Evropská unie, Srbsko a Kosovo

EU se snaží hrát významnou roli v regionu západního Balkánu, jehož stabilita je pro kontinent z bezpečnostního hlediska velmi důležitá. Unie proto dala najevo, že budoucnost všech zemí západního Balkánu leží v Evropě. Týká se to také Srbska, zatím posledního státu, jemuž se podařilo získat oficiální status kandidáta na vstup do EU. Situaci však komplikuje pokračující spor o uznání Kosova.
Vlajka Kosova
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: domdeen

(Aktualizováno 21.2.2014)

Dosavadní vývoj:

  • červen 2003: Na summitu v Soluni se Srbsko (včetně Kosova) zapojilo do Stabilizačního a asociačního procesu.
  • duben 2005: Byla zahájena jednání mezi EU a Srbskem o uzavření Stabilizační a asociační dohody.
  • červen 2006: Osamostatnění Černé Hory, která byla následně nezávisle zapojena do Stabilizačního a asociačního procesu.
  • srpen 2007: EU v rámci Trojky (EU, USA, Rusko) zprostředkovává jednání mezi představiteli Kosova a Srbska.
  • 10. prosince 2007: Jednání zprostředkovaná Trojkou o řešení budoucího statutu Kosova končí nezdarem.
  • 19. prosince 2007: Evropská rada schválila vyslání civilní mise EU-LEX do Kosova.
  • 18. února 2008: Kosovo vyhlásilo nezávislost.
  • 29. dubna 2008: Podpis Stabilizační a asociační dohody EU-Srbsko v Lucemburku.
  • 11. května 2008: Předčasné parlamentní volby v Srbsku a následné sestavení proevropské vlády.
  • 15. června 2008: Kosovský parlament schválil novou ústavu.
  • 21. června 2008: Zatčení Radovana Karadžiće obviněného z válečných zločinů.
  • 16. říjen 2008: Srbsko začíná jednostranně uplatňovat obchodní část Dočasné obchodní dohody s EU, která má vstoupit v platnost 1. ledna 2009.
  • 1. ledna 2009: Mezinárodní soudní dvůr v Haagu začal prověřovat legalitu srbského požadavku na anulování kosovské deklarace nezávislosti.
  • 30. listopadu 2009: EU zrušila víza pro srbské občany s platností od 19. prosince 2009.
  • 22. prosince 2009: Srbsko oficiálně zažádalo o vstup do EU.
  • 27. září 2010: Rezignace kosovského prezidenta Fatmira Sejdiu.
  • 23. července 2010: Mezinárodní soudní dvůr v Haagu uznal legitimitu kosovské nezávislosti (EurActiv 23.7.2010).
  • 27. září 2010: Rezignace kosovského prezidenta Fatmira Sejdiu (EurActiv 29.9.2010).
  • 25. října 2010: Evropští ministři zahraničí požádali Komisi, aby posoudila srbskou přihlášku do EU.
  • listopad 2010: Smírčí jednání mezi Kosovem a Srbskem byla oddálena kvůli pádu kosovské vlády.
  • 12. prosince 2011: V Kosovu se konaly historicky první parlamentní volby, jejich vítězem se stal dosavadní premiér Hashim Thaçi a jeho Demokratická strana Kosova (PDK) (EurActiv 13.12.2010).
  • 19. ledna 2011: Evropský parlament schválil Dohodu o stabilizaci a přidružení, jenž upevňuje politické a ekonomické vztahy EU a Srbska (EurActiv 21.1.2011).
  • březen 2011: Byly zahájeny historicky první přímé rozhovory mezi Srbskem a Kosovem. Jednání budou probíhat v Bruselu a bude na ně dohlížet „evropská ministryně zahraničí“ Catherine Ashton  (EurActiv 8.3.2011).
  • 7. dubna 2011: V kosovských prezidentských volbách jasně zvítězila společná kandidátka hlavních koaličních a opozičních stran Atifete Jahjaga (EurActiv  8.4.2011).
  • 27. květen 2011: Ratko Mladič, bývalého vrchního velitele bosenskosrbské armády, byl zatčen a vydán Mezinárodnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Podle vysokých představitelů EU se jedná o významný krok, který posunul Srbsko směrem k EU (EurActiv 27.5.2011).
  • 2. července 2011: Srbsko a Kosovo podepsaly dohodu, která má usnadnit život občanů na obou stranách hranice. Týká se například usnadnění přechodu společné hranice nebo zpřístupnění matrik (EurActiv 4.7.2011).
  • červenec 2011: Na srbsko-kosovské hranici došlo k několika násilným útokům. Evropská unie tyto incidenty ostře odsoudila (EurActiv  28.7.2011).
  • září 2011: Srbská ministryně obrany Tanja Miščević přislíbila, že se od listopadu připojí srbští důstojníci k protipirátské misi Evropské unie Atalanta (EurActiv 27.9.2011).
  • 9. prosince 2011: Přes velká očekávání Bělehradu, že by mohl na probíhajícím summitu EU získat kandidátský status, se Srbsko nakonec nedočkalo. Hlavním důvodem byl nedořešený vztah s Kosovem (EurActiv 9.12.2011).
  • 24. února 2012: Pod záštitou EU byla obnovena jednání mezi Srbskem a Kosovem. Země normalizovaly své vzájemné vztahy.
  • 1. března 2012: Srbsko získalo kandidátský status (EurActiv 2.3.2012).
  • 6. května 2012: V Srbsku proběhly prezidentské, parlamentní i komunální volby.
  • duben/květen 2013: První dohoda mezi Srbskem a Kosovem v rámci normalizace vztahů.

