Problém slečny Nely aneb Co s textilním odpadem?

Sběrné kontejnery jsou skvělé, ale problém textilního odpadu nevyřeší, píše zakladatel Centra managementu udržitelnosti na Vysoké škole ekonomické v Praze Jaroslav Pašmik.
textilní odpad
© Shutterstock / Maridav

Článek původně vyšel v zářijovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Slečna Nela studuje třetí ročník vysoké školy. Právě se svým týmem řeší projekt, ve kterém má navrhnout městské části Praha 7 způsob, jak se vypořádat s textilním odpadem. Nebo přesněji: Jak se vlastně vypořádat s kontejnery na sběr textilního odpadu. Lidé z Prahy 7 totiž říkají, že kontejnery jsou ošklivé, že zabírají místo na ulici a že je kolem nich nepořádek. Proto by se jich nejraději zbavili. Jenže ono to asi nebude tak úplně jednoduché. Firmy, které kontejnery rozšiřují po Praze, tvrdí, že dávají použitému textilu nový život, místo toho, aby končil na skládkách. Tyto firmy navíc říkají, že část zisku, který prodejem použitého textilu vytvoří, dávají na charitu. Vypadá to, že sběrné kontejnery řeší palčivý problém dnešní doby, kterým je narůstající textilní odpad. „Je to opravdu tak? Máme kontejnery redukovat, nebo naopak rozšiřovat?“ ptá se Nela.

Neskutečný blahobyt

Jedna věc je jistá. Ještě nikdy v historii neměli lidé k dispozici tolik oblečení, jako v dnešní době. Módní průmysl nyní chrlí přes 150 miliard kusů oblečení ročně. Na každého člověka včetně nemluvňat tedy ročně připadá asi 21 nových kusů módy. To je úplně nový trend, který nemá obdoby. Říká se mu „rychlá móda“ (fast fashion). Pro rychlou módu je typické, že se jí firmy snaží prodávat široké veřejnosti co nejlevněji, v co největším množství a co nejrychleji po tom, co nové modely představí návrháři na módních přehlídkách. Jestliže ještě před dvaceti lety se kolekce střídaly podle ročních období maximálně čtyřikrát do roka, dnešní typická doba střídání módy na pultech obchodů kdekoli na světě je asi dva týdny.

Ještě nikdy v historii neměli lidé k dispozici tolik oblečení, jako v dnešní době.

Například řetězec ZARA produkuje více než deset tisíc nových položek oblečení ročně. Výzkumy ukazují, že zákazníci se do obchodů ZARA vrací zhruba 17krát ročně. Když je zboží vyrobeno, ohřeje se na pultech jen krátce a je velmi rychle nahrazeno jiným. Nový rychlejší způsob výroby umožnily nové výrobní technologie, nové možnosti komunikace skrze internet a zrychlení dopravy. A značek produkujících rychlou módu je celá řada. Nejen Zara, ale také H&M, Newyorker, Calvin Klein, C&A a mnoho dalších.

Podle průzkumu společnosti Deloitte z roku 2013 vzrostl textilní odpad za posledních padesát let více než šestkrát.

Není těžké si představit, že tento nárůst produkce představuje obrovský tlak na životní prostředí, a to hned v několika ohledech. Vezměme si například, že jen při výrobě jednoho trička se spotřebuje asi 50 – 75 litrů vody a zhruba 25 kilowatů elektrické energie, nemluvě o syntetických hnojivech a použité orné půdě na produkci bavlny. Pokud si kupujeme průměrně 21 nových kusů oblečení ročně, co děláme s tím starým, co máme ve skříni? A jsme zpět u problému studentky Nely, kontejnerů a Prahy 7.

Nela je v šoku

Podle průzkumu společnosti Deloitte z roku 2013 vzrostl textilní odpad za posledních padesát let více než šestkrát. Nejdramatičtější nárůst je přitom otázkou posledních dvaceti let. Lidé si prostě nákupy levné rychle se měnící módy užívají. Chtějí se neustále vyjadřovat novými a novými módními modely. Na tom není nic špatného. Málokterý spotřebitel ale ví, co jeho nová vášeň vlastně obnáší.

Díky velkovýrobě, novým technologiím, snížení kvality produkce a využíváním levné pracovní síly se sice podařilo snížit cenu módy a dostat ji rychleji k masám, ale jak už jsme naznačili výše, náklady se přesouvají jinam. Vznikají mimo jiné právě ve sféře spotřeby. „Ale módní průmysl produkuje ročně 150 miliard kusů oblečení,“ připomíná Nela. Takže to znamená, že většina toho oblečení putuje do kontejnerů? Vlastně ano. Podle výzkumů končí asi 60 % nového oblečení v odpadu. Nela je z toho v šoku. A to ještě neví, co se děje s oblečením poté, když je odloží do kontejneru.

Malý háček

Rychlá móda už nám začíná lézt doslova ušima. Je jí tolik, že se v ní doslova topíme. Když se tedy naskytne příležitost pohodlně se oblečení zbavit, rádi to uděláme. Vždyť ten sběrný kontejner je za rohem, tak to do něj hodíme. A ještě někomu pomůžeme. To je častý přístup. Ospravedlňujeme si tím naši vášeň pro nové a nové nakupování. Racionalizujeme si náš konzumní styl. Možná tušíme, že to není úplně košer, ale když to pomůže charitě. S tím je právě háček. Kde máme jistotu, že naše oblečení z kontejnerů někomu opravdu pomáhá?

