Slaďování rodinného a pracovního života v EU a ČR

Lze skloubit rodinný život s profesním? Jaká je role členských států a co zmůže Evropská unie? Blýská se v České republice na lepší časy? Odpovědi na tyto otázky najdete v novém facsheetu, který připravila redakce EurActivu.
mamka a dítko
zdroj: ShutterStock.com; autor: luxorphoto,

Jak skloubit výchovu dítěte, ale zároveň mít možnost rozvíjet svou profesní kariéru a v neposlední řadě také rodině zajistit další příjem? To je otázka, kterou si i v České republice denně pokládá nemalý počet žen. Najít ideální řešení, v němž by se matce povedlo obě oblasti ideálně vyvážit, není vůbec jednoduché.

Podmínky pro slaďování rodinného života pro matky (ale i otce), jsou ve členských státech EU rozdílné (například délka mateřské a rodičovské dovolené), a odlišná je i ochota vlád situaci měnit. V drtivé většině studií, které se tomuto fenoménu věnují, se nicméně dočteme, že úspěšné vybalancování rodinného života s profesním obecně vede k větší spokojenosti, vyšší pracovní efektivitě, ale také k větší loajalitě vůči zaměstnavateli.

K opatřením podporujícím slaďování pracovního a rodinného života nejčastější patří flexibilní pracovní režimy, udržování kontaktu s rodiči na mateřské a rodičovské dovolené, ošetření návratů rodičů po mateřské a rodičovské dovolené zpět do zaměstnání, poskytování benefitů v souvislosti s hlídáním dětí apod.

Podmínky, které matkám umožňují vhodným způsobem vybalancovat pracovní a rodinný život, upravují mezinárodní konvence, směrnice EU, národní legislativa, kolektivní dohody a zaměstnanecké smlouvy.

Jak vhodně skloubit rodinný život s prací, aby jedno nebylo na úkor druhého, neřeší jen ženy-matky, ale také osoby, které mají rodinu či jiným způsobem o někoho pečují. Dále také bezdětní zaměstnanci či zaměstnankyně nebo zaměstnaní v seniorském věku.

Pro potřeby tohoto factsheetu se zaměříme na skloubení pracovního života s rodinným pouze u matek s  dětmi.

ROLE EU A DŮLEŽITÉ MEZNÍKY

Role EU je v oblasti rodinné politiky a postavení žen na trhu práce omezená. Unijní instituce ale problematiku sledují a považují úspěch politik zaměřených na sladění pracovního a rodinného života za klíčový pro dosahování hlavních cílů EU. Mezi ně patří například vytváření většího počtu a lepších pracovních míst. Rovnost žen a mužů navíc patří k základním hodnotám evropské společnosti.

Mezníky a klíčové dokumenty:

