Energetická politika EU a její nástroje

Energetická politika Evropské unie je charakteristická svou zvláštní povahou. Sice na komunitární úrovni existuje, velká část pravomocí však nadále zůstává v rukou členských států. Hovořit proto o společné energetické politice – po vzoru společné zemědělské politiky či společné obchodní politiky – by bylo chybné.

ceska sporitelna česká spořitelna čs
ceska sporitelna česká spořitelna čs

Ve Smlouvě o ES či ve Smlouvě o EU není pro energetiku vyhrazena zvláštní kapitola. Římská smlouva pouze stanovuje, že činnosti Evropského společenství zaměřeného ke splnění svých cílů zahrnuje i opatření v energetice. Větší důraz na energetiku klade Smlouva o Ústavě pro Evropu, která jí věnuje samostatný oddíl a řadí ji mezi oblasti, ve kterých EU sdílí pravomoci s členskými státy. V rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k ochraně životního prostředí má energetická politika EU podle ústavní smlouvy za cíl:

  • zajistit fungování trhu s energií,
  • zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii,
  • podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie.

Otázka stanovení podmínek pro využívání energetických zdrojů i volby mezi různými energetickými zdroji je zachována v pravomoci členských států. Na současné podobě energetické politiky by tedy ani Ústava pro Evropu, která se nyní nachází ve stádiu klinické smrti, neměla nic změnit. Záležitostem spojeným s energetikou – trhu uhlím – se věnuje Pařížská smlouva zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (její platnost vypršela v roce 2002 a byla včleněna do Smlouvy o ES) a smlouva zakládající Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), která se zabývá bezpečným a efektivním využíváním jaderné energie.

Energetická politika EU má průřezový charakter. V rámci Evropské komise sice existuje Generální ředitelství pro energetiku a dopravu, energetickou problematikou se ale zabývají i GŘ pro vnitřní trh a služby či GŘ pro životní prostředí. V politické rovině je za obor odpovědný evropský komisař pro energetiku, kterým je od listopadu loňského roku Lotyš Andris Piebalgs. Na úrovni členských států se schází Rada EU pro energetiku, která sdružuje ministry členských států s energetikou ve svém portfoliu. V Evropském parlamentu je energetika v gesci Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, který má i české zastoupení. Jeho místopředsedou je europoslanec Miloslav Ransdorf a řadovými členy poslanci Jan Březina a Vladimír Remek.

Hlavní cíle a nástroje energetické politiky EU

Prvotním cílem evropské energetické politiky je zajistit stabilní dodávky energie a současně spotřebitelům poskytnout možnost nakupovat elektrickou energii, plyn či pohonné hmoty, apod. za dostupné ceny, a to vše při respektování ochrany životního prostředí. Energetika je jako jeden z klíčových sektorů evropské ekonomiky životně důležitá pro konkurenceschopnost a prostřednictvím ní pro realizaci Lisabonské strategie, dále pro naplňování závazků vyplývajících z Kjótského protokolu a rovněž významná je i z hlediska zajištění evropské bezpečnosti. Podle komisaře Piebalgse bude období do roku 2010 rozhodujícím momentem pro energetickou politiku EU. Zdá se pravděpodobné, že ceny ropy a zemního plynu minimálně ve střednědobém horizontu dále porostou. Unie musí zároveň podporovat Kjótský proces snižování emisí skleníkových plynů a udržovat si postavení vůdčího subjektu v odpovědnosti za životní prostředí na Zemi. Vzhledem k rozdělení přírodního bohatství je patrné, že Evropská unie bude do budoucna stále více závislejší na vnějších zdrojích energie. V závislosti na všech výše uvedených faktorech, které formují aktuální podobu evropské energetické politiky, můžeme identifikovat její tři hlavní současné cíle:

  • vytvoření efektivních otevřených konkurenčních trhů s elektřinou a plynem,
  • zajištění bezpečnosti dodávek energie,
  • dosažení přísných environmentálních cílů, zejména v boji proti klimatickým změnám.

K naplnění definovaných cílů je potřeba realizovat těchto šest hlavních priorit:

  1. zvýšit energetickou účinnost,
  2. dosáhnout správně fungujícího jednotného vnitřního trhu pro plyn a elektrickou energii ku prospěchu všech občanů,
  3. podporovat obnovitelné zdroje energie,
  4. posilovat jadernou bezpečnost,
  5. zabezpečit dodávky energie do Evropy a dále rozvíjet mezinárodní spolupráci v energetice,
  6. zlepšovat vztah mezi energetickou politikou a oblastmi životního prostředí a výzkumu.

Další zdroje

REKLAMA

REKLAMA