Společná zemědělská politika: Od semínek až ke sklizni po roce 2020

Společná zemědělská politika EU se vydává na cestu směrem k jednoduchosti a užitečnosti. Vyžádali si to jak ministři zemědělství, tak i samotní farmáři. Otázkou zůstává, jaké jsou její konkrétní nedostatky a jak by se měla politika změnit.
společná zemědělská politika
@ Pixabay

V červnu 2013 dali politici zelenou první velké reformě Společné zemědělské politiky (SZP). Následovaly měsíce plné dohadů o kvótách, dotacích a větší odpovědnosti za životní prostředí.

Výsledkem debat jsou nová pravidla SPZ, která vešla v platnost v roce 2015, tedy s ročním zpožděním. Političtí lídři, kteří je předtím odsouhlasili, však velmi brzy začali volat po změnách. Stěžují si, že některé části nové SZP jsou jen velmi těžko proveditelné.

V roce 2016 se proto Evropská komise rozhodla SZP zjednodušit a pomoci farmářům s její implementací. První kroky učinila letos a proces zjednodušení má trvat až do roku 2020.

„Potřebujeme zjednodušit SZP. Mluvím s mnoha farmáři, a právě toto je jejich hlavní poselství – udělejte to jednoduché, abychom to pochopili a hlavně abychom mohli v noci klidně spát,“ řekl EurActivu prezident Evropské asociace farmářů (COPA) Martin Merrild.

Kromě zjednodušení stojí zákonodárci EU před dalšími výzvami. Evropské instituce například zkoumají možnosti, jak produkovat „více s méně“, tedy jak uživit stále početnější populaci a zároveň ochránit životní prostředí před velkými zásahy.

Na budoucí podobě SZP po roce 2020 se však nepodílejí pouze evropské instituce. Komise otevřela dveře názorům veřejnosti při konzultacích, které se uskutečnily na jaře letošního roku. Při veřejných konzultacích došlo i na diskusi o zavedení nových technologií do zemědělského sektoru. Není ovšem zatím jasné, jak takzvané precizní a chytré zemědělství do nové SZP zahrnout.

Evropské zemědělství v průběhu věků

Evropské hospodářské společenství spustilo Společnou zemědělskou politiku již v roce 1962. Jedná se o systém unijních dotací a programů, na které jde nejvíce výdajů z rozpočtu EU – téměř 40 %, přičemž v 70. letech šlo až o 70 %.

Na SPZ se od jejího založení neustále pracuje. Reformy začaly v devadesátých letech a jejich cílem bylo postupně vyřadit nevýhodné produkční kvóty, které měly omezit nadprodukci potravin tím, že stanovily, jaký počet zemědělských produktů obdrží dotaci.

Think tank Farm Europe: Oddělování dotací od výše produkce už není naším hlavním cílem.

První snahy od oddělení dotací od výše produkce (tzv. decoupling) se objevily v roce 2003. Změna však nastala až díky dohodě z 26. června 2013 implementované až v roce 2015.

„Systematické oddělování (decoupling) už nadále není naším hlavním cílem. Všechny země s výjimkou Německa se uchylují k možnosti „znovu-spojování“ (recoupling),“ uvedl think tank Farm Europe ve své analýze.

Páteří Společné zemědělské politiky jsou čtyři nařízení zaměřená na rozvoj venkova, financování, přímé platby zemědělcům a organizaci trhů. Dále má SZP zajišťovat bezpečnost potravin, propagovat udržitelné zemědělství a environmentální praktiky a taktéž pomáhat vyváženému rozvoji, aby zemědělské oblasti nepostihla chudoba.

SZP ale není jen o podpoře zemědělství. Téměř čtvrtina peněz z jejího rozpočtu, 95,6 miliardy eur, jde na podporu turismu a dalších projektů rozvoje venkova, jejichž náklady jsou sdíleny prostřednictvím státního a programového financování. Zbylý objem peněz, tedy 312,7 miliard, je určen pro přímé platby zemědělcům.

Co jsou to přímé platby a proč se hovoří o jejich zrušení? Více >>>>

SZP je nejrozsáhlejší a nejdražší program EU, o který se stará zhruba 1100 zaměstnanců Komise. Jeho nákladnost připomněl i nedávno publikovaný diskusní dokument o budoucnosti evropského rozpočtu.

