Výsledky českého předsednictví v energetice

Energetika byla jednou ze tří prioritních oblastí českého předsednictví v první polovině roku 2009. To muselo po lednové plynové krizi řešit především otázky spojené s bezpečností dodávek klíčových surovin. Asi nejvýznamnějším počinem bylo však nalezení kompromisu ohledně liberalizace unijní energetiky.
Plyn potrubí stavba
Zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Michael Trolove.

(Zveřejněno 16.7.2009, aktualizováno 24.4.2013)

Na začátku ledna 2009 jste si na stránkách EurActivu mohli přečíst, jaké jsou priority českého předsednictví v energetice (EurActiv 9.1.2009). O půl roku později předala česká vláda pomyslné žezlo Švédům, a my jsme se proto rozhodli bilancovat. Česko se v energetice zaměřilo primárně na tři oblasti: bezpečnost, účinnost a vnitřní trh s elektřinou. Jaké úkoly se nám tedy povedlo splnit a kde naopak zůstala nedodělaná práce?

Energetická bezpečnost

Evropská unie naplno poznala, jak je zranitelná v energetických otázkách, letos v lednu – právě na startu českého předsednictví. Ruská společnost Gazprom tehdy na dva týdny, kvůli sporům o platby s Ukrajinou, přerušila dodávky zemního plynu do 18 evropských zemí. Tisíce lidí na Balkáně se kvůli plynové krizi ocitly uprostřed zimy bez dodávek tepla, výrobu musela omezit celá řada průmyslových podniků. Po dvou týdnech se (nutno dodat za vydatného přispění českých politiků) podařilo spor vyřešit a evropští lídři začali uvažovat, jak dál (EurActiv 19.1.2009).

Během českého předsednictví se následně podařilo dojednat řadu legislativních návrhů, které měly energetickou bezpečnost posílit. Došlo k přijetí Plánu hospodářské obnovy Evropy, který počítal s investicemi ve výši čtyř miliard eur do lepšího propojení a modernizace plynovodů, budování nových zásobníků a větrných elektráren a nezapomíná ani na projekty CCS (zachytávání a ukládání uhlíku). Nová infrastruktura a investice do obnovitelných zdrojů energie měly Unii aspoň částečně vymanit ze závislosti na Rusku (EurActiv 17.4.2009).

Hlavním trumfem má v této souvislosti být plynovod Nabucco, na který (ve formě bankovních záruk) Unie vyčlenila 200 milionů eur v rámci Plánu obnovy. Krátce po skončení českého předsednictví (které ale na této otázce také intenzivně pracovalo) se zdálo, že při přípravě dlouho diskutovaného projektu dojde konečně k posunu. V červenci 2009 byla podepsána dohoda s Tureckem o tranzitu zemního plynu přes jeho území (EurActiv 13.7.2009).

Nad Nabuccem se však stále vznášely některé otazníky: předně není jasné, zda pro něj bude dostatek plynu (dodávky přislíbil v té době jen Ázerbájdžán, příznivé ohlasy přišly také z Turkmenistánu), ani to, kdo se bude v jaké míře podílet na nákladech výstavby, které mají činit 7,9 miliard eur. Další překážky kladou Nabuccu pod nohy Rusové, kteří dokončují přípravy na konkurenční projekt South Stream (snaží se například ovládnout maďarskou společnost MOL – jednoho z hlavních hráčů v konsorciu Nabucco). Do soutěže o kaspický zemní plyn se navíc čím dál více zapojují také Číňané. Jaký kus z pomyslného koláče nakonec získá Unie (a jestli bude pro Nabucco dostatečně velký) zatím zůstává ve hvězdách.

I přes tvrdou práci českého předsednictví je téměř nevyhnutelné, že se také díky vysychání evropských nalezišť ropy a zemního plynu v Severním moři, závislost na ruských energetických zdrojích bude postupně spíš zvyšovat namísto toho, aby se snižovala. Ani Nabucco tento trend nemá šanci zvrátit, což mohou nejlépe dokumentovat následující údaje: roční kapacita tohoto nového plynovodu je plánována na 31 miliard kubíků, zatímco unijní spotřeba se pohybuje okolo 500 miliard.

České předsednictví se zaměřilo na upevňování vztahů se zeměmi, které jsou důležité právě z hlediska energetického partnerství. V květnu uspořádalo summit „Jižní koridor – Nová hedvábná stezka“, kde došlo k podepsání společné deklarace mezi EU, Ázerbájdžánem, Gruzií, Tureckem a Egyptem o intenzivnější spolupráci (EurActiv 11.5.2009).

Během českého předsednictví došlo ke schválení několika dalších legislativních návrhů směřujících ke zvýšení energetické bezpečnosti. Především se jednalo o směrnici o jaderné bezpečnosti a také o směrnici o udržování minimálních zásob ropy.

Posun nastal také při přípravě dlouhodobé koncepce směřování unijní energetiky – v únoru 2009 se povedlo dojednat kompromis nad 2. strategickým energetickým přehledem, který se zaměřil na rozvoj energetické infrastruktury, diverzifikaci zdrojů, podporu vnějších vztahů nebo energetickou účinnost (EurActiv 16.7.2009).