  • V létě roku 2000 Rada ministrů pro zaměstnanost a sociální politiku přijala usnesení o vyvážené účasti žen a mužů v rodinném a pracovním životě, které lze považovat za základní dokument. O něj se opírají další koncepce a návrhy na slaďování rodinného a profesního života.
  • Nutnost lépe vyvažovat rodinný a pracovní život obsahovala i Lisabonská strategie a za jednu ze svých šesti priorit ji Komise označila v Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010. Tato priorita byla znovu zdůrazněna v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů schváleném Evropskou radou v březnu 2006.
  • Součástí paktu jsou i tzv. barcelonské cíle, které EU schválila v roce 2002 a v nichž se uvádí, že k péči o děti by mělo mít přístup 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a minimálně 33 % dětí mladších tří let.
  • Dalším důležitým dokumentem v oblasti sladění pracovního a rodinného života je sdělení Evropské komise z 3. října 2008 „Lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem: silnější podpora pro sladění profesního, soukromého a rodinného života".
  • V roce 2008 Evropská komise představila návrh několika opatření, od kterých si slibovala lepší rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem a také mezi muži a ženami v EU. Největší pozornost si získala revize směrnice o mateřské dovolené. Podle platné evropské legislativy (Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň) mohou ženy nárokovat mateřskou dovolenou v délce 14 týdnů. Peněžitý příspěvek poskytovaný po dobu mateřské dovolené (zaměstnavatelem, nebo státními orgány v závislosti na vnitrostátních úpravách členských států) by neměl klesnout pod hranici příspěvku poskytovaného v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnance v dané členské zemi. Návrh, který v roce 2008 předložila Evropská komise, počítá s prodloužením minimální délky mateřské ze 14 na 18 týdnů a také s posílením práv maminek vůči zaměstnavatelům (více). Od svého počátku však narážel na odpor členských států, zejména těch, které by musely mateřskou prodloužit. Jejich nesouhlas navíc vzrostl poté, co své pozměňovací návrhy přidal Evropský parlament (např. požadavek, aby se délka mateřské zvýšila na 20 týdnů s tím, že by státy čerstvým matkám vyplácely plnou výši platu). Vzhledem k tomu, že návrh uvízl v legislativním procesu EU bez šance na úspěch, Evropská komise se jej na konci června 2015 rozhodla stáhnout a nahradit novým, širším přístupem.
  • V roce 2010 uzavřeli evropští sociální partneři novou rámcovou dohodu o rodičovské dovolené (Směrnice Rady 2010/18/EU), která prodlužuje dobu rodičovské dovolené na čtyři měsíce pro každého rodiče. Vztahuje se na všechny pracovníky bez ohledu na typ jejich pracovní smlouvy a představuje způsob, jak lépe skloubit rodičovské a pracovní povinnosti pracujících rodičů a podporovat rovné zacházení s ženami a muži.
  • Ve stejném roce Evropská komise přijala Strategii Evropa 2020, ve které si vytyčila cíl dosáhnout 75% zaměstnanosti ve věkové kategorii od 20 do 64 let. Zdůraznila zároveň, že úspěchu se nedosáhne, pokud se nezvýší zaměstnanost žen.
  • V roce 2010 Komise předložila i nové priority v oblasti rovnosti žen a mužů v rámci Strategie rovnosti žen a mužů 2010-2015. Tato strategie má přispět ke zlepšení postavení žen na trhu práce, ve společnosti a na vedoucích pozicích. „Rodičovství má na účast žen a mužů na trhu práce v dnešní EU i nadále velmi rozdílný dopad, jelikož ženy stále nesou za fungování rodiny mnohem větší podíl odpovědnosti. Mnoho žen je přesvědčeno, že si pořád ještě musí vybrat buď kariéru, nebo děti. Ze současného demografického vývoje také vyplývá, že ženy a muži musí po určitou dobu, jejíž délku nelze předvídat, stále častěji pečovat o jiné závislé osoby než jsou děti,“ uvádí se v textu.
  • V listopadu 2014 se novou eurokomisařkou pro rovnost žen a mužů stala Věra Jourová, která krátce po svém uvedení do úřadu zveřejnila zprávu o rovnosti mezi ženami a muži.
  • V dubnu 2015 Evropská komise spustila veřejnou konzultaci k nové strategii pro časové rozmezí 2015-2020. Připomínky lze zasílat do 21. července 2015.


PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE V EU A SITUACE V ČR

Jak již bylo řečeno výše, členské státy EU přistupují ke slaďování pracovního a rodinného života odlišně. Systémy v jednotlivých zemích se od sebe také liší délkou dovolené pro otce a rovněž výší dávek.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) označuje za zemi, která dokázala nastavit nejlepší podmínky umožňující ženám nalézt rovnováhu mezi kariérou a rodinou, Dánsko. Téměř 70 % firem v Dánsku nabízí možnost flexibilních pracovních úvazků a v zemi je dostatečná kapacita mateřských školek pro děti mladší dvou let. Více než 40 % Dánů a Dánek proto uvádí, že skloubení rodinného života s pracovním pro ně nepředstavuje větší problém (průměr v EU činil v roce 2011 30 %).

Obecně je za dobře fungující model považováno nastavení podmínek ve skandinávských zemích, kde bylo v minulosti zavedeno povinné sdílení rodičovské dovolené mezi oběma rodiči. Využívání flexibilních úvazků se podle OECD stalo zcela běžné například v Nizozemsku a týká se firem s 10 a více zaměstnanci.