Při plnění SPZ hrají roli národní, regionální i lokální zástupci a podle Komise z ní těží zhruba osm milionů zemědělců. Zemědělství přesto tvoří jen malou část evropské ekonomiky. Podle statistik OECD má na svědomí 1,7 % HDP a 4,6 % celkové zaměstnanosti v EU. SPZ má i významný globální rozměr. EU a Spojené státy americké totiž soupeří o pozici největšího světového exportéra zemědělských produktů, přičemž vývoz EU dosáhl za rok 2016 až 130,7 miliard eur.

společná zemědělská politika

Evropskému exportu vládne víno. Zdroj: Pixabay

Do historie evropských institucí se SZP zapsala nejen kvůli vysokým částkám, ale také kvůli legislativnímu procesu. V případě reformy SZP totiž Evropský parlament hrál při ovlivňování zemědělské legislativy a financování stejně důležitou roli jako Rada a Komise. Pravomoci získal nově díky Lisabonské smlouvě, která vešla v platnost roku 2009.

Dohoda o reformě Společné zemědělské politiky však byla kvůli pomalému procesu schvalování implementována až v roce 2015. Nyní jsou na řadě další úpravy, zejména v oblasti tzv. greeningu (ozeleňování), procesu schvalování projektů zaměřených na rozvoj venkova a snižování požadavků na nahlašování potravin.

O čem se mluví

Nyní zákonodárci diskutují o budoucí podobě SPZ po roce 2020.

Komise za tímto účelem otevřela na jaře 2017 veřejnou konzultaci, jejíž výsledky představila 7. července. Konzultace zahrnovala respondenty napříč Evropskou unií, jako jsou farmáři, zaměstnanci zemědělsko-potravinářských firem a občanská společnost.

Podle výsledků konzultace jsou hlavními překážkami zemědělského sektoru nedostatek půdy (29 %), nízké marže (23 %) a administrativní požadavky (13 %).

Co se týká příjmů, absolutní většina odpověděla, že zemědělci dostávají velice malé procento z ceny, kterou při nákupu produktu zaplatí konzumenti. Respondenti také uváděli, že jejich příjmy jsou o hodně nižší než u jiných profesí a že se musí řídit striktnějšími pravidly než zemědělci mimoevropští.

Vzhledem k environmentálním výzvám zdůrazňovali respondenti potřebu chránit biodiverzitu, omezit znehodnocování půdy a zlepšit užívání hnojiv a pesticidů. Podle většiny dotázaných současná SZP tyto aspekty neřeší.

Všechny zúčastněné strany se navíc shodly, že SZP by se měla více zaměřit na posílení investic, růstu a zaměstnanosti, dále by se měla pokusit zredukovat změny klimatu a lépe se jim přizpůsobit, a v neposlední řadě posílit jednotný vnitřní trh.

Zjednodušení

Komisař pro zemědělství Phil Hogan přiznal, že SZP je komplikovanější, než je nutné, a představil nová zjednodušující opatření:

  • větší flexibilitu pravidel pro uznávání takzvaných ploch v ekologickém zájmu (EFA). Mezi tyto plochy patří například lesy, meze či louky a jsou jednou z podmínek pro získávání dotací za využívání ekologických postupů při zemědělství (tzv. greening)
  • prodloužení lhůty pro příjem žádostí o podporu
  • jednoduší podmínky pro získání dobrovolné podpory vázané na produkci. Tato podpora je určena pro sektory, které se potýkají s nějakým problémem (například trvalé snižování výměry určené na pěstování brambor)

„Když vše zjednodušíme, prospěje to každému,“ řekl Hogan. „Jeden z mých hlavních cílů na několik příštích let je zmenšení administrativní zátěže a jistota, že všechny hlasy a zájmy jsou vyslyšeny,“ dodal eurokomisař.

Největších změn se zatím dočkala oblast přímých plateb a Integrovaný administrativní a kontrolní systém (IACS) pro správu a kontrolu plateb zemědělcům od členských států. K posunu došlo i v implementaci politiky pro rozvoj venkova a také v pravidlech upravujících regulaci konkrétních tržních odvětví.