Drtivá většina oblečení se za zlomkovou cenu prodává překupníkům, kteří ho posílají dál do rozvojových zemí. Tam likviduje místní textilní průmysl, anebo končí jako nezpracovatelný odpad na skládkách.

Jak se totiž ukazuje, toto oblečení velmi často putuje do třetích zemí. Společnost Potex, která některé kontejnery provozuje a patří k těm výjimečně transparentním, uvádí, že asi pouze 5% z celkového množství vybraného oblečené znovu použije v Česku. Drtivá většina se za zlomkovou cenu prodává překupníkům, kteří oblečení posílají dál do rozvojových zemí, kde toto oblečení likviduje místní textilní průmysl, anebo končí jako nezpracovatelný odpad na skládkách.

Kontejnery na použitý textil tedy problém neřeší, jen přesouvají mimo náš zorný úhel. „Co s tím? Nezdá se mi, že by zrušení kontejnerů situaci vyřešilo,“ přemýšlí Nela. A je to pravda. Pokud bychom v našich městech ze dne na den kontejnery na textilní odpad zrušili, jediné, čeho bychom asi tak dosáhli, by byly naplněné popelnice komunálního odpadu textilem.

Dva body a dál

Jednoduché a rychlé řešení tohoto problému neexistuje. Můžeme ale dělat kroky, které povedou k postupnému zlepšování situace. Jak zjistila studentka Nela, o problému rychlé módy a textilního odpadu až do tohoto projektu s Prahou 7 vůbec nevěděla.

Společnost se musí učit nevyhazovat, ale vyměňovat, prodávat nebo darovat k dalšímu použití.

Zaprvé tedy musíme zvyšovat povědomí o daném problému mezi mladými lidmi a vzdělávat širokou veřejnost. Spotřebitele je nutné vést k odpovědnějšímu nakupování, nejlépe k budování kvalitnějšího minimalistického šatníku a obecně ke snižování spotřeby. S tím souvisí posilování návyku sdílení textilu v rodině a bezprostřední sousedské komunitě. Společnost se musí učit nevyhazovat, ale vyměňovat, prodávat nebo darovat k dalšímu použití. To už se v komunitách děje. Pak nastupují tradičně second handy, vintage obchody a nově různé aplikace.

Za druhé je potřeba zvýšit využití odpadního textilu na našem území a zmenšit přelévání do rozvojových zemí. Tady by mohla pomoci například spolupráce firem provozujících kontejnery, městských částí a firem používajících textilní odpad pro další výrobu. V Centru managementu udržitelnosti na Vysoké škole ekonomické v Praze k oběma bodům navrhujeme řešení.

Kontejnery v novém hávu

Aby Praha 7 snížila výraznost a strakatost kontejnerů na textilní odpad, nařídila jejím provozovatelům nejpozději v průběhu září 2017 přetřít kontejnery na neutrální šedou barvu. K tomu nás napadlo, že by tyto plechové krabice mohly sloužit jako nosič informací o správném spotřebitelském chování. Výrobci by se na nich neměli chlubit, jak vyhozený odpad pomáhá, což je zavádějící a navíc pomáhá racionalizovat nadměrnou spotřebu. Na kontejnerech by se naopak měly objevit informace o škodlivosti nadměrné spotřeby a o problémech, který odpad způsobuje v rozvojových zemích.

Na kontejnerech by se měly objevit informace o škodlivosti nadměrné spotřeby a o problémech, který odpad způsobuje v rozvojových zemích.

Na pilotním projektu jsme se domluvili s firmou Potex, která ústy své jednatelky Lenky Jachninové slíbila opatřit své přetřené kontejnery na Praze 7 právě zmíněnými informacemi. Jako Centrum managementu udržitelnosti při VŠE jsme se do projektu rozhodli navíc přizvat českou pobočku mezinárodní organizace Fashion Revolution, která se zabývá osvětou v oblasti módy. Fashion Revolution by nám měla pomoci co nejlépe formulovat vzkaz pro spotřebitele, který se objeví na kontejnerech.

A ještě jedna zajímavá věc se stala. O našem projektu se doslechla jedna studentka umění z Ústí nad Labem, která v rámci své klauzurní práce udělala vysoký sloup z textilního odpadu. Tento sloup je mementem a mohl by sloužit jako základ pro výstavu o problémech textilního odpadu a odpovědné spotřebě, kterou by měly ve svých obchodech umístit věhlasné firmy produkující rychlou módu a velké nákupní domy.

Konsorcium

Vzdělávání a informační kampaně jsou základem pro pozitivní změnu, ale potřebujeme také připravený odpadní průmysl. Dalším krokem v našem projektu je proto spolupráce firem, neziskovek, akademiků a městských částí na zpracování textilního odpadu přímo v místech, kde vzniká. Naše představa je taková, že městská správa a firmy produkující rychlou módu by měly vytvořit určité podmínky pro provoz organizací provozujících sběrné kontejnery.

Mělo by vzniknout určité konsorcium, které pomůže při budování kapacit, které v tuto chvíli chybí. Město může nabídnout prostory a určitou pomoc při informování občanů, firmy rychlé módy mohou zprostředkovat know how při zpracování textilu a zajistit zpětný odběr určité jeho části. Neziskovky a sociální podniky mohou pomoci při komunikaci, práci při třídění odpadu a jeho zpracování. Tímto způsobem se může zpomalit metabolismus rychlé módy a v dlouhodobém výhledu může klesnout i počet sběrných kontejnerů. „K tomu vede ještě dlouhá cesta, ale už jsme po ní vyrazili,“ usmívá se Nela.

REKLAMA
REKLAMA