Evropská politika sousedství

Evropská politika sousedství je jedním z pilířů politiky, kterou EU provádí v rámci vnějších vztahů. EU se snaží pomocí Evropské politiky sousedství dosáhnout toho, aby se ze států s ní sousedících staly země politicky i ekonomicky stabilní a klade při tom zvláštní důraz i na dodržování zásad demokracie.

Füle
zdroj: Evropská komise

(naposledy aktualizováno: 12.6.2013)

Nejnovější vývoj a další kroky

  • březen 2003: Evropská komise vydala sdělení Širší Evropa;
  • květen 2004: Evropská komise představila strategický dokument Evropská politika sousedství.;
  • 2005: akční plány: Izrael, Jordánsko, Moldávie, Maroko, Palestinská samospráva, Tunisko, Ukrajina;
  • 2006: akční plány: Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie;
  • prosinec 2006: návrh Komise na posílení Evropské politiky sousedství;
  • 2007: akční plány: Egypt, Libanon;
  • duben 2008: zpráva Evropské komise o pokroku v implementaci Evropské politiky sousedství;
  • červenec 2008: vznik Středomořské unie;
  • 7. květen 2009: zahajovací summit Východního partnerství (EurActiv 11.5.2009);
  • květen 2011: Evropská komise představila aktualizaci Evropské politiky sousedství reagující na demokratizační tendence ve východní Evropě a arabských zemích (EurActiv 26.5.2011);
  • září 2011: v Polsku proběhl druhý summit Východního partnerství (EurActiv 3.10.2011)
  • březen 2013: přijato zatím poslední sdělení Komise zabývající se Evropskou politikou sousedství pro rok 2013

Souvislosti

Cílem Evropské politiky sousedství (EPS) je vytvořit kolem hranic EU pás států, které by byly politicky a ekonomicky stabilní a zároveň v těchto státech podporovat rozvoj demokracie. EU se rozhodla k tomuto kroku v souvislosti s velkým rozšířením o státy středovýchodní Evropy, k němuž došlo v roce 2004. Komise vydala v březnu 2003 sdělení Širší Evropa – sousedství, v němž navrhla rámec pro vztahy EU s východními a jižními sousedy. Evropská politika sousedství má nejen ekonomickou, ale i bezpečnostní dimenzi, protože je zakotvena v Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003. Do EPS jsou zapojeny země geograficky blízké EU, u nichž se a priori nepředpokládá členství v EU, proto EPS není primárně určena pro přípravu na členství. Nejsou do ní tedy zapojeny státy západního Balkánu ani Turecko, které již nastoupily svou cestu do EU. Prostřednictvím EPS se však Unie snaží zamezit vytvoření nových dělících linií mezi rozšířenou EU a sousedními státy.

V roce 2006 a 2007 Komise vypracovala další návrhy jak posílit EPS, které již byly v únoru 2008 schváleny Radou.

V reakci na demokratizační tendence ve východní Evropě a arabských zemích Evropská komise v květnu 2011 představila aktualizaci Evropské politiky sousedství (EurActiv 26.5.2011). „S ohledem na to, v kolika zemích v našem sousedství probíhá demokratizační proces, je tato aktualizace důležitější než kdy předtím. Je nutné, abychom my v Evropě svým sousedům dali komplexní nabídku a abychom ve svém sousedství vybudovali trvalá partnerství,“ uvedl komisař pro rozšíření Štefan Füle.

Do EPS jsou v současné době zapojeny státy Východního partnerství: Moldávie, Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. V rámci Středomořské unie s EU spolupracují Alžírsko, Egypt, Izrael, Palestinská samospráva, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Sýrie a Tunisko.

Smluvní zajištění

Formálním základem pro spolupráci EU se státy v rámci EPS jsou již uzavřené asociační dohody (s jižními státy), Dohody o partnerství a spolupráci (východní sousedé) a institucionální zázemí má EPS v Radách pro přidružení. Konkrétní aspekty jsou pak zakotveny v Akčních plánech. Základem EPS jsou bilaterální vztahy EU s dotyčnými zeměmi. Komise dále zveřejňuje v pravidelných cyklech hodnotící zprávy (Country Reports), v nichž pak sumarizuje dosavadní bilaterální vztahy, a které slouží jako základ pro formulaci Akčních plánů. Zpráva se zaměří především na dodržování lidských práv, rozvoj právního státu a možnosti ekonomické spolupráce. Akční plány jsou společné dokumenty EU a partnerských zemí a téměř z 80% se týkají ekonomických otázek. Stanoví střednědobé a dlouhodobé priority pro období 3 – 5 let spolupráce EU s danou zemí. EU v Akčních plánech stanoví zvláštní cíle pro každý stát individuálně a větší zapojení do evropských struktur a programů je pro ně impulsem pro další reformy.