  • říjen 2012: Podle každoroční zprávy Evropské komise o pokroku v oblasti rozšíření není uznání nezávislosti Kosova Bělehradem podmínkou pro zahájení přístupových rozhovorů (EurActiv 10.10.2012).
  • červen 2013: Evropská rada se rozhodla zahájit přístupová jednání se Srbskem.

  • září 2013: Evropská komise započala prověřování acquis .

  • 21. ledna 2014: V Bruselu započala formální přístupová jednání mezi EU a Srbskem.

Témata:

Stabilizační a asociační proces (SAP)

Po rozpadu bývalé Jugoslávie vytvořily Srbsko a Černá Hora federální Jugoslávskou republiku, která existovala od roku 1992 do roku 2003. Od roku 2003 bylo pak Srbsko s Černou Horou spojeno v unii, která skončila, když se v referendu v květnu 2006 vyslovili obyvatelé Černé Hory pro samostatnost. Následně pak Národní shromáždění Srbska vyhlásilo 5. června Srbskou republiku.

Vztahy EU a Srbska nabraly na dynamice po pádu autoritativního režimu Slobodana Miloševiče v říjnu roku 2000. Následně pak summit EU a zemí západního Balkánu v Záhřebu (listopad 2000) oficiálně nastartoval Stabilizační a asociační proces se všemi státy tohoto regionu. Země západního Balkánu souhlasily s podmínkami a cíli Stabilizačního a asociačního procesu. Do něj se zapojilo také demokratické Srbsko. Od roku 2001 pak Srbsko získávalo finanční pomoc nejdříve v rámci EU-FRY konzultativního taktického uskupení (EU-FRY Consultative Task Force), které později nahradil Stálý posílený dialog (Enhanced Permanent Dialogue). Jeho cílem je povzbudit reformy a monitorovat jejich průběh. Do Stabilizačního a asociačního procesu, na jehož konci je podpis Stabilizační a asociační dohody, se Srbsko zapojilo během sumitu EU v Soluni (2003). Nástrojem SAPu je Evropské partnerství, které pro Srbsko poprvé schválila Rada v roce 2004. Na základě rozhodnutí Rady z 30. ledna 2006 se Evropské partnerství se Srbskem upravilo a aktualizovalo. Jeho další modifikaci přineslo osamostatnění Černé Hory (červen 2006), se kterou EU uzavřela samostatné Evropské partnerství.

