Zimní balíček k energetické unii: čistá energie pro všechny Evropany

trh s elektřinou EU
© Unsplash / Alex Jones

Evropská komise na konci listopadu 2016 zveřejnila své představy o tom, jak má v budoucnu fungovat evropský energetický systém ovlivněný rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a snahou o odklon od uhlí. Připravila kvůli tomu „megabalíček“ 8 legislativních návrhů a dalších nelegislativních dokumentů, podle kterých se má řídit vytváření evropské energetické unie.

Stěžejní otázkou energetické reformy je zajištění bezpečných dodávek elektrické energie, která by měla pocházet z nízkoemisních zdrojů a její cena by měla být dostupná pro všechny spotřebitele. Proto Komise svůj balíček pojmenovala „Čistá energie pro všechny Evropany“.

Soubor návrhů má zajistit lepší fungování trhu s elektřinou, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetice, větší energetické úspory a postupné utlumování výroby elektřiny z uhlí. Důraz přitom Komise klade na energetickou účinnost a na roli spotřebitelů, kteří by do budoucna měli mít vůči dodavatelům energie silnější postavení.

Evropa by měla podle Komise usilovat o postavení světového lídra v přechodu na čistou energii. To prý prospěje nejen životnímu prostředí, ale také ekonomice. Balíček má od roku 2021 mobilizovat veřejné a soukromé investice ve výši až 177 miliard eur (více než 4,5 bilionu korun) ročně, a může tak v následujícím desetiletí vyvolat až 1% růst HDP a vytvořit 900 tisíc nových pracovních míst.

Materiály z balíčku se nyní zabývají členské země v Radě EU a poslanci Evropského parlamentu, kteří musí listopadové návrhy schválit. Díky našemu factsheetu si můžete udělat představu o tématech, kterými se zabývají.

Harmonogram

  • 23. října 2014: Prezidenti a premiéři členských zemí EU schválili klimaticko-energetické cíle pro rok 2030.
  • 25. února 2015: Evropská komise představila návrh na vytvoření evropské energetické unie.
  • 15. července 2015: Evropská komise představila první legislativní balíček v rámci energetické unie, který mimo jiné obsahoval návrh revize systému obchodování s emisními povolenkami.
  • 12. prosince 2015: V Paříži vznikla nová globální dohoda o ochraně klimatu.
  • 16. února 2016: Evropská komise představila zimní balíček zaměřený na bezpečnost dodávek zemního plynu.
  • 20. července 2016: Evropská komise představila návrh cílů pro snížení emisí v sektorech mimo systém EU ETS.
  • 4. listopadu 2016: Pařížská klimatická dohoda vstoupila v platnost.
  • 30. listopadu 2016: Evropská komise představila zimní balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“.
  • květen a červen 2017: V Evropském parlamentu vznikly návrhy zpráv k legislativě obsažené v zimním balíčku (odkazy uvedeny v závěru factsheetu).
  • 26. června 2017: Zasedání Rady EU ve formaci ministrů odpovědných za energetiku – přijetí obecného přístupu k návrhu směrnice o energetické účinnosti a návrhu směrnice o energetické náročnosti budov.
spotřebitelé energie EU

© Unsplash.com / Alexander Dummer

Spotřebitelé v centru dění

Podle místopředsedy Evropské komise odpovědného za energetickou unii Maroše Šefčoviče je balíček přelomový díky posílení role spotřebitele na trhu s energií. Komise chce, aby měli spotřebitelé v celé EU lepší možnosti výběru dodavatele a přístup k certifikovaným nástrojům pro srovnávání cen energií. Podle jejích propočtů totiž rozdíl mezi cenami aktuálního dodavatele a nejvýhodnější možnou nabídkou na trhu průměrně tvoří 50 eur (1 350 korun) ročně. Komise chce například urychlit rozmisťování chytrých měřáků (smart meters), které si budou moci lidé vyžádat od svých dodavatelů. Spotřebitelé by také měli mít možnost uzavírat smlouvy, které budou lépe reflektovat ceny na trhu.

Přečtěte si také: Snazší ukončení smlouvy nebo vlastní výroba energie. Co spotřebitelům slibuje evropský energetický balíček >>>>

Podle Komise by měli mít lidé také lepší možnost vyrábět elektřinu pro vlastní spotřebu. Samovýrobci nemusí být jen jednotlivci a domácnosti, ale třeba školy, nemocnice, malé a střední podniky nebo obchodní centra. Pokud to není jejich hlavní podnikatelská aktivita, mohou přebytky elektřiny dodávat do sítě za tržní cenu. Zachovají si přitom status spotřebitele. Samovýrobcům by měly pomoci i klesající ceny solárních panelů na střechy a dalších malých zařízení pro výrobu elektřiny. Malým zdrojům do 50 kilowatt instalované kapacity má být navíc umožněno jednodušší připojování do elektrické sítě.

