Nové priority evropské politiky ČR

Vláda Bohuslava Sobotky oznámila při svém nástupu do úřadu obrat v národní politice vůči EU. ČR by se podle ní měla vrátit do hlavního proudu evropské integrace, z něhož se vychýlila v dobách vlády středopravicových vlád. Jaké budou hlavní priority evropské politiky Sobotkova kabinetu? Co na ně říkají významní decision a opinion makeři, kteří ovlivňují stav veřejně diskuse a veřejného mínění v ČR?
Vlajka eu
Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: dan.

(Zveřejněno: 13. listopadu 2014)

Důležité mezníky a dosavadní vývoj

  • 1. května 2004   ČR spolu s dalšími devíti zeměmi vstoupila do EU.
  • 11.-12. června 2004    První volby do Evropského parlamentu, Češi si zvolili 24 zástupců.
  • prosinec 2005   Návštěva předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa v Praze.
  • duben 2007   Zveřejnění Národního plánu na zavedení eura v ČR.
  • srpen 2007   Aktualizace strategie přistoupení ČR k eurozóně. V roce 2007 se počítalo, že ČR přijme euro v roce 2010.
  • prosinec 2007   Vstup ČR do Schengenského prostoru.
  • 1. ledna–30. června 2009   Předsednictví ČR Radě EU s mottem „Evropa bez bariér“. Mezi hlavní priority patřilo: posilování konkurenceschopnosti EU, naplňování svobody pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb, energetická bezpečnost, transatlantické vztahy, vztahy EU se zeměmi západního Balkánu a se zeměmi východní Evropy.
  • 19. února 2009   Projev prezidenta Václava Klause v Evropském parlamentu.
  • březen 2009   Evropská rada schválila Východní partnerství.
  • 24. března 2009   Pád vlády premiéra Mirka Topolánka.
  • duben 2009   V Praze se konal neformální summit EU–USA v Praze, který se věnoval energetice, hospodářské a bezpečnostní politice.
  • 5. – 6. června 2009   Volby do Evropského parlamentu, Češi si zvolili 22 zástupců.
  • 3. listopadu 2009   Prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu, před tím ale pro zemi vyjednal Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice (tzv. Klausova výjimka).
  • únor 2011   Návštěva předsedy Evropské rady Hermana van Rompuye, který se v hlavním městě setkal s premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem.
  • leden 2012   Premiér Petr Nečas odmítl připojení ČR k fiskálnímu paktu.
  • březen 2012   25 zemí EU (s výjimkou Velké Británie a ČR) podepsaly fiskální pakt.
  • březen 2013   Poslanecká sněmovna podpořila návrh smlouvy o přistoupení Chorvatska k EU, které proběhlo 1. července 2013.
  • duben 2013   Návštěva předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa v ČR. V Praze se setkal s premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem.
  • duben 2013   Prezident Miloš Zeman vyvěsil na Pražském hradě vlajku EU jako symbol vstřícnějšího postoje ČR k EU.
  • duben 2013   Návštěva předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye v ČR. Van Rompuy se sešel s prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Petrem Nečasem.
  • květen 2013   Vláda ČR schválila Strategii působení ČR v EU, která však kvůli pádu Nečasovy vlády nevstoupila v platnost.
  • září 2013   Projev Miloše Zemana v Evropském parlamentu ve Štrasburku.
  • únor 2014   Nástup vlády premiéra Bohuslava Sobotky.
  • únor 2014   Cesta premiéra Bohuslava Sobotky do institucí EU v Bruselu. Premiér se zde sešel s předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem a předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Premiér oba představitele informoval o změně přístupu ČR k politice směrem k EU a také o plánované účasti země na důležitých projektech EU.
  • 23.-24. května 2014   Volby do Evropského parlamentu, v nichž si Češi zvolili 21 zástupců.

