Vztahy Evropské unie a Ruska

Rusko je pro Unii významným strategickým partnerem, stejně jako EU pro Rusko. Osmadvacítka je životně závislá na ruských dodávkách klíčových energetických surovin, její východní soused se naopak neobejde bez finančních prostředků, které plynou z jejich prodeje. Vzájemné vztahy poznamenala řada událostí, která se odehrála v průběhu posledních let, například spory ohledně uznání nezávislosti Kosova, přerušení ruských dodávek ropy do Evropy v zimě 2009, radarové základny ve střední Evropě nebo konflikt v Gruzii. Naposledy je ovlivnil dramatický vývoj na Ukrajině a ukrajinském poloostrově Krym.
Putin
zdroj: Shutterstock; autor: FLD

(Naposledy aktualizováno 24.3.2014)

Dosavadní vývoj:

  • 1994: Podepsána Dohoda o strategickém partnerství (PCA; Partnership and Co-operation Agreement), která vešla v platnost o tři roky později.
  • 2003: Dohoda o vytvoření Společného hospodářského prostoru (CES; The Common Economic Space).
  • leden 2006: Pozastavení dodávek ruského zemního plynu, který do Evropy proudí přes Ukrajinu.
  • prosinec 2007: Vypršela platnost Dohody o strategickém partnerství (PCA).
  • únor 2008: Kosovo vyhlásilo nezávislost.
  • červenec 2008: Rusko omezuje dodávky ropy do ČR.
  • srpen 2008: Proběhla válka mezi Ruskem a Gruzií.
  • listopad 2008: Summit EU-Rusko: obnovení rozhovorů o PCA.
  • prosinec 2008: Nový spor o dodávky plynu mezi Ukrajinou a ruským energetickým koncernem Gazprom (EurActiv 23.12.2008).
  • leden 2009: Rusko k 1. lednu 2009 zcela zastavilo dodávky zemního plynu určené pro Ukrajinu, české předsednictví označilo další snížení dodávek za „zcela neakceptovatelné“ a vyzvalo k vyjednávání (EurActiv 6.1.2009). Na konci ledna došlo k rusko-ukrajinské dohodě o dodávkách plynu (EurActiv 20.01.2009).
  • únor 2009: Jednání v Moskvě o vztazích mezi EU a Ruskem – byla obnovena jednání o nové strategické dohodě EU-Rusko, ale třecí plochy v oblasti dodržování lidských práv a v souvislosti s ruskými plány na výstavbu vojenských základen a opatření k řešení ekonomické krize vytvářejí napětí (EurActiv 9.2.2009).
  • březen 2009: EU se obávala, že nastane další plynová krize, protože ruský premiér Putin pohrozil Ukrajině, že zastaví dodávky plynu, pokud neobdrží brzy platbu za plyn, Evropa se tak stává rukojmím (EurActiv 6.3.2009).
  • duben 2009: Nestabilita na hranicích mezi Gruzií a Ruskem kvůli výstavbě vojenských jednotek a vzájemné provokaci (EurActiv 17.4.2009). Rusko přišlo s návrhem energetické dohody, kdy prezentovalo nová pravidla pro mezinárodní energetickou spolupráci jako reakci na lednovou plynovou krizi, návrh počítá s tranzitními tarify (EurActiv 23.4.2009).
  • květen 2009: Summit EU-Rusko v ruském Chabarovsku. Dohody o energetice se dosáhnout nepodařilo, prezident Medveděv uvedl, že se plynové krize mohou opakovat (EurActiv 22.5.2009).
  • červen 2009: Obchodní válka mezi Ruskem a Běloruskem. Kvůli napjatým vztahům s Ruskem se Bělorusko zaměřilo na sbližování s EU, v reakci na to Rusko zahájilo výstavbu ropovodu, aby odřízlo Bělorusko od klíčové trasy do Evropy (EurActiv 15.6.2009).
