Politické skupiny v Evropském parlamentu

Přímé volby do Evropského parlamentu poprvé proběhly v roce 1979. Občané členských zemí Evropské unie tak mají od té doby možnost svým hlasem ovlivňovat jeho složení. O přízeň voličů se ucházejí jak politické strany v jednotlivých zemích, tak nezávislí kandidáti. Zvolení kandidáti politických stran se podle svého politického zaměření sdružují v Evropském parlamentu do tzv. politických skupin. V současné době je v Parlamentu zastoupeno sedm politických skupin a nezařazení poslanci.

(Naposledy aktualizováno 2.5.2013)

Souvislosti:

První politické skupiny vznikly už v roce 1953. Jednalo se o Skupinu liberálů a spojenců, Křesťansko-demokratickou skupinu a Socialistickou skupinu. Jejich statut a role upravoval jednací řád Společného shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli. Společné shromáždění mělo celkem 78 členů a k vytvoření skupiny bylo potřeba devíti členů. Po ratifikaci Římských smluv v roce 1958 došlo nejenom k přejmenování Společného shromáždění na Evropské parlamentní shromáždění, ale také ke zvýšení počtu jeho členů na 142. Zároveň byla zvýšena hranice pro založení nové skupiny na sedmnáct členů.

V březnu 1962 členové Evropského parlamentního shromáždění odhlasovali, že budou pro Evropské parlamentní shromáždění používat název Evropský parlament. V evropském právu se ale toto označení objevuje až s přijetím Evropského jednotného aktu v roce 1986.

Roku 1965 bylo přijato pravidlo, které měnilo počet poslanců potřebných pro vytvoření nové politické skupiny na čtrnáct. V tomtéž roce vznikla čtvrtá politická skupina – Evropská demokratická unie, kterou vytvořili francouzští gaullisté.

Po prvním rozšíření Společenství opět došlo ke změně počtu poslanců nutných pro vznik politické skupiny. Ta mohla být nově tvořena minimálně deseti členy. Současně se zvýšil počet parlamentních politických skupin, protože poslanci EP za britské konzervativce si vytvořili vlastní skupinu pod názvem Evropští konzervativci.

Témata:

V současné době pro vznik nové politické skupiny v Evropském parlamentu platí, že skupinu může vytvořit minimálně devatenáct poslanců EP a musí být v ní zastoupena minimálně 1/5 členských zemí Evropské unie. Podle článku 29 Jednacího řádu Parlamentu je dále nutné, aby do jednotlivých politických skupin vstupovali poslanci EP, kteří mají stejnou nebo podobnou politickou orientaci.

Pokud dojde ke splnění výše zmíněných podmínek pro vytvoření politické skupiny, je vypracováno prohlášení, které obsahuje název skupiny, složení předsednictva a seznam jejích členů. Prohlášení je předáno předsedovi Evropského parlamentu a následně zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V čele politických skupin stojí předseda (některé skupiny jich mají i více) a jejich činnost řídí předsednictvo. Poslanci EP v jednotlivých skupinách vytvářejí tzv. národní delegace. Administrativní chod politických skupin zajišťují jejich vlastní sekretariáty, které jsou součástí organizační struktury sekretariátu Parlamentu.

Politické skupiny mají výlučné právo navrhovat kandidáty pro volbu předsedy, místopředsedů a kvestorů Parlamentu. Na základě dohody mezi jednotlivými politickými skupinami dochází také ke jmenování členů jednotlivých výborů, podvýborů a meziparlamentních delegací. Mezi další pravomoci patří i předkládání návrhů doporučení Radě a návrhů při jednání Evropského parlamentu.

Sedmý Evropský parlament, jehož mandát je pro období 2009-2014, tvoří dohromady sedm politických skupin a nezařazení poslanci.

Skupina Evropské lidové strany (EPP)

Evropská lidová strana (EPP) je nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Nyní má 265 poslanců konzervativního a křesťansko-demokratického zaměření.

Tato skupina vychází z Křesťansko-demokratické skupiny z roku 1953. Roku 1992 se členy této politické skupiny stali poslanci EP za britské a dánské konzervativce a za francouzský Svaz pro francouzskou demokracii. To vedlo ke změně názvu frakce na Evropskou lidovou stranu–Evropští demokraté (EPP-ED). Po volbách v roce 2009 se strany Evropských demokratů (včetně britské Konzervativní strany a české ODS) rozhodly odtrhnout a vytvořit vlastní Evropskou konzervativní a reformní skupinu (EurActiv 22.6.2009).

