Třetí liberalizační balíček v energetice

České předsednictví dojednalo v březnu 2009 kompromis mezi členskými státy a Evropským parlamentem ohledně liberalizace unijní energetiky. Každá země bude mít na výběr ze třech cest vedoucích k liberalizaci a to jak pro sektor zemního plynu, tak pro elektřinu. Evropští poslanci dostali za „měkčí“ přístup k liberalizaci elektroenergetiky na oplátku příslib zvýšené ochrany spotřebitelů.
Elektrické vedení
zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: FrameAngel

(Zveřejněno 21.7.2009; neaktualizováno)

Nejnovější a další kroky:

  • Září 2007: Komise představila třetí liberalizační balíček v energetice.
  • Únor 2008: Některé členské státy v čele s Francií a Německem přišly s „třetí cestou“ k liberalizaci.
  • Říjen 2008: Rada pro energetiku se shodla na omezení prodeje energetických aktiv do rukou zahraničních zájemců.
  • Březen 2009: České předsednictví dosahuje politické dohody mezi členskými státy a EP.
  • Duben 2009: Liberalizační balíček schválen v EP
  • Červen 2009: Formální souhlas Rady

Souvislosti:

Na úvod je nutné uvést několik slov o druhém liberalizačním balíčku, který Evropská unie schválila v roce 2003. Jeho obsahem bylo například funkční (ne vlastnické) oddělení výroby a přenosu energií, uvolnění trhů tak, aby si spotřebitelé a podniky mohli vybrat své dodavatele elektřiny a plynu, opatření zaměřená na zvýšení transparentnosti při přidělování přenosových kapacit, ale také posílení práv spotřebitelů. Od července roku 2004 si tak průmyslové podniky mohly vybrat svého dodavatele elektřiny, domácnosti tuto výhodu získaly o tři roky později. 

Mimochodem, Evropská komise nedávno zjistila, že skoro žádná země sedmadvacítky (kromě Malty a Kypru) neplní řádně všechna ustanovení druhého liberalizačního balíčku. (EurActiv 26.6.2009)

A teď už k balíčku třetímu. Některé členské země, především pak Německo a Francie, se vždy stavěly proti rozdělení jejich „energetických šampiónů“, tedy proti oddělení výroby a distribuce energií (tzv. „vlastnický unbundling“). Podle oficiálních prohlášení se tyto dva státy obávaly ohrožení energetické bezpečnosti a následného růstu cen energií.

Vzhledem k hrozícímu vetování „unbundlingu“ ze strany Francie a Německa a odporu dalších šesti států začala Komise vyjednávat o kompromisním návrhu, který představila v září 2007. Ten předpokládal, že se energetické společnosti nebudou muset podrobit vlastnickému oddělení, nicméně bude ustaven tzv. nezávislý systémový operátor (ISO). Tato instituce, vytvořená vládou příslušného státu, měla převzít kontrolu nad investičními a obchodními aktivitami týkajícími se přenosových sítí (EurActiv 20.9.2007).

I to však bylo odpůrcům liberalizace energetiky málo. Skupina zemí vedených Francií a Německem proto přišla v únoru 2008 s kompromisním návrhem tzv. „třetí cesty k liberalizaci“, který předpokládal zachování určité části vlivu výrobců elektřiny nad přenosovými soustavami (EurActiv 5.2.2008).

I v zemích proslulých svým odporem k liberalizaci energetiky se ledy (navzdory nevůli vládnoucích politiků a k jejich nelibosti) začaly hýbat ještě před přijetím liberalizačního balíčku. Už v únoru 2008 německá společnost E.ON oznámila, že se vzdá kontroly nad vysokonapěťovou přenosovou soustavou a odprodá i některé elektrárny (EurActiv 29.2.2008).

V tažení směrem k liberalizaci energetického sektoru nepolevuje ani Evropská komise. Na začátku července 2009 udělila společnostem E.ON a EdF Suez pokutu ve výši 1,1 miliardy eur za kartelovou dohodu, která platila po 30 let – do roku 2005 (EurActiv 8.7.2009).

Další posun v cestě za liberalizací energetiky nastal v listopadu 2008, kdy Rada schválila návrh na omezení nákupu energetických aktiv v Unii pro firmy ze států, kde energetická liberalizace ještě neproběhla (o zákazu budou rozhodovat jednotlivé členské státy, musí ho nicméně ještě posvětit Komise). Právě tzv. „klauzule Gazprom“ byla podmínkou Francouzů pro pokračování v jednání o liberalizaci unijní energetiky.