Balíček obsahuje i opatření, která mají spotřebitele chránit. Řeší například otázku ochrany dat, která je s příchodem chytrých měřáků a dalších inteligentních technologií stále aktuálnější. Specificky se Komise zabývá i otázkou energetické chudoby, tedy stavu, ve kterém si někteří lidé nemohou dovolit například dostatečně vytápět svůj byt. V balíčku mimo jiné navrhuje, že by členské země mohly zajišťovat energetické standardy sociálního bydlení. Krátkodobě by prý mohly pomoci také speciální sociální tarify. Komise také upozorňuje, že spotřebitelům prospěje, pokud všechny členské země skoncují s regulovanými cenami – zkušenosti prý totiž ukazují, že otevřený trh a větší konkurence snižují ceny energií. Členské státy by také podle Komise měly sledovat vývoj energetické chudoby a sdílet zkušenosti s jejím potíráním.

Přečtěte si také: EU řeší energetickou chudobu. ČR se vede dobře, situaci nízkopříjmových domácností by ale mohla zlepšit >>>>

Spotřebitelům by měla prospět i nová opatření týkající se takzvaného ekodesignu. Díky nim by se na evropském trhu měly prodávat jen energeticky úsporné spotřebiče. Pokud by domácnosti používaly jen takové efektivní přístroje, podle Komise by mohly do roku 2020 průměrně ušetřit až 500 eur (téměř 15 tisíc korun) ročně.

Přečtěte si také: Díky úsporným spotřebičům mohou lidé ušetřit energii za tisíce korun ročně >>>>

energetická účinnost EU

© Unsplash.com / Anastasia Zhenina

Energetická účinnost na prvním místě

Komise se v balíčku znovu hlásí ke svému heslu, podle kterého je nejlepší energie právě ta, kterou není potřeba vyrobit. Návrh přepracované směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED) přináší celoevropsky závazný cíl pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 30 %. Konkrétně to znamená, že členské země by do roku 2030 měly snížit svou spotřebu energie o 30 % oproti předpokládané spotřebě, se kterou počítá evropský scénář vypočítaný v roce 2007.

Komise tak nakonec navrhla něco jiného, než na čem se v říjnu 2014 shodli prezidenti a premiéři členských států na Evropské radě. Ti odsouhlasili nezávazný cíl ve výši 27 %. Komise změnu obhajuje většími ekonomickými přínosy, které vyšší úspory slibují. Dosažení 30% cíle bude sice podle dopadové studie vyžadovat do roku 2030 za celou EU o 9 miliard eur (243 miliard korun) víc než dosažení 27% cíle. Při pohledu do roku 2050 se ale mají vyšší předchozí investice vrátit díky vyšším úsporám energie, a 30% cíl by tak v dlouhodobém horizontu vycházel o 9 miliard eur levněji než 27% cíl.

Podívejte se na infografiku, která vysvětluje přístup Komise k energetické účinnosti >>>>

Tlak na zvýšení cíle zesílil hlavně po loňské klimatické konferenci v Paříži, kde vznikla nová globální klimatická smlouva. Zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby energie totiž přispívá také ke snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování. Mezi zastánci vyššího cíle je i řada europoslanců. Evropský parlament dlouhodobě vyzývá dokonce k přijetí 40% cíle pro účinnost. Příznivci ambiciózního přístupu upozorňují například na to, že vedle snižování emisí pomáhá energetická efektivita snižovat i závislost na dovozech paliv, a zvyšuje tak energetickou bezpečnost.

Přečtěte si, jak se na energetickou účinnost dívají členské země EU >>>>

Podívejte se také na náš rozhovor s parlamentním zpravodajem Adamem Gierkem >>>>

EPBD EU

© Unsplash.com / Alan Weiner

Úsporné a efektivní budovy

Velký důraz klade Komise na šetření energie v budovách, které v EU odpovídají za 40 % spotřeby. Kvalitou budov se zabývá návrh přepracované směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive – EPBD). Cílí na urychlení renovace budov v evropských zemích. Dvě třetiny z nich totiž byly postaveny v době, kdy energetické standardy neexistovaly, a renovace probíhá jen tempem okolo 1 % ročně. Směrnice to chce změnit a do poloviny století sektor budov dekarbonizovat. Členské země by kvůli tomu měly vypracovávat dlouhodobé plány, které se do nové verze EPBD přesunou ze současné EED.