Rozporuplné reakce provázely Jaderné fórum, které je dítětem (atomu tradičně nakloněných) českých a slovenských politiků. Zástupci neziskových organizací kritických k jaderné energetice na protest proti jednostrannému zaměření fóra, které podle nich nedává prostor pro opravdovou diskusi, jednání opustili. Ke kritice se připojili i někteří europoslanci. „Účastnila jsem se jaderného fóra třikrát a vždy jsem byla šokována mizivým zastoupením hlasů kritických k jádru,“ uvedla mluvčí zelených poslanců v EP Rebecca Harms. Podle mluvčího MPO Tomáše Bartovského je však „kritika environmentalistů přehnaná“. „Během zasedání pracovních skupin i na plenárním zasedání mají členové Fóra možnost vystoupit a přesvědčit své kolegy o svých argumentech. Environmentální hnutí a další zástupci občanské společnosti byli do Fóra pozváni právě proto, aby zde mohl jejich názor zaznít. Je škoda, že na tuto příležitost rezignovali,“ uvedl Bartovský pro EurActiv. (EurActiv 29.5.2009)

Liberalizace trhů

Kdyby měl člověk ukázat na největší úspěch českého předsednictví v energetice, patrně by dlouho neváhal. Po letech dohadů se Čechům podařilo dosáhnout politického konsenzu nad liberalizačním balíčkem. Buďme konkrétní, na konci března 2009 vyjednavači Evropského parlamentu ustoupili členským státům v otázce vlastnického oddělení výroby a distribuce energií (tzv. unbundling), avšak na druhou stranu dosáhli posílení ochrany spotřebitele a transparentnosti dozoru.

Připomeňme, že původní návrh Komise počítal pro liberalizaci energetiky pouze s jedinou cestou – úplným unbundlingem. Pod tlakem některých zemí pak Komise předložila kompromisní návrh, který připouští ještě druhou možnost: energetické firmy by nemusely prodat velkou část svých aktiv, nicméně nad jejich distribučními sítěmi by převzal kontrolu tzv. nezávislý systémový operátor (Independent System Operator – ISO). Ani to některým zemím nestačilo. Hlavní odpůrci unbundlingu – Francouzi a Němci tak přišli se „třetí cestou“ k liberalizaci energetiky, která předpokládá uchování části rozhodovacích pravomocí souvisejících s distribucí v rukou energetických společností (při současném vlastnictví sítí).

V konečné verzi liberalizačního balíčku mají tedy členské státy na výběr, kterou ze třech možností si pro domácí plynaře a výrobce a distributory elektřiny zvolí. V Česku už od začátku milénia platí unbundling v sektoru elektřiny (ČEZ vyrábí, ČEPS odpovídá za distribuční sítě). Pokud jde o zemní plyn, Evropu straší závislost na Rusku, a proto se předpokládá, že většina států Unie zvolí pro plynaře třetí – nejmírnější cestu k liberalizaci, což bude pravděpodobně i případ Česka. Členské státy si v této souvislosti také vymohly, že mohou zablokovat podezřelý nákup energetických aktiv investorem pocházejícím s ciziny (tzv. Gazprom clause).

Europoslanci, kteří ještě na začátku roku 2009 odmítali pro sektor elektřiny jinou možnost, než úplný vlastnický unbundling, dostali od členských států za svůj souhlas s kompromisem odměnu: zvýšenou ochranu spotřebitele. Ten bude mít například právo na bezplatnou změnu dodavatele plynu nebo elektřiny a to do třech týdnů, nebo na lepší informovanost (EurActiv 22.4.2009).

Celý liberalizační balíček obsahuje dvě směrnice a tři nařízení upravující poměry na trhu se zemním plynem a elektřinou. Jeho součástí je také ustanovení o zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulátorů (ACER), kde se českému předsednictví podařilo dosáhnout kompromisu v otázce rozdělení pravomocí mezi ACER a národními regulačními orgány.

Energetická účinnost

Otázky energetické účinnosti zůstaly za českého předsednictví trochu ve stínu dalších témat, nicméně Švédové, kteří Čechy vystřídali, považovali právě účinnost za svou hlavní energetickou prioritu. Co se tedy za českého předsednictví podařilo dohodnout?

Došlo k formálnímu schválení revize směrnice o ekodesignu Evropským parlamentem, nicméně společnou pozici mezi členskými státy a europoslanci dojednali už Francouzi. Tato směrnice rozšiřuje okruh zařízení, na něž se v budoucnu budou vztahovat pravidla energetické účinnosti (závazné standardy stanoví Komise). Ta se v současné době zaměřují pouze na zařízení přímo spotřebovávající elektřinu, napříště se nicméně počítá i se zahrnutím izolačních materiálů, oken nebo sprch, tedy veškerého vybavení domácnosti, které ovlivňuje výslednou spotřebu elektřiny (EurActiv 9.12.2008).