K vítězství liberalizace však stále zbýval učinit velký krok: přesvědčit europoslance, aby netrvali na úplném unbundlingu v sektoru výroby a distribuce elektřiny. Ještě v lednu se zdálo, že rozhovory jsou ve slepé uličce, českému předsednictví se však nakonec podařilo dosáhnout politické dohody. Jedna z jeho hlavních priorit tak byla splněna.

Témata:

Jak už bylo řečeno, na začátku českého předsednictví nebylo o prosazení liberalizace unijní energetiky ani zdaleka rozhodnuto. Zatímco členské státy (pod silným tlakem Francie a Německa) trvaly na tom, aby se „třetí cesta k liberalizaci“ (více viz dále) uplatnila jak pro sektor zemního plynu, tak pro elektřinu, europoslanci požadovali úplné oddělení výroby a distribuce elektřiny. V případě plynu by jim „třetí cesta“ nevadila.

Nakonec poslanci EP ustoupili členským státům a za příslib zvýšení práv spotřebitelů a posílení nezávislosti orgánů dozoru souhlasili s měkčí variantou liberalizace i pro sektor elektrické energie. Každý členský stát bude tedy mít na výběr ze třech nabízených možností liberalizace plynárenství a elektroenergetiky (EurActiv 25.3.2009).

Vlastnické oddělení

Tato možnost, kterou Komise jasně preferuje, znamená znemožnění produkce elektřiny nebo plynu pro firmu, která se současně věnuje distribuci energií. V praxi by to pro takovou společnost znamenalo nucený odprodej části akcií tak, aby těmto požadavkům vyhověla. Investoři by za jeden podíl, který v takové firmě vlastní, dostali dva. (Jejich podíl by se rozdělil na dvě části.) To znamená, že osoba nebo firma, která vlastní akcie v rozdělené společnosti, může i nadále držet podíly v obou nástupnických subjektech, ovšem jen za předpokladu, že ani jeden z podílů nebude představovat majoritu. 

Nezávislý systémový operátor

Vzhledem k hrozícímu vetování „unbundlingu“ ze strany Francie a Německa a odporu dalších šesti států začala Komise vyjednávat o kompromisním návrhu. Ten ve své finální podobě předpokládá, že se energetické společnosti nebudou muset podrobit vlastnickému oddělení, nicméně bude ustaven tzv. nezávislý systémový operátor (ISO). Tato instituce, vytvořená vládou příslušného státu, převezme kontrolu nad investičními a obchodními aktivitami týkajícími se jejich přenosových sítí.

Komise současně s předložením tohoto návrhu varovala, že jeho uplatnění si vyžádá zvýšené regulační úsilí spojené se vzrůstem nákladů na tyto aktivity. Bude totiž třeba zajistit, aby majitelé sítí skutečně respektovali rozhodnutí ISO a řídili se desetiletým plánem navrženým národním energetickým regulátorem. Navíc samotné zřízení ISO bude podléhat schvalovacímu procesu před Evropskou komisí, která posoudí zda je nově vytvořená instituce dostatečně nezávislá.

Třetí cesta

Německo-francouzská varianta, za níž se postavilo ještě dalších šest členských zemí (Rakousko, Bulharsko, Řecko, Lucembursko, Lotyšsko a Slovensko) přichází s návrhem, podle nějž by jak výroba, tak přenos zůstaly i nadále součástí jediné „akciové společnosti“. Výroba energie by byla soustředěna v mateřské společnosti, která by nemohla zasahovat do běžného řízení své dceřiné společnosti (nezávislého operátora přenosové soustavy – ITO). V pravomoci výrobce by ale zůstalo konečné schválení finančního plánu provozovatele přenosové soustavy a stanovení limitu na úroveň jeho zadlužení.

Pojistkou proti konfliktu zájmů má být podle návrhu dohled ze strany státního orgánu, který by ve veřejné konzultaci předložil finanční plán provozovatele přenosové soustavy všem zainteresovaným hráčům a měl by rovněž právo donutit provozovatele k investicím do infrastruktury, které z konzultace vyplynou jako nezbytné. (EurActiv 31.1.2008).