Přehled vlád od vstupu ČR do EU

  • Vláda Vladimíra Špidly duben 2002-srpen 2004 (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL)
  • Vláda Stanislava Grosse srpen 2004–duben 2005 (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL)          
  • Vláda Jiřího Paroubka duben 2005–září 2006 (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL)          
  • První vláda Mirka Topolánka září 2006-leden 2007 (ODS)   
  • Druhá vláda Mirka Topolánka leden 2007-květen 2009 (ODS, KDU-ČSL, SZ)       
  • Vláda Jana Fischera květen 2009–červenec 2010 úřednická vláda
  • Vláda Petra Nečase červenec 2010-červenec 2013 (ODS, TOP 09, LIDEM (pův. VV))           
  • Vláda Jiřího Rusnoka červenec 2013-leden 2014 úřednická vláda
  • Vláda Bohuslava Sobotky leden 2014-dodnes (ČSSD, ANO 2011, KDU-ČSL)

Kontext:

Česká republika vstoupila do EU 1. května 2014. V prvních deseti letech členství země v EU byla česká evropská politika silně ovlivňována postoji Občanské demokratické strany, která představovala nejsilnější sílu na pravé části politického spektra. Vlády pod vedením ministerských předsedů z Občanské demokratické strany zaujímaly vůči EU značně rezervovaný postoj a pozitivní agenda byla zformulována jen v několika málo oblastech.

Vlády se v prvních deseti letech od vstupu země do EU soustředily na několik priorit. Jednalo se především o důraz na konkurenceschopnost a fungování vnitřního trhu bez bariér. Vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost země ovlivňuje i dostupnost a ceny energií, patřila mezi priority i energetická politika a její bezpečnostní rozměr (bezpečnost dodávek).

V důsledku finanční a posléze i hospodářské krize eurozóny, s níž je česká ekonomika silně provázána, k prioritám české evropské politiky přibylo také zajištění hospodářské a finanční stability EU. Kroky ČR v této oblasti byly ale velmi opatrné a v otázkách prohlubování fiskální integrace a bankovní unie si vláda ponechala zadní vrátka, která ji nezavazovala k hlubší integraci.

České vlády zároveň dlouhodobě kladly důraz na podporu demokracie, vlády práva, svobody, respektu k lidským právům a lidské důstojnosti. Tyto základní principy české zahraniční politiky se na evropské úrovni projevovaly zejména ve vztahu k východním a jihovýchodním sousedům EU. Zvláštní pozornost byla v tomto ohledu věnována politice rozšiřování, politice sousedství a v rámci projektu Východního partnerství.

Strategie působení ČR v EU (Aktivní politika pro růst a konkurenceschopnou Evropu)

 České vlády čelily dlouhodobě kritice, že dostatečně neformulují zájmy České republiky v rámci evropské integrace a spíše se negativně vymezují vůči konkrétním unijním krokům.

S první iniciativou, která na tuto kritiku reagovala, přišla v dubnu 2013 vláda Petra Nečase. Na půdě Poslanecké sněmovny bylo zahájeno Národní fórum k budoucnosti EU, od něhož si vláda slibovala širokou diskuzi o působení České republiky v EU a o budoucnosti evropské integrace jako takové. Podobnou iniciativu jsme mohli zaznamenat již před deseti lety, kdy Česká republika byla teprve kandidátem na členství v EU. Ta v té době řešila klíčovou otázku dalšího vývoje. V rámci Konventu o budoucnosti Evropy se pracovalo na novém dokumentu primárního práva (výsledkem byl návrh Ústavy pro Evropu, kterou po odmítnutí v nizozemském a francouzském referendu nahradila Lisabonská smlouva) a do diskuze byly přizvány i kandidátské země. V jednotlivých státech včetně Česka se pak konaly národní debaty o budoucnosti EU.

