Nová evropská úprava o vysílání pracovníků není kompromis, ale zpřísnění regulace volného trhu EU

Česká vláda kývla na kompromisní návrh revize směrnice o vysílání pracovníků, čímž nemile překvapila domácí podnikatelskou sféru. Upozorňuje na to Svaz průmyslu a dopravy ČR.
vysílání pracovníků
@ Pixabay

Návrh Evropské komise na novelu směrnice o vysílání pracovníků byl od počátku v rozporu s principy jednotného trhu. Na jedné straně Komise zveřejnila Strategii jednotného trhu a akcentovala čtyři jeho svobody. Deklarovala důraz na mobilitu pracovníků, vzhledem k tomu, že 40 % firem v EU trpí nedostatkem pracovní síly s potřebnou kvalifikací. Na druhé straně omezuje cirkulaci expertů, limituje vysílání pracovníků, a tedy současně i pohyb služeb přes hranice a téměř likviduje mezinárodní silniční přepravu.

Stejný plat za stejnou práci na stejném místě. Země EU se dohodly na kontroverzní směrnici. Více >>>>

„Jedná se o potenciálně nebezpečné regulace, které ohrožují fungování Evropské unie. Od začátku jsme proto byli proti revizi směrnice o vysílání pracovníků a ani Česká republika revizi ze začátku nepodporovala. Proto nás překvapilo, jak Česká republika nyní ustoupila ve jménu tzv. evropského kompromisu, a navíc to považuje za vítězné řešení. Ostatní nové členské státy se brání a řada z nich se zdržela podpory. Zarazilo nás, proč se tedy Česká republika nepostavila na stranu Litvy, Lotyšska, Maďarska, které se k dohodě nepřipojily, nebo se alespoň nezdržela hlasování jako Velká Británie, Irsko či Chorvatsko. Takový svůj postoj česká vláda navíc ani nekonzultovala s podnikatelskou sférou, což považujeme za nezodpovědné a nesprávné,“ komentuje Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Takhle si nepředstavujeme podporu podnikání a českých dopravců ze strany České republiky v EU.

„Z našeho pohledu není úprava směrnice o vysílání pracovníků žádný kompromis, ale zpřísnění regulace, a to až o polovinu, z původních 24 měsíců na 12 s možností prodloužení na 18 měsíců. Od našich členů víme, že současný stav evropského silničního balíčku je pro české dopravce neuspokojivý a silně diskriminační. Takhle si nepředstavujeme podporu podnikání a českých dopravců ze strany České republiky v EU,“ dodává Hanák.

Silniční balíček měl vyřešit spor o mzdy řidičů v EU. Čeští dopravci ho ale odmítají. Více >>>>

V původní směrnici nebylo omezení doby vyslání konkrétněji definováno. Vycházelo se z podstaty vysílání, tedy že se jednalo o dočasné vyslání po dobu poskytování služby. Původní návrh revize směrnice, který Komise předložila, chtěl definovat právě tu dočasnost a omezil dobu vyslání na 24 měsíců. To je doba, kterou by Svaz byl schopen akceptovat, protože během dvou let lze domluvený kontrakt nebo službu zrealizovat.

S ohledem na rostoucí význam tzv. business services (služeb pro podniky) a s tím spojené potřeby flexibility a mobility expertů, které podnikům chybí, může nově stanovený limit 12 měsíců vážně zasáhnout do firemních byznys plánů. U běžného typu služeb asi bude možné si délku vysílání uzpůsobit. Ale například IT firmy nebudou moc jít do dlouhodobých projektů, v resortu stavebnictví budou muset být zakázky a harmonogramy činností kalkulovány v daném časovém horizontu, aby bylo možné zajistit personální pokrytí vyslanými zaměstnanci. To samozřejmě představuje citelný zásah do fungování firem, ohrožuje jejich rozvoj a zachování konkurenceschopnosti.

Odměny pracovníků

Podle návrhu novely směrnice by firmy měly svým zaměstnancům v cizině platit odměnu, která bude zahrnovat veškeré složky předepsané v hostitelské zemi právními předpisy nebo obecně závaznými kolektivními smlouvami pro daný sektor ekonomiky. Takže například v České republice by zaměstnanci nenáležela jen minimální mzda, ale tzv. zaručená mzda, která je odstupňovaná podle složitosti práce. Její výši stanovuje nařízení vlády, mnohdy ji ale ještě upravují a dále zvyšují v konkrétních sektorech tzv. kolektivní smlouvy vyššího stupně.

Na první pohled je zřejmé, že pro firmy to bude znamenat zvýšení nákladů i administrativy.

K tomu by bylo nutné připočítat tzv. příspěvky. Většinou je zaměstnavatelé vyplácí za ztížené pracovní prostředí, ale mohou to být i různé benefity z oblasti péče o zaměstnance, stravenky a další podobné bonusy. Nezapočítávají se cestovní náhrady a podobné příspěvky určené k náhradě výdajů pracovníka na ubytování, stravování ani příspěvky na důchodové připojištění. Na první pohled je zřejmé, že pro firmy to bude znamenat zvýšení nákladů i administrativy.

Na vysílané zaměstnance by se měly vztahovat také kolektivní smlouvy

Směrnice předepisuje povinnost členských států uveřejnit na jedné webové stránce přehled kolektivních smluv a relevantních předpisů. Svaz vidí problém v tom, jak to bude naplněno v praxi. Jeden z návrhů bylo, aby se se zněním kolektivních smluv seznámil i obchodní partner, ke kterému firma své zaměstnance z ČR vyšle. Svaz se toho obával, protože to pro obchodní partnery znamenalo další zvýšení administrativní zátěže.

REKLAMA
REKLAMA