Reformy Společné zemědělské politiky

Zemědělství se stalo jednou z jednou z nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších oblastí evropské politiky. Žádný z dřívějších pokusů o reformu nebyl dostatečně razantní. Společná zemědělská politiky zabírá asi 45 % rozpočtu Unie. Reformovat SZP je velmi obtížné – především kvůli zájmovým skupinám farmářů, kterým vyhovoval způsob dotací odváděných od výše produkce. Až externí tlaky v devadesátých letech v podobě pravidel Světové obchodní organizace, rozšíření Unie a neudržitelnosti dnešní podoby SZP do budoucnosti, přiměly Evropu v zemědělském sektoru podniknout zásadní kroky k razantnější reformě.
Kráva
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: chrisroll

(Zveřejněno 30.11.1999)

Nejnovější vývoj a další kroky:

  • 1962 – začíná fungovat Společná zemědělská politika
  • 1968 – Mansholtův plán
  • 1992 – MacSharryho reforma
  • 1997 – Agenda 2000
  • červen 2003 – zveřejnění dosud nejvýznamnější reformy SZP
  • 2008 – Evropská rada v prosinci 2005 rozhodla, že v roce 2008 dojde k revizi rozpočtu EU s ohledem na nutnou reformu SZP

Souvislosti:

Společná zemědělská politika byla ustavena Římskou smlouvou z roku 1957 a funguje od roku 1962. Současné diskutované postavení SZP se částečně odvíjí od faktu, že byla vytvořena za zcela specifických okolností. Po druhé světové válce státy ještě nebyly schopné zajišťovat svou zemědělskou produkci a bylo třeba nastavit účinný mechanismus pro kontrolu a zabezpečení dodávky potravin. K tomu měla sloužit i zemědělská politika v rámci ES.

Dnes je ovšem situace jiná, Evropská unie je potravinově naprosto soběstačná a dokonce se z ní stal druhý největší vývozce zemědělských produktů na světě. Vzrůstající produkce, způsobená využitím nových technologií a chemikálií, se měla stát jedním z hlavních problémů SZP.

Zemědělci mají zajištěny stabilní příjmy a nedochází k velkým výkyvům na trhu. EU teď neřeší nedostatek potravin, ale jejich nadbytek. Výdaje na SZP představují kolem 45% rozpočtu EU. I to je terčem kritiky. Přežila se Společná zemědělská politika? Jsou reformy dostačující? Stav, kdy je na SZP vynakládáno 45% rozpočtu a kdy např. v roce 1995 tvořilo zemědělství pouze 1,7% HDP, je neudržitelný.

Hlavní rysy SZP

Každý rok ministři zemědělství členských států shora rozhodli ceny pro zemědělské výrobky. Ceny neurčoval trh, ale zodpovědní ministři. Cenová hladina byla jištěna intervenční angažovaností Evropské komise. Evropa tak brzy začala trpět krizí z nadvýroby (nejdříve v sektoru mléka, později v sektoru obilnin). Vznikaly pověstné „hory másla“ a „jezera vína“, které Komise v rámci své intervence odkupovala, protože velkovýrobci se snažili co nejvíce maximalizovat svou produkci (fixní ceny jim zaručovaly jasný zisk a nulové riziko). Když se přebytky objevily poprvé, považovala je Evropská komise za dočasný problém. V roce 1985 např. ES skladovalo 18.502 tisíc tun obilnin, což představuje 70 kg na jednoho obyvatele tehdejší Devítky.

Možná cesta, jak částečně ven ze začarovaného kruhu zvyšujících se nepotřebných zásob potravin, byl export. Kvůli dumpingu však byla Evropa často obviňována, ať už ze strany GATT, tak ze strany velkých potravinových výrobců (USA, Kanada, Argentina, Austrálie, ad.). V roce 1969 byla jedna šestina sklizně pšenice označena za nevhodnou pro lidskou spotřebu a byla proto za dotovanou cenu prodána v rámci ES jako krmivo pro zvířata. Mnohem častěji se však nadbytečných zásob zbavovalo na světových trzích.

