Klimatická konference v Paříži

Od 30. listopadu do 11. prosince 2015 se v Paříži koná 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), známá také pod zkratkou COP21 (21st Conference of the Parties). Mimořádně vysoká účast naznačuje význam tohoto fóra, jehož výsledkem se má stát v první řadě přijetí závazné pro všechny členy OSN dohody o klimatické změně.

planeta
zdroj: shutterstock.com; autor: Sergey Nivens

V pařížském Le Bourget probíhá v těchto dnech v pořadí již 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu známé též jako COP21.

Mimořádně vysoká účast (skoro 50 000 participantů, z toho na 150 hlav států a vlád) naznačuje význam tohoto fóra, jehož výsledkem se má stát v první řadě přijetí – poprvé od podepsání Kyotského protokolu v roce 1997 – závazné pro všechny členy OSN dohody o klimatické změně.

Nutnost zásadních kroků je dána nejen chybějící (od r. 2009 jednotnou pro všechny země) strategií boje proti globálním antropogenním změnám klimatu, ale i zjištěním posledních let, že tyto změny probíhají rychleji, než se očekávalo.

Nicholas Stern, předseda Grantham Research Institute on Climate Change and the Environment na Londýnské škole ekonomie uvádí, že hrozí nejen to, že se nepodaří udržet oteplování atmosféry do roku 2100 na plánovaných 2 °C, ale skutečný růst průměrné teploty může být až 5 °C.

Velice odlišný přístup jednotlivých zemí k problematice emisí skleníkových plynů pramení nejen z odlišnosti politických názorů jejich vlád, ale především z různých fází hospodářského vývoje, ve kterých se oné státy nachází. V Paříži jsou všechny oči upřeny hlavně k USA a Číně jako největším znečišťovatelům – jaké závazky na sebe budou ochotni vzít.

Existují v zásadě tři ekonomické cesty ke snížení emisí. Je to funkční trh s emisními povolenkami, zvýšení energetické účinnosti a investice do nízkouhlíkových technologií. Evropa se již tradičně přiklání spíše k mechanismům neekonomickým, tedy k administrativnímu diktátu a dotacím.

Spojené státy se ale jednoznačně vydaly cestou technologickou a zdá se, že se jim to vyplácí. Již v r. 2002 prezident George Bush ml. prohlásil, že ekonomický růst je nejlepším stimulátorem pro rozvoj „zelených“ technologií.

Tvrdil, že obyvatelé USA, Číny a Japonska nebudou souhlasit s brzděním růstu svého blahobytu, ale zároveň vyšší životní úroveň jim umožní pořízení nejnovějších technologií s vyšší energetickou účinností.

Do tohoto modelu evidentně spadá např. Tesla Motors, jejíž velice drahé luxusní elektromobily, často v kombinaci s vlastními solárními zdroji si movitější občané rozhodně nekupují díky vládním nařízením či dotacím.

Dalším důvodem, vedle tradičně silného automobilového a energetického lobby, proč se Amerika vyhýbá skoro všem závazným cílům v oblasti snížení emisi, je slabá (v porovnání například s evropskými státy) pravomoc tamní centrální vlády v otázkách ochrany životního prostředí. Většina této agendy spadá pod vlády jednotlivých států, což oslabuje Obamův mandát v Paříži.

Protržní přístup k prosazování nízkouhlíkových technologií se má dle USA používat i vůči zemím třetího světa. Tedy jít pro něj raději příkladem a být zdrojem know-how spíše, než dotací. Dává to o to větší smysl, když si vzpomeneme, že drtivá většina těchto zemí se nachází v tropických a subtropických oblastech naší planety tzn. na místech s nejvyšším solárním potenciálem.

Čína se stejně jako většina rozvojových zemí brání přijetí tvrdých závazků v oblasti omezení emisí a dožaduje se práva na extensivní rozvoj své ekonomiky, především těžkého průmyslu. Od roku 1990 se množství Čínou vypuštěného CO2 více než zčtyřnásobilo resp. ztrojnásobilo v přepočtu na jednoho obyvatele. Čínský prezident Xi Jinping zatím pouze prohlásil, že ČLR zastaví růst emisí oxidu uhličitého až v roce 2030, nesdělil však na jaké hladině.

Indie, dle IMF nejrychleji rostoucí ekonomika a v brzké budoucnosti nejlidnatější země světa, dala ústy svého premiéra Narendry Modiho hned v první den konference jasně najevo, že nehodlá podlehnout nátlaku USA a EU a dožaduje se climate justice tedy „klimatické spravedlnosti“. Navíc, z Indie se dle Modiho má brzy stát solární velmoc, čemuž má posloužit i nově založená Mezinárodní solární aliance (International Solar Alliance) se sídlem v Novém Dillí, jejímž hlavním úkolem bude „solární elektrifikace“ především latinskoamerických a afrických zemí. Je až zarážející, nakolik to souzní s Bushovou ryze kapitalistickou doktrínou šíření technologie.

Velice důležitým bodem k dořešení v Paříži by se měl stát též jednotný a spolehlivý systém monitoringu emisí. Není to například dlouho, co Čína odhalila, že posledních minimálně 15 let hlásila až o 17 % nižší spotřebu uhlí, než byla skutečnost. To údajně z důvodu podcenění vlivu malých výroben. Podobně se ve Spojených státech letos přišlo na to, že se v zemi skládkuje dvojnásobně více odpadu, než se doposud odhadovalo. Přitom skládky vypouští do ovzduší metan, který je oproti oxidu uhličitému 21x mocnější coby skleníkový plyn.

Konference potrvá do 11. prosince a její výsledky budou mít zajisté značný dopad na budoucí vývoj energetiky, dopravy, průmyslu i mnoha dalších odvětví světové ekonomiky.

Max Wandler je analytik EU Office/ Knowledge Centre ČS.

Další zdroje

REKLAMA

REKLAMA