Eurokomisař Hogan: Úřad by měly žádosti o dotace předběžně kontrolovat, aby nedocházelo ke zbytečným chybám a stresu.

„Členské státy by měly mít v určitých oblastech větší podíl na rozhodování, zatímco EU by nadále stanovovala podmínky a cíle, kterých je nutné dosáhnout,“ prohlásil eurokomisař.

„Navrhl jsem nový, spravedlivější systém pokutování za chyby a dále systém ‚žlutých karet‘ pro ty, kteří se poprvé provinili proti pravidlům,“ vysvětlil dále Hogan. „To by mohlo ukončit stres a úzkosti, které mnoho rodin pracujících v zemědělství cítí při vyplňování podrobných formulářů, uvedl a doplnil, že předběžné kontroly žádostí o podporu by mohly omezit chyby ve formulářích. Úřady by zkrátka pomáhaly farmářům ještě před formálním uzavřením žádostí a měly tak jistotu, že jsou formuláře vyplněny správně.

Komise dále představila řadu opatření, která mají zjednodušit podmínky greeningu. Další pravidla ulehčí práci žadatelům o finanční prostředky na rozvoj venkova a dají větší možnosti členským zemím upravit národní programy podpory tak, aby mohly reagovat na přírodní katastrofy. Jednodušších pravidel by se měli dočkat také včelaři.

Hogan: Další zjednodušení SPZ bude znamenat redukci existujících nařízení.

„Další fáze zjednodušení SZP bude znamenat redukci dvou set existujících nařízení na přibližně čtyřicet či padesát, což sníží administrativní zátěž zemědělcům, provozovatelům a také národním úředníkům,“ vyzdvihl eurokomisař.

V rozhovoru pro EurActiv.com Hogan také uvedl, že SZP se za posledních dvacet let značně rozvinula a v tomto procesu pokračuje i nadále. Mezi budoucí výzvy patří i padělání potravin s chráněným zeměpisným označením, které chce EU řešit,

„Nedávná veřejná konzultace o modernizaci a zjednodušení SZP přinesla mnoho dalších návrhů. Komise je zváží ve svém sdělení, které má být přijato do konce roku,“ řekl mluvčí EU.

Ozelenění

V nové Společné zemědělské politice hraje klíčovou roli takzvaná zelená politika. Zatímco mezi lety 2007-2013 bylo v oblasti životního prostředí utraceno 44,2 miliard eur, pro období 2014-2020 je určeno 112,5 miliard eur.

Zemědělci mohou získat dotace za greening, tedy ekologické aktivity, mezi které patří diverzifikace plodin, udržování permanentních travnatých ploch a starání se o plochy ekologického zájmu (EFA), jako jsou meze, nezasetá půda a okraje polí.

Specifické požadavky pro uznání EFA a další zelená opatření určují vlády členských států. Komise ovšem ve svém zhodnocení „greening“ politiky za rok 2016 zjistila, že mezi státy napříč EU panují v jejím plnění poměrně velké rozdíly.

Evropská environmentální kancelář: Skutečný objem peněz pro zelená opatření se snížil o miliardu eur.

Nová SZP však možná není tak zelená, jak Evropská komise tvrdí. Studie Evropské environmentální kanceláře (EEB) a organizace BirdLife Europe zjistila, že skutečný objem peněz pro zelená opatření se snížil o jednu miliardu eur.

Evropská komise brání svou „greening“ politiku tím, že poprvé je vyplácení přímých plateb vázané na předepsaný seznam ekologických postupů, které musejí zemědělci plnit.

„Na základě dosud obdržených oznámení je polovina zemědělců v EU povinna využívat ekologické postupy na 80 % své zemědělské půdy,” řekl mluvčí Komise redakci EurActiv.com.

Dále vysvětlil, že v současnosti je povinností využít alespoň 30 % zdrojů z unijního rozpočtu pro rozvoj venkova na environmentální a klimatická opatření.

Komise: Zemědělské emise klesly od roku 1990 o 24 %.

