Zrušení projektu South Stream je logickým krokem Gazpromu, budoucnost vidí spíše v Asii

1. prosince na tiskové konferenci v turecké Ankaře Vladimir Putin oznámil, že Rusko nebude pokračovat ve výstavbě ambiciózního projektu v ceně 40 miliard dolarů - plynovodu South Stream - s tím, že Moskva není s to realizovat výstavbu bez souhlasu Bulharska. Konec projektu vzápětí potvrdil i šéf plynárenského koncernu Alexej Miller. Nad souvislostmi tohoto kroku se zamýšlí Hedvika Koďousková a Martin Jirušek.
Koďousková, Jirušek
zdroj: Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Projekt South Stream měl společně s plynovodem Nord Stream obcházet tradiční tranzitéry ruského plynu (zejména Ukrajinu, i když tento důvod nebyl explicitně zmiňován) a dle řady komentátorů nesl jasný geopolitický podtext. Výhodou projektu mohlo být jeho vedení přes země s vřelejšími vztahy k Moskvě a tedy omezení rizika opakování „ukrajinského scénáře“.

Životaschopnost South Streamu po ekonomické stránce byla od počátku nejistá.

Ačkoli je Rusko v řadě případů ochotné upřednostnit své strategické cíle před ekonomickou nákladností projektů, životaschopnost South Streamu po ekonomické stránce byla od počátku nejistá. Zejména při dodržení unijních principů jednotného trhu s energiemi, především doložky přístupu třetích stran, by byla návratnost projektu problematická. Navíc Rusko by fakticky vynaložilo obrovskou částku na výstavbu další zásobovací cesty, která není nutně třeba. Měnící se podmínky na regionálních trzích pak výstavbě South Streamu nenahrávají vůbec. Spíše se zdá, že je Gazprom nucen čelit nové realitě a flexibilně revidovat své dosavadní strategie. Níže rozebereme důvody, proč je z našeho pohledu zrušení projektu South Stream vlastně logickým krokem.

Evropa versus Asie

V aktivitách společnosti je stále patrnější rostoucí orientace na asijský trh. Po deseti letech tvrdého vyjednávání uzavřely v květnu tohoto roku Gazprom a čínská CNPC dohodu o dodávkách 38 miliard m³ (bcm) zemního plynu ročně po dobu třiceti let „východní větví“. První část tzv. projektu „Power of Siberia“, vedoucího z východní Sibiře do Vladivostoku na Pacifické pobřeží, má přivádět plyn z nalezišť Kovykta v Irkutsku a Chayanda na hranice s Čínou, odkud bude zbudována odbočka na čínské území. Zahájení dodávek plynu je plánováno na rok 2018. Zatímco dříve se Gazprom jevil jako neúprosný vyjednavač, který trval na výstavbě západní varianty plynovodu (projekt Altaj se vstupní bránou do Číny mezi Kazachstánem a Mongolskem) i na vyšší ceně plynu pro čínského odběratele, tlak politického vedení (Interfax, 2012), ale i měnící se podmínky na mezinárodních trzích přiměly Gazprom upustit od předchozích nároků a přikročit k praktické realizaci projektu.

Zatímco nárůst poptávky po plynu v Evropské unii (EU) slábne, asijské ekonomiky, zejména Čína, zaznamenávají její mimořádný vzestup. Zatímco se v roce 2000 v Číně spotřebovalo přibližně 28 bcm plynu, v roce 2013 už Čína poptávala téměř 162 bcm zemního plynu ročně při stávající domácí produkci 117 bcm. Více zemního plynu spotřebovaly ve stejném roce už jen USA, Rusko a Irán. V roce 2009 předstihla Čína Japonsko a stala se nejvýznamnějším spotřebitelem zemního plynu v regionu. Důležitost oblasti má přitom dále stoupat, Asie-Pacifik má být do budoucna středobodem mezinárodně obchodovaného plynu. Vzhledem k přímořskému charakteru řady spotřebitelů je zde předpoklad, že největší nárůst zaznamená obchod s LNG (IEA, 2013, s. 124-125).

Není tedy překvapivé, že i z oficiálních ruských zdrojů lze vyčíst předpoklad, že podíl evropských trhů na celkovém exportu zemního plynu z Ruska bude postupně klesat na úkor východních odběratelů. Energetická strategie Ruské federace do roku 2030 přímo hovoří o ponechání dodávek plynu na evropský trh na nutné úrovni, zatímco export východním směrem má být několikanásobně posílen (ME, 2010, s. 80). Také novelizace Energetické strategie Ruska do roku 2035 konstatuje, že poptávka po zdrojích energie bude u tradičních odběratelů stagnovat a naopak poroste v zemích a regionech s omezenou ruskou působností (ME, 2014). Tento závěr potvrzuje i Mezinárodní agentura pro energetiku (IEA), podle které bude míra exportu ruskými plynovody do roku 2020 narůstat pouze umírněně. Výraznější expanzi očekává až po roce 2020 a to právě v souvislosti s výstavbou plynovodu do Číny (IEA, 2013, s. 126).