Budovy by ovšem podle Komise neměly být jen energeticky úsporné, ale také „inteligentní“. To znamená, že by měly využívat ICT a další moderní technologie. Návrh počítá také s podporou elektromobility. Každá nová nebytová budova s více než deseti parkovacími místy by měla být vybavena dobíjecími stanicemi. Na každých deset parkovacích míst by měla připadat jedna. Týkalo by se to i stávajících budov, které procházejí větší renovací, a od roku 2025 na všechny nebytové budovy s více než deseti místy na parkování. Návrh směrnice pamatuje i na obytné budovy, ke kterým patří více než deset parkovacích míst. Při jejich výstavbě nebo větší renovaci by měla být položena kabeláž umožňující následnou instalaci dobíjecích stanic pro každé parkovací místo.

Přečtěte si také: Garáž s připravenou nabíječkou. Evropská směrnice tlačí na rozvoj infrastruktury pro elektromobily >>>>

Komise také spustila iniciativu „Chytré financování pro chytré budovy“, která by měla do zvyšování energetické účinnosti budov přilákat soukromé finance. Podle odhadů by mohlo jít až o 10 miliard eur (270 miliard korun) z veřejných i soukromých peněz do roku 2020. Iniciativa je napojena na Investiční plán pro Evropu a jeho Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který namísto přímých dotací sází na návratné finanční nástroje. Iniciativa se má soustředit na to, aby byly investice do energetických úspor pro investory i finanční instituce atraktivnější a důvěryhodnější.

Přečtěte si také: Místo dotací mají energetickým úsporám pomáhat návratné půjčky nebo záruky >>>>

trh s elektřinou EU

© Unsplash.com / Fré Sonneveld

Fungování trhu s elektřinou

Velkou pozornost mezi hráči v energetice budí navržená nová pravidla pro fungování trhu s elektřinou, která mají vytvořit rovné podmínky pro různé druhy zdrojů, umožnit flexibilnější obchodování s elektřinou a zvýšit objemy přeshraničního obchodu. Lépe by spolu měli spolupracovat provozovatelé přenosových soustav jednotlivých členských zemí, Komise ale také počítá s posílením role evropského regulátora. Reforma se zaměřuje také na posílení role spotřebitelů (viz výše). K novému uspořádání trhu se v rámci zimního balíčku vážou čtyři legislativní návrhy: revize nařízení o Agentuře pro spolupráci regulačních orgánů (ACER), revize směrnice o společných pravidlech po vnitřní trh s elektřinou, nařízení o trhu s elektřinou a nařízení o připravenosti na rizika v elektroenergetice.

Klíčovým krokem v integraci energetických systémů zemí EU by mělo být vytvoření regionálních provozních center (Regional Operational Centres – ROC), která by měla převzít část pravomocí a povinností národních provozovatelů přenosových soustav. Podle Komise jde o kompromis mezi nezbytnou regionální spoluprací při zajištění spolehlivosti provozu propojeného evropského systému a odpovědností každého členského státu za bezpečnost dodávek. Provozovatelé přenosových soustav však upozorňují, že by tím přišli o klíčové kompetence. Komise podle nich ignoruje dosavadní přirozený vývoj, kterým se jejich spolupráce ubírala.

Jedním z hlavních cílů obsáhlé reformy je přinést jistotu pro investice do zařízení pro výrobu elektřiny a motivovat spotřebitele k poskytování bezpečnostních rezerv díky silnějším cenovým signálům. V Evropě by měly být odstraněny cenové stropy, a velkoobchodní ceny elektrické energie by tak mohly v okamžicích nedostatku vystřelovat vzhůru. Pokud budou trhy jednotlivých členských zemí a regionů dobře integrovány, bude možné takový nedostatek pokrýt dovozem elektřiny z jiné oblasti a zároveň díky vysoké ceně vytvořit zájem o takový obchod.

Řada členských zemí nevěří tomu, že současný trh dokáže potřebné ceny vytvořit, a investorům tak chtějí jistotu poskytovat prostřednictvím takzvaných kapacitních mechanismů. Díky nim je možné výrobcům elektřiny vyplácet podporu výměnou za to, že udržují své výrobní kapacity v pohotovosti. To má zajistit, že k dispozici bude dost elektřiny i v případě, že solární nebo větrné elektrárny nejsou schopny vyrábět. Kapacitní mechanismy mohou sloužit také k podpoře spotřebitelů, kteří jsou schopni v případě potřeby flexibilně snížit svou poptávku po elektřině.

