Azylová a imigrační politika

Členské státy EU se rozhodly, že sjednotí svá pravidla, aby bylo možné projednávat žádosti o azyl podle souboru zásad uznávaných v celé Evropské unii. Jak EU pokročila na cestě za společným azylovým systémem?

immigration
zdroj: shutterstock.com; autor: GrAl

(Zveřejněno 27.10.2006; aktualizováno 5.11.2015)

Nejnovější vývoj a další kroky:

  • 1990 – Dublin I
  • květen 1999 – vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva
  • říjen 1999 – summit v Tampere
  • 2003 – Dublin II
  • 2003 – vytvoření databáze Eurodac
  • listopad 2004 – přijetí Haagského programu
  • 2004 – přijetí programu AENEAS
  • únor 2006 – Evropská komise přijala sdělení o posílené spolupráci v oblasti azylu
  • 2007/2008 – rozšíření Schengenského prostoru
  • 21.12.2007 – vstup ČR do Schengenu
  • 2008 – Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu
  • 2009 – Stockholmský program
  • 2011 – události arabského jara a počátek současné uprchlické krize; vznik úřadu EASO

Vzhledem k rostoucímu počtu žádostí o azyl, nelegálních přistěhovalců i mezinárodního zločinu došlo v Amsterodamské smlouvě k přesunu vízové, migrační a azylové politiky z III. do I. pilíře. Do I. pilíře bylo začleněno i schengenské acquis. Do pěti let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost měla Rada přijmout opatření týkající se azylu, ilegální imigrace a politiky navracení nelegálních přistěhovalců.

První kroky směrem ke společné azylové a imigrační politice EU byly učiněny na summitu ve finském Tampere 15. – 16. října 1999. Na Program z Tampere navázal v roce 2004 tzv. Haagský program – pětiletý plán s cílem vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v Evropské unii. V září 2005 pak Komise přijala další soubor opatření v oblasti imigrace a azylu.

Na přelomu let 2007 a 2008 dochází  k rozšíření Schengenského prostoru, do kterého se od 21.12.2007 zapojuje i Česká republika, čímž spolu s ostatními státy ruší kontroly na vnitřních hranicích. 30.3.2008 pak spolu s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Slovinskem, Litvou, Lotyšskem, Estonskem a Maltou rušíme také kontroly na mezinárodních letištích.

Stockholmský program sjednaný roku 2009 stanovil cestovní mapu pro práci Evropské unie v prostoru práva, svobody a bezpečnosti pro období 2010–2014. Oproti Haagskému programu se vyznačoval svým konkrétnějším a cílenějším zaměřením a rozpracováním cílů a opatření v rámci akčních plánů Komise. Ve výsledku se tak zasloužil o posílení dosavadních nástrojů a efektivnější spolupráci v oblasti justice, občanství, přistěhovalectví, azylu a Schengenu.

Roku 2014 byly následně vymezeny „strategické směry pro legislativní a operativní plánování v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva“ pro období let 2014–2020. Nejedná se již o program, ale spíše o pokyny pro provádění, uplatňování a konsolidaci stávajících právních nástrojů a opatření. Je zdůrazněna nutnost uplatňovat k migraci ucelený přístup, který zahrnuje poskytnutí ochrany těm, kteří ji potřebují, boj proti nelegální migraci a efektivní správu hranic.

Celý Schengenský systém prošel zkouškou ohněm kvůli uprchlické vlně, která zachvátila Evropu v důsledku událostí arabského jara a zejména pak násilných povstání v severoafrické Libyi v roce 2011. Byly to Itálie a Francie, kdo pod náporem uprchlíků volaly po změnách pravidel fungování Schengenského prostoru a Francie dokonce zvažovala opětovné zavedení kontrol na hranicích s Itálií.

S pokračováním neutuchající situace na Blízkém východě je rok 2015 zatím rekordním, co se přílivu uprchlíků a žádostí o azyl týče. Do Evropy se nejčastěji snaží dostat Syřané utíkající ze země trpící dlouhodobým konfliktem mezi vládou a povstalci. Před Evropskou unií i celým světem tak vyvstává otázka, jak řešit nastalou situaci okolo statisíců uprchlíků, které válečné konflikty vyhnaly z jejich domovů a kteří zcela logicky upínají svůj zrak na Evropu.  