Nečasova vláda zároveň představila koncepční materiál o budoucnosti hospodářské a měnové unie s názvem Strategie působení ČR v EU (Aktivní politika pro růst a konkurenceschopnou Evropu). Mezi prioritní oblasti České republiky podle něj patřil funkční vnitřní trh, efektivní využití kohezní politiky, vytváření společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva v EU, společná obchodní politika nebo rozšiřování EU. V dokumentu byl nastíněn i postoj České republiky ke společné evropské měně.

Strategie se ale nesetkala s příliš velkým ohlasem, a to zejména proto, že jí vláda představila až tři roky od začátku svého působení, a (neplánovaně) jen několik měsíců před svým pádem. Koncepci byla vytýkána i její neurčitost, přílišná obecnost a silná zaměřenost především na ekonomická témata. Kritiky se jí dostalo nejen od opozice, ale i od akademiků či veřejné odbornosti. Think-tank Evropské hodnoty jí vytkl stručnost a vládě pak to, že koncepci nekonzultovala s opozicí.

Obrat v evropské politice?

Vláda Bohuslava Sobotky, která vzešla z předčasných voleb v říjnu 2013, ohlásila v evropské politice České republiky obrat. Deklarovala, že chce zemi vrátit do hlavního integračního proudu, a ve svém programovém prohlášení slíbila, že přehodnotí „dosavadní zdrženlivá stanoviska k měnové integraci a finanční spolupráci“. Z oficiálních dokumentů vlády a také z výroků vládních představitelů vyplývá, že by mělo dojít především k proměně vnímání role EU.

Nový postoj vlády k EU se promítl i do určitého posunu v prioritách evropské politiky. Sobotkova vláda se sice přihlásila k hlavním prioritám, které prosazovaly i minulé vlády, ale slíbila, že je naplní novým obsahem. Zachován tak zůstal například důraz na fungování vnitřního trhu bez bariér, integrace energetického trhu nebo rozšiřování EU či podpora Východního partnerství. Fungování vnitřního trhu pak například doplňuje důraz na sociální dimenze a diametrálně se mění i přístup k posilování eurozóny proti dalším krizím.

V evropské politice se objevují i nová témata. Česká vláda mluví například o nutnosti posílit zahraniční politiku a akceschopnost EU tak, aby byla rovnocenným partnerem světovým mocnostem. V programových dokumentech vlády se hovoří rovněž o potřebě posílit evropskou obrannou politiku včetně budování evropských vojenských struktur.

Národní konvent a nová strategie

K zahájení hluboké diskuse o směřování ČR v EU má podle Sobotkova kabinetu přispět tzv. Národní konvent s názvem Evropské vize České republiky, který byl slavnostně spuštěn na konferenci 13. listopadu. Jeho cílem je zintenzivnit dialog o evropských otázkách a zapojit do diskuse o EU širší veřejnost.

„Je důležité, aby se příprava evropské politiky odehrávala nejen na vládě a v Parlamentu. Proto se snažíme nacházet nové cesty, jak zapojit odbornou i širší veřejnost do dialogu o aktuálních evropských otázkách,“ uvedl k tomu premiér Bohuslav Sobotka. „Národním konventem rozšiřujeme prostor, v němž je možné projevit svůj názor a významně se podílet na tvorbě evropské politiky. Prioritou je pro nás vytvořit stabilní prostředí pro společenský dialog o evropských otázkách. V rámci platformy totiž budeme všichni rovnocennými partnery a vláda výstupy jednotlivých kulatých stolů zodpovědně zváží.“

Vláda ve spolupráci s jednotlivými rezorty zároveň připravuje nový strategický materiál. V nejbližší době má koncepce směřovat do připomínkového řízení mezi vládní rezorty a do obou komor Poslanecké sněmovny. Na konci letošního nebo začátku příštího roku by pak měla začít veřejná debata.