Nynějšími členy EPP jsou např. německá Křesťansko-demokratická unie/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU) nebo španělská Lidová strana. Českou republiku zde reprezentuje dva poslanci za KDU-ČSL.Předsedou EPP je od ledna 2007 francouzský poslanec Parlamentu Joseph Daul, ve funkci nahradil poslance za německou CDU Hanse-Gerta Pötteringa.

EPP prosazuje sociálně-tržní hospodářství, usilujeme o Evropu, která vytváří příležitosti a bohatství v rámci jednotného trhu, a to na základě následujících pilířů: dobrá hospodářská správa, konkurenceschopnost, řádné finanční řízení a ochrana spotřebitele, solidarita a podpora růstu a zaměstnanosti.

Podle svého programu zastává EPP přiměřené financování EU, které citlivě reaguje na sociálně-hospodářské problémy, s nimiž se Evropa potýká. Klade si proto za povinnost zajistit, aby peníze daňových poplatníků byly využity na podporu udržitelného růstu a zaměstnanosti a aby byly řádně vynaloženy s nulovou tolerancí vůči podvodům či korupci. Klade také důraz na vývoj „politik s přidanou hodnotou“ pro EU, jako je výzkum a vývoj, nadnárodní sítě, regionální politika a společná zemědělská politika, a to na základě zásad solidarity a udržitelnosti.

V otázce zahraničních věc se snaží EPP podporovat vnější činnosti založené na demokracii a právním státu, prohlubováním politických vztahů se třetími zeměmi, zajištěním efektivity procesu rozšiřování, podporou šíření základních principů a lidských práv, prosazování volného obchodu a podílení se na vymýcení chudoby v celém světě.

Skupina Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D)

Skupina Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (S&D) a do roku 1999 byla nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Své jméno naposledy změnila v červenci 2009, kdy byla známá jako Skupina socialistů v Evropském parlamentu (PES). Nyní je se 184 poslanci druhou největší skupinou.

V současné době mezi důležité členy S&D patří britská Labouristická strana, německá Sociálně-demokratická strana (SPD), francouzská Socialistická strana a španělská Socialistická a dělnická strana (PSOE). Českou republiku v této frakci zastupuje sedm poslanců České strany sociálně demokratické (ČSSD).

Předsedou S&D je Rakušan Hannes Swoboda. Ten v roce 2012 na tomto postu vystřídal Martina Schulze, jenž se stal předsedou Evropského parlamentu.

Prioritou S&D je transformace eurozóny do hospodářské, měnové a sociální unie. To podle S&D vyžaduje efektivnější – a demokraticky legitimnější – instituce a radikální politický posun směrem k udržitelnému růstu a plné zaměstnanosti. Socialisté také prosazují zavedení daně z finančních transakcí, které by podle nich mělo přesunout část nákladů globální recese od občanů k finančním institucím, které je způsobily. Kromě toho také S&D požaduje tvrdší boj proti daňovým únikům.

Kromě ekonomických otázek S&D zdůrazňuje také nutnost garance základních práv pracovníků a zajištění kvalitní sociální péče, reformu Společné zemědělské a rybářské politiky vedoucí k její větší udržitelnosti, důraz na výzkum a inovace či urychlení rozšiřování EU o nové státy.

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) zaujímá v Evropské parlamentu třetí nejsilnější pozici. Hraje tak roli jakéhosi jazýčku na vahách ve sporech mezi dvěma největšími politickými skupinami EPP a S&D. ALDE navazuje na předchozí liberální uskupení Parlamentu. V současné době ji tvoří 84 poslanců EP. Mezi významné národní strany lze zařadit britské liberální demokraty, německou Svobodnou demokratickou stranu (FDP), Svaz pro francouzskou demokracii (UDF) a rumunskou Národní liberální stranu (PNL). Česká republika nemá v této politické skupině žádné zastoupení. Předsedou ALDE je bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.

Tato skupina klade důraz na individuální svobodu, podporuje kulturu podnikání, hospodářskou a sociální solidaritu. Zasazuje se také o ochranu životního prostředí a práv menšin, je proti jakékoli formě diskriminace a prosazuje jazykovou rozmanitost EU. Jednou z priorit je také demokratizace a posílení odpovědnosti jednotlivých evropských institucí vůči občanům Unie a snaha, aby EU hovořila „jedním hlasem“.

Skupina Zelení-Evropská svobodná aliance (Zelení/EFA)

Politická skupina Zelení-Evropská svobodná aliance vznikla v červenci 1999. Tvoří ji strany, které se zaměřují na prosazování ochrany životního prostředí v politické oblasti (zelení), a zástupci stran „národů bez státu“, tzv. regionalisté. V EP je nyní zastoupena 55 poslanci. K významným členským národním stranám této skupiny patří německé Spojenectví 90/Zelení a francouzští Zelení. Česká republika nemá v této skupině žádné zastoupení.