V případě dalších třech směrnic – o energetické náročnosti budov a energetickém štítkování (dvě směrnice) se českému předsednictví konsenzu dosáhnout nepodařilo; došlo pouze na přijetí „zpráv o pokroku“.

Samostatnou kapitolou, která úzce souvisí právě s energetikou, je vyjednávání o klimatu. Členské státy se v prosinci 2008 ještě za francouzského předsednictví dohodly (kompromis pak stvrdil  i Evropský parlament a Rada), že sníží emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20%. Dohoda tehdy prošla až po spletitých vyjednáváních, která ještě ztěžovala nastupující globální recese. Některé členské státy, především pak Polsko, se obávaly, že nové restrikce pro podniky vyvolají ztrátu jejich konkurenceschopnosti. Výsledkem byl kompromis, který většina evropských politiků označila za průlomový, odborníci na globální oteplování ho však vesměs považují za nedostatečný (EurActiv 18.12.2008).

České předsednictví mělo za úkol připravit společnou pozici sedmadvacítky pro nadcházející prosincový summit v Kodani. Faktem zůstává, že klíčové parametry nové dohody o klimatu zůstaly nejasné, stejně jako postoj Evropské unie. „Z hlediska předsednictví jsme udělali všechno, co bylo v danou chvíli možné – lepší výsledek byl kvůli globální situaci nereálný,“ řekl pro EurActiv ministr životního prostředí Ladislav Miko a dodal, že „nikdo ze světových lídrů si není ochoten připustit krach summitu v Kodani“.

Ekologičtí aktivisté však tvrdili, že předsednictví při vyjednávání dohody o klimatu selhalo. „Konkrétně jde především o klíčový summit v Kodani, před nímž se státy evropské sedmadvacítky nedokázaly shodnout na konkrétní podpoře pro rozvojové země,“ řekl Karel Polanecký z Hnutí DUHA.

Stanoviska:

Mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Tomáš Bartovský uvedl: „Dříve než se české předsednictví mohlo naplno věnovat vytyčeným prioritám, muselo čelit nečekané krizové situaci. Energetická bezpečnost se stala výsostně aktuálním tématem hned na počátku předsednictví v lednu 2009, kdy vypukla krize dodávek plynu z Ruska přes Ukrajinu do Evropy.“ Bartovský dodal, že „k urovnání tohoto sporu významně přispěl český ministr průmyslu a obchodu Martin Říman“.

Podle Bartovského je největším úspěchem předsednictví v energetice dosažení dohody o liberalizaci trhu s plynem a elektřinou. „Prvotním cílem českého předsednictví bylo dokončení a účinné fungování vnitřního trhu EU s elektrickou energií a plynem a vytvoření předvídatelného a stabilního prostředí nutného pro investice a přeshraniční spolupráci. Předsednictví se v této oblasti podařilo sjednat dohodu s Evropským parlamentem o třetím liberalizačním balíčku, jenž obsahuje dvě směrnice a tři nařízení v oblasti elektřiny i plynu,“ uzavírá mluvčí MPO.

Komisař pro energetiku Andris Piebalgs k českému angažmá v čele Unie uvedl: „Efektivní činnost českého předsednictví v oblasti energetiky potvrzuje velké množství přijatých dokumentů, které je nejvyšší ze všech dosud proběhlých předsednictví.“

Zuzana Krejčiříková ze společnosti ČEZ k hodnocení předsednictví řekla: „Z pohledu naší společnosti jako hráče na trhu s elektřinou považujeme za úspěch českého předsednictví zejména přijetí třetího liberalizačního balíčku a směrnice o jaderné bezpečnosti. Úspěchem bylo i definitivní přijetí klimaticko-energetického balíčku a zejména postupného aukcionování povolenek pro ČR. Oceňujeme i dosažení politické shody o směrnici o průmyslových emisích (IPPC), kde se nicméně lze domnívat, že předsednictví mohlo hrát větší roli a dotáhnout legislativní proces do konce. Pro energetický průmysl bude tak tato směrnice důležitým bodem podzimu, neboť může mít vliv na další provoz uhelných elektráren.“

Karel Polanecký z Hnutí DUHA si myslí, že české předsednictví slibně vykročilo vpřed úspěšným vyřešením plynové krize, nicméně pak přišla „studená sprcha“. Za největší problém považuje fakt, že se českému předsednictví nepodařilo pokročit při vyjednávání o klimatu. „Konkrétně jde především o klíčový summit v Kodani, před nímž se státy evropské sedmadvacítky nedokázaly shodnout na konkrétní podpoře pro rozvojové země a to i přes jednání, která dobře započal bývalý ministr Bursík,“ uvedl pro EurActiv Polanecký. „Zklamáním byla také revidovaná směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), která se nepohnula tam, kam bylo třeba. Budovy – hlavně jejich vytápění – představují zhruba 40 % konečné spotřeby energie i emisí oxidu uhličitého v EU,“ dodává Polanecký.

REKLAMA
REKLAMA