Revize evropského systému pro obchodování s emisemi (EU ETS)

Od září budou členské země a Evropský parlament jednat o nových pravidlech pro fungování evropského trhu s uhlíkem. Jaké jsou dosavadní poznatky z návrhu Evropské komise, který byl představen v polovině července?
Snižování emisí
zdroj: Shutterstock; autor: hfuchs

(Zveřejněno 2. 9. 2015)

Do evropského trhu s uhlíkem jsou zahrnuty elektrárny, teplárny a průmyslové podniky. Jeho úkolem je prostřednictvím zpoplatnění uhlíku přispět k naplňování evropské klimatické politiky, tedy snižování emisí CO2. Každé tuně vypuštěných emisí CO2 odpovídá jedna emisní povolenka. V současné době je cena těchto povolenek nízká a podniky nemotivuje k zeleným opatřením, a tak má systém projít reformou. Europoslanci a členské země se nedávno dohodli na vzniku speciální rezervy (tzv. market stability reserve – MSR), která má snížit přebytek povolenek na trhu.

Teď ovšem Komise přichází s plánovanou „velkou revizí“. Na konci minulého roku totiž členské státy přijaly nové klimaticko-energetické cíle pro léta 2021 až 2030. Emise CO2 se mají do konce příští dekády snížit o nejméně o 40 % oproti roku 1990, pro odvětví spadající pod ETS platí dokonce redukční cíl 43 % proti roku 2005. Systém emisního obchodování se tak musí na nadcházející desetiletí připravit. 

Celkově se má v letech 2021 až 2030 zpřístupnit 15,5 miliard povolenek v hodnotě asi 387,5 miliard eur, předpokládá Komise. Počítá přitom s cenou 25 eur na povolenku. Jejich rozdělování a obchodování s nimi se má řídit podle staronových pravidel.

Společnost Vertis, která se na obchodování s povolenkami zaměřuje, vybrala z návrhu Komise opatření, která mohou v příštím obchodovacím období EU ETS (2021–2030) cenu povolenek zvyšovat. EurActiv k těmto bodům přidává podrobnější vysvětlení:

  • Po roce 2020 se zvýší tempo, kterým se část povolenek každoročně automaticky odebírá z trhu (tzv. lineární redukční faktor). To podniky a výrobce energie nutí k dalšímu snižování emisí. V současném období je roční snižování nastaveno na 1,74 % z celkového počtu povolenek. Podle nových pravidel by to měly být 2,2 % celkového počtu povolenek. Z trhu tímto způsobem zmizí o 556 milionů povolenek víc. To odpovídá množství emisí, které za jeden rok vyprodukuje Velká Británie, spočítala Komise.  
  • Má být pevně stanoven podíl povolenek, které budou členské státy prodávat v aukcích. Bude to celkem 57 % z celkového množství povolenek – 55 % má přitom směřovat do „klasických“ aukcí a 2 % budou určena pro tzv. modernizační fond, o kterém je řeč níže. Společně se zvýšením redukčního faktoru a dalšími opatřeními to znamená, že zdarma se rozdá méně povolenek, než tomu bylo dříve.
  • Zkrátí se seznam odvětví, která jsou považována za ohrožená tzv. únikem uhlíku (což znamená, že by podniky mohly kvůli zvýšeným nákladům v důsledku klimatické politiky odcházet do zemí mimo EU). Oproti původním téměř 180 jich má být v budoucnu okolo 50 (stejně však představují téměř 95 % všech průmyslových emisí v rámci ETS). Ty budou moci přijímat zdarma 100 % povolenek, na které mají nárok podle předem určeného základu (tzv. benchmark). Zbytek bude mít nárok na 30 % povolenek podle benchmarku. Příděl povolenek se bude aktualizovat po pěti letech (oproti současným osmi).
  • Hodnoty benchmarků se mají každý rok automaticky snižovat o 1 %, tak aby měly podniky motivaci emise dále snižovat. Pokud totiž nebudou bezplatné povolenky podniku stačit, musí si zbytek dokoupit. Pro jednotlivé sektory se pak bude pokrok posuzovat podle reálných čísel a benchmarky se mohou upravit, pokud se budou reálné údaje výrazně lišit od předpokladů.

K volnému přídělu navíc bude možné použít méně povolenek. Během období od roku 2021 do roku 2030 to bude přibližně 6,3 miliardy povolenek. V současném sedmiletém období 2013–2020 je přitom pro ohrožené firmy k dispozici 6,6 miliard povolenek. 

V návrhu se však objevují také opatření, která mohou vést naopak k poklesu ceny povolenek. Podle analýzy Vertis jsou to tyto:

  • Povolenky ze současného obchodovacího období (2013–2020) mají být platné i po roce 2020.
  • Z aktuálního období zbyde asi 550 – 700 milionů nepřidělených povolenek. Jedná se o povolenky předurčené pro nové výrobní kapacity, které ovšem nevznikly. 250 milionů těchto povolenek má přejít do dalšího období (společně s dalšími 145 miliony nealokovaných povolenek, které se objevily kvůli použití tzv. opravného koeficientu) a sloužit opět jako rezerva pro očekávané nové zdroje. Původně se přitom čekalo, že nealokované povolenky zamíří do výše zmíněné stabilizační rezervy (MSR).
  • Dalších 50 milionů nepřidělených povolenek zamíří do inovačního fondu, který má sloužit na podporu investic do obnovitelných zdrojů energie, technologií pro zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a průlomové inovační technologie v průmyslu. Jeho základ má ovšem tvořit především 400 milionů povolenek speciálně vyčleněných z nového období. O peníze z tohoto fondu mohou soutěžit firmy ze všech členských zemí EU.
  • Deset členských zemí s HDP na obyvatele nižším než 60 % unijního průměru HDP (v roce 2013) může i po roce 2020 bezplatně přidělovat povolenky výrobcům elektřiny. Může jít až o 40 % povolenek z národního aukčního balíku. Firmy musí výměnou za to investovat do modernizace sektoru. Mezi těmito státy je i Česká republika. Ostatní členské země EU takovou možnost nemají. Tyto tzv. derogace přitom původně měly přestat platit po roce 2020.
  • 90 % povolenek určených pro aukce se rozdělí mezi všechny členské státy na základě ověřených emisí. 10 % se pak v rámci solidarity rozdělí mezi chudší členské země, tedy opět ty státy, jejichž průměrný HDP na hlavu nepřesáhnul v roce 2013 60 % průměru EU.

Je také třeba poznamenat, že vedle inovačního fondu má vzniknout již zmíněný modernizační fond, do kterého mají být mezi lety 2021 a 2030 vyčleněna 2 % z celkového počtu povolenek (celkem přibližně 310 milionů povolenek). Do tohoto fondu, jehož prostředky bude využívat 10 členských států s HDP na obyvatele nižším než 60 % průměru EU (v roce 2013), budou přispívat všechny členské státy. Zeměmi způsobilými pro získání podpory jsou: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko. Fond má sloužit k modernizaci energetického systému a ke zvyšování energetické účinnosti. 

REKLAMA
REKLAMA