Jak na vztahy Evropské unie a Turecka?

Vztahy Evropské unie a Turecka jsou spjaté již více než 60 let a Turecko je jedním z nejvýznamnějších sousedů Evropské unie. V současnosti je ovšem vzájemné nastavení vztahů ovlivněno mnohem více faktory než dříve, a to dohodou mezi Evropskou unií a Tureckem o navrácení migrantů, otázkou spojenou s liberalizací vízového styku nebo vnitropolitickou situací v Turecku.
cíl pro energetickou účinnost
© Blog Tomáše Prouzy

Liberalizace víz jako cesta přibližování?

Evropská komise pro nastavení vízového styku s Tureckem stanovila 72 podmínek, po jejichž splnění by mohli občané Turecka cestovat na území Evropské unie bez nutných vízových povolení. Nejdůležitějších sedm je stále v procesu plnění. Jedná se o podmínky, které souvisejí převážně se zvýšením bezpečnosti pohybu, boje proti terorismu a ochrany osobních údajů.

Za významnou podmínku, která by měla být splněna, považuji zavedení biometrických pasů, díky kterým bude možné eliminovat možná bezpečnostní rizika pro Evropu. Není ovšem možné, abychom vyhověli turecké snaze o propojení dohody o navrácení migrantů s vízovou liberalizací. Musí zde existovat jasné oddělení těchto dvou procesů a turecká strana si musí být jasně vědoma, že uvolnění vízového styku podléhá splnění technických podmínek.

Turecko jako silný hráč

Turecko je naším strategickým partnerem v mnoha oblastech. Z geopolitického hlediska má výrazný vliv a stejně jako Evropa čelí zhoršené bezpečnostní situaci a teroristickým útokům. V rámci plnění dohody s EU z března 2016 uzavřelo svoje hranice a napomohlo prudkému snížení nelegální migrace za hranice schengenu. Se svou druhou největší armádou v NATO jde navíc o jednoho z nejvýznamnějších hráčů celé alianční politiky. Zapomenout nesmíme ani jeden zřejmý fakt – Turecko je dlouhé roky kandidátskou zemí EU a s EU jej pojí celní unie, o jejíž modernizaci se dnes jedná.

V létě loňského roku jsme však byli svědky neúspěšného pokusu o převrat a od té doby mnozí upozorňují na stále se zrychlující odklon od demokratických principů. Došlo k čistkám ve státních institucích od armády, přes univerzity až po soudy a stranou nezůstala ani média.

Tento vývoj by mohl výrazně narušit vztahy na mnoha úrovních. Zaprvé mezi členy NATO navzájem a mezi NATO a Evropskou unií, neboť v rámci prohlubující se evropské spolupráce v obraně se předpokládá úzká kooperace právě se Severoatlantickou aliancí. Nemůžeme si dovolit přijít o partnera, který má klíčovou politickou a regionální roli, která se projevuje v přechodném přijímání syrských uprchlíků, členství v koalici proti aktivitám tzv. Islámského státu nebo spoluúčasti na boji proti terorismu v rámci Globálního protiteroristického fóra.

Zadruhé by odcizení Evropy a Turecko mohlo ohrozit dlouhodobé procesy, jako jsou vízová liberalizace, rozšiřovací vyjednávání či zmíněná modernizace celní unie. Třetím otazníkem je potom možnost jednostranného vypovězení migrační dohody z loňského března.

České vztahy s Ankarou

Spolupráce je silná i na bilaterální úrovni. Naposledy Turecko navštívila obchodní mise ministerstva zemědělství a před Vánoci ministr zahraničí, který zde zdůrazňoval potřebu pokračování strategického dialogu mezi EU a Tureckem. Máme zájem na přístupových rozhovorech, vojenské spolupráci v rámci NATO i obchodních vztazích.

Pro Turecko je navíc Česká republika významným partnerem v oblasti energetiky. Zhruba čtvrtina českých ropných dovozů je vedena přes území Turecka, což je klíčové z hlediska energetické bezpečnosti České republiky. Zároveň se české firmy v Turecku podílejí na řadě energetických projektů, v rámci nichž staví elektrárny nebo dodávají Turecku české turbíny. Turecko také představuje náš třetí nejvýznamnější exportní trh mimo Evropskou unii.

Neskrývejme, co nám vadí

Vidíme tedy, že Turecko je partnerem, kterého prostě nemůžeme opomíjet ani z evropského, ani z národního hlediska. Současná situace a události následující po potlačeném mocenském puči však v mnohých vyvolávají obavy, co bude dál. Politické proklamace, které se ozývají čas od času z Ankary, pak zbytečně jitří situaci.

To, že naše spolupráce s Tureckem funguje a že se nám díky dohodě EU a Turecka podařilo dostat migrační krizi pod kontrolu, ale neznamená, že budeme přehlížet věci, se kterými nesouhlasíme. Pro nás, kteří důvěřujeme principům evropské integrace, je zásadní udržení standardů Evropské unie – dodržování ochrany lidských práv, zásady právního státu, zajištění bezpečnosti a svoboda slova.

Pokud dokážeme trvale požadovat naplňování těchto podmínek, můžeme mezi Tureckem a Evropskou unií budovat silnější partnerství a hledat společnou cestu.

REKLAMA
REKLAMA