Koordinace politik, harmonizace pravomocí a větší transparentnost

Komise při přípravě liberalizačních návrhů upozorňovala, že nedostatečná harmonizace kompetencí národních energetických regulátorů je jednou z hlavních příčin, proč unijní energetický trh stále nefunguje tak, jak by měl. Třetí liberalizační balíček tedy mluví o nutnosti harmonizace pravomocí a povinností daných agentur. Jako další podmínku pak uvádí „úplnou nezávislost“, zajištěnou především jasným oddělením rozpočtu regulátora od zbytku státních peněz.

Na tyto otázky kladli velký důraz i europoslanci a vymohli si od členských států zachování nezávislosti a silné pozice národních orgánů dozoru (u nás Energetický regulační úřad). Nad nimi má vzniknout ještě Evropské agentura pro spolupráci energetických regulátorů (ACER), nad kterou získá dozorčí pravomoc právě EP. (Mimochodem, o sídlo ACER se zatím bezvýsledně dohadují Slováci, Slovinci a Rumuni.). Při vyjednávání se českému předsednictví podařilo nalézt kompromis v otázce rozdělení pravomocí mezi ACER a národními regulačními orgány.

Koordinace politik se dočkají také správci přenosových sítí (TSOs). Spolupráce mezi těmito subjekty již v rámci EU funguje, podle nových návrhů by však měla být „formalizována“ a „harmonizována“ pomocí zřízení nové agentury. Provozovatelé přenosových soustav (v Česku ČEPS) se nesmířili s dlouhým čekáním na schválení třetího liberalizačního balíčku a sdružili se už minulý rok do organizace ENTSO-E, s níž počítá i čerstvě schválená legislativa. Správci plynovodů budou svoji činnost na unijní úrovni koordinovat v organizaci ENTSO-G.

Spotřebitelé, myslíme na vás

České předsednictví muselo vyjít vstříc europoslancům, kteří ustoupili od tvrdého podstoje k liberalizaci sektoru výroby a distribuce elektřiny a na oplátku do legislativního balíčku zařadilo klauzule, které zajistí lepší postavení spotřebitelů. Evropané tak v dohledné době budou mít právo například na změnu dodavatele plynu nebo elektřiny – a to zdarma a do třech týdnů nebo na odškodnění v případě nedodržení závazků ze strany energetické společnosti.

V členských státech dojde k vytvoření systému, který má zákazníkům energetických firem zajistit mnohem více informací, než měli doposud, a také rychlejší vyřízení stížností. Zvlášť v chudších regionech Evropy se budou energetici muset postarat o to, aby všechny domácnosti měly přístup k elektřině.

Nová legislativa také zavazuje vlády k přijetí opatření, která umožní, aby si všechny domácnosti mohly dovolit platit účty za elektřinu. Státní správa bude navíc muset přijít do roku 2020 se systémem monitorování spotřeby energie, který domácnostem umožní lépe kontrolovat výdaje za elektřinu.

Políčeno na Gazprom

Podle dohodnutého textu legislativního balíčku musí společnosti pocházející z nečlenských zemí Unie splňovat pravidla pro oddělení výroby a distribuce energií, jinak nebudou moci volně fungovat na jednotném trhu sedmadvacítky.

Co víc, členské státy budou mít dokonce povinnost podobným firmám, které by mohly „ohrozit bezpečnost dodávek energií“ v konkrétním státě nebo v celé EU, zamezit přístup na unijní trh, respektive znemožnit nákup energetických aktiv.

V Česku liberalizace na půl cesty

I přes výrazné „změkčení“ nároků na liberalizaci se členské státy stále mohou připojit k původní ideji Komise a nařídit úplné vlastnické oddělení (unbundling) výroby a distribuce energií. Tak to funguje už od začátku milénia v Česku v sektoru elektřiny, kde se o výrobu elektřiny stará ČEZ a vysokonapěťové distribuční sítě jsou ve vlastnictví ČEPS. V obou těchto společnostech má majoritu stát.

Naopak české plynárenství na liberalizaci ještě pořád čeká. Plynaři by preferovali tu nejmírnější možnost („třetí cestu“) a s jejich argumentací souzní například i europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL). „V zájmu zajištění naší energetické bezpečnosti bychom neměli oslabovat naše plynárenské podniky, a tak z nich činit snadnou kořist ruských dravců, kteří dychtivě čekají na příležitost, aby si mohli evropský trh s plynem podmanit,“ vysvětlil (v dubnu) Březina.

Celý liberalizační balíček obsahuje dvě směrnice a tři nařízení upravující poměry na trhu se zemním plynem a elektřinou. Jedno z těchto nařízení je věnováno speciálně zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulátorů (ACER).