SZP odporovala všem běžným tržním principům a proto se stala terčem kritiky zvnějšku. Pro nečlenské státy byla omezena možnost exportovat do Evropy, SZP způsobila pokles světových cen potravin a objem vývozů nečlenských států. Nečlenské státy byly dále výrazně poškozeny ve chvíli, kdy ES začalo dotovat své exporty.

Dalším rysem a problémem ES byla nespravedlivá a nerovnoměrná distribuce dotací mezi farmáři, což bylo klíčem k mnoha paradoxům SZP.

Témata:

Mansholtův plán

Krize z nadvýroby a iracionální podpůrný cenový systém byl hlavní výzvou pro uskutečnění zásadnější reformy SZP. Prvním náznakem v tomto směru byl tzv. Mansholtův plán uveřejněný Komisí v podobě memoranda v roce 1968. Plán navrhoval restrukturalizaci zemědělství založenou na myšlence podpory malých farmářů, kteří se rozhodnou odejít ze zemědělství. Další strana mince se týkala cenového systému, kdy Komise navrhovala snížení cenové hladiny tak, aby se dosáhlo odchodu méně výkonných farmářů z odvětví. Plán se setkal – především ve Francii a SRN – s obrovskými protesty.

Osmdesátá léta

Další výrazný popud vedoucí k reformě SZP přišel v osmdesátých letech, a to kvůli stále rostoucím nákladům na evropské zemědělství, ekologickým dopadům a externím tlakům. V osmdesátých letech existovaly obavy, že SZP přivede Evropské společenství k bankrotu. Mezi lety 1974 a 1979 stouply náklady na SZP o 23%. Tento trend se stabilizoval na počátku osmdesátých let kvůli vysoké hodnotě amerického dolaru, sníženým exportním dotacím a nutnosti intervence. Externí tlaky představovalo především Uruguayjské kolo GATT, kde tvořily otázku obchodu se zemědělskými výrobky značnou část agendy. To postihlo např. ochranu domácího trhu EU v rámci tzv. komunitární preference, kterou dohody o Světové obchodní organizaci (WTO) zakazovaly.

V roce 1984 ministři zemědělství odsouhlasili systém kvót pro mléčné výrobky. O čtyři roky později však šli ještě dále, když se shodli na komlexním balíčku, který stanovil limit pro cenový podpůrný systém a do budoucna povolil jeho nárůst o maximálně 74% hodnoty meziročního HDP Evropského společenství. V reformě z roku 1988 byl opět potvrzen trend odměňování farmářů, kteří se rozhodnou z odvětví odejít.

Devadesátá léta

Signatářské státy se v dohodě o WTO (1994) zavázaly, že musí dojít ke snížení domácích podpor poskytovaných zemědělcům o 20% v porovnání s referenčním obdobím 1986 – 1988. Evropská unie se tak zavázala k postupnému odbourávání subvencí. Cesta k přijatelné reformě SZP tak spočívala v přechodu od systému podpor odvíjejících se od množství produkce k systému vyplácení přímých plateb, které jsou poskytovány zemědělci nezávisle na množství produkce, které je schopen dodat na trh.

V roce 1992 Unie přistoupila k pokusu reformovat SZP (tzv. MacSharryho reforma – po komisaři pro zemědělství Ray MacSharrym). Veškeré úpravy SZP prováděné od té doby se nesou v jejím duchu. Zásadní principy MacSharryho reformy spočívají ve snižování intervenčních cen, uvádění půdy do klidu a využívání zemědělské půdy pro jiné účely. Objevovaly se také náznaky ekologického zemědělství. „Revolučnost“ MacSharryho reforem spočívá také v tom, že poprvé není podpora farmářů nutně vázaná na produkci.

Další reforma byla obsažena v Agendě 2000, a to především v důsledku očekávaného rozšíření EU. Když byla v únoru 1999 zahájena jednání o nové podobě reformy SZP, Francie a 30.000 demonstrujících farmářů trvala na co nejmírnější podobě reformy. V rámci diskusí o Agendě 2000 docházelo k největším demonstracím farmářů od roku 1971, kdy se demonstrovalo proti Mansholtově plánu. Tyto tlaky nakonec reformní úsilí skutečně zmírnily.