Provádění reforem v sousedních zemích je podporováno finanční i technickou asistencí.

Financování

Do 31. prosince 2006 bylo financování rozděleno do dvou zvláštních programů. Na program TACIS (východní sousedé) vyčlenila EU ze svých finančních zdrojů pro období 2000 – 2006 3,1 miliardy eur. K tomu měli „východní“ sousedé k dispozici z Evropské investiční banky ještě dalších 500 milionů eur (úvěry).

Státy ze středomořského regionu získávaly finance z programu MEDA, pro nějž EU vyčlenila v minulém rozpočtovém období 5,3 miliardy eur. Evropská investiční banka pak dala těmto státům k dispozici další 2 miliardy eur v rámci úvěrů.

Od 1. ledna 2007 se programy MEDA a TACIS spojily v Nástroji evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy Instrument – ENPI), který je mnohem více flexibilní. V končíčim rozpočtovém období (2007 – 2013) je k dispozici státům zapojeným v EPS částka 12 miliard eur. Částky, které mohou státy čerpat, závisí na jejich potřebách a absorpční kapacitě stejně tak, jako na provádění očekávaných reforem. Důležitým aspektem EPS je zlepšení přes-hraniční spolupráce a pro 15 přes-hraničních programů spolupráce je v ENPI připraveno 1,18 miliard eur (2007 – 2013). Státy, které udělaly největší pokrok v prioritních oblastech Akčních plánů, mohou získat dalších 50 milionů eur v rámci tzv. Governance facility. První z něj získaly peníze Ukrajina a Maroko v roce 2007.

Od roku 2008 je také funkční Prostředek sousedské investice (Neigbourhood Investment Facility). V jeho rámci mohou na konkrétní projekty z oblasti ochrany životního prostředí, energetiky a dopravy získat státy formou půjček až 700 milionů eur (2007 – 2013).

Témata

Barcelonský proces

Barcelonský proces byl zahájen v roce 1995 a jedná se především o dialog mezi členskými státy EU a 12 státy z oblasti středomoří. Spolupráce se v jeho rámci zaměřuje především na politickou, hospodářskou a finanční, společenskou a kulturní oblast a od roku 2005 i na problémy spojené s migrací.

EPS doplňuje multilaterální Barcelonský proces, který zůstává klíčovým elementem vztahů EU se středomořskými státy. EPS má stejné cíle, ale nabízí bilaterální příležitosti a pobídky navíc, které odpovídají individuálním potřebám a reformnímu úsilí jednotlivých států.

Finanční prostředky pro Barcelonský proces jsou k dispozici v ENPI. Navíc Komise podpořila Barcelonský proces od roku 1995 částkou přesahující 16 miliard eur. Každoročně dosahují půjčky, které poskytne Evropská investiční banka státům zapojeným do Barcelonského procesu, 2 miliard eur.

V červenci 2008 vznikla v rámci Barcelonského procesu Středomořská unie.

Východní partnerství

Projekt Východního partnerství je původně polsko-švédská iniciativa a jeho cílem je posílit východní dimenzi Evropské politiky sousedství. EU se jeho prostřednictvím snaží posílit vztahy s významným regionem především z hlediska energetické bezpečnosti.

Evropská komise představila návrh Východního partnerství v prosinci 2008. Zahájení východního partnerství se stalo jednou z priorit českého předsednictví, kterou se v květnu 2009 podařilo splnit, když se v Praze sešli zástupci EU s představiteli států, jimž byla spolupráce v rámci Partnerství nabídnuta (EurActiv 11.5.2009).

Z Východního partnerství mají možnost profitovat tyto státy: Ukrajina, Moldávie, Bělorusko, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán.  Tyto státy mohou v závislosti na postupu demokratických reforem s EU uzavřít asociační dohody nové generace, které jim umožní větší integraci do unijních struktur. Zároveň umožní zjednodušení vízových procedur a posílení spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti. EU nicméně dala jasně najevo, že Východní partnerství neznamená příslib členství v EU.

REKLAMA

REKLAMA