Evropské partnerství vytváří rámec pro reformy daného státu v klíčových oblastech, určuje hlavní pravidla pro přidělení finanční pomoci na jejich realizaci a stanoví principy pro fungování partnerství. To je pak monitorováno a hodnoceno Komisí, která každoročně vypracovává hodnotící zprávu o pokroku Stabilizačního a asociačního procesu v jednotlivých státech. Stabilizační a asociační proces a výsledná Stabilizační a asociační dohoda jsou předstupněm na cestě k plnému členství v Unii. Ve své „Strategii rozšíření 2009“ jmenuje Komise jako hlavní výzvu pro západní Balkán a Turecko boj proti korupci a organizovanému zločinu.

K hlavním cílům Evropského partnerství v Srbsku patří konsolidace ústavního pořádku, reforma veřejné správy, reforma soudnictví nebo zajištění plné spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Srbsko by mělo také zabezpečit vládu zákona a fungující demokracii, plně respektovat lidská práva a práva menšin. V ekonomické oblasti by pak k prioritám srbské vlády měla patřit makroekonomická stabilita (konsolidace fiskální a rozpočtové politiky, zlepšení stavu veřejných financí, reforma penzijního systému atd.). V rámci postupného sbližování Srbska s EU musí srbské úřady přizpůsobit národní legislativu právnímu rámci EU a zajistit její řádné respektování.

Dalším problémem je otázka Kosova. Bývalá srbská provincie v únoru roku 2008 vyhlásila samostatnost, kterou ovšem Srbsko neuznává a Kosovo stále považuje za součást své země. V otázce nezávislosti Kosova není ostatně jednotná ani EU, neuznává ji Rumunsko, Slovensko, Španělsko či Kypr, a to především z obav o vlastní územní celistvost. Srbsko trvá na tom, aby jeho bývalá provincie byla neustále označována jako „Kosovo podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/99“. Nejhlasitější odpůrci kosovské nezávislosti mimo Evropu jsou Brazílie, Rusko, Indie a Čína (tzv. státy BRIC).

Stabilizační a asociační dohoda (SAA)

EU začala o uzavření SAA se Srbskem jednat v dubnu 2005. Jednání o SAA však Komise přerušila 3. května 2006 z důvodu neplnění srbských závazků vůči ICTY. Po zadržení (leden 2007) Zdravka Tolimira obviněného z válečných zločinů a vytvoření nové proevropsky orientované srbské vlády zahájila Komise na základě rozhodnutí Rady znovu jednání o SAA, kterou nakonec podepsal srbský prezident Boris Tadić 29. dubna 2008. SAA právně upravuje vztahy EU a Srbska v období před jeho vstupem do EU.

Na pozastavení ratifikace celé SAA ale stále trvá Nizozemsko. Svůj souhlas nepřestává podmiňovat „plnou spoluprací“ Srbska s ICTY a především dopadením a předáním válečných zločinců Ratka Mladiće a Gorana Hadžiće. Díky relativně dobré spolupráci nynější srbské vlády s ICTY alespoň Nizozemsko přestalo začátkem prosince minulého roku blokovat tzv. prozatímníobchodní dohodu (viz EurActiv 8.12.2009).

Bezvízový styk

Pár týdnů před podáním oficiální žádosti o vstup do EU (prosinec 2009) zrušila sedmadvacítka vízovou povinnost pro některé státy západního Balkánu – pro Srbsko, Makedonii a Černou Horu. Občané těchto zemí mohou nyní do schengenského prostoru vycestovat za jedno půlroční období až na 90 dní (viz EurActiv 1.12.2009). Od té doby zaznamenaly některé evropské země, kupříkladu Belgie či Švédsko, prudký nárůst žádostí o azyl, které podávají nejčastěji etničtí Albánci z jihosrbské oblasti Preševo a z okolí města Kumanovo na severu Makedonie.