  • červenec 2009: Bulharsko pozastavilo svou účast v projektu South Stream a podepsalo konkurenční dohodu o projektu plynovodu Nabucco (EurActiv 14.7.2009).
  • listopad 2009: Summit EU-Rusko. Rusko přislíbilo, že bude s předstihem informovat o možných výpadcích v dodávkách plynu (EurActiv 19.11.2009).
  • únor 2010: Rusko si zajistilo vojenskou přítomnost v Abcházii výstavbou vojenské základny (EurActiv 18.2.2009).
  • duben 2010: Rusko a USA podepsaly odzbrojovací smlouvu START (EurActiv 9.4.2010).
  • červen 2010: Summit EU-Rusko zaměřený na snahu o ekonomické oživení (EurActiv 1.6.2010).
  • červen 2010: Neshody s Běloruskem, kdy Rusko přerušilo spolupráci na projektu South Stream (EurActiv 18.6.2010) a omezilo dodávky plynu do Bulharska o 30 % (EurActiv 22.6.2010).
  • srpen 2010: Rusko posílilo svou vojenskou přítomnost v Abcházii (EurActiv 16.8.2010).
  • listopad 2010: Cestě Ruska do WTO již EU nebrání (EurActiv 25.11.2010).
  • prosinec 2010: Summit EU-Rusko. Hlavním téma: ruský vstup do WTO (EurActiv 6.12.2010).
  • červen 2011: Summit EU-Rusko, který se zaměřil na problém šíření epidemie bakterie E.coli. Kvůli nákaze Rusko zastavilo dovoz evropského ovoce a zeleniny (EurActiv 9.6.2011).
  • září 2011: Rusko kritizuje americkou protiraketovou obranu v Rumunsku (EurActiv 14.9.2011).
  • říjen 2011: Rusko navrhuje „Euroasijskou unii“ s bývalými sovětskými republikami jako protipól EU (EurActiv 4.10.2011).
  • listopad 2011: Gruzie stáhla své veto ruskému vstupu do WTO (EurActiv 7.11.2011).
  • prosinec 2011: Rusko poskytne půjčku MMF na boj s dluhovou krizí (EurActiv 15.12.2011).
  • prosinec 2011: Rusko vstoupilo do WTO.
  • březen 2012: V Rusku proběhly prezidentské volby, jejich vítězem se stal Vladimir Putin. EU kritizuje průběh volební kampaně (EurActiv 6.03.2012).
  • červen 2012: Proběhl další summit EU-Rusko, který se točil mimo jiné kolem „Eurasijské unie“ (EurActiv 5.6.2012).
  • srpen 2012: Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová vyjádřila znepokojení EU nad okolnostmi, které se týkaly procesu s ruskou punkovou kapelou Pussy Riot. Ta byla souzena za to, že v pravoslavném chrámu zpívala píseň namířenou proti stávajícímu režimu prezidenta Vladimira Putina (EurActiv 8.8.2012).
  • září 2012: Evropská komise začala vyšetřovat ruskou energetickou společnost Gazprom kvůli podezření, že porušuje pravidla hospodářské soutěže na trzích se zemním plynem ve střední a východní Evropě (EurActiv 5.9.2012).
  • 8. říjen 2012: Otevřena druhá větev plynovodu Nord Stream spojujícího Rusko s Německem (EurActiv 10.10.2012).
  • 29. listopad 2013: Ukrajina na nátlak Ruska nepodepsala asociační dohodu s EU. (EurActiv 29. 11. 2013)
  • 6. březen 2014: Evropská rada přijala třístupňový plán zvyšování tlaku na Rusko, aby se stáhlo z Krymského poloostrova. (EurActiv 11. 3. 2014)
  • 16. březen 2014: Konání referenda o nezávislosti dosavadní Autonomní republiky Krym. Evropská unie i USA referendum neuznaly a považují jej za nelegitimní.
  • 17. březen 2014: Evropská unie a USA uvalily na Rusko sankce kvůli Krymské krizi. (EurActiv 17. 3. 2013)
  • 20. a 21. březen 2014: Summit Evropské rady v Bruselu, přijaty sankce vůči dalším představitelům Ruska. (EurActiv 19. 3. 2014)