Berlínská Evropská rada v březnu 1999 obsahovala složitá jednání o budoucím směřování SZP v rámci debat o evropském rozpočtu na období 2000 – 2006. Nedošlo ani k mírným reformám, které navrhovala Agenda 2000.

Impuls k další a zásadnější reformě SZP dala vlna BSE a slintavky a kulhavky v devadesátých letech.

Reforma SZP z června 2003

26. června 2003 přijali ministři zemědělství členských států EU zásadní reformu SZP. Reforma zcela změní způsob podpory zemědělců v Evropské unii. Nová SZP bude více přizpůsobena spotřebitelům a daňovým poplatníkům. Farmáři budou mít větší volnost – budou moci produkovat to, co požaduje trh. Většina subvencí bude v budoucnu vyplácena nezávisle na objemu produkce. Nová podoba SZP by měla farmáře přimět k větší konkurenceschopnosti a orientaci na tržní produkci, ale zároveň jim zaručit jistou úroveň příjmů. Zdůrazňovány jsou zemědělské programy dbající na ekologickou produkci, dobré zacházení se zvířaty a kvalitu výroby. Reforma měla posílit vyjednávací pozici EU ve Světové obchodní organizaci.

Mezi hlavní zásady „nové“ SZP patří:

  • Respektování standardů na úrovni farmy, která se týkají ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat a dobré zemědělské praxe (cross compliance). Reforma stanovila osmnáct standardů na poli životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a plodin, dobrého zacházení se zvířaty, které musí zemědělec dodržovat. Při porušení jsou možné sankce. Členské státy si mohou podržet 25% získaných pokut.
  • zemědělský poradenský systém – členské státy musí zavést tento poradní systém tak, aby ho mohli zemědělci využívat od roku 2007. Účast farmářů v něm bude dobrovolná (od 2010 možná povinná).
  • jednotné platby na farmu (single farm payment) – odbourání přímých plateb bude od r. 2005 standardem (nejpozději musí být aplikováno do roku 2007). Zemědělský výrobce bude v budoucnosti získávat jednu platbu namísto několika plateb. Nároky na platby lze uskutečnit pouze pokud budou odpovídat oprávněné hektarové rozloze. Členské státy si mohou vybrat, zda budou všechny platby, které nebudou vázány na produkci, vyplácet jako paušální platbu na hektar na národní nebo regionální bázi. Členské státy mohou rozlišovat mezi pastvinami a ornou půdou.
  • Odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci (decoupling)
  • Vyjmutí půdy z produkce (set aside) – vyjmutí půdy z produkce bude rotační. Osvobozeny z povinnosti vyjmutí určitého procenta z produkce budou zemědělská hospodářství, která provozují ekologické zemědělství. Na takto vyčleněné půdě se budou moci pěstovat plodiny, které neslouží k lidské spotřebě.
  • Modulace – modulace se týká farem, kterým jsou poskytovány přímé platby nad 5.000 eur. Z těchto plateb půjdou odvody na venkovský rozvoj. Farmy pobírající platby do 5.000 eur ročně jsou od snižování plateb výše uvedenými procenty osvobozeny. Modulace se nevztahuje na nové členské státy do té doby, než dosáhnou jejich přímé platby stejné úrovně, jaká je v současných členských státech.
  • Finanční disciplína – finanční disciplína bude uskutečňována podle mechanismu, který vstoupí v platnost až od 2007.
  • Venkovský rozvoj – budou zavedena nová opatření (nové standardy, podpora kvalitní výroby a členství v poradním zemědělském systému, podpora mladých farmářů, investice do státem vlastněných lesů, nová opatření na zajištění blahobytu zvířat, ad.)