Součástí zimního balíčku je i výsledek sektorového šetření ohledně kapacitních mechanismů, podle kterého by měly členské země lépe zvažovat, zda je vůbec zavádět. Podle kritiků tato podpora přispívá k roztříštěnosti evropského trhu, může narušovat hospodářskou soutěž, pokud se mechanismy zaměřují jen na určitý druh energie, a vytváří bariéry pro přeshraniční obchodování. Komise chce tyto problémy mimo jiné řešit prostřednictvím celoevropského posuzování výrobní přiměřenosti. Díky tomu by mělo být jednodušší rozhodnout, jestli je nutné výrobce podporovat kapacitními mechanismy, nebo zda je například možné elektřinu dovést z jiného členského státu.

V návrhu nařízení o trhu s elektřinou také Komise žádá, aby na platby za udržování kapacity neměly nárok elektrárny překračující limit 550 gramů oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu, což znamená, že by se jich nemohly účastnit uhelné a starší plynové zdroje.

OZE EU

© Unsplash.com / Luca Bravo

Jednička v obnovitelných zdrojích

Další, z cílů, které si má EU podle Komise klást, je dosáhnout světového prvenství v obnovitelných zdrojích. Součástí balíčku je také cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie, který má za celou EU v roce 2030 dosáhnout 27 %. Pro jednotlivé země ale není cíl závazný, podobně jako je tomu u cíle pro energetickou účinnost. I proto Komise představila systém správy energetické unie (tzv. governance). Podle něj mají členské státy už příští rok připravit národní plány, podle kterých chtějí v budoucnu zvyšovat podíl OZE a šetřit energií a plnit také další dílčí cíle, které energetická unie stanoví. Pokud se individuální cíle jednotlivých zemí dohromady nevyrovnají evropskému závazku pro obnovitelné zdroje, počítá Komise s vytvořením celoevropského fondu pro podporu jejich rozvoje. Členské státy by pak do něj musely přispívat. S tím například Česká republika nesouhlasí.

Přečtěte si také: Nové cíle a baterky: co čeká obnovitelné zdroje v ČR a EU >>>>

OZE by se také měly více zapojit do fungování trhů. Jejich podpora se má do budoucna více přiblížit tržním principům, podpůrná schémata by měla být otevřena i přes hranice, a zároveň by se nemělo přistupovat k retroaktivním krokům. Větší instalace mají ztratit prioritní přístup do sítě, který však zůstane zachován pro stávající elektrárny, malá výrobní zařízení a demonstrační a inovativní projekty. Výroba z OZE by se ovšem měla v případě problémů v sítí omezovat až jako poslední. Výhodnější by pro OZE měl být také rozvoj krátkodobého obchodování s elektřinou, které umožňuje lépe využívat energii vyrobenou ve zdrojích s malou předvídatelností.

V balíčku se ovšem počítá také s rozvojem OZE v oblasti výroby tepla a chladu, která zatím ze 75 % závisí na fosilních palivech. Do roku 2030 by měla výroba z OZE v této oblasti ročně růst o jeden procentní bod na podílu konečné spotřeby energie. Dodavatelé ústředního vytápění a chlazení mají podle návrhu poskytovat spotřebitelům informace o své energetické náročnosti a o podílu OZE ve svých systémech. Zároveň by měly členské státy zajistit, že do soustav dálkového vytápění nebo chlazení budou mít otevřený přístup teplo a chlad z OZE i od jiných dodavatelů, než je provozovatel daného systému. Zákazníci by pak měli mít možnost přejít k „zelenějšímu“ dodavateli, nebo si teplo a chlad vyrábět z OZE sami.

Přečtěte si také: Obnovitelné zdroje dospívají, víc by se jich ale mělo dostat do tepláren >>>>

Obnovitelné zdroje mají své místo i v dopravě. Nová evropská směrnice ale klade důraz na využívání účinných pokročilých biopaliv, zatímco u klasických biopaliv vyráběných z potravinových plodin předpokládá útlum. Po roce 2020 už by neměla získávat veřejnou podporu. A zatímco v roce 2021 by měl jejich podíl v dopravě dosahovat maximálně 7 %, do roku 2030 chce Komise toto číslo snížit na 3,8 %. Podíl dalších „nízkoemisních paliv“ by měl naopak vzrůst na 6,8 %. Týká se to elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo právě vyspělejších biopaliv.