„Když se podíváme na 118 programů pro rozvoj venkova, téměř polovina rozpočtu je využita na zmíněná opatření, což znamená na něco, co není vynucené zákonem,“ řekl mluvčí a dodal, že emise vznikající v zemědělství klesly od roku 1990 o 24 %, zatímco celková výkonnost zemědělské produkce zůstala zachována. Mohou za to zejména moderní technologie, lepší znalosti a konkrétní postupy, které brání klimatickým změnám.

Zemědělství je zodpovědné za 10 % emisí skleníkových plynů v EU. Číslo však nezahrnuje emise zemědělských strojů a emise vznikající při dopravě zemědělských produktů.

Výhodnost

Problémem jsou i některé ekologické projekty financované z EU, které mají vysoké náklady, ale ve výsledku se nevyplatily. Upozornila na to zpráva Evropského účetního dvora z roku 2015. Jedná se například o programy ekologického zemědělství ve Velké Británii, Itálii, Dánsku a Portugalsku. Podle zprávy se vyplatilo pouze pět z osmadvaceti auditovaných projektů.

Mluvčí Komise ze sekce zemědělství Daniel Rosario však zdůraznil, že slabiny nalezené při auditu souvisely především se správou projektů na národní úrovni. Zmínil přitom, že Komise již podnikla některé kroky k tomu, aby mohla členským státům při implementaci programů asistovat a radit jim. Vedení ze strany Komise by se však nemělo změnit v další byrokratickou zátěž pro členské státy.

Mluvčí se také snažil bagatelizovat problém s nevýhodnými projekty prohlášením, že šlo o přibližně 0,6 % rozpočtu SZP na rozvoj venkova v období 2007-2013. Jinak řečeno šlo o 614 milionů eur.

Mládí

Problémem evropského zemědělství nejsou pouze finance, ale také stárnoucí populace a potřeba mladé pracovní síly. Celkový počet zemědělců se totiž za poslední dekádu významně snížil, a to z 14,5 milionů v roce 2005 na 10,7 milionů v roce 2013. Za stejné období klesl i počet mladých zemědělců z 3,3 milionů na 2,3 milionů.

společná zemědělská politika

Venkov potřebuje generační obměnu. Zdroj: Pixabay

Eurostat informoval, že pouze 6 % zemědělských podniků reprezentují mladí lidé do 35 let. Většinu, až 31 %, tvoří starší 65 let. Do popředí se tak dostává otázka dlouhodobé životaschopnosti zemědělského odvětví. Komise ji chce řešit prostřednictvím grantů pro 180 tisíc mladých farmářů.

„Nedávná reforma SZP podporuje iniciativu Komise poskytnout 25% navýšení objemu přímých plateb mladým zemědělcům během prvních pěti let od chvíle, kdy začnou podnikat,“ řekl mluvčí Rosario EurActivu.

Evropský účetní dvůr: Podpora mladých farmářů ze strany EU je často špatně definovaná.

Nicméně zpráva Evropského účetního dvora (ECA) publikovaná v červnu 2017 zdůrazňuje, že podpora mladých farmářů ze strany EU je často špatně definovaná a bez výsledků či jasných dopadů.

Podle jednoho z autorů zprávy, Janusze Wojciechowského, je efektivní podpora mladých farmářů zásadní proto, aby bylo zemědělství udržitelné pro další generace. Auditoři proto vyzvali k lepší alokaci finanční podpory.

Našli jsme malé důkazy o tom, jak a jestli vůbec tato opatření mladým zemědělcům pomáhají,“ uvedl Wojciechowski. Zaměření podpory totiž není konkrétní, a je tedy i těžko měřitelné.

Co se týká přímých plateb, ECA poznamenal, že pomoc nebyla postavena na důkladném zhodnocení potřeb a nereflektovala obecné cíle podpořit generační obměnu. Při zmínce o programu pro rozvoj venkova auditoři řekli, že je obvykle postaven na vágním zhodnocení potřeb a cíl generační obměny reflektuje pouze částečně.

Komise: Jsme připraveni náš výkon v podpoře mladých zemědělců zlepšit.

Mluvčí Komise však v reakci na to prohlásila, že instituce je silně odhodlána svůj výkon v této oblasti zlepšit. Komise se také hájila tím, že Evropský účetní dvůr provedl audit u relativně malého vzorku a že mladí zemědělci čerpají výhody i z dalších důležitých typů unijní podpory.