PŘEHLED: 6 opatření, kterými chce EU bojovat s migrací

Témata:

Azyl

Ústředním pojmem společné azylové politiky je Společný evropský azylový systém (CEAS), jehož stavebními kameny jsou Závěry Evropské rady z Tampere z roku 1999, Haagský program z roku 2004 a Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém systému z roku 2007. Jeho završením bylo přijetí Stockholmského programu v roce 2009. K podpoře úsilí, které členské státy vyvíjejí k jeho úplné a řádné realizaci, jsou určeny prostředky z Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF).

INFOGRAFIKA: K řešení migrační krize má přispět fond pro Afriku

Právo na azyl garantuje Charta základních práv Evropské unie. Cílem společné azylové politiky je vytvořit minimální standardy, kvóty apod. napříč EU.

Členským státům se podařilo přijmout minimální standardy EU, a to především v rámci Dublinu II – přijetím objektivních kritérií určujících, který členský stát bude zodpovědný za konkrétní žádost o azyl. To by mělo zabránit vybírání si cílové země ze strany žadatelů o azyl. Dále byly přijaty zásadní směrnice řešící minimální úroveň ochrany uprchlíka: minimální standardy ubytování, zdravotní péče apod.; byla vytvořena společná definice „uprchlíka“ a dohodnuty azylové procedury garantující minimální ochranu pro uprchlíky.

V roce 2003 byla vytvořena databáze Eurodac, který členským státům umožňuje porovnávat otisky prstů žadatelů o azyl a lidí, kteří na území daného státu pobývají nelegálně. Cílem má být zjistit, zda jedinec předložil žádost o azyl i v jiném členském státě. Databáze má sloužit k efektivnímu fungování Dublinské úmluvy. V praxi použití tohoto systému vypadá následovně. Každý členský stát sejme otisky prstů žadatele o azyl, který je starší čtrnácti let, a zašle do centrální databáze, kde se porovnávají s těmi, které už v ní jsou. V případě, že otisky prstů v systému již jsou, je žadatel o azyl poslán zpět do země, ve které mu byly poprvé sejmuty.

Vytvořen byl také Evropský fond pro uprchlíky, který má podporovat přijímací centra EU a dobrovolné návraty uprchlíků.

17. února 2006 Evropská komise přijala sdělení o posílené praktické spolupráci členských zemí v oblasti azylu. Komise tak prezentovala svou vizi o další spolupráci států v azylové problematice, jejímž cílem má být vytvoření harmonizovaného systému EU pro poskytování azylu.

Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat roku 2008, stanovuje pět zásadních závazků, a to: upravit legální přistěhovalectví s ohledem na priority, potřeby a absorpční schopnost každého státu; bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví, zejména zajistit návrat neoprávněně pobývajících cizinců do jejich země původu nebo do země tranzitu; posílit ochranu hranic; budovat Evropu azylu (výměna informací, analýzy, sdílení zkušeností, pomoc „postiženým“ členským státům, zavedení jednotného azylového řízení); vytvářet globální partnerství se zeměmi původu a tranzitu a zároveň podporovat součinnosti mezi migrací a rozvojem.

Od roku 2011 funguje Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), který má posílit spolupráci mezi členskými státy v této problematice, pomáhat zemím, které se nachází v krizové situaci, a zlepšit provádění systému CEAS. Úřad má sloužit k výměně osvědčených postupů mezi státy, sběru a analýze dat o zemích původu žadatelů o azyl, usnadnění přemisťování osob pod mezinárodní ochranou v rámci EU nebo k pomoci při vytváření kapacit azylových a příjímacích zařízeních.

Navrácení a znovupřijetí

Občan třetí země, který nemá přechodné či trvalé povolení k pobytu v EU, se musí vrátit do své země původu. Měl by tak učinit na dobrovolné bázi. Pokud tak neučiní, má Komise k dispozici speciální program vyvinutý v listopadu 2002. Program stanovuje minimální standardy nucené repatriace.