Gazprom se musí přizpůsobovat unijnímu trhu s energiemi, který jde proti jeho tradiční strategii.

V potaz je třeba vzít také zhoršující se pozici Gazpromu v Evropě s ohledem na legislativu EU. Gazprom se musí přizpůsobovat zejména unijnímu vnitřnímu trhu s energiemi, který jde proti jeho tradiční strategii individualizace kontraktů a udržování rozděleného plynového trhu. Rostoucí provázanost trhů, tlak na renegociaci dlouhodobých kontraktů a potlačení principu doložky cílového odběratele významně mění podmínky působení na trhu. Gazprom již není jeho tvůrcem, stává se spíše jeho subjektem. Je nucen dodržovat pravidla, která jeho pozici dominantního dodavatele oslabují.

S dynamickým růstem spotřeby zemního plynu v Asii a menšími požadavky na import ruského plynu v Evropě koinciduje předpoklad umírněného vzestupu poptávky v Rusku (IEA, 2013, s. 104) a také očekávaný nárůst konkurence na trhu se zkapalněným zemním plynem (ze strany exportérů z USA, Kanady, Austrálie, východní Afriky, apod.) (ME, 2014). Dle vlastních slov Vladimira Putina: „USA a Kanada aktivně pokračují v těžbě nekonvenčního plynu… Také další trend je v plném proudu – rostoucí obchod s LNG“ (Interfax, 2012). To vše jsou faktory, které nutí Gazprom upřít svou pozornost směrem na východ, kde se největší nárůst poptávky po LNG předpokládá.

Rostoucí domácí konkurence 

Obavy, že na asijský trh doputují tankery ze zemí vyvážejících zkapalněný zemní plyn dříve, než Rusko stačí dostatečně rozvinout bohatá avšak doposud nerozvinutá naleziště zemního plynu na východní Sibiři, však nejsou jedinými faktory, jež mají za následek revizi strategií Gazpromu. Plynárenský koncern totiž čelí i rostoucí domácí konkurenci v podobě alternativních projektů Novateku (Jamal) a Rosněftu (Sachalin I.). V rámci snahy ovládnout do roku 2020 až 10 % světového trhu s LNG omezila ruská vláda dřívější monopol Gazpromu nad zahraničním exportem zemního plynu na plynovody. Dodatek ke „Gas Export Law“ tak otevírá možnost vývozu LNG z Ruska alternativním exportérům (Reuters, 2013). V případě, že by se tak Gazpromu nepodařilo zavčas proniknout na lukrativní asijský trh, mohl by na tomto poli brzy čelit jak konkurenčním dodávkám nezávislých producentů, tak jiným ruským státním společnostem.

Nedávný vývoj naznačuje, že se na vývoz LNG ostatně zaměřil i samotný Gazprom. Koncern uvedl, že zvažuje případnou expanzi již fungujícího exportního projektu Sachalin II. Gazprom podepsal se svým partnerem na projektu, společností Shell, na počátku tohoto roku memorandum („roadmap“) týkající se výstavby třetího zařízení na zkapalňování plynu. Alexej Miller, CEO Gazpromu, komentoval událost těmito slovy: “Světový trh s LNG je na vzestupu – především v asijských zemích. Nové kapacity pro vývoz LNG jsou klíčové k dosažení silné pozice společnosti na tomto trhu.“ (Gazprom, 2014). Přesto, že podobná memoranda nelze ve světě energetického businessu považovat za rozhodující (např. mezi Ruskem a Čínou jich bylo uzavřeno několik, než obě strany dospěly ke konečné dohodě o dodávkách plynu východní větví), lze tuto událost přičíst k revizi strategií Gazpromu s ohledem na měnící se situaci na světových trzích.

Investice a jejich financování

Jako problematické se dále ukazuje financování investic, respektive projektů. Pro vývoz zkapalněného zemního plynu na asijský trh Gazprom dříve upřednostňoval vlastní projekt ve Vladivostoku. Terminál měl být zásoben jak ze Sibiře, tak ze Sachalinu III. (Gazprom, 2014). Po říjnovém jednání Gazpromu a CNPC však Alexej Miller prohlásil, že Rusko zvažuje vývoz plynu do Číny plynovody jako alternativu k Vladivostoku (Gazprom, 2014). Významná světová média, jako například Financial Times, přičítají odklad projektu protiruským sankcím, které komplikují dceřiným společnostem Gazpromu zisk některých klíčových technologií a komponentů a také potřebných finančních prostředků od západních bank a investorů (FT, 2014). Podobným problémům patrně čelil i projekt South Stream, který byl v říjnové revizi investičních a finančních strategií Gazpromu (s ohledem na „geopolitickou situaci“ v Evropě a americké a unijní sankce) ještě označován za prioritní projekt (Gazprom, 2014). Západní banky se nicméně pod vlivem protiruských sankcí zdráhaly poskytnout půjčky k výstavbě nákladné podmořské sekce (FT, 2014). Plány na výstavbu mimořádně finančně náročných projektů se tak střetávají s pro Gazprom nepříznivým klimatem na globálních finančních trzích.