Dále mluvčí Komise uvedl, že některá z auditovaných opatření jsou pod správou členských států, přičemž EU má pouze poradní roli.

Nové trhy

Další výzvou EU je otevření nových trhů, což by pomohlo při řešení krize v zemědělském sektoru.

Krize je spojená s ruským zákazem dovozu západních potravin či zrušením kvót na mléko v březnu 2015. Situaci nepřispívá ani klesající čínská poptávka a změna stravovacích návyků, která vedla k poklesu ceny hovězího a vepřového masa a mléka. Krize se nevyhnula ani sektoru ovoce a zeleniny.

Komise tak musela sáhnout k nouzovým krokům a uvolnila půl miliardy eur na pomoc farmářům, z nichž někteří vyrazili protestovat do ulic Bruselu.

„Bezpečnostní opatření“ pro sektor ovoce a zeleniny byla poprvé představena v roce 2014 jako reakce na ruské embargo a naposledy byla prodloužena 1. července 2017, a to až do června 2018.

Plán pro producenty ovoce, kteří by jinak nemuseli nalézt vhodný trh pro své produkty, má podle Komise hodnotu až 70 milionů euro. Zároveň budou kompenzování zemědělci, kteří posílají své produkty charitám nebo je využívají k dalším účelům, jako krmivo pro zvířata či kompost.

Pacher z Německé asociace farmářů: Je třeba přehodnotit sankce vůči Moskvě a vyřešit konflikt.

„Celosvětová ekonomická situace a globální ekonomický růst na tom nejsou nejlépe. O 3 % menší ekonomický růst v Číně znamená o 1 % menší celosvětově,“ řekl Peter Pascher z Německé asociace farmářů. Pascher řekl EurActivu, že je čas přehodnotit sankce vůči Moskvě a nalézt řešení konfliktu.

Japonsko destinací evropských potravin

Roli Ruska jako čtvrtého největšího trhu pro export evropských zemědělských produktů v roce 2016 převzalo Japonsko. Vývoz potravin z EU do této země dosáhl od února 2016 do ledna 2017 až 5,84 miliard eur, tedy o 9,1 % více než za předcházející rok.

Nově podepsaná dohoda o volném obchodu s Japonskem navíc kompletně ruší obchodní tarify na evropské víno, další alkoholické nápoje, tvrdé sýry a zpracované vepřové maso. Zároveň srazí celní sazbu na hovězí maso z 38,5 % na 9 %. Eurokomisař Hogan to zdůraznil při projevu na konferenci o reformě SZP konané 7. července 2017.

„Výsledek znamená, že 85 % evropských potravin vyvezených do Japonska bude časem liberalizováno,“ řekl Hogan.

Komise popsala mezinárodní obchod jako „třetí pilíř“ Společné zemědělské politiky. První pilíř tvoří přímé platby a druhý politika rozvoje venkova.

Unijní exekutiva věří, že evropské zemědělství by mělo být tržně orientované a konkurenceschopné na globální úrovni. Reflektuje to i v pilíři pro rozvoj venkova, který je zaměřen na podporu 360 tisíc projektů modernizace farem a zlepšování přístupu na nové trhy se zemědělskými produkty.

Řecký ministr pro zemědělský rozvoj: Otevření trhů znamená větší konkurenci pro evropské producenty potravin.

Brusel byl ale za svůj postoj při vyjednávání se zahraničními zeměmi kritizován. Evropští producenti potravin totiž kvůli otevírání trhů čelí konkurenci nižších cen ze strany třetích zemí. V rozhovoru pro EurActiv na to upozornil řecký ministr pro zemědělský rozvoj Evangelos Apostolou.

„Je také důležité vytvořit evropský nástroj exportních úvěrů, a to na podporu vývozu spolu s použitím finančních nástrojů pro poskytnutí zvýhodněných půjček,“ dodal. Komise však jeho návrh odmítla s tím, že před podpisem jakékoliv nové obchodní dohody provádí opatrné zhodnocení možných dopadů.