Tomu, jak to funguje v některých vybraných členských zemích EU, se věnovala i mezinárodní konference uspořádaná v létě roku 2015 na půdě Senátu ČR, kde s příklady vystoupily poslankyně Evropského parlamentu. Článek najdete zde.

Jak je na tom Česká republika?

Zatímco v EU dosahuje v současné době míra zaměstnanosti žen 62,5 % a u mužů 74,3 %, v České republice činí rozdíl 17 %. Obtížný přístup na trh práce mají zejména mladé ženy. „V České republice je situace specifická tím, že ačkoli české ženy mají velkou chuť pracovat a vykazují vyšší míru zaměstnanosti než evropský průměr, u žen ve věku 30–34 je zaměstnanost naopak vůbec nejnižší v celé EU,“ říká k tomu česká eurokomisařka Věra Jourová.

Jak uvádí studie think-tanku IDEA při CERGE-EI z roku 2012, která porovnávala postavení žen na trhu práce v ČR, ve Francii, Velké Británii a v USA, „míra zaměstnanosti žen v ČR se vyznačuje propadem v období po mateřství a rodičovství, přičemž u srovnávaných zemí tento trend nebyl identifikován“.

Velkou překážku pro opětovný vstup žen na trh práce představuje zejména nedostatek míst ve školkám, malý počet jeslí, minimum flexibilních forem práce a částečných úvazků. Zatímco v EU průměrně částečný úvazek využívá zhruba třetina žen, v ČR je to pouhá desetina. Na obě překážky pravidelně upozorňuje i Evropská komise, naposledy v ekonomických doporučeních pro rok 2015.

Určitá očekávání v tomto ohledu slibuje nový zákon o dětských skupinách, který byl přijat koncem roku 2014 pod vedením profesionálních chův. Poskytovatelům péče a zúčastněným rodinám by byla v této souvislosti poskytována podpora ve formě daňových úlev.

Překážkou pro matky s malými dětmi je v zemi i délka mateřské dovolené, která patří v ČR k nejdelším v EU. V případě České republiky trvá do tří let věku dítěte s možností zůstat doma ještě o rok déle a pobírat při tom rodičovský příspěvek (více ve článku).

Diskuse o otcovské dovolené

Odborníci a neziskové organizace zdůrazňují, že určité zlepšení by mohlo přinést i zavedení tzv. otcovské dovolené. Diskuse o institucionálním zakotvení placené otcovské dovolené započala v České republice již v roce 2007, ale byla kvůli hospodářské krizi v EU na nějakou dobu přerušena. Naposledy tuto myšlenku oživila současná ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

„Určitě se tím chceme v příštím roce zabývat. Větší podpora zapojení otců je pro mne důležitá. Pracujeme zatím se dvěma možnostmi. První je otcovská dovolená placená z pojištění v době šestinedělí. Druhou je rodičovská dovolená v nějakém konkrétním období vyhrazená pro druhého rodiče,“ uvedla k tomu na podzim loňského roku v deníku Právo ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

Česká republika ale v každém případě stále patří k několika málo zemím, které tento standard dosud nezavedly. Liga otevřených mužů (LOM) argumentuje tím, že by o to byl mezi českými muži zájem. Podle průzkumu LOM si 57 % otců bezprostředně po porodu vybírá dovolenou, dalších 16 % řeší tuto potřebu zajištěním neplaceného volna.


STANOVISKA:

„I když není třeba aspirovat na úplně identické zastoupení žen a mužů na pracovním trhu, je třeba umožnit ženám stejné příležitosti, aby – v případě, že se chtějí práci věnovat stejnou měrou jako muži – k nim bylo přistupováno stejně co do přijímacích řízení, kariérního postupu či odměňování,“ uvedla pro EurActiv eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost pohlaví Věra Jourová.

