě českého parlamentu v evropských záležitostech. 

Zájem obou komor o evropskou agendu v porovnání se začátkem našeho členství značně vzrostl.

Vedle jasně proevropské orientace je zcela novou součástí unijní politiky důraz vlády na úzkou spolupráci se všemi aktéry, kteří mají vliv na výslednou sílu českého hlasu v Evropě. Nezastupitelnou roli tu hraje spolupráce vlády s oběma komorami Parlamentu ČR. Pozice, které vláda prosazuje v Bruselu, musí mít demokratickou legitimitu, musí se opírat o podporu ze strany národního parlamentu.

Agenda EU v roli mediální Popelky

Je evidentní, že aktivita obou komor a jejich zájem o evropskou agendu, v porovnání se začátkem našeho členství v Evropské unii, značně vzrostla. To je zřejmé nejen ze systematické práce „evropských“ výborů obou komor, ale i z rostoucího počtu usnesení pléna obou komor k unijní agendě.

Zároveň je třeba podotknout, že český parlament nezasílá v rámci politického dialogu Evropské komisi každé své usnesení, jak to činí například ten portugalský. Obě české komory naopak postupují pouze ta stanoviska, která jsou buď nesouhlasná či obsahují zásadní substantivní doporučení.

Jak Sněmovna, tak Senát se zapojily i do politického dialogu s Evropskou komisí.

Je opravdu škoda, že tato komunikace vlády s poslanci a senátory a unijní agenda vůbec zůstává mediální Popelkou. Například v Senátu tvoří evropská agenda více než třetinu všech projednávaných tisků. Sněmovní Výbor pro evropské záležitosti si velmi aktivně zve představitele vlády a vedle předložených tisků se velmi důsledně věnuje i mandátům pro Evropskou radu či spolupráci s našimi europoslanci, kteří jsou častými hosty výboru a mnohem aktivněji pracují i s usneseními obou evropských výborů Parlamentu.

Pro ilustraci snad jen pár čísel, která ukazují zásadní posun této Sněmovny a jejího Výboru pro evropské záležitosti (VEZ). V 5. volebním období (2006-2010) stihl VEZ celkem 63 schůzí za celé 4 roky, v 6. volebním období 2010-2013 (pravda, asi o 3/4 roku kratším v důsledku rozpuštění Sněmovny) zasedl dokonce jen na 48 schůzích. Naproti tomu od svého ustanovení 5. prosince 2013 do konce letošního roku uskuteční výbor celkem 25 schůzí. Navíc nejde zdaleka jen o kvantitu, která se v tomto období pozvedla, ale především o kvalitu, která se sice špatně statisticky zachycuje, ale pokud by se jakýkoliv expert na jednání VEZ podíval či se jich dokonce účastnil, viděl by, že jeho práce je v tomto období mnohem operativnější, zacílená na skutečně žhavé otázky a aktuální jednání na unijní úrovni. Dříve VEZ spíše sledoval tok legislativních a jiných návrhů, zatímco dnes jde především o dialog, jak s vládou, tak třeba i s partnerskými výbory v rámci V4 nebo v rámci konference COSAC.

Aktivní horní komora

Jak Sněmovna, tak Senát se zapojily i do  politického dialogu s Evropskou komisí. Tato komunikace probíhá především formou stanovisek parlamentních komor zasílaných ke konkrétním návrhům a iniciativám unijních institucí. Pro ilustraci, jen od počátku tohoto roku odeslaly obě komory Evropské komisi dvacet stanovisek. Senát se v tomto ohledu dokonce řadí již několik let mezi tři nejaktivnější komory jednotlivých parlamentů členských států Evropské unie. V posledních letech také dochází k osobním konzultacím Evropské komise se zástupci národních parlamentů, a to především ve fázi před vydáním legislativního návrhu. Tyto osobní konzultace se velmi osvědčily, značně totiž omezují negativní reakce ze strany národních parlamentů v oblasti kontroly subsidiarity.

Je moudré myslet si, že Parlament se o evropské dění nezajímá jen proto, že jeho činnost neplní titulní stránky novin?

Tyto změny na národní úrovni přinesla Lisabonská smlouva, kdy bylo třeba zakotvit úzký vztah Parlamentu s vládou se zvláštním důrazem na informační povinnost vlády vůči Parlamentu ČR. Tuto povinnosti plním nejen já a moji kolegové z ministerstev, ale také předseda vlády. Premiér osobně pravidelně informuje obě komory o událostech na Evropské radě, a to jak před, tak v návaznosti na její konání.

Je opravdu moudré myslet si, že Parlament se o evropské dění nezajímá jen proto, že jeho činnost v takto specifickém odvětví neplní titulní stránky novin? Aktivita Poslanecké sněmovny a Senátu není možná na první pohled příliš viditelná, neboť se odehrává především na úrovni komunikace mezi jeho komorami a vládou či přímo unijními institucemi. Je to ale vlastní aktivita poslanců a senátorů, kterou já osobně velmi oceňuji a věřím, že vláda je jim v této významné a potřebné činnosti, především dnes, v době diskuse, jak zvýšit demokratickou legitimitu Evropské unie, plně nápomocná a otevřená i do budoucna. A pevně doufám, že jejich aktivitu ocení i ti, kteří se k naší evropské politice mediálně vyjadřují. Mohli by začít třeba tím, že budou navštěvovat jednání evropských výborů, které jsou veřejnosti přístupné. Znalost reality jim dá šanci komentovat naši evropskou politiku důvěryhodněji.

Tomáš Prouza, státní tajemník pro evropské záležitosti

Další zdroje

REKLAMA
REKLAMA