„Bilaterální obchodní dohody přináší značné příležitosti pro celý unijní sektor s potravinami,“ odpověděl EurActivu eurokomisař Hogan a dodal, že účast EU na světovém obchodu se zemědělskými produkty pomohla sektoru s potravinami, což znamenalo vznik nových pracovních míst a ekonomický růst.

Eurokomisař Hogan: Více peněz v kapsách lidí z Afriky a Asie vede k tomu, že kupují evropské potraviny.

Hogan dále uvedl, že v globálním měřítku měl zemědělský export EU vyšší výkonnost než většina dalších sektorů a EU se stala exportérem především v odvětví produktů s přidanou hodnotou. „To naznačuje, že obchodní smlouvy nepoškodily evropské zemědělství a více peněz v kapsách Afričanů a Asiatů vede k tomu, že chtějí kupovat evropské potraviny a nápoje,“ vysvětlil Hogan.

Příjmy zemědělců

Snahy Komise otevřít nové trhy, a kompenzovat tak ztráty z obchodu s Ruskem, se ale na příjmech zemědělců zatím neprojevily. Myslí si to generální tajemník asociace evropských farmářů a zemědělských organizací Copa-Cogeca, Pekka Pesonen.

„Abychom dokázali otevřít trhy, museli jsme snížit ceny, a to samozřejmě nejvíce pocítili farmáři. To je důvod, proč příjmy v zemědělství meziročně klesly,“ prohlásil Pesonen.

Příjmy zemědělců se staly tématem i pro Výbor regionů, který nedávno přijal doporučení týkající se budoucnosti SZP.

„Obecným cílem je zachovat vysoce kvalitní, udržitelné zemědělství se spravedlivými cenami, které poskytuje odpovídající platy ve všech regionech Evropské unie,“ uvedl Výbor regionů a dodal, že EU by měla využít své síly mezinárodně, aby dokázala změnit stávající pravidla na zemědělských trzích a zajistila rovné podmínky v obchodních dohodách se třetími zeměmi.

Šlechtění rostlin versus GMO

Nové techniky v oblasti šlechtění rostlin (NBTs) se považují za slibnou novou oblast v potravinovém sektoru a zároveň jsou důležité pro diskusi o růstu populace a změnách klimatu. Alespoň si to myslí výzkumné centrum Evropské komise.

Středisko se soustředilo na vývoj nových vlastností osiva u konkrétních druhů plodin pomocí genetického inženýrství. Otázkou v této problematice nových technologií je, zda by je mělo evropské právo považovat za tzv. geneticky modifikované potraviny (GMO).

Zastánci zmíněné nové technologie tvrdí, že NBTs by se neměly házet do jednoho koše s GMO, protože ve vzrostlých plodinách není přítomna žádná cizí DNA a rostliny se vyvíjí přirozenou cestou. V očích oponentů je to ale pouze nový způsob, jak dostat do Evropy GMO „zadními vrátky“.

společná zemědělská politika

Nové techniky šlechtění mají své kritiky i podporovatele. Zdroj: Pixabay

Situaci neulehčil ani fakt, že Komise odložila velmi očekávanou právní analýzu toho, jestli nové techniky mají být považovány za GMO či nikoliv. Analýza měla být původně hotová už v prvním čtvrtletí roku 2016. Zatím je k dispozici pouze dokument Mechanismu vědeckého poradenství z 28. dubna vysvětlující nové techniky v oblasti biotechnologie zemědělství.

Jedním z hlavních výstupů zprávy je, že nové techniky šlechtění se od sebe navzájem významně liší, proto by nebylo optimální je z vědeckého a technického pohledu chápat jako jednolitou skupinu.

„Přesnost a kontrola při změnách je zde větší než u běžného šlechtění nebo u známých technik genetické modifikace. To pak vyústí v méně nezamýšlených chyb,“ zdůraznili vědci.

Co se týká zhodnocení dopadů na životní prostředí a zdraví rostlin, u kterých jsou využity nové techniky šlechtění, dokument zdůrazňuje, že případy by měly být zkoumány nezávisle na sobě. V potaz by měla být brána řada faktorů, jako prostředí, ve kterých jsou konečné produkty využívány, stejně jako typ zvolených zemědělských postupů.

