EU ETS: snižování emisí, nebo jen počítání povolenek?

reforma EU ETS
© Shutterstock / saravector

Podívejme se na graf připojený v textu: ukazuje cenu uhlíku v EU za posledních několik měsíců. Zřejmě si říkáte, že se nic moc nedělo: cena uvízla na výkyvech okolo 5 eur za tunu, což je příliš málo na to, aby to ovlivnilo něčí podnikatelské rozhodnutí nebo vedlo ke snižování emisí. Postrádáme silný politický rámec, který by zajistil takovou cenu uhlíku, aby byla smysluplná pro potřeby trhu. (Mimochodem, high-level panel v Davosu v lednu tohoto roku přišel s tím, že globální cena uhlíku, která by zajistila investice do čistých technologií, by se musela pohybovat ve výši 50 až 100 dolarů za tunu.)

Na zmíněném grafu jsou dva červené body. Ten první ukazuje datum hlasování výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu (v prosinci 2016), který schválil balíček změn systému obchodování s emisními povolenkami, a předal ho tak k posouzení Radě. Zpravodaj výboru popsal balíček jako „vítaný vánoční dárek všem, kterým leží na srdci změna klimatu“.  Mně změna klimatu na srdci leží a skvělým vánočním dárkem by byl signál, že hlavní evropský nástroj v oblasti snižování emisí by mohl konečně změnit něco v reálném světě.

V Sandbagu – klimatickém think-tanku, který vedu – jsme sledovali, jak trh obrazně řečeno pokrčil rameny, a šli si sednout ke štědrovečerní večeři. Poté jsme napřeli všechno naše úsilí do argumentace, že i přes to, že prosincový balíček přinesl několik vylepšení, v konečném důsledku by to Evropské unii pomohlo v naplnění jejích závazků z Pařížské konference pouze velmi málo nebo dokonce vůbec: systém ETS bude i nadále obsahovat velký přebytek emisních povolenek, a to jak meziročně, tak celkově.

Druhá červená tečka označuje datum, kdy o doporučení výboru pro životní prostředí hlasoval celý Evropský parlament (15. února 2017). Parlament schválil pouze část z balíčku doporučeného výborem, a žádný z dalších pozměňovacích návrhů, které by pomohly systém ETS posílit. Cílem dalších navržených úprav bylo, aby se systém ETS dostal do souladu s Pařížskou dohodou a zajistil odpovídající pokles emisí. To by znamenalo změnu stávajícího status quo, na což – jak by mnozí čekali – silně zareaguje trh. Co však ukazuje graf? Další téměř nepostřehnutelné pokrčení ramen. Cena uhlíku zůstává zatvrzele nízko, bez ohledu na pravděpodobné změny v legislativě.

hlasování EU ETS

Cena evropských povolenek © www.quandl.com

Završením celé situace jsou prognózy vývoje ceny uhlíku na trhu, které ukazují, že cena zůstane více méně stejná až do roku 2020. Na tom, že diskutovaný návrh zvedne cenu uhlíku jen minimálně, se s trhem shodneme i my. Navrhované reformy jednoduše nejsou dostatečné na to, aby napravily nepoměr mezi poptávkou a nabídkou povolenek na trhu. Je evidentní, že zkrátka neexistuje dostatečná politická chuť posunout (se s) ETS dál.

Klíčové prvky navrhovaných změn:

  • Za prvé, rychlost tempa snižování emisí, tedy míra ambice systému ETS, má být 2,2 % ročně od roku 2021 (návrh zvýšit tempo na 2,4 % nebyl  odhlasován).
  • Za druhé, klíčovým bodem balíčku má být vylepšení  rezervy pro stabilizaci trhu (tzv. MSR), která bude zavedena od roku 2019, tak, aby odebírala z trhu o něco více povolenek. Avšak vzhledem k množství nadbytečných povolenek se vliv této úpravy neprojeví dříve než v 50. letech 21. století.
  • Třetí, a pravděpodobně nejdůležitější: návrh na nastavení výchozího bodu pro další snižování emisí oproti aktuální situaci nebyl podpořen. Přebytek povolenek se navyšuje každým rokem.

Existuje ještě jedna možnost, jak napravit tento strukturální problém ještě v rámci současného vyjednávání: jednání ministrů životního prostředí EU, které se koná 28. února a má ustavit pozici Rady před jednáním všech tří stran. V Sandbagu se i nadále zasazujeme o úpravu výchozího bodu pro snižování emisí na více realistickou úroveň, jakožto jediný způsob, jak odstranit dostatek povolenek a zprovoznit tak tento systém. Vybízíme každý členský stát, který to se změnou klimatu myslí vážně, aby podpořil tuto úpravu před tím, než bude příliš pozdě. Druhou možností pro ambiciózní státy je – díky klíčové změně, která byla schválena 15. února – nakoupit a zrušit povolenky jednostranně (do určitého limitu). To mohou státy provést bez nutnosti další dohody napříč EU. Švédská vláda již zveřejnila prohlášení, že přesně to se chystá udělat.

Ambicióznější státy Evropy uvažují nad tím, zda je zapotřebí užší spolupráce mezi vybranými členskými zeměmi k posílení pravidel systému. V případě Velké Británie, nesporného lídra v oblasti klimatické změny, vláda teprve začíná promýšlet řadu rozhodnutí, které ji čekají v rámci brexitu. Jedním takovým bude otázka, zda zůstat součástí systému emisního obchodování po té, co Velká Británie opustí Unii. To je komplexní problematika, na kterou zde nedokáži odpovědět. Ale současný uhlíkový trh, který váhavě krčí rameny, vybízí ministry k zamyšlení, zda se EU může i nadále stavět do role klimatického lídra tak, jako to dělala doposud.

Autorka je ředitelkou britského think-tanku Sandbag.

REKLAMA
REKLAMA