Podívejte se v naší infografice, jak si ČR v současné době stojí ve srovnání s jinými zeměmi EU, pokud jde o zelenou energii >>>>

elektřina EU

© EurActiv.cz

Stanoviska

Zimní balíček

„Balíček podpoří přechod na čistou energii prostřednictvím modernizace našeho hospodářství. Evropa v posledních letech stojí v čele celosvětového boje proti změně klimatu a nyní jde příkladem tím, že vytváří podmínky pro udržitelná pracovní místa, růst a investice. Návrhy se dotýkají všech odvětví souvisejících s čistou energií: výzkumu a inovací, dovedností, budov, průmyslu, dopravy, digitálního sektoru, financí a řady dalších. Tato opatření dají všem evropským občanům a podnikům prostředky k tomu, aby mohli z přechodu na čistou energii vytěžit co nejvíce,“ řekl při představování balíčku místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

„Naše návrhy přinesou silnou tržní poptávku po nových technologiích, vytvoří vhodné podmínky pro investory, dají větší možnosti spotřebitelům, zlepší fungování trhů s energiemi a pomohou nám splnit cíle v oblasti klimatu. Obzvláště hrdý jsem na závazný cíl 30% zvýšení energetické účinnosti, neboť omezí naši závislost na dovozu energie, vytvoří více pracovních míst a povedou k dalšímu snížení emisí. Evropa je na pokraji revoluce v oblasti čisté energie. Stejně jako v případě Pařížské dohody i zde uspějeme pouze tehdy, budeme-li spolupracovat. Komise těmito návrhy ukázala cestu ke konkurenceschopnějšímu, modernějšímu a ekologičtějšímu energetickému systému. Nyní spoléháme na to, že Evropský parlament a členské státy jej pomohou uskutečnit,“ prohlásil evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete.

Posílení role spotřebitelů a jejich ochrana

„Z našeho pohledu je energetická chudoba především otázkou sociálních politik, a ty si řeší každý stát různě,“ řekl EurActivu analytik aliance Šance pro budovy Tomáš Trubačík. Potenciál pro zlepšení stávající situace prý v Česku je. „Z 12 miliard korun, které ročně plynou na doplatky a příspěvky na bydlení, jde 50 až 60 % na energie. Pokud by opatření v oblasti snižování energetické chudoby financovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, ušetřilo by výdaje na doplatcích,“ řekl Trubačík. Ministerstvo podle něj může řešit nevyhovující situaci i tím, že pro byty zapojené do systému sociálního bydlení stanoví například minimální energetické standardy, aby lidé za energie zbytečně neutráceli.

Stejně jako firmy z ostatních odvětví, i energetické společnosti se budou muset začít řídit novými evropskými pravidly pro ochranu osobních údajů. „Sbírají data o fungování domácností a soukromí lidí. Proto se i ony budou muset s obecným nařízením o ochraně dat vyrovnat,“ řekla EurActivu eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová, která s tímto tématem vystoupila v dubnu na Pražském evropském energetickém fóru (PEEF). Nařízení po firmách žádá, aby data získaná od zákazníků anonymizovaly a agregovaly. „Tak, aby se z nich nedalo vyčíst, že patří panu Novákovi nebo paní Šindelkové,“ vysvětlila Jourová. „Počítá se i se situacemi kdy systém napadnou hackeři – neměla by se k nim dostat data konkrétních identifikovatelných lidí,“ dodala komisařka.

Energetická účinnost

„Energetická účinnost je podle Komise nákladově nejefektivnější způsob, jak dosáhnout cílů energetické unie, který zároveň podporuje hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst a investice do zelených technologií,“ vysvětlil během setkání k tématu energetických úspor Radoš Horáček, který v Komisi působí právě v oddělení pro energetickou účinnost.

„Úspory nesmějí být definovány ‚za každou cenu‘, protože pak může dojít k ohrožení ekonomické stability a mohou se stát bariérou potřebných inovací a modernizačních investic. Je zapotřebí vypracovat důkladné hodnocení dopadů na českou ekonomiku, jelikož navýšení cíle nad 27 % by mohlo mít negativní dopad na průmysl,“ uvedl k tématu energetické účinnosti europoslanec za ODS Evžen Tošenovský.

„Celoevropský cíl pro zvýšení energetické účinnosti o 30 % znamená oproti novému referenčnímu scénáři z roku 2016 snížení spotřeby pouze o 7,5 %. Scénář z roku 2007, od kterého se odvíjí výpočet cíle, totiž pracoval s rostoucí spotřebou energie v EU. Mimo jiné proto, že vznikal ještě před finanční a hospodářskou krizí. Ve skutečnosti však spotřeba energie v Unii klesá. Pouze v oblasti budov je ekonomicky přínosně zvládnutelný i cíl 37 %, ale samozřejmě za předpokladu aktivního přístupu státu,“ řekl ředitel Aliance Šance pro budovy Petr Holub.