Stanoviska:

„V současné koalici není shoda na tom, že bychom měli stanovit konkrétní cíl přijetí společné evropské měny,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Dodal ale, že pokud bude ČSSD v další vládě, bude chtít termín přijetí eura určit. Jeho vláda hodlá zatím Českou republiku na budoucí vstup do eurozóny připravovat a podle toho vytvářet svou hospodářskou a rozpočtovou politiku. „Proto vláda přistoupila k fiskálnímu paktu a usilujeme o jeho ratifikaci v Senátu poté, co byl přijat ve Sněmovně. Proto také budeme chtít v rámci implementace evropských pravidel přijmout ústavní zákon o dluhové mzdě, což je další důležitá podmínka, abychom se v budoucnu mohli připojit k eurozóně,“ řekl Sobotka.

„Členství v eurozóně je závazek, který jsme nikdy nijak nezpochybnili. Z ekonomického hlediska je důležité, aby byla ČR součástí hospodářského prostoru, který představují země eurozóny a naši ekonomičtí partneři – Německo, Rakousko a Slovensko. Ze strategického hlediska je významné být součástí celku, který představuje pokročilý prvek evropské integrace a kde se bude připravovat celá řada opatření, jež ovlivní celou EU,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv 1. náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák.

„Vůči EU se objevuje určitá kritika, že se dosud příliš soustředila na otázky konkurenceschopnosti, které jsou jí bližší, a nikoliv na otázky sociální. Je zřejmé, že pokud má EU fungovat jako ekonomické a politické společenství, musí mít i sociální dimenzi,“ nastínil Drulák nové směřování české evropské politiky. „Nevyhneme se tomu, aby Evropa se svou společnou měnovou politikou měla také silnější struktury společné hospodářské a fiskální politiky. Hovoříme například o evropských daních, jako je nová daň z finančních transakcí, nebo harmonizaci daňových sazeb. V Evropě existuje řada daňových rájů a některé státy díky své daňové politice profitují na úkor ostatních.“

„Bylo by nešťastné, kdybychom naši konkurenceschopnost chtěli zakládat na nižších standardech a na nižší ceně pracovní síly. Prozatím je samozřejmě prospěšné tuto výhodu využívat. Česká republika ale naštěstí bohatne a tato komparativní výhoda se bude ztrácet. Je potřeba hledat nové výhody určené vzdělaností, inovacemi, dovednostmi,“ vysvětlil náměstek Drulák.

Česká republika by si měla stanovit, kdy chce vstoupit do eurozóny, napsal v komentáři pro EurActiv ředitel odboru politického plánování Ministerstva zahraničních věcí ČR David Král. „Souhlasím s tím, že cílové datum by skutečně mělo být stanoveno již z toho důvodu, že v současnosti ČR v zásadě plní všechna konvergenční kritéria (s výjimkou kritéria směnných kursů, které ani plnit nemůže, neboť jsme nevstoupili do tzv. ERM II). Byl by to tedy důkaz, že si za svými závazky stojíme, a potvrdilo by to naši kredibilitu,“ uvedl. Největší úskalí Král spatřuje v silně odmítavém veřejném mínění, které se odráží v neochotě politické reprezentace učinit zásadní kroky k přijetí eura.

„Musíme se vyhnout nekoncepčním a nahodilým stanoviskům k evropským otázkám, které nejsou ku prospěchu českých občanů a v EU nás oslabují,“ prohlásil na zahájení Národního konventu místopředseda Senátu Zdeněk Škromach (ČSSD).

Z tohoto důvodu je potřeba důsledně koordinovat stanoviska jednotlivých součástí státní správy a skončit s rezortismem, který v Česku panuje, řekl předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD). Koordinací se má zabývat Úřad vlády, na kterém působí státní tajemník pro evropské záležitosti. Ten by měl podle Hamáčka posílit. „Úřad státního tajemníka funguje dobře, nemá ale dostatečné pravomoci,“ řekl během svého projevu.

„Cílové datum vstupu bychom si stanovit měli, ale do eurozóny bychom měli vstoupit, až na to skutečně bude naše ekonomika zralá a připravená. Neměli bychom opakovat chybu Řeků nebo Portugalců a přijmout euro předčasně,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Jako optimální pro vstup vidí rok 2020.