Finanční rámec

Srbsko v současné době čerpá finanční pomoc z EU na základě Nástroje předvstupní pomoci (IPA – Instrument for Pre-Accession Assistance) schváleného pro období 2007 – 2013. IPA je jediným nástrojem finanční pomoci pro kandidátské země i pro státy usilující o získání kandidátského statusu. IPA nahradila program CARDS, který byl finančním nástrojem Stabilizačního a asociačního procesu v předchozím rozpočtovém období (2000 – 2006).

EU a Kosovo

Kosovo má celkem dva miliony obyvatel, z nichž je většina albánského původu. Na kosovském území žije také 128.000 Srbů. Kosovo bylo na základě rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN od roku 1999 pod správou mise OSN v Kosovu (UNMIK). Rezoluce 1244 umožnila vytvoření provizorních institucí samosprávy Kosova, které postupně přebíraly pravomoci od UNMIK. EU se zapojila do obnovy provincie a stala se nejštědřejším dárcem finanční pomoci, jejíž celková částka se již vyšplhala na 1,8 miliardy eur. Od roku 2007 Kosovo čerpá finanční pomoc z IPA

EU a Srbsko před vyhlášením nezávislosti Kosova

Kosovo bylo od června 1999 na základě rezoluce 1244 RB OSN pod správou mise UNMIK. Rezoluce dala kosovským představitelům právo vytvořit samosprávné instituce a provizorní vládu, která postupně získávala více pravomocí. Rezoluce upravovala status Kosova pouze na přechodnou dobu a postupně bylo zřejmé, že návrat k situaci před rokem 1999 nebude možný. Cílem představitelů kosovských Albánců se stalo získání plné nezávislosti na Srbsku, které ale považuje Kosovo za historickou součást svého území. Srbsko podporovalo širokou autonomii této provincie.

Ke strategickým zájmům EU patří zabezpečit stabilitu regionu západního Balkánu, proto patřilo jednání o budoucím statusu srbské provincie Kosovo ke klíčovým pro budoucí vývoj nejen tohoto regionu, ale i celé Evropy. EU si nemůže dovolit ponechat těsně u svých hranic nestabilní region, jehož vývoj by se mohl stát časovanou bombou a vyústit v nový válečný konflikt u bran EU. Unie proto stále opakuje, že budoucnost západního Balkánu je v Evropě.

Mezinárodní společenství se na návrh USA začalo zabývat budoucím statusem srbské provincie Kosovo v květnu 2005. V listopadu jmenoval tehdejší generální tajemník OSN Koffi Anan zvláštním vyslancem OSN pro Kosovo bývalého finského prezidenta Martti Ahtisaariho, který vypracoval plán, podle něhož Kosovo mělo získat částečnou suverenitu, která by mu umožnila uzavírat mezinárodní dohody a vstupovat do mezinárodních organizací. Ahtisaari dále navrhoval, aby Kosovo mělo vlastní vlajku, ústavu a dokonce i armádu. Právě tyto atributy národní suverenity se staly trnem v oku pro srbské představitele. Rusko srbské stanovisko podpořilo.

Rada bezpečnosti OSN se začala zabývat situací v Kosovu v dubnu 2007. Projednala několik návrhů rezolucí, které vycházely z Ahtisaariho plánu, ale protože Rusko stále hrozilo použitím právo veta, bylo jednání o rezoluci upravující statut Kosova staženo z RB v červenci 2007. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun poté pověřil „trojku“, složenou ze zástupců EU, USA a Ruska, zprostředkováním dalších jednání mezi zástupci Kosova a Srbska. Trojka měla předložit závěrečnou zprávu o výsledku jednání 10. prosince 2007. EU do této doby mohla zasahovat do jednání o budoucím statusu Kosova pouze v omezené míře, protože není jako celek členem RB OSN.