Podle ředitelky útvaru Public Affairs společnosti ČEZ Zuzany Krejčiříkové nebude debata o celkovém cíli klíčová. Zásadní podle ní bude článek 7, kterým Komise stanovuje povinnost realizovat každoročně nové úspory odpovídající 1,5 % historických prodejů energie konečným zákazníkům. U řady členských států však úspory vyžadované v článku 7 převyšují celkový 30% cíl. Podle Krejčiříkové je nutné udělat přesnou analýzu potenciálu úspor v jednotlivých sektorech, která momentálně chybí. „Splnění 30% cíle bude pro ČR znamenat náklady ve výši až 880 miliard korun, a proto je nutné zajistit, aby se nákladová efektivita úspor v ČR promítla jako národní specifikum při stanovování národního příspěvku a cíl zůstal orientační,“ doplnila zástupkyně ČEZ.

„Nevylučuji ambicióznější řešení – za podmínky, že do politiky energetické účinnosti budou zahrnuty všechny tři fáze, ve kterých s energií pracujeme – od primární energie přes konverzi až po konečné využití energie na trhu. Pokud bude přijat takový holistický přístup, jsem ochoten podpořit 40% cíl. Myslím si, že je to realistické a také potřebné, protože zlepšení celého energetického systému by nám umožnilo výrazně snížit emise CO2,“ řekl EurActivu parlamentní zpravodaj směrnice o energetické účinnosti, polský europoslanec Adam Gierek (S&D).

Směrnice o energetické náročnosti budov

Podle výkonné ředitelky Asociace elektromobility a inovativních technologií Kateřiny Sirotkové je správné, aby se v rezidenčních budovách předem počítalo s nabíjecí infrastrukturou pro elektromobily. I v Česku podle ní aktuálně řada majitelů elektromobilu řeší problém, že v garážích je sice k dispozici možnost nabíjení, ale ostatní uživatelé nejsou ochotni nabíjecí místo sdílet. „Stavebně ale není tak jednoduché přivedení kabeláže pro dobudování nabíjecího bodu u konkrétního parkovacího místa,“ řekla EurActivu.

„Nemyslíme si, že by se měla parkovací místa rovnou vybavovat kompletními dobíjecími stanicemi. Dopředu lze totiž těžko odhadnout, jaká bude na daném místě poptávka pro nabíjení, a tak by stanice zůstávaly nevyužité,“ řekl EurActivu manažer útvaru Čisté technologie společnosti ČEZ Tomáš Chmelík, který se ve firmě zabývá právě elektromobilitou. Je podle něj potřeba pamatovat na to, že pro dobíječky je nutné zajistit dostatečný příkon. „Budova by musela být dimenzována tak, aby v případě potřeby bylo možné všechny dobíjecí stanice využít. Pokud by se v nich nedobíjelo, provozovatel budovy by zbytečně platil za příliš vysoký rezervovaný výkon. To jde navíc i proti logice distributorů, kteří se snaží nevyužité rezervované příkony omezovat,“ vysvětluje. „Souhlasíme tedy spíše s tím, aby při výstavbě nebo renovaci budovy proběhla příprava na instalaci dobíjecích stanic pro případ, že v ní později byla po dobíjecí poptávka,“ shrnuje Chmelík.

„Pokud opravdu chceme snižovat znečištění, elektromobily by měly jezdit na energii z obnovitelných zdrojů, ne na elektřinu z uhlí,“ řekl na parlamentní konferenci „Elektromobilita v ČR a využití solární energie“ konferenci Jaromír Vorel ze společnosti Ško-Energo. Nabíjecí místa by podle něj měla využívat zelenou energii vyrobenou například pomocí solárních panelů. To pomůže snížit i zmíněné požadavky na rezervovaný příkon. „Zkušenost z našich pilotních projektů ukazuje, že pokud zákazníci potřebují nabíjet elektromobily, požadavky na rezervovaný příkon se v daném místě zdvojnásobují nebo ztrojnásobují,“ uvedl Vorel. „Pokud by se měla elektromobilita rozšířit po celé České republice, nebude to proveditelné bez něčeho, co pomůže tyto požadavky alespoň minimálně snížit. Proto by k nabíjecím stanicím měly logicky patřit například fotovoltaické panely a baterie,“ dodal.