Zdroje z Komise kontaktované EurActivem zdůraznily, že se dokument nezabýval legislativní stránkou a ani neposkytl doporučení, jak politiku týkající se šlechtění rostlin změnit. Stejný zdroj však poznamenal, že pro Komisi bude důležitý i názor široké veřejnosti.

Precizní zemědělství

Unijní zákonodárci se už nyní zabývají budoucností zemědělství po roce 2020.

Jedním z nejdůležitějších témat je přitom takzvané chytré či precizní zemědělství. Jeho hlavní koncept je optimalizace, tedy přesné používání hnojiv, pesticidů a zavlažovací vody, což má mít pozitivní dopad na životní prostředí. Výsledkem precizního zemědělství by měla být i vyšší kvalita produktů a snížená spotřeba energie.

Jestli bude mít optimalizace pozitivní dopad na cenu potravin, zatím není jasné. Zdroje z Komise nicméně tvrdí, že precizní zemědělství by potenciálně ceny potravin snížit mohlo.

Komise zároveň věří, že technologie by mohly podpořit transparentnost zemědělství, a s tím i lepší informovanost Evropanů o tom, jaké potraviny kupují.

Evropský zemědělský sektor ovšem musí překonat ještě řadu překážek, než může vstoupit do digitální éry. Patří mezi ně cena technického vybavení, nedostatečná širokopásmová infrastruktura ve venkovských oblastech, mezigenerační obměna („e-transition“) a v neposlední řadě sběr a správa velkého objemu dat.

laptop-762548_640

Venkov si zaslouží digitální technologie. Zdroj: Pixabay

Vysokorychlostní připojení k internetu má ve venkovských oblastech pouze 25 % lidí, přičemž ve městě je to přibližně 70 %. Cílem EU je proto zajistit, aby do roku 2020 měla každá firma a domácnost širokopásmové připojení s minimální rychlostí 30 MB/s.

„Dále je potřeba výrazně investovat v oblasti dalšího rozvoje chytrých zemědělských technologií a jejich rozsáhlého osvojení integrovaným způsobem, který zahrnuje klimatické, energetické, zemědělské a digitální politiky,“ řekl EurActivu italský europoslanec Paolo de Castro (PD, S&D). Zdůraznil mimo jiné, že v souvislosti s digitalizací by se měl právní rámec Společné zemědělské politiky zjednodušit a přizpůsobit.

Europoslankyně Senraová: Inovace a technologie vedou k tomu, že drtivá většina společnosti chudne a je stále nejistější.

Na druhou stranu některé neziskové organizace zaměřené na životní prostředí a levicoví europoslanci tvrdí, že precizní zemědělství napomůže destabilizovat už tak složitou situaci.

„Inovace a technologie jsou využívány k podpoře další koncentrace bohatství a zapříčiňují to, že drtivá většina společnosti chudne a je více a více nejistá,“ řekla EurActivu španělská europoslankyně Lidia Senraová (AGE, GUE/NGL), která je koordinátorkou zemědělského výboru. Dodala však, že technologie by mohly skutečně přispět v boji proti klimatickým změnám a zajistit přístup potravinám a zaměstnání širší vrstvě obyvatelstva.

Dalším problémem precizního zemědělství je vlastnictví dat a zajištění přístupu k nim. Podle eurokomisaře Hogana je nutné tuto oblast zorganizovat tak, aby se pozice zemědělců s příchodem nové technologie zlepšovala, a nikoli naopak.

Od precizního zemědělství si Komise mimo jiné slibuje, že by mohlo přilákat mladé zemědělce. Nové technologie by tak mohly přispět i ke generační obměně venkova.

Stanoviska

Existuje v nové SZP prostor pro chytré zemědělství?

Daniel Azevedo, poradce asociace Copa-Cogeca řekl, že „nová SZP by měla být modernizována, jinak nebudou unijní zemědělci schopni konkurence na dynamickém globálním trhu […] zemědělci nebudou ochotni investovat do technologií kvůli veřejným penězům. Učiní to, když uvidí užitek plynoucí z využívání těchto technologií“.

„Zemědělec potřebuje vidět, aby uvěřil. […] potřebuje vidět výsledky předtím, než se zapojí,“ dodal analytik asociace Paulo Gouveia.