Vývoj po vyhlášení nezávislosti Kosova

Po parlamentních volbách, které proběhly v Kosovu v listopadu 2007, prohlásil budoucí kosovský premiér Hashim Thaçi, že je Kosovo připravené vyhlásit nezávislost i jednostranně. USA následně deklarovaly, že jsou připravené tento krok podpořit. Kosovo nakonec vyhlásilo samostatnost 18. února 2008. Srbsko označilo tento krok za porušení mezinárodního práva a Rusko jeho stanovisko podpořilo. EU se k osamostatnění Kosova nepostavila jednotně, Rada EU vydala prohlášení, že „členské státy o svém vztahu ke Kosovu rozhodnou v souladu s národní praxí a mezinárodním právem“ (viz EurActiv 19.2.2008). Samostatné Kosovo dosud uznalo šedesát devět zemí z celého světa. Ze členských států Unie jej neuznalo Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Kypr. Vláda ČR uznala nezávislost Kosova 21. května 2008 (viz EurActiv 22.5.2008). Rusko spolu s Čínou a Indií prosazují další jednání mezi Bělehradem a Prištinou. Podle nich není samostatnost Kosova uzavřenou záležitostí. Srbsko přerušilo s většinou států, které samostatnost Kosova uznaly, diplomatické styky a Rusko jako spojenec Srbska také Kosovo uznat nehodlá. Například Černá Hora se v říjnu 2008 rozhodla navázat s Kosovem diplomatické vztahy a Srbsko na to zareagovalo odvoláním svého tamního velvyslance.

Již Ahtisaariho plán předpokládal přítomnost civilní mise EU v Kosovu. Evropská rada schválila vyslání mise na summitu v prosinci 2007, k rozmístění došlo koncem roku 2008. EU-LEX je dosud největší a nejkomplexnější misí EU, která doplňuje a částečně nahrazuje misi OSN UNMIK. Zahrnuje asi dva tisíce lidí vyslaných ze zemí EU a soustředí se na rozvoj demokracie, vytváření a udržení stability a boj proti organizovanému zločinu. Hlavním cílem je dosáhnout v Kosovu evropské úrovně právního státu. Zahájení činnosti EU-LEX bylo několikrát odloženo kvůli námitkám Ruska a Srbska.

V Srbsku proběhly 11. května 2008 předčasné parlamentní volby po tom, co tehdejší premiér Vojislav Koštunica prohlásil, že další spolupráce v koalici s Demokratickou stranou prezidenta Borise Tadiće není možná. Ve volbách pak vyhrála proevropská Demokratická strana prezidenta Tadiće se 39%. Naopak Koštunicova Demokratická strana Srbska získala pouze 11% a skončila na třetím místě za Radikální stranou Tomislava Nikoliće. Všechny hlavní politické strany Srbska odmítají uznat nezávislost Kosova.

Kosovo získalo 15. června 2008 po devíti letech správy OSN novou ústavu. Srbsko její právní hodnotu zpochybnilo. Matyáš Zrno z Občanského institutu k tomu v rozhovoru pro EurActiv řekl: „Podmínkou vstupu do EU je mít dobré vztahy se všemi sousedy, což v tomto případě zjevně neplatí […] Srbská vláda je v kleštích. Na jedné straně stojí většinová podpora veřejnosti pro tvrdý kurz vůči Kosovu, který přiživuje vláda, na straně druhé pak vstup do EU, který je pro tu samou vládu životní otázkou. Touha po vstupu do Unie asi nakonec převáží, ale srbská vláda bude muset najít nějakou cestu, jak si zachovat tvář.“

V květnu 2010 se desetitisíce lidí v srbských enklávách na území Kosova ocitly bez signálu mobilních telefonů, pevných linek a internetu. Celou infrastrukturu odřízla kosovská policie s tím, že srbští operátoři nemají potřebné licence pro poskytování svých služeb v Kosovu. EU se do celého sporu odmítla více zapojovat. Skrze svou misi EU-LEX ale již dříve Srbům vzkázala, že jejich operátoři působí na území Kosova protiprávně.