Fungování trhu s elektřinou

„Pokud chcete, můžete trh organizovat na národní úrovni, ale jedno je jasné – bude to nesmírně drahé. Spolupracovat je složité, ale jiná alternativa neexistuje,“ uvedl na začátku prosince na Středoevropské energetické konferenci (CEEC) v Bratislavě Oliver Koch z Generálního ředitelství Evropské komise pro energetiku. Trhy jednotlivých členských států nebo regionů by se podle něj měly lépe integrovat, protože stávající cenové zóny vždy nereflektují aktuální nedostatek a řídí se spíše politickými hranicemi. „Pokud je v nějaké oblasti silná poptávka, cena by měla být vysoká, aby do tohoto regionu přilákala obchod,“ řekl Koch.

Česká republika už od začátku dala najevo kritický postoj vůči vytváření regionálních operačních center (ROC). „Nařízení k trhu s elektřinou navrhuje zavést ROC, která mají mít právo nařizovat národním provozovatelům přenosových soustav, aniž by nesla dostatečnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Tak je omezena suverenita členských států v oblasti bezpečnosti dodávek tím, že rozhodnutí z národní úrovně přenáší na úroveň regionální, a v konečném důsledku může dojít ke zhoršení postavení konečných spotřebitelů z hlediska spolehlivosti dodávky v jednotlivých členských zemích,“ píše se v pozici, se kterou Česko vystoupilo na Radě pro energetiku na konci února.

„Regionální provozní centra (ROC) mají převzít některé pravomoci, jež byly dosud v kompetenci jednotlivých provozovatelů sítí. V konečném důsledku tak může nastat situace, že český spotřebitel doslova doplatí na nestabilitu výrobních zdrojů jiného státu a solidárně ponese i část nákladů souvisejících se zajištěním rovnováhy mezi spotřebou a výrobou v jiné zemi. Přestože naše soustava žádné zvláštní zásahy v daném okamžiku vyžadovat nebude, mohou být vynuceně realizována opatření pro podporu přenosové soustavy jiného státu. Vzhledem k tomu, že v tzv. zimním balíčku není stanoven klíč pro sdílení nákladů, může taková opatření zaplatit i český zákazník. Když naopak sousední státy zažádají o výpomoc, budou to opět regionální provozní centra, která mohou nařídit, jakou kapacitu a z jakých zdrojů lze nabídnout. Svobodná volba národního energetického mixu půjde stranou,“ píše ve svém prohlášení také provozovatel české přenosové soustavy, společnost ČEPS.

„Pokud vznikne nouzová situace, za bezpečnost dodávek odpovídají svým voličům národní vlády, a ne regionální subjekt. Práva přidělená ROC by to měla reflektovat,“ řekl na konferenci v Bruselu na konci ledna také člen představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

Česko je i proti zavádění kapacitních mechanismů. „Měly by být až tím posledním řešením. Podmínkou pro jejich zavedení má být existence nedostatku zjištěného v celoevropském hodnocení výrobní přiměřenosti. Kapacitní mechanismy musí vycházet z tržních principů, a ne trh narušovat. Měly by zahrnovat pravidla pro jejich ukončování v případě zlepšení situace na trhu. Musí být také otevřené pro přeshraniční zdroje,“ řekla při jednání s ostatními zeměmi v Bruselu náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.

„Celoevropské posuzování výrobní přiměřenosti je velmi důležitý základ, který nelze v úvahách o kapacitním mechanismu opominout. Zároveň by ale bylo podle nás přehnané zakládat rozhodnutí jen na tomto evropském posouzení,“ uvedl na konferenci CEEC tehdejší tajemník Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) Konstantin Staschus. Zdůraznil, že rostoucí množství elektřiny se vyrábí v malých zařízeních na lokální úrovni a zároveň se častěji využívá reakce na straně spotřeby. Proto by členské země měly mít možnost vzít v úvahu také své vlastní analýzy založené na fungování chytrých sítí, řekl.

„Pro ČR jako třetího největšího exportéra elektrické energie v EU je zásadní především to, aby byly kapacitní trhy otevřené přeshraničnímu obchodu. To je koneckonců stavebním kamenem vnitřního trhu. Pokud budou kapacitní mechanismy plnit pravidla EU pro státní podporu, mělo by být toto zajištěno. ČR by tedy měla dohlížet na Evropskou komisi, aby tato pravidla vymáhala a aby větší členské státy (zejména Francie a Německo) nebyly zvýhodňovány,“ řekla v rozhovoru pro EurActiv předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková.