Iman Boot, vedoucí jednoho z oddělení Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise řekl, že navzdory současným potížím má unijní zemědělství před sebou skvělé příležitosti. „Zcela jasně jsou v zemědělství velké výzvy […] ale máme důvod být optimističtí. Máme před sebou také skvělé příležitosti,“ poznamenal Boot.

„Jedna z příležitostí je příslib precizního zemědělství, které nabízí obrovské možnosti, jak zvýšit naši produktivitu tak, abychom vyráběli více s menšími náklady,“ zdůraznil a dodal, že v EU již byly vyvinuty postupy založené na technologiích.

Podle Luca Verneta, zemědělského analytika think tanku Farm Europe, není potřeba vytvářet třetí pilíř pro precizní zemědělství a ani přestavovat SZP. Žádoucí jsou podle něj jen malé úpravy prvního i druhého pilíře.

„Hlavní úkolem je v dnešní době pochopit pozitivní roli těchto nových technik a brát v potaz výstupy, které mohou poskytnout ve věci zvýšení environmentální udržitelnosti a ekonomického růstu v celé Evropě,“ řekl Vernet EurActivu a dodal, že jak pilíř přímých plateb, tak pilíř pro rozvoj venkova hrají svou roli.

Asociace evropského průmyslu zemědělských strojů navrhuje zavedení bonusu za udržitelnou zemědělskou produktivitu do SZP, aby byly podpořeny investice do „zelených“ technologií, jako je chytré zemědělství.

„Zemědělci, kteří dokážou zvýšit svou produktivitu a zároveň striktně dodržet podmínky a požadavky, by měli být odměněni,“ uvedl dokument asociace CEMA z 10. března.

Unie pro zachování přírody a biodiversity (NABU), jedna z nejstarších a největších environmentálních asociací v Německu, nedávno publikovala dokument tvrdící, že současná SZP se nevěnuje ani neschopnosti malých farem vydělávat, ani nebojuje s výzvou změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti.

NABU doporučuje nový model postavený na daleko vyšších platbách těm zemědělcům, kteří spravují své pozemky udržitelným způsobem a kteří zvládají implementovat specifická opatření na zachování biodiversity. „Subjekty, které se rozhodnou splňovat pouze základní zákonné požadavky, už by na veřejné finance nedosáhly,“ vysvětluje dokument.

Přehled vývoje Společné zemědělské politiky

  • 1962: Evropské hospodářské společenství zahajuje SZP
  • 1992: Reformy zaměřené spíše na producenty než na trh
  • 2003: Představení účinnější potravinové bezpečnosti, stejně jako environmentálních pravidel a pravidel pro ochranu zvířat
  • duben 2010: Zahájení veřejné debaty o budoucnosti unijních politik zaměřených na farmy
  • listopad 2010: Komise komunikuje SZP do roku 2020
  • 12. října 2011: Komise představuje návrhy k  reformám SZP
  • 2011-2013: Debata o návrzích v Evropském parlamentu a v Radě
  • 20. října 2011: Unijní ministři zemědělství si poprvé vyměňují názory na navrženou reformu
  • 7 listopadu 2011: Zemědělský výbor Parlamentu dává prostor národním ministrům zemědělství
  • 23-24. ledna 2013: Zemědělský výbor vyjadřuje podporu méně zelené, více „flexibilní“ SZP
  • 12-13. března 2013: Debata a hlasování v Parlamentu o různých nařízeních a implementačních aktech
  • duben-červen 2013: Vyjednávání mezi Parlamentem, Komisí a Radou složenou z národních ministrů zemědělství
  • 1. ledna 2014: Nová SZP vstupuje v platnost, zdržení ve schvalovacím procesu však posunou implementaci do roku 2015
  • listopad 2015: Evropská komise představuje návrhy na usměrnění „greeningu“ v SZP, tržních organizací a dalších požadavků
  • 2016: Představení usměrňovacích opatření v SZP
  • 2017: Naplánovaná kontrola zdraví („health check“) SZP
  • 2020: Nové rozpočtové období EU a možné zdokonalení SZP

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

Anglický originál upravili a přeložili Ondřej Plevák a Aneta Zachová.

REKLAMA
REKLAMA