Konec Pařížské dohody?

Má klimatická dohoda z Paříže význam pro ostatní státy bez účasti USA?
Trump klimatická dohoda
© Shutterstock / egorkeon

Článek původně vyšel v letním dvojčísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Americký prezident Donald Trump splnil slib ze své předvolební kampaně a vyhlásil odstoupení USA od Pařížské dohody o globálním snižování emisí skleníkových plynů. Přístup Donalda Trumpa k environmentální politice vyvolává obavy po celém světě. Pařížská dohoda je podle něj na jednu stranu příliš nákladná a omezuje konkurenceschopnost USA, na druhou stranu je její dopad na snižování globální teploty do roku 2100 nepatrný a zanedbatelný.

Má klimatická dohoda z Paříže význam pro ostatní státy bez účasti USA?

© WikimediaCommons.org / Jirka DI

© WikimediaCommons.org / Jirka DI

Bedřich Moldan
zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy

Prezident Donald Trump nedávno oznámil, že Spojené státy vystoupí ze závazků, které uzavřely v rámci Pařížské dohody o klimatu. Toto oznámení bylo přijato velmi negativně jak v samotných Spojených, státech, kde se na Trumpa snesla přímo záplava kritiky ze všech možných stran, tak ve světě, kde zamýšlený krok odsoudili velmi výrazně téměř všichni světoví představitelé. Podívejme se na tuto věc trochu podrobněji:

  1. Odstoupit od Pařížské dohody, ke které už USA oficiálně přistoupily, není po právní stránce jednoduchým aktem. V mezinárodní oblasti to znamená několikaletý proces a v samotných USA je právní situace nepřehledná, protože není jasné, do jaké míry se účast v konferenci týká samotné vlády, nebo také kongresu. Američtí právníci o této věci vzrušeně diskutují.
  2. Pokud by USA opravdu od Pařížské dohody odstoupily, rozhodně to neznamená, že se globální proces s cílem zmírnění klimatické změn zastaví. Především jde jen o jednu zemi z přibližně 150, které Pařížskou dohodu ratifikovaly, a rozhodně z ní vystoupit nechtějí. Celý proces, který míří k tomu, aby byl v průběhu druhé poloviny 21. století celosvětový energetický systém úplně přebudován a obešel se bez fosilních paliv, bude pokračovat dál. Stále výrazněji se prosazují obnovitelné zdroje energie a další komponenty nového energetického systému prakticky ve všech zemích – USA nejsou výjimkou – a tento trend nepochybně bude pokračovat. Je však třeba počítat s tím, že by se mohl celý postup globálně poněkud zpomalit, protože USA jsou velká a významná země, a navíc slouží jako model, který pozorně sledují ostatní státy a do jisté míry se jejich příkladem řídí.
  3. Největší škodu utrpí samotné USA. Jestliže prezident Trump bude podporovat energetické soustavy založené na fosilních palivech, znamená to nepříznivý vliv na zavádění moderních obnovitelných technologií. To sebou navzdory Trumpovým prohlášením nese ztráty pracovních míst, jichž je v těchto nových odvětvích už dnes daleko více než v uhelném či ropném průmyslu, které stejně nezachrání. V mnoha pokročilých technologiích představují USA světovou špičku, ale pokud by se Trumpovy aktivity nějak výrazně negativně projevily, mnoho zemí je připraveno vyplnit uvolněný prostor.
  4. Trumpovo prohlášení v každém případě bude mít mnohočetné negativní důsledky. Je to veliká škoda, protože současné trendy jak v USA, tak globálně sice budou pokračovat dál, avšak může nastat jejich zcela zbytečné zpomalení. Každá ztráta času je velmi nepříznivá a může mít dalekosáhlé následky, protože globální změna klimatu pokračuje velmi rychle – rychleji, než se donedávna předpokládalo – a času pro účinná opatření je opravdu velmi málo. Obrazně i doslovně můžeme říci, že „voda stoupá velmi rychle“, jak ostatně přímo pozorují všechny přímořské státy při sledování rychlého zvyšování mořské hladiny.
© WikimediaCommons.org / Aktron

© WikimediaCommons.org / Aktron

Ministerstvo průmyslu a obchodu
František Kotrba – tiskový mluvčí resortu

Nedávné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že se Spojené státy americké stahují z Pařížské úmluvy o ochraně klimatu, nic nemění na úsilí České republiky dosáhnout dekarbonizačních závazků do roku 2030 dle dohody EU. Rozhodnutí americké administrativy ale o to víc podtrhuje to, co Česká republika dlouhodobě říká. Konkrétně, že pokud chceme udržet vůdčí roli Evropy v rámci klimatického úsilí, musíme postupovat efektivně, abychom neohrozili naši globální konkurenceschopnost. Musíme zároveň respektovat různorodost jednotlivých členských států uvnitř EU, umožnit jim dostatečnou flexibilitu a možnost volby, pomocí jakých nástrojů dosáhnout snižování emisí. Snižování celkové energetické náročnosti a podpora energeticky úsporného chování je rozhodně takzvaná no-regret volba, jen se musí realizovat správným způsobem.