Nejnovější vývoj

V říjnu 2010 požádali ministři zahraničí členských států EU Evropskou komisi o to, aby posoudila srbskou přihlášku do EU. Srbsko tak zahájilo nové období ve svých moderních dějinách. Snahu Srbska vstoupit do EU podpořilo i zatčení bývalého velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče v v květnu 2011. Srbsko nakonec po dlouhých jednáních obdrželo status kandidátské země v březnu tohoto roku. 

Mezitím si Kosovo v dubnu 2011 zvolilo svou první hlavu státu, kterou se stala policejní důstojnice Atifete Jahjaga a podepsalo významnou, historicky první, dohodu se Srbskem, která má za cíl usnadnit běžný život Srbů a Kosovanů.

V lednu 2011 dali europoslanci zelenou Dohodě o stabilizaci a přidružení, jenž Srbsku umožňuje lépe přijímat evropskou legislativu, účastnit se finanční pomoci a také se zapojit do zóny volného obchodu. Zároveň si však Bělehrad vyslechl kritiku, která se týkala jeho vztahu s Kosovem, nedostatečného boje s korupcí a přeshraničním pašováním, či nedodržování práv menšin.   

V březnu 2011 začaly v Bruselu historicky první přímé rozhovory mezi Srbskem a Kosovem, které probíhají „pod dohledem“ vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton. Srbsku se podařilo urovnat spor s Kosovem dohodou na správě vzájemné hranice a na účasti kosovských zástupců na regionálních fórech.

Poté, co na březnovém summitu EU ujistil Bělehrad rumunskou delegaci, že bude dodržovat práva rumunsky mluvících Valachů žijících v Srbsku, získal 1. března 2012 kandidátský status.

Stanoviska

Český eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle v červencovém rozhovoru pro EurActiv řekl: „Pokud jde o Srbsko, předpokládám, že se nové vládě podaří dosáhnout pokroku v zásadní otázce, která stojí v cestě k zahájení přístupových jednání. Tou je viditelné zlepšení vztahů s Kosovem. V prosinci minulého roku hlavy států a vlád EU schválily několik konkrétních opatření, ke kterým by mělo Srbsko přistoupit. Vláda nyní finalizuje své programové prohlášení a nepochybuji o tom, že pro ni bude prioritou právě stanovení data otevření přístupových jednání. Vítám ambiciózní přístup, který počítá s tím, že se může o jejich otevření rozhodnout ještě letos. Komise bude napomáhat k tomu, aby se všechny stanovené kroky podařilo naplnit skutečně ještě do konce tohoto roku.“ 

„Soudím, že EU bude muset najít nějakou formu faktického uznání Kosova ze strany Srbska tak, aby nedošlo ke klasickému uznání, ale umožnilo by to alespoň na praktické úrovni normální sousedské vztahy. Jaká forma to konkrétně bude, si v tuto chvíli netroufnu odhadnout,“ řekl EurActivu Matyáš Zrno, expert z Občanského institutu.

Kosovský premiér Hashim Thaci v rozhovoru pro server iHNed.cz řekl: „Kosovo a Srbsko jsou dva nezávislé oddělené státy. Jako dva státy budeme mít v budoucnu dobrou spolupráci.“

Ve svém projevu v Radě pro zahraniční vztahy 12. ledna 2010 Fatmir Sejdiu, bývalý prezident Kosova uvedl, že „i když utrpení našeho lidu bylo velké, Miloševičův plán ztroskotal, protože NATO vojensky zasáhlo a vyhnalo srbské vojáky a i polovojenské jednotky z Kosova. Intervence NATO v Kosovu byla nepochybně jedinečnou záležitostí, a to nejen v historii Aliance, ale v celých dějinách lidstva, protože šlo o první zásah z humánních důvodů, pro záchranu lidí před absolutním odstraněním“.