Na pořadu dne tak zůstávají především investice do výstavby sibiřské infrastruktury, přestože je „Power of Siberia“ v odhadované ceně 55 miliard USD mimořádně nákladným projektem i na poměry Gazpromu. Rozhodující roli zde hraje angažmá Číny, která má investovat až 20 miliard USD do výstavby čínské části plynovodu a souvisejících zařízení. Přestože detaily dohody nejsou veřejně známé, spekuluje se i o poskytnutí výhodné půjčky ve výši 25 miliard USD, kterou má Čína k rozvoji náročného investičního projektu zprostředkovat výměnou za budoucí dodávky plynu (Reuters, 2014). Spolupráce s Čínou by mohla částečně saturovat i dřívější investice Gazpromu na Jamalském poloostrově. Avšak nejistota poptávky na jeho současných hlavních trzích (domácí trh, oblast bývalého SSSR a Evropa) a vzestup nových hráčů na domácím trhu vedou k nejistotě, zda bude tento potenciál plně využit. Čím vyšší bude navíc produkce Jamalu na úkor klesající výtěžnosti starších polí Gazpromu, tím vyšší budou náklady plynárenského koncernu. Zpráva o uzavření rámcové dohody mezi Gazpromem a CNPC o dovozu plynu z Ruska „západní větví“ (CNPC, 2014) může být jen politickým gestem pro Západ – demonstrací budoucí schopnosti Gazpromu oba trhy propojit a flexibilně reagovat na regionální vývoj poptávky (ale i politických a ekonomických vztahů). Může se však jednat i o prostou reflexi současných trendů ve smyslu – když už investovat do nákladné infrastruktury, pak směrem k trhům, které rostou.

Neochvějná víra v evropský trh s plynem je věcí minulosti.

Z výše uvedeného je patrné, že neochvějná víra v evropský trh s plynem a jeho schopnost přinášet ruskému plynovému sektoru dostatečné zisky je věcí minulosti. Připočteme-li obecně zhoršenou pozici Ruska na finančních trzích a problematickou návratnost projektu, dospějeme k závěru, že zrušení výstavby plynovodu South Stream dává ekonomický smysl a pravděpodobně tedy není politicky motivovaným krokem.

Autoři působí jako lektoři a analytici na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Kontakt: jirusek.martin@mail.muni.cz, kodouskova@mail.muni.cz.

Použité zdroje:

CNPC. (2014). CNPC signs cooperation agreement with Gazprom. Available at: (http://www.cnpc.com.cn/en/nr2014/201411/96321e205ae94c74a1d2ba2f12381ad6.shtml)

Financial Times (FT). (2014). Gazprom considers shelving Vladivostok LNG project. Dostupné na: (http://www.ft.com/intl/cms/s/0/16eb3ef2-509b-11e4-8645-00144feab7de.html)

Gazprom. (nedatováno). Eastern Gas Program: potential for Far East and Eastern Siberia. Dostupné na (http://www.gazprom.com/about/production/projects/east-program/)

Gazprom, (nedatováno). Yamal megaproject. Dostupné na (http://www.gazprom.com/about/production/projects/mega-yamal/)

Gazprom. (2014). Gazprom and Shell sign roadmap for third train of Sakhalin II project. Dostupné na: (http://www.gazprom.com/press/news/2014/february/article184850/)

IEA. (2013). World Energy Outlook, 2013. Paris: IEA Publications.

Interfax. (2012). Putin orders Gazprom to prepare key principles of gas export policy. Dostupné skrz: Russia Beyond the Headlines:
http://rbth.co.uk/articles/2012/10/24/putin_orders_gazprom_to_prepare_key_principles_of_gas_export_policy_19390.html)

Ministry of Energy of the Russian Federation (ME). (2010). Energy strategy of Russia for the period up to 2030. Moscow: Institute of Energy Strategy.

Ministerstvo energetiky Rossijskoj Federacii (ME). (2014): Energetičeskaja Strategija Rossii na period do 2035 goda. Moskva. Dostupné na: (http://minenergo.gov.ru/upload/iblock/665/665a6512e64ffd5e3d30d9448d7b7fff.pdf)

Reuters. (2013). Russia’s Putin approves LNG exports for Gazprom’s rivals. Dostupné na: (http://www.reuters.com/article/2013/12/02/russia-lng-idUSL5N0JH0W420131202)

Reuters. (2014). Details of Russia-China gas deal. Dostupné na: (http://www.reuters.com/article/2014/05/23/us-gas-russia-china-pipeline-factbox-idUSBREA4M0AE20140523)

Další zdroje

REKLAMA
REKLAMA