Uhelné Polsko protestuje proti návrhu emisního limitu v kapacitních mechanismech. „Uhelné a starší plynové elektrárny by na podporu prostřednictvím těchto mechanismů neměly nárok. V takové situaci bychom nemohli v provozu udržet konvenční kapacitu o velikosti 28 GW. Prostřednictvím přeshraničního propojení se sousedy máme k dispozici 3 GW. To by ve výsledku znamenalo, že nám bude scházet kapacita o velikosti 25 GW,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv Maciej Burny z polské asociace elektrárenských firem.

„V principu jsme proti jakýmkoliv kapacitním mechanismům, pokud není jejich vytvoření plně zdůvodněno. Ze širší perspektivy lze ale říci, že v různých členských zemích panují různé podmínky a podle současných pravidel EU pro státní pomoc má být zachována technologická neutralita. Emisní standard by v tomto případě mohl technologické neutralitě bránit,“ řekl na konferenci CEEC také Robert Jambrich ze společnosti Slovenské elektrárne.

Přečtěte si také doporučení z naší debaty o energetické bezpečnosti v Ostravě >>>>

Obnovitelné zdroje

Podle ředitele Aliance pro energetickou soběstačnost Martina Sedláka budou OZE připraveny na přechod k podpoře založené na tržních principech. „Podpora pro obnovitelné zdroje měla sloužit především k rozhýbání trhu s šetrnou energetikou, tak aby byly OZE schopny obstát v tržních podmínkách. Na počátku totiž EU stála před strategickým rozhodnutím: zohlednit v ceně elektřiny externality spojené se spalováním uhlí, které například v Česku ročně dosahují 52 miliard korun, nebo podpořit moderní typy obnovitelných zdrojů, jako jsou solární a větrné elektrárny či bioplynové stanice,“ vysvětluje. Nastartovat OZE se podle něj podařilo. „Vidíme to u solárních nebo větrných projektů v Německu, které je možné podporovat pomocí tržních mechanismů, jako jsou aukce a tendry nových kapacit,“ říká Sedlák.

„V Německu v dubnu proběhla aukce pro výstavbu větrných elektráren na moři, které mají být v provozu v roce 2025. Uspěly v ní čtyři projekty a tři z nich se spokojily s tržní cenou. Stačí jim tedy nulová dotace. Čtvrtý projekt požadoval 60 eur za vyrobenou megawatthodinu, což je také velmi levné,“ uvedl hlavní ekonom a ředitel útvaru analýzy trhů a prognózy ve společnosti ČEZ Pavel Řežábek. Vedle nákladů na samotnou výstavbu elektrárny je zapotřebí počítat i s náklady na vyvedení výkonu ve výši kolem 15 eur za megawatthodinu. I to je ale podle Řežábka akceptovatelná cena za čistou energii.

Pokud jde o navyšování podílu OZE ve výrobě tepla a chladu o jeden procentní bod ročně, podle výkonného ředitele Teplárenského sdružení ČR Martina Hájka by Česko s tímto tempem nemělo mít problém. „Komise ovšem navrhla jen povinné schéma, což je zbytečně limitující. Obnovitelné zdroje v sektoru vytápění je možné podporovat i dalšími způsoby, například pomocí zdanění fosilních paliv, nebo naopak investiční nebo provozní podporou,“ řekl EurActivu. Kritický je k návrhu Komise na přístup třetích stran do sítí pro ústřední vytápění a chlazení. „Komise se vůbec nenamáhala vyhodnotit situaci v členských státech a inspirovat se dobrou praxí, která již dnes například ve Švédsku, České republice nebo na Slovensku existuje,“ tvrdí Hájek. Dobrým modelem podle něj může být povinný výkup tepla z obnovitelných zdrojů za určitých podmínek, který je v Česku zaveden zákonem o podporovaných zdrojích energie.

Zástupci sektoru OZE na druhé straně tvrdí, že pozice teplárníků je příliš kritická a že návrh na zvyšování podílu OZE i navržená pravidla pro ústřední vytápění a chlazení českým teplárnám prospějí. „Česká republika zdědila z doby před listopadem 1989 hustou síť centrálního zásobování teplem. Za téměř třicet let však sektor prošel velmi nedostatečnými reformami a je stále dominantně závislý na fosilních zdrojích energie,“ řekl redakci předseda Komory OZE Štěpán Chalupa. „Bez potřebných změn dojde k rozpadu sítí centrálního zásobování teplem a Česko tuto komparativní výhodu ztratí,“ dodal.

Další zdroje informací

REKLAMA
REKLAMA