25. září 2009 bývalý srbský prezident Boris Tadić prohlásil, že „jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova je pokusem o nastolení režimů z 19. století v 21. století“. „Srbsko nikdy, za žádných okolností, implicitně či explicitně, neuzná jednostranné vyhlášení nezávislosti albánských úřadů v naší jižní provincii. Nadále budeme důrazně bránit svou integritu nekonfrontačním způsobem, ale s využitím všech mírových prostředků, které máme k dispozici […]“

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po schůzce se svými protějšky z Číny a Indie 15. května 2009 řekl: „Rusko, Čína a Indie vyzývají k obnovení jednání mezi Bělehradem a Prištinou v rámci mezinárodního práva, aby bylo možné dosáhnout dohody o všech problémech s touto srbskou provincií.“

Kosovský ministr pro evropskou integraci Besim Beqaj navštívil v říjnu 2010 Prahu. Vyjádřil se k integraci Kosova do Evropy i vztahu se Srbskem: „Nechceme v Evropské unii způsobovat žádné problémy, ani přinášet jakoukoliv nestabilitu, naopak můžeme společenství přispět hodnotami. Naše zdroje jsou především v oblasti ekonomických služeb. Obyvatelé Kosova jsou naladěni velmi pro-evropsky,“ uvedl kosovský ministr s tím, že je přesvědčen o tom, že kdyby se nyní konalo v jeho zemi referendum o vstupu do Unie, kladně by hlasovalo až 90 % lidí. „Jsme připraveni na konstruktivní debatu se Srbskem, avšak jednání o statutu Kosova, nebo o územní celistvosti je mimo hru. Jsme připraveni odpustit, ale ne zapomenout na to, co se stalo v minulosti. V Kosovu žádné rozdíly mezi národnostmi neděláme, Srbové žijící v naší zemi jsou plně integrovaní,“ uvedl na pravou míru Beqaj a zároveň dodal, že osobně je k rozhovorům spíše skeptický.

„Ratifikací SAA (Dohody o stabilizaci a přidružení) Evropský parlament důrazně doporučuje Srbsku, aby podnikalo další kroky na jeho historické cestě k EU. Uznáváme a vítáme úspěchy Srbska v uplynulém roce. Současně jsme poukázali na všechny problémy, které ještě stojí před námi. Bělehrad musí plně spolupracovat s Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), aby proces ratifikace SAA mohl hladce pokračovat,“ prohlásil slovinský poslanec Jelko Kacin (ALDE), zpravodaj Evropského parlamentu pro Srbsko, těsně po ratifikaci SAA.

„Největšími překážkami jsou předsudky, které v části západní Evropy vůči Srbsku existují. Jsou to předsudky chybné. Dělat z Miloševičova Srbska konec světa a něco totálně nepřijatelného pro Evropu je trošku hloupé a dětinské. Srbsko je už dnes deset let po Miloševičovi a směřuje evidentně k normální evropské zemi. Já bych byl velice rád, aby se k němu přistupovalo bez předsudků,“ prohlásil český prezident Václav Klaus během oficiální návštěvy Bělehradu v lednu 2011 (citaci přinesl server Novinky.cz).

„Pokud budeme stát před dilematem vybrat si mezi Kosovem a EU, v takový moment si EU nezvolíme,“ řekl srbský velvyslanec v Německu Ivo Visković.

Místopředseda srbské vlády pro evropskou integraci Božidar Djelič se v srpnu 2011 v rozhovoru pro EurActiv vyjádřil mimo jiné i k probíhajícím rozhovorům mezi Srbskem a Kosovem: „My (Srbové) chceme, aby dialog pokračoval. Sami jsme jej iniciovali, proto je důležité, aby nesklouzl do roviny vydírání Srbska. Pokud bude probíhat asymetrickým způsobem, kde bude muset Bělehrad přijmout všechno, co bude Priština požadovat, nepůjde už o dialog, ale o vydírání.“ 

REKLAMA
REKLAMA