Stanoviska z Česka:

Zuzana Krejčiříková ze společnosti ČEZ uvedla: „Obecně se domníváme, že je dobře, že byl třetí balíček přijat, protože napomůže k dokončení liberalizace trhu s energiemi. Na druhou stranu je nicméně třeba, aby byl nejdříve všemi členskými státy respektován druhý balíček a jeho dodržování efektivně vynucováno. Rovněž je podstatné, aby brzy začala ve skutečnosti fungovat Evropská regulační agentura (ACER), ENTSO-E a ENTSO-G, byly přijaty kodexy, které balíček předvídá a byly jasně definovány vztahy těchto institucí s Evropskou komisí. Některá ustanovení balíčku jsou navíc dost nejasná, takže budou vyžadovat složitou interpretaci či změnu v budoucnu. Komise by nicméně brzy měla vydat k balíčku tzv. „explanatory notes“ (vysvětlující poznámky, pozn red.), které doufáme subjektům poskytnou větší jistotu ohledně aplikovatelné právní úpravy."

Ondřej Rut z ekologické organizace Zelený kruh uvedl: „Celková liberalizace trhu s elektřinou a plynem, včetně vlastnického oddělení přenosu a výroby a přeshraničních propojení sítí, může mít kromě snížení cen a lepší možnosti volby pro spotřebitele i dopady negativní. Mohla by totiž vést k dalšímu zlepšení postavení energetických gigantů oproti malým lokálním producentům a expanzi silných korporací na zahraniční trhy. To může bránit rozvoji malých decentralizovaných zdrojů a lokálních inteligentních sítí, jejichž rozvoj je nutný pro efektivní využití potenciálu obnovitelných zdrojů energie.“

Miroslav Vrba ze společnosti ČEPS řekl: „Myšlenkám dosažení bezpečně a efektivně fungujícího pan-evropského trhu s elektřinou, obsaženým ve třetím liberalizačním balíčku, jsme dlouhodobě nakloněni. Balíček dává provozovatelům přenosových soustav v Evropě jasný mandát pro zlepšení vzájemné spolupráce a k aktivní účasti při tvorbě evropských pravidel pro trh s elektřinou. Konkrétní praktická implementace balíčku bude ovšem záviset na tzv. vysvětlujících poznámkách (explanatory notes), které Evropská komise vydá až v průběhu září.“  

Stanoviska ze zahraničí:

Komisař pro energetiku Andris Piebalgs se domnívá, že z liberalizace budou profitovat jak spotřebitelé, kteří se mohou těšit na ty „nejnižší možné ceny“, tak průmyslníci, na něž čeká na otevřenějším trhu více obchodních příležitostí. Jasný legislativní rámec pro fungování trhu s plynem a elektřinou Evropské unii pomůže při zmírňování globálního oteplování, zbavování se závislosti na dovozu energetických surovin a zachování konkurenceschopnosti evropských podniků, myslí si Piebalgs.

Zelení europoslanci Claude Turmes a Rebecca Harms kritizovali kompromis jako „neadekvátní“. „Uvědomujeme si, že byly učiněny důležité kroky k deregulaci energetiky, jako například zabezpečení silné pozice národních regulátorů a ochrany těch nezranitelnějších spotřebitelů. Na druhou stranu, když vezmeme v úvahu spojení několika energetických gigantů, které se událo v poslední době, musí nám být jasné, že přijatá legislativa není pro energetický sektor, kde vládne skoro gangsterská nadvláda oligopolů, dostatečná,“ píše se ve společném prohlášení.

BEUC, organizace sdružující evropské spotřebitele, o liberalizačním balíčku mluví jako o „promarněné příležitosti“ k posílení volné soutěže na evropských energetických trzích. „I když nový energetický balíček nabízí více práv spotřebitelům, tato práva nemohou být ve skutečnosti garantována, aniž by na energetickém trhu vládla opravdová konkurence, kterou ale může zajistit pouze úplný vlastnický unbundling,“ uvedlo BEUC.

David Buchan, expert na energetiku z Oxford Institute for Energy Studies, považuje pokrok Unie v integraci energetického trhu za „pozoruhodný“. Pokud Unii srovnáme například se Spojenými státy, říká Buchan, vidíme, že na druhém břehu Atlantiku existuje fragmentovaný trh se třemi druhy přenosových sítí (každá operuje na jiném napětí), který ovládají integrované monopoly. Vnější konkurence je nepřípustná.

REKLAMA
REKLAMA