Skupiny spolupředsedají Daniel Cohn-Bendit a Rebecca Harmsová. Na rozdíl od ostatních politických skupin Evropského parlamentu byla skupina Zelení-EFA schopna vést před volbami do EP v červnu 2004 i 2009 jednotnou kampaň ve všech členských zemích Unie.

Obecně je tato skupina evropské integraci nakloněna, kritizuje ale, že na evropské úrovni není dostatečný prostor věnován otázkám ochrany životního prostředí. Kromě ochrany životního prostředí se tato skupina zaměřuje na udržitelný rozvoj, kvalitu života, posílení občanského prvku na politickém rozhodování, ochranu rovných práv a příležitostí, především zajištění rovného postavení žen a mužů v zaměstnání.

Skupina Evropští konzervativci a reformisté (ECR)

Skupina Evropských konzervativců a reformisté (ECR) vznikla odtržením některých stran od EPP-ED po volbách v roce 2009 (EurActiv 22.6.2009). Důvodem byla nespokojenost především britských konzervativců a českých občanských demokratů s politikou EPP-ED především v otázce budoucího směřování politické integrace Unie. K nim se připojila také polská strana Právo a spravedlnost a dalších pět malých stran. V současnosti tak v Evropském parlamentu zastupuje ECR 54 poslanců, a to včetně devíti občanských demokratů. V čele strany stojí Brit Martin Callanan.

ECR vyznává anti-federalistické, euroskeptické a konzervativní názory.  Podporuje svobodné podnikání, volný obchod a hospodářské soutěže, minimální regulace, nízké daně a malé zásahy vlády. Zdůrazňuje nutnost zachování suverénní integrity národních států, větší osobní zodpovědnost a konec „nadměrné byrokracie v institucích EU.

Skupina Evropská sjednocená levice a Severské zelená levice (EUL/NGL)

Skupina Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (EUL/NGL) je tvořena zejména komunistickými nebo postkomunistickými stranami. Je tedy výrazně levicově orientována, což se odráží na jejím vnímání současné podoby evropské integrace. Tu tato skupina považuje za „kapitalistický projekt“, v jehož důsledku dochází ke zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými sociálními vrstvami společnosti a posilování moci velkých firem.

Mezi významné členské národní strany patří kromě Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM), která v červnových volbách do EP v roce 2009 získala čtyři mandáty, také německá Levice, švédská Levicová strana a francouzská Levicová fronta. V Evropském parlamentu má tato skupina nyní 35 křesel. Předsedkyní skupiny je německá europoslankyně Gabi Zimmerová.

EUL/NGL se zaměřuje na podporu udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí. Podporuje sociální práva a kulturní rozmanitost. Klade důraz na kvalitu pracovních míst, sociální práva a vzdělávání, boj proti jakýmkoli formám diskriminace, kritiku neoliberálního přístupu či rovné postavení žen ve společnosti.

Skupina Evropa svobody a demokracie (EFD)

Skupina Evropa svobody a demokracie je pravicová euroskeptická frakce, kterou po volbách v roce 2009 vytvořili především poslanci bývalých politických skupin Nezávislost a demokracie (IND/DEM) a Skupina pro Evropu národů (UEN). Tvoří ji 31 poslanců převážně z britské UKIP a italské Legy Nord. V jejím čele stojí britský poslanec Nigel Farage a Ital Francesco Enrico Speroni.

Členy této skupiny jsou politici, kteří nesouhlasí s procesem evropské integrace. Skupina klade důraz na transparentnost a podporu demokracie. Zaměřuje se také na prosazování respektu k tradičním a kulturním hodnotám, dále na prosazování spolupráce mezi suverénními státy, odmítá centralismus Bruselu a jakékoli návrhy na vytvoření evropského superstátu.

Nezařazení poslanci (NI)

Do této skupiny patří ti poslanci, kteří se rozhodli, že nebudou členy žádné politické skupiny v Evropském parlamentu. Z tohoto důvodu není jejich postavení v EP příliš silné. Na základě čl. 31 Jednacího řádu Parlamentu mají nárok na určité materiální zázemí. V současné době tuto specifickou skupinu tvoří 28 poslanců EP především krajně pravicových stran, jako je belgický Vlámská zájem, maďarský Jobbik, nizozemská Strana pro svobodu či francouzská Národní fronta.

REKLAMA
REKLAMA