Ministři chtějí vracet ekonomické migranty přicházející do EU za lepším životem

Dohody o znovupřijetí jsou bilaterální dohody mezi EU a nečlenskou zemí. Jejich hlavním cílem je zajistit vypovězení nelegálních imigrantů. Zavádějí povinnost pro nečlenskou zemi bez jakýchkoli formalit znovu přijmout své vlastní občany či osoby, které v této zemi pobývaly. Tyto země na oplátku získají fondy na přijetí těchto osob (AENEAS). V současné době má EU dohody o znovupřijetí uzavřeny s Hong Kongem, Macaem, Srí Lankou a Albánií. Probíhají jednání s řadou dalších zemí.

S navracením migrantů v současnosti pomáhá agentura Frontex (Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích EU). V souvislosti s uprchlickou krizí se uvažuje o posílení pravomocí agentury, aby mohla aktivněji působit při ochraně vnějších hranic EU.

Výměna informací

Spolupráce mezi zeměmi EU na poli migrace a azylu vyžaduje dostatečná data. Proto existují podrobné statistiky o azylu a migraci či informační systémy, jež členským zemím usnadňují sdílení informací. Jedním takovým systémem je Vízový informační systém (VIS), který umožňuje výměnu vízových údajů mezi členskými státy a oprávněným vnitrostátním orgánům umožňuje vkládat i aktualizovat vízové údaje a elektronicky je prohlížet. Eurostat pak dále každý měsíc publikuje zprávy informující o počtu žádostí o azyl a migraci.

Státy EU by měly lépe sdílet údaje o pašerácích, tvrdí Oldřich Martinů z Europolu

Hraniční kontrola

Schengenská dohoda umožňuje volný pohyb mezi státy EU. Důležitou součástí tohoto systému je ale posílení kontrol vnější hranice. Schengenská úmluva umožňuje policejní spolupráci, výměnu informací, dozor a přeshraniční stíhání.

Schengenský informační systém (SIS) je komplexní databáze, která umožňuje donucovacím a soudním orgánům rychlou výměnu informací o hledaných osobách, nebo těch, na něž byl vydán zatykač či žádost o vydání a také výměnu údajů o majetku, například o kradených autech nebo uměleckých předmětech. V roce 2013 byl SIS nahrazen novou generací Schengenského informačního systému SIS II, který přinesl nová opatření, jako například využití biometrických údajů (otisky prstů nebo fotografie).

Obchodování s lidmi

Boj proti obchodování s lidmi je nedílnou součástí řešení problému nelegální migrace. Obchodování s lidmi, sexuální zneužívání, často dětí a žen je zločinem a porušením Evropské charty základních práv. V říjnu 2005 byl k této problematice přijat akční plán, který má vyvinout integrovaný přístup zaměřený na lidská práva.

Na migrantech umí vydělávat nejen sítě převaděčů

S ohledem na současnou uprchlickou krizi se do popředí dostává problematika pašování osob, která je úzce spjata s nelegální migrací. Všechny tyto sféry organizovaného zločinu spadají do kompetencí Evropského policejního úřadu (EUROPOL), jehož hlavní funkcí je zisk dat, jejich vyhodnocování a následné potírání kriminality.

Uprchlíci nebo ekonomičtí migranti? Je třeba to rozlišovat, tvrdí politici EU

S bojem proti pašerákům lidí v současnosti pomáhá operace EUNAVFOR MED, která se zaměřuje na nelegální migraci z Afriky přes Středozemní moře. O jejím zřízení rozhodli evropští ministři zahraničí a obrany v květnu 2015. Operace má tři fáze: získávání a vyhodnocování informací o pašerácích, poté prohlídky lodí a jejich případné zabavování a zatřetí zadržování osob a likvidace pašeráckých plavidel. EUNAVFOR MED doplňuje unijní námořní mise agentury Frontex TRITON a POSEIDON.

Důležitá legislativa:

SMĚRNICE RADY 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími

Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl

Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (Dublin II)

SMĚRNICE RADY 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny

SMĚRNICE RADY 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany

SMĚRNICE RADY 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

Další zdroje

REKLAMA
REKLAMA