„Situace matek vracejících se zpět na trh práce po rodičovské dovolené bohužel opravdu není ideální. Snažíme se s tím bojovat hned několika způsoby. Zákon o dětských skupinách jde naproti snaze zapojit se co nejrychleji zpět do pracovního procesu. Umožňuje větší flexibilitu a návrat do práce již po jednom roce rodičovské. Kromě toho se v debatě vedené v rámci rezortu hovoří právě o flexibilitě pracovních úvazků pro tuto skupinu. Je však třeba pečlivě zvažovat, neboť flexibilita nesmí jít na úkor kvality práce,“ řekla v rozhovoru pro EurActiv ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

„Společnost by v první řadě měla nahlas říct, že si maminek váží. Hodnota mateřství a rodičovství totiž není v České republice dostatečně doceněná. Už jen tím, že se doba péče o děti nazývá dovolenou, je značně zavádějící. O žádnou dovolenou se přece nejedná,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU/ČSL/EPP). „Pomoct by do značně míry mohlo také zvýhodnění v rámci penzijního pojištění, které vláda v ČR připravuje. Změnit by se měl i přístup k finanční podpoře rodin. Ta by měla být vyšší u rodin, které jsou aktivní, pečují o děti a pracují. Je daleko lepší a méně zneužitelné, když má tato podpora formu daňového zvýhodnění.  V České republice to již využíváme, ale odpočet by měl být vyšší.“

Poslankyně TOP 09 Markéta Adamová vidí zlepšení situace českých matek, které se chtějí rychleji vracet ke své profesi, v tom, že by stát vyplácel rodičovský příspěvek nikoliv těmto matkám, ale jednomu z prarodičů, který by se o dítě staral. Nová možnost by se podle odhadů mohla dotknout až čtvrt milionu rodin. „Prarodič získá od státu rodičovský příspěvek, bude mít placené zdravotní pojištění a celá doba se jim započítá také do důchodu. V podstatě legalizujeme věc, která v praxi běžně funguje, ale nemá tyto výhody,“ uvedla.

„Je dobře, že se Česká republika problematikou zabývá. Bohužel stále ještě jsou v našem právním řádu opatření, která jdou proti rychlejšímu návratu žen s dětmi na pracovní trh, například omezení umístit dítě mladší dvou let do zařízení pro děti na více než 46 hodin měsíčně, pokud nemá být rodině odebrán rodičovský příspěvek,“ myslí si Karin Dvořáková z expertního pracovního portálu pracezeny.cz.

„Jednou z hlavních příčin, proč se ženám obtížně navrací na trh práce, je dlouholetá rodičovská dovolená. Ta způsobuje, že ženy pracovní trh opustí a nemohou spoléhat na to, že je jejich zaměstnavatel opět po třech letech zaměstná,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv její kolegyně Petra Janíčková.

„V českém prostředí velmi často dochází k tzv. řetězení rodičovských dovolených, kdy druhá přímo navazuje na první, třetí na druhou a tak dále. České ženy tak zmizí z pracovního trhu na skutečně dlouhou dobu,“ myslí si projektová manažerka Gender Studies Lada Wichterlová.

„Je ovšem otázka, nakolik česká společnost umožnuje pečujícímu rodiči udržovat kontakt se zaměstnavatelem nebo nabízí příležitosti k práci na sobě. K tomu by dobře posloužili zkrácené úvazky. ČR vykazuje asi čtvrtinu zkrácených úvazků průměru EU a i toto číslo zahrnuje z 50 % pozice, pro které stačí nízká kvalifikovanost,“ řekla EurActivu ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská.

„Myslím, že se stále málo zamýšlíme nad hodnotou neplacené práce. Pečovat znamená v současné době jen ´být doma´, tedy na okraji společnosti. Rodičovství je proto vnímáno jako překážka kariérního růstu. Nejčastějším důvodem, proč se chtějí vracet matky dětí mladších tří let do zaměstnání, je nedostatek financí a chybějící prestiž. A přitom ocenění péče jako zdroje osobního růstu je naprosto reálnou skutečností,“ zdůraznila.

„Aktivní otcovství je společenským trendem i sdílenou hodnotou a náš stát na to zatím jasně nereaguje. Otcovská dovolená je v Evropě běžným standardem,“ říká ředitel Ligy otevřených mužů Martin Jára. Odvolává se při tom na nedávný průzkum organizace, ve kterém až 80 % jejích členů uvedlo, že by o placenou otcovskou dovolenou trvající minimálně jeden týden měli zájem.

Text vznikl s podporou Skupiny Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

REKLAMA
REKLAMA