Ustanovení u konkrétních surovin:

  • Obiloviny – úroveň intervenční ceny na obilí je zachována, o 50% se snížila tzv. měsíčními příplatky k této ceně. Přímá platba na obilí ve výši 63 eur/t zůstala nezměněná.
  • U tvrdé pšenice se snižuje příplatek pro tzv. tradiční oblasti. Zavádí se prémie na kvalitu.
  • Žito – budou zrušeny intervenční nákupy.
  • Rýže – intervenční cena na rýži bude snížena o 50%. Nákupy do intervenčních skladů se omezují na 75.000 tun ročně.
  • Bílkovinná krmiva, škrob – u bílkovinných krmiv se dosavadní příplatek ve výši 9,5 eur/t změní na podporu ve výši 55,57 eur/ha, ale jen v rámci maximální zaručené plochy l,4 mil.ha. U škrobu zůstane zachována minimální cena na brambory na škrob. Z přímé platby na bramborový škrob zůstane 60% vázáno na produkci, 40% se stane součástí jednotné platby.
  • Sušená píce – bude zavedena specifická výrobková podpora ve výši 33 eur/t. Komise předloží do září 2008 zprávu o vývoji v tomto sektoru a pokud se to ukáže jako nutné, může dojít k přehodnocení reformy v dané oblasti.
  • Ořechy – Na ořechy bude poskytována specifická paušální výrobková sazba ve výši 120,75 eur/t v rámci celkové plochy EU 800.000 ha s tím, že bude umožněna jistá flexibilita národním státům pokud jde jejich národní plochy. Členské státy mohou svým výrobcům doplácet stejně vysokou částku (120,75 eur/t.)
  • Mléčné výrobky – prodloužení kvótního režimu až do 2014/5. Asymetrické snížení intervenčních cen na máslo a sušené odstředěné mléko.

Státy, které nejvíce benefitují ze SZP

V současné době je osm členských států, které ze SZP dostávají více peněz, než do ní odvádějí. Seznamu s největšími příjmy dominují Španělsko, Francie, Řecko a Irsko. Na druhé straně do SZP nejvíce peněz odvádí Německo, Británie, Itálie a Holandsko.

SZP a diskuse o finanční perspektivě 2007 – 2013

V průběhu britského předsednictví v druhé polovině roku 2005 se hlavním tématem stala finanční perspektiva. Složitost tématu měla co do činění i se Společnou zemědělskou politikou. Británie požadovala reformu SZP, Francie toto odmítala a požadovala naopak po Británii, aby se vzdala svého rabatu.

Na summitu v prosinci 2005 se pak státníci uchýlili ke kompromisní formulaci, že v roce 2008 bude přehodnocen rozpočet EU s ohledem na nutnou reformu SZP.

Stanoviska:

Nejúpornějším odpůrcem reforem Společné zemědělské politiky je Francie. Za anomálii současnou podobu evropské podpory zemědělství naopak považuje Británie.

Podle Richarda E. Baldwina z belgického think-tanku CEPS reforma SZP z roku 2003 nezměnila její podstatu. Jedná se v podstatě o pokračování reforem z roku 1992. Baldwin také uvedl, že by mohl být rozpočet na SZP snížen o 7 miliard eur, aniž by byla dotčena podpora 90% farmářů.

Česká republika

SZP je podle postoje Ministerstva zemědělství ČR příliš administrativně náročná, složitá, nepružná a nepřispívá k potřebnému zvyšování konkurenceschopnosti evropského zemědělství. Při dalším rozšíření se SZP neobejde bez systémových změn, aniž by ztratila schopnost konsensu.

Za nejdůležitější priority českého zemědělství mluvčí Ministerstva zemědělství Tomáš Loskot pro EurActiv označil udržet zemědělce na venkově a v méně příznivých oblastech realizovat agro-envi programy, podporovat hospodaření v LFA nebo v oblastech Natura 2000. Dále je důležitá podpora mladých zemědělců, aby nedocházelo k odlivu mladých lidí do měst a k postupnému vylidňování venkova. Důležitá je také podpora produkce regionálních specialit, agroturistiky, řemesel, podpora rekreační funkce venkova atd. Tyto činnosti umožní farmáři získat dodatečné příjmy v rámci diverzifikace jejich činnosti a přilákají obyvatele měst na venkov.

Další zdroje

REKLAMA
REKLAMA