Volba předsedy Evropského parlamentu: konec starých pořádků

Úterní volba ukázala, že předseda Evropského parlamentu už není okrajovou figurkou evropského vládnutí.
Antonio Tajani
Evropský parlament a nový předseda Antonio Tajani © European Parliament, 2017

Volba předsedy Evropského parlamentu nebývá konfliktním tématem. Dlouhodobě (až na velmi omezené výjimky) se v jeho čele pravidelně střídají zástupci sociálních demokratů a lidovců, tedy dvou největších politických skupin v tomto zastupitelském orgánu. Princip střídání, který byl zajišťován politickou dohodou, udržoval Parlament v relativně harmonickém stavu, neboť dva největší soupeři si již dopředu vše rozdělili. To jim také umožnilo efektivně kontrolovat důležitá místa v Parlamentu a nepouštět do nich menší politické skupiny.

Infografika: Jak funguje Evropský parlament >>>>

Již v roce 2014 bylo ale trochu zaděláno na malér. Předseda Parlamentu byl totiž poprvé zahrnut do skupiny čtyř nejvyšších evropských postů (předseda Komise, Evropské rady, Evropského parlamentu a Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku), které si lidovci a sociální demokraté v roce 2014 rozdělili v poměru 2:2. Toto nastavení dávalo jasně najevo, že buď nebude dodržen dlouhodobý zvyk střídání politických skupin na pozici předsedy Parlamentu, nebo bude narušen rovnovážný poměr dvou nejvlivnějších skupin na předních evropských postech.

Nový náhled na Evropský parlament

Úterní volba jasně ukázala, jak moc se změnil dlouhodobý konsensu na střídání moci na předsednickém postu. Po prvním kole bylo jasné, že jak kandidát lidovců, tak sociálních demokratů jde do boje naplno. Dlouhodobá politická dohoda dvou největších skupin tak nebyla uplatněna. Socialisti se rozhodli uhájit poměr 2:2.

To samotné svědčí o tom, že v Evropském parlamentu přibývá stále více a více politického souboje. Samotný fakt, že Parlament si byl v roce 2014 schopen poprvé prosadit předsedu Evropské komise, ho vynesl do vyšší politiky. Úterní souboj o post předsedy EP pak politizaci této instituce potvrdil. Je otázkou, zda se dlouhodobě díky těmto vlivům i velká koalice sociálních demokratů a lidovců nerozpadne a členové Parlamentu nebudou vytvářet čistě pravicové či levicové koalice.

Kdo nakonec rozhodl

Volba předsedy Parlamentu nakonec dospěla až do posledního čtvrtého kola, ve kterém rozhodovala prostá většina. V rámci těch předchozích měli oba hlavní kandidáti lidovců a sociálních demokratů nedostatek hlasů, neboť by v nich museli získat nadpoloviční počet hlasů všech poslanců. Ačkoliv je volba předsedy tajná, lze odhadovat, že pro lidoveckého kandidáta Antonia Tajaniho hlasovali lidovci a liberálové, kteří již dopředu vytvořili dohodu o podpoře společného kandidáta. Pro kandidáta socialistů Gianna Pittellu pak hlasovalo jen o něco více poslanců, než je v jeho sociálnědemokratické skupině. Zásadní tak bylo, pro koho se ve čtvrtém kole přikloní některé z menších politických skupin.

Místopředsedou Parlamentu se stal Čech Pavel Telička. Více >>>>

Ačkoliv evropští konzervativci v průběhu hlasovacího dne dávali najevo, že nepodpoří Tajaniho a o podpoře levicového kandidáta nemohla být vůbec řeč, byli to nakonec oni, kteří definitivně rozhodli. Před čtvrtým závěrečným kolem na základě politické dohody rozšířili koalici lidovců a liberálů a hlasovali pro Tajaniho. Tím tedy sice došlo ke střídání sociálních demokratů a lidovců na předsednickém postě Parlamentu, nicméně ne na základě dohody dvou největších skupin, ale na díky ad hoc vytvořené pravicové koalici. A to je  na parlamentní půdě zcela nový fenomén.

Autor působí jako analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

REKLAMA
REKLAMA