Obchod s Ruskem

Země EU jsou největším obchodním partnerem Ruska, které je třetím největším obchodním partnerem evropské osmadvacítky. Objem obchodů mezi oběma bloky navíc v posledních letech prudce vzrůstá. EU v roce 2012 do Ruska vyvezla zboží za více než 123 miliard eur (v roce 2010 86 miliard eur), opačným směrem do zemí EU proudilo zboží za 213 miliard eur (v roce 2010 160 miliard). Státy osmadvacítky z Ruska dovážejí především ropu a zemní plyn, které se spolu s ostatními surovinami na celkovém objemu importů podílí zhruba dvěma třetinami. Evropské firmy hrají prim v přímých zahraničních investicích v Rusku – obstarají přibližně tři čtvrtiny z nich.

Pro obchodní výměnu je zásadní Dohoda o strategickém partnerství (PCA; Partnership and Co-operation Agreement) podepsaná v roce 1994, která nabyla účinnosti v roce 1997. PCA není důležitá jen z pohledu evropských podniků, ať už pro obchod nebo pro přímé zahraniční investice, ale vytváří celkový rámec pro ekonomické, politické a kulturní vztahy mezi oběma stranami. Jednání o nové strategické smlouvě s Ruskem (ta stará vypršela v prosinci 2007) byla obnovena v listopadu 2008, nicméně kvůli konfliktu v Gruzii byla odložena. Předchozí jednání byla blokována především vzájemnými antipatiemi mezi Ruskem a Polskem (např. známý spor o ruské embargo na dovoz polského masa) pobaltskými státy a též jednáním Ruska v energetických otázkách (více viz dále).

V unijních plánech je dlouhodobě zakotvena hlubší ekonomická integrace s Ruskem, a to zvlášť po té, co tato země vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO). Tato idea byla „vtělena“ v roce 2003 do dohody o vytvoření Společného hospodářského prostoru (CES; The Common Economic Space), v jejímž rámci by mělo docházet ke vzájemnému zlepšování podmínek pro všechny subjekty na trhu. Mezi cíli této dohody je ekonomická integrace, odstraňování překážek obchodu, slaďování regulací, otevření trhů, budování infrastruktury a vzájemná výměna informací.

Vytvoření CES bylo úzce navázáno na dlouho odkládaný vstup (jednání probíhaly od roku 1995) Ruska do WTO. Podle Západu by Rusko, jako jediná významná ekonomika (je desátá největší na světě), která dlouho stála mimo tuto organizaci, mohlo z členství výrazně profitovat. Ruská vládnoucí garnitura si to ale nemyslela, a tak byla jednání, která všichni považovali za takřka uzavřená, znovu obnovena. Rusko totiž odstoupilo od některých již dojednaných závazků, které by souvisely s jeho vstupem do WTO a jeho cesta k členství byla zase o něco kratší. Když nakonec Gruzie stáhla své veto, Rusko do organizace vstoupilo na konci roku 2011.

Konflikt s Gruzií, Kosovo a americký raketový systém

Napětí mezi Ruskem a západem eskalovalo po bleskové válce v Gruzii v srpnu 2008, která zapříčinila, že Evropská unie na podzim stejného roku odložila jednání o novém strategickém partnerství s Ruskem na několik let. Unie si nakonec vymohla (prim ve vyjednávání hrál francouzský prezident Sarkozy), dodejme, že po dlouhém přemlouvání, aby se ruské jednotky stáhly z okupovaných území resp. nárazníkových pásem, která během války obsadily. Prezident Medveděv nicméně řekl, že do budoucna počítá s výstavbou dalších vojenských základen na území Abcházie a Jižní Osetie. Tato dvě sporná území navíc ústy svých představitelů a pod patronací Ruska na konci srpna 2008 vyhlásila nezávislost, kterou ale kromě Nikaragui žádná jiná země neuznala. K těmto událostem můžeme ještě připočíst fakt, že Rusko i nadále odmítá vstup unijních pozorovatelů na území Abcházie a Jižní Osetie.

Vztahy Ruska a Unie v poslední době komplikovala také výstavba amerického systému protiraketové obrany v Česku a Polsku. Rusko  zostřilo svou zahraničně-politickou rétoriku a mluvilo o „zarputilém vnucování amerického protiraketového systému Evropě“, které povede k „odvetným opatřením ze strany Ruska.“ V reakci na zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv dokonce pohrozil nové americké administrativě i Unii rozmístěním strategických raket na západní hranici Ruska. Zásadní událostí v této otázce bylo podepsání nové dvoustranné odzbrojovací dohody mezi Ruskem a Spojenými státy. Došlo k němu v dubnu 2010 v Praze (EurActiv 9.4.2010).

Rok 2008 přinesl rozpory také ohledně statutu odtržené srbské provincie Kosovo, která vyhlásila letos v únoru nezávislost. Tu postupně uznala většina států Evropy i USA, nicméně Rusko v této otázce vždy stálo po boku Srbska. „Kosovskou kartu“ Rusko vytáhlo také při obhajobě nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie.

Vztahy v energetice

Evropská Unie je z 25 % závislá na ruském plynu a ropě, nicméně když tento problém obrátíme – ruský státní rozpočet je naopak ze 40 % navázaný na příjmy z prodeje nerostných surovin. Přes 60 % prostředků získaných z exportů získává Rusko z vývozu energetických komodit, z nichž většina směřuje právě do zemí osmadvacítky. Vzájemné vztahy Unie a Ruska v energetické oblasti se tedy nemohou definovat jako jednostranná závislost sedmadvacítky na jejím východním partnerovi, jak často čteme. Rusko by se totiž bez unijních peněz jen těžko obešlo a budování nových ropovodů a plynovodů, třeba směrem do Číny, je během na dlouhou trať.