Sociální záležitosti jsou hezké, ale nejdříve se na to musí vydělat,“ komentoval úmysl české vlády více se soustředit na sociální dimenze hospodářských politik. „ Jsem toho názoru, že můžeme vydávat pouze peníze, které jsme vydělali. S tím souvisí i posilování konkurenceschopnosti, na kterém musíme pracovat a rušit bariéry, které tomu brání. Hospodářství EU potřebuje reformy, jedině tak budeme schopni vydělat peníze, které můžeme použít.“ Podle bývalého ministra zahraničí nejsou klíčové výdaje na sociální věci, ale na vědu a výzkum.

Silná společná zahraniční a bezpečnostní politika je podle Schwarzenberga pro ČR důležitá, avšak k jejímu zefektivnění dojde až v momentě, kdy se na potřebných změnách domluví všechny členské státy EU.

Větší důraz na sociální dimenzi představitelé koaličních stran sice připouštějí, jakýkoliv posun pravomocí na nadnárodní úroveň ale odmítají. „Základ by měl být podporován prostřednictvím priorit z rozpočtu Evropské unie, ale jednotlivé nuance by měly být ponechány na každém státu,“ myslí si předseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík z KDU-ČSL. „Rozpočet EU by se měl zvýšit za předpokladu, že se bude využívat na globální výkyvy ekonomiky.“

Europoslankyně za hnutí ANO Dita Charanzová by nechtěla silnější Komisi a výraznější posun na ose mezi neoliberálním a sociálně-demokratickým konceptem Evropy. „Měli bychom usilovat o kombinaci obou těchto modelů. Pokud bych si ale měla vybrat, pak se spíše kloním k té první variantě,“ řekla EurActivu. „I neoliberální model vede k růstu zaměstnanosti, jen k tomu používá jiné nástroje.“

Jediné místo pro budoucnost ČR je podle poslance Ivana Gabala (KDU-ČSL) bezpečná Evropa a NATO „Nebudou-li bezpečné, jsme v troskách, protože nám chybí síla a schopnost postarat se o sebe. Nejsme samonosní v obraně, v bezpečnosti, ani co se týká mezinárodního významu,“ napsal redakci. Aby však Česko se svými prioritami uspělo, musí mít podle něj „tah na branku, a ne povznesené intelektuální reflexe“.

„Ty jsou možná dobré, když hledáme cestu, ale když ji najdeme, musíme jít tvrdě za svým. Osobně si myslím, že budou rozhodovat dvě okolnosti: vstup do eurozóny a možnost v ní rozhodovat; a dále kvalita, kapacita armády a výdaje na obranu,“ jmenuje zásadní body.

„Koalice se zavázala, že ČR na vstup do eurozóny připraví, bez jasného jízdního řádu pro přibližování se eurozóně ale v tomto ohledu ČR nikam nesměřuje. Léta jsme se schovávali za klišé, že euro přijmeme, až budeme my i eurozóna připraveni. Nikdy nám ale nikdo neřekl, co to prakticky znamená,“ píší v komentáři pro EurActiv analytici Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál a Jakub Eberle.

„Zatímco lidskoprávní diskuze směřuje bez jasné politické korekce odnikud nikam, ale zato za současného pobouření výrazné části odborné veřejnosti, ta podstatná část evropské diskuze ještě veřejně ani nezačala. Přitom kdy jindy by se politici měli o pozici ČR ve světě zajímat, než v roce 2014, kdy Rusko obsazuje Ukrajinu, Islámský stát se rozšiřuje na hranicích členského státu NATO, sílí migrační tlaky na EU, proběhly volby do Evropského parlamentu a začíná pracovat nová Evropská komise?“


Publikace  tohoto  textu  byla  spolufinancována  projektem  „Podpora  veřejné debaty o české zahraniční politice“ ÚMV.

REKLAMA
REKLAMA