Přes supercentralizaci k decentralizaci

„Velkou“ energetiku budeme ještě hodně dlouho potřebovat. Je úkolem státní správy nastavit podmínky a cenovou strukturu v tzv. regulovaných odvětvích tak, aby byla zajištěna koexistence mezi „velkou“ a „malou“ energetikou bez masivního odpojování od centrálního zásobování teplem či elektrické sítě, píše ve svém komentáři odborník na energetiku Milan Šimoník.
OZE EU
© Unsplash.com / Luca Bravo

Občas slyším, jak nám nové technologie umožní energetickou soběstačnost a nezávislost na centralizované energetice. Taky se těším na svět, kde každý budeme mít na oblečení či na hlavě solární panel (někteří ho už máme) a budeme chodícími elektrárnami.

Cesta k tomuto ideálnímu světu však zřejmě povede přes velmi silnou centralizaci. Prof. Quaschning ve své přednášce potvrzuje základní směřování německé energetiky, tedy že dekarbonizace se plánuje skrze elektrifikaci sektorů dopravy a tepla. Z velké míry přímo (tepelná čerpadla, elektromobilita) a částečně v kombinaci s P2G (Power to Gas, přeměna elektrické energie na plynná paliva – pozn. red.). Spotřeba elektřiny proto bude do budoucna podstatně růst. Též upozorňuje, že současným tempem bude německá energetika dekarbonizovaná nejdříve v roce 2150. Přestože za úspěch Energiewende lze považovat výrobu třetiny elektřiny z OZE, podíl OZE na konečné spotřebě energie vzrostl v roce 2016 o pouhých 0,5 % na 12,5 %. Je tedy stále o něco menší než v Česku či na Slovensku se 14 %.

Ve své poněkud extrémním návrhu proto žádá výrazné zvýšení tempa růstu výroby elektřiny z OZE. Dnešní výroba elektřiny v Německu je přibližně 600 TWh, z toho OZE asi 180 TWh. Růst výroby z OZE na 1300 TWh do 2040 je samozřejmě nereálný, ale naznačuje trend, kterým se německá energetika bude v příštích desetiletích ubírat, tedy k velkému podílu výroby z větrných parků na moři i na pevnině. K tomu fotovoltaika a zanedbatelný podíl dalších zdrojů. Potenciál vody je omezený a využívání biomasy bude kvůli konfliktu s pěstováním potravin omezeno na případy, kdy elektřina použitelná není, např. biopaliva pro leteckou dopravu či přímé užití v průmyslu (viz graf níže).

Energiewende OZE

Podstatným trendem německé (a evropské) energetiky při geograficky nerovnoměrně rozmístěných zdrojích OZE bude tedy silná centralizace, významná role velkých firem, zvyšující se nároky na rozsah a řízení přenosové a distribuční soustavy a zejména stále větší koordinační role státu či EU.

Rozvoj decentralizovaných technologií sice postupně umožní ve vhodných případech (domy, obce) nezávislost a soběstačnost, ale to je nereálné pro města a průmyslové aglomerace. V německé energetické politice je proto též zdůrazňován význam tepelných sítí, které kromě toho, že umožňují využívat výhody flexibilní kogenerační výrobu elektřiny a tepla (spalující zemní plyn a do budoucna syntetický zemní plyn) budou ve stále větší míře sloužit k integraci různých dalších zdrojů tepla dostupných v dané lokalitě – solární, geotermální, biomasa, tepelná čerpadla či odpadní teplo.

„Velkou“ energetiku budeme tedy ještě hodně dlouho potřebovat. Je úkolem a zodpovědností státní správy nastavit v současném měnícím se prostředí podmínky a důvěryhodnou cenovou strukturu v tzv. regulovaných odvětvích (distribuce elektřiny, plynu či teplárenství) tak, aby byla zajištěna koexistence mezi „velkou“ a „malou“ energetikou bez masivního odpojování od centrálního zásobování teplem či elektrické sítě.

Další autorovy komentáře lze najít na webu Energetika v souvislostech.

REKLAMA
REKLAMA