Na těchto principech je vystavena i pozice České republiky vůči poslednímu energetickému balíčku Evropské komise „Čistá energie pro všechny Evropany“. V souladu s nimi vystupuje i na všech jednáních, která intenzivně probíhají již od února letošního roku. A to primárně nyní ke klíčovým dvěma návrhům věnovaným energetické účinnosti – revize směrnice o energetické účinnosti a směrnice o energetické náročnosti budov. Celý balíček dokumentů zveřejněných na konci listopadu 2016 vnímá ČR jako komplexní materiál, jehož části jsou navzájem propojeny tak, aby si každý členský stát v rámci svých specifických podmínek a politických preferencí mohl vybrat, jak co nejefektivněji a nejúčinněji přispěje k naplňování hlavního cíle, a to významnému snížení emisí CO2 do roku 2050, který je právě základem Pařížské úmluvy. Některé členské státy mají větší potenciál v obnovitelných zdrojích energie, jiné budou k tomu rozvíjet jadernou energetiku a další mohou více přispět pomocí zvyšování energetické účinnosti.

V rámci EU je třeba využít tyto různé potenciály účelně a nákladově efektivním způsobem. Jenom to umožní Evropě naplnit své dekarbonizační závazky a zůstat lídrem, aniž by byla porušena evropská vnitřní jednota, nebo aniž by uvnitř Evropy došlo k rozdělování na vítěze a poražené v rámci těchto jednání, ale aby každý vnímal stejnou míru vlastnictví a závazek ke společným závazkům.

© EurActiv.cz

© EurActiv.cz

Pavel Zámyslický
ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu, ministerstvo životního prostředí

Jednoznačně ano. Zatímco počátkem června prezident Donald Trump uvedl, že hodlá odstoupit od klíčové globální Pařížské dohody, z reakcí ostatních států je zřejmé, že rozhodnutí amerického prezidenta neznamená její konec. Naopak, Pařížskou dohodu již ratifikovalo 147 z necelých 200 států světa, které se tím přihlásily k plnění jejich závazků.

Na rozhodnutí Trumpovy administrativy negativně reagovala celá řada států a dalších významných aktérů. Čína a EU jednoznačně podpořily nutnost implementace Pařížské dohody a potvrdily svou vůli dodržet závazky, k nimž se v rámci Pařížské dohody přihlásily. Přidaly se další nejvýznamnější světové ekonomiky jako např. Brazílie, Kanada, Indie, Mexiko, Austrálie, Rusko nebo Japonsko. Obdobně vystoupily i další instituce, města, ale i také zástupci soukromého sektoru USA, společnosti jako Apple, Goldman Sachs, Microsoft, General Electric či Microsoft.

Vystoupení USA z Pařížské dohody je de facto splněním Trumpova předvolebního slibu. Neočekává se ale, že by takové gesto mělo bezprostřední vliv na samotné snižování emisí skleníkových plynů. Některé státy USA jako Kalifornie, New York či Washington, včetně mnoha velkých měst, potvrdily závazek USA v rámci Pařížské dohody. Takový přístup, postavený na přirozeném tlaku občanů, místních zastupitelů či regionálních vlád na zavádění klimatických opatření, může otevřít cestu k širší spolupráci na úrovni regionálních vlád po celém světě.

Společně s rozvojem obnovitelných zdrojů, elektromobility a útlumem uhlí na úkor plynu tak mohou emise skleníkových plynů v USA klesat, i kdyby chyběla klimatická legislativa na federální úrovni.

Potenciálně se vystoupení USA z Pařížské dohody může odrazit v odlivu klimatických financí a pomoci. USA představují v tuto chvíli významného přispěvatele do různých mezinárodních fondů (vč. Zeleného klimatického fondu), prostřednictvím kterých se financují nezbytná adaptační opatření a opatření na snižování emisí skleníkových plynů v rozvojových státech. Pokud k významnému krácení finančních příspěvků ze strany USA dojde, může to znamenat značný problém např. s plněním cíle dohody, který slibuje, že úroveň klimatické pomoci vzroste v roce 2020 na 100 mld. USD.

V současné době je však důležitá v první řadě příprava pravidel pro provádění Pařížské dohody, která by měla být přijata v roce 2018. Jejich přijetí je klíčem k efektivnímu a účinnému fungování Pařížské dohody, a to nejpozději od roku 2020.

REKLAMA
REKLAMA