Připomeňme, že Evropské státy dovážejí přes 54 % své spotřeby zemního plynu a dokonce více než 80% spotřeby ropy, což v kombinaci s menším dovozem uhlí dává celkovou závislost těsně přes polovinu spotřeby energetických surovin. Podle předpovědí Evropské komise stoupne evropská závislost na dovozech do roku 2030 na 65 % (u plynu na 84 % a u ropy dokonce na 93 %).

K nastartování pravidelných rozhovorů mezi Ruskem a Unií nad energetickými otázkami došlo v roce 2000, kdy byl ustaven expertní panel sdružující odborníky z obou stran (tzv. Energetický dialog). Ti na pravidelných jednáních diskutují o otázkách nových investic do infrastruktury, obchodních záležitostech nebo energetické účinnosti. Cílem Unie je samozřejmě zajištění stabilních dodávek energetických surovin (Rusko například kontroluje asi třetinu všech světových zásob zemního plynu), její východní soused usiluje hlavně o co nejlepší přístup k evropským trhům a k investicím do infrastruktury.

Evropská unie má problematické vztahy s Ruskem v energetických otázkách od roku 2006, kdy tato země pozastavila dodávky zemního plynu, který do Evropy proudí přes Ukrajinu. Ukrajinci totiž nechtěli za klíčovou komoditu platit cenu, která výrazně převyšovala tu loňskou (navýšení tehdy analytici připisovali ochlazení vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou po tzv. oranžové revoluci). V roce 2007 navíc Rusko uzavřelo kohoutky ropovodu, který vede přes území Běloruska. O svém by mohla vyprávět i Česká republika, které v červenci 2008 Rusko snížilo dodávky ropy, oficiálně kvůli „technickým důvodům“. Přestože řada odborníků technický argument ruské strany nevyloučila, objevily se zároveň spekulace o tom, že může jít o ruskou reakci na nedávný podpis „radarové smlouvy“ se Spojenými státy. K nejhlubšímu sporu pak došlo v lednu 2009, kdy Rusko zcela zastavilo dodávky zemního plynu určené pro Ukrajinu (EurActiv 6.1.2009). K rusko-ukrajinské dohodě o dodávkách plynu došlo až po několika týdnech (EurActiv 20.01.2009). Většina politologů se domnívá, že Rusko používá svoje energetické suroviny již několik let jako politickou zbraň.

Otázka energetické bezpečnosti EU opět vyvstala koncem roku 2013, kdy Ukrajina na nátlak Ruska v listopadu nepodepsala asociační dohodu s EU. K vytvoření nátlaku na Ukrajinu Rusko využilo zejména společných obchodních a energetických vztahů. Proto se znovu na povrch dostal problém, že některé země EU nemají své energetické zdroje stále dostatečně diverzifikované. Země Visegrádské čtyřky (ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko) 8. března 2014 v diplomatickém dopise požádaly USA o zjednodušení dodávek břidlicového plynu do EU (EurActiv 10. 3. 2014).

Krymská krize

Nepokoje na Ukrajině vypukly koncem listopadu 2013 jako následek nepodepsání asociační dohody s EU kvůli nátlaku ze strany Ruska. Napětí se postupně stupňovalo až do února 2014 a počátkem března ruské jednotky obsadily Krym. Ruští představitelé odmítají, že by šlo o vojáky ruské armády (kromě těch, kteří mohou na poloostrově podle rusko-ukrajinské dohody pobývat), podle odborníků pro to ale existuje řada důkazů.  Krymská autonomní vláda přijala rozhodnutí o referendu za vyhlášení nezávislé Krymské republiky, která by se mohla připojit k Ruské federaci. Referendum se konalo 16. března a 96,8 % lidí se vyslovilo pro připojení k Rusku. EU ani USA hlasování neuznaly za legitimní a požadovaly stažení ruských vojenských jednotek z poloostrova. Následující den se v Bruselu sešli ministři zahraničí EU, kteří přijali druhý stupeň procesu zvyšování tlaku na Rusko. V první fázi EU přerušila rozhovory o jednání o vízové liberalizace a nové smlouvě o partnerství a spolupráci. Druhý krok zahrnuje uvalení sankcí na vrcholné představitele Ruska. Jejich seznam byl rozšířen na summitu Evropské rady 20. a 21. března. Rusko ovšem opatření EU nepovažuje za příliš nebezpečná (EurActiv 5. 3. 2014